Ty nejlepší věci se stávají v ten nejmíň vhodný okamžik 1/3

20. září 2013 v 23:37 | Hope |  Ty nejlepší věci se stávají v ten nejmíň vhodný okamžik
protože už jsem začala osmou stránku a s největší pravděpodobností se dostanu na devátou (možná i na desátou, což je ještě pravděpodobnější, protože já se prostě nedokážu vykecat během několika řádků a taky mám pořád nové nápady, které se snažím zapomenout, ale nějak to nejde), tak vám sem dávám první necelé čtyři strany (zatrápený blog mi nedovolil zveřejnit o stránku víc kvůli počtu znaků!) a upřímně doufám, že si je užijete a já vás tím navnadím na konec povídky ;o) a konec příběhů o Lexi, Calebovi, Nicole a Jackovi =o)
jinak k druhé (vlastně třetí - díky blogu!) části bude patřit návrh jedněch šatů (tedy pokud na to nezapomenu =oD), který se mi opravdu líbí =o)


Ztemnělou místností se rozezněl telefon. Jeho zvonění působilo v naprostém tichu jako výbuch bomby. Prakticky ještě spící Nicole přijala hovor a chtěla člověku na druhém konci od plic vynadat, ale nedostala k tomu příležitost, protože ze sluchátka se ozvalo: "Musíš posunout svatbu." Neznělo to jako žádost, ale příkaz.

Zamžourala na displej budíku. "Ty mi voláš v sobotu v sedm ráno, abys mi řekla, že musím posunout svoji svatbu? To tys vybrala to datum!" připomněla kamarádce.

"Já jsem vzhůru už skoro dvě hodiny," odpověděla Lexi, jako kdyby to mělo všechno vysvětlit.

Nicole si povzdechla. Jack v posteli vedle ní ji pozoroval s tázavě zvednutým obočím, protočila panenky a zavrtěla hlavou. "Proč bych to vůbec měla dělat? Myslím, že jsem se vyjádřila jasně, když -"

"Protože jsem to nedostala!" přerušila ji.

Posadila se na posteli, dokonale probraná. "A?"

Na druhém konci slyšela hluboký nádech. "A Caleb zajel do lékárny. A z tebe se brzy stane teta."

"To je úžasné!" vyhrkla Nicole s širokým úsměvem.

"Ani ne," Nicole si dovedla živě představit, jak se kamarádka šklebí a připravila se na to, co bude následovat. "Proto musíš přesunout tu svatbu."

"Lexi," sebrala veškerou svou trpělivost, aby hovor neukončila, "ta svatba je skoro za rok."

"Deset měsíců!" upřesnila Lexi v telefonu rozhořčeně.

"To je jedno. Pořád je to dost času!" procedila. Začínala toho mít tak akorát dost. Jakoby nestačilo, že ji nechala vybrat tohle datum, ona by ho nejradši pořád měnila. "Nikdy jsem ti neměla dovolit, abys nám vybrala datum. Připomeň mi, proč jsem to vůbec dělala? Myslím, že se nakonec s Jackem vezmeme jenom se svědkama co nejdřív. Na tohle já prostě nemám nervy, abys pořád chtěla měnit datum."

"Nemůžu být tvoje družička, když budu mít tříměsíční dítě!"

Nicole nevycházela z údivu. "Proč bys nemohla? Bude tam dost lidí, kteří se ti o dítě rádi postarají. Klidně najmu chůvu!"

Lexi si povzdechla. "Bylo by snazší, kdybys tu svatbu odložila."

"Víš, že tě mám ráda, ale ani kvůli tobě něco takového neudělám," ujistila ji a myslela to vážně. Chtěla se vdát a chtěla se vdát v den, se kterým její kamarádka souhlasila.

"Tak by sis možná měla najít jinou družičku," prohodila.

Nicole pokrčila rameny. "Když nebude jiná možnost…" Rozhodně však neměla v plánu něco takového udělat. Spoléhala na to, že Lexi tam půjde kvůli Calebovi, který bude svědčit Jackovi, když ne kvůli ní.
***
"Je krásná!" rozplývala se Nicole nad týden starým dítětem, které spokojeně spinkalo v postýlce.

"Taky jsme se snažili," ujistila ji se smíchem Lexi.

Usmála se. "Je to vidět," potvrdila a zase zvážněla. Zlehka, jako kdyby se bála, že ji tak probudí, se dotkla drobné ručičky sevřené v pěst položené vedle hlavičky.

"Nevykoukej mi ji," ozvala se Lexi po několika minutách, kdy se její kamarádka prakticky nepohnula. "Za chvíli budeš mít vlastní."

"My děti nechceme," zašeptala Nicole.

Mladá maminka na ni zírala a nemohla uvěřit vlastním uším. "Cože?" dostala ze sebe nakonec.

"Nechceme děti!" zopakovala důrazně.

"Já tě slyšela," potřásla hlavou. "Ví o tom Jack?" chtěla vědět, protože správně předpokládala, že tohle je spíš z kamarádčiny hlavy.

Nicole se otočila. "Samozřejmě, že o tom ví!" ujistila ji. "Shodli jsme se, že," zarazila se, "to tak bude lepší."

"Lepší?" opakovala Lexi. "Jak by to mohlo být lepší, když jsi ten typ člověka, kterého si bez dětí nedokážu představit? Jsi mateřský typ! Miluješ děti!" připomněla.

Blondýnka potřásla hlavou a uhnula pohledem. "Nechápeš to."

Hnědovláska jí musela dát za pravdu. Opravdu to nechápala. Hleděla na svou kamarádku a jediné, nač dokázala myslet bylo, že právě ona by děti mít měla. "Tak mi to vysvětli!" vyzvala ji a rozhodila ruce v zoufalém gestu.

Nicole se zhluboka nadechla. Už dávno jí bylo jasné, že jakmile to bude muset říct kamarádce, tak to bude těžké, ale nečekala, že až tak moc. Vlastně z její strany čekala pochopení. "Zkrátka jsme se s Jackem rozhodli, že místo toho, abychom každý měsíc byli zklamaní, že se to zase nepovedlo, tak budeme radši cestovat a užívat si života," kousla se do rtu. "A má to i další výhody," pokrčila rameny. "Nebudeme muset kupovat větší byt nebo dům. Nebudeme se muset starat o nikoho jiného než o sebe." Několikrát rychle zamrkala, aby zahnala slzy deroucí se jí do očí. Protože i přesto, co řekla, tak to pořád bolelo.

"Sama sobě lžeš," obvinila ji Lexi. "Můžeš si říkat, co chceš. Můžeš tomu i věřit, ale já tě znám!" Na okamžik se odmlčela. "Proto jsme chtěli tebe a Jacka požádat, abyste šli Olivii za kmotry."

Nicole na ni hleděla a nebyla schopná jediného slova. "Chtěli?" dostala ze sebe, když se vzpamatovala z ohromení.

V Lexiiných očích bylo odhodlání. "Nejsem si jistá, že chci, aby kmotry Olivie byli lidi, kteří nechtějí děti. Potřebuju si být jistá, že ji její kmotři budou milovat a ne, že pro ně bude jenom přítěží."

"Ale já přece děti miluju," bránila se chabě hnědovláska.

"Jenže je nechceš!" připomněla jí kamarádka důrazně.

Na tohle Nicole neodpověděla. Věděla, že Lexi zklamala. Tu Lexi, která stála vždy při ní, tu, která jí pomohla překonat všechna těžká období v životě, tu, která tady pro ni kdykoliv byla. A to vědomí bolelo daleko víc než rozhodnutí, k němuž dospěla.
***
O několik hodin později, kdy Olivia spokojeně oddychovala na rameni svého otce a Lexi je láskyplně pozorovala z křesla, se k rozhovoru, jež vedla s kamarádkou odpoledne, vrátila. "Nicole nechce děti," oznámila manželovi.

Caleb se na ni podíval a bez jakékoliv známky překvapení odpověděl: "Já vím."

Třeštila na něj oči. "Ty to víš? Od kdy?"

Zhluboka se nadechl. "Mluvil jsem o tom s Jackem ten den, co se narodila Olivia. Nebyl z toho dvakrát nadšený."

Hnědovláska se zamračila. "Z toho, že se malá narodila?" ptala se nechápavě. Nedávalo jí to smysl, Jack byl do té doby přece nadšený z myšlenky, že bude moct rozmazlovat dcerku svého nejlepšího kamaráda.

"Z toho, že Nicole nechce děti," objasnil.

"To ale nedává smysl. Nicole mi tvrdila, že se s Jackem shodli na tom, že to tak bude lepší! Prý děti taky nechce."

Caleb s povzdechem pokýval hlavou. "Chce, ale kvůli Nicole se jich vzdá."

"Proč?" nechápala Lexi.

"Protože ji miluje," odvětil nevzrušeně. "A taky doufá, že svatba a čas strávený s tebou a tímhle malým andílkem," kývnul hlavou k dcerce, "dokážou změnit její názor."

Lexiino obočí vylétlo vzhůru. Evidentně jí něco uteklo. "Nějak se v tom ztrácím," přiznala.

"Jack tě prosí, jestli bys nemohla být s Nicole víc. Aby zjistila, o co přichází."

Jeho manželka na něj hleděla a neubránila se povzdechu. "Jenže ona se mnou nechce jít ani na kafe. Prý má hodně práce. Zkrátka se mi vyhýbá. Dneska přišla jenom proto, že jsem ji k tomu donutila," pokrčila rameny. "Myslím, že v tomhle nemůžu pomoct, i když bych strašně ráda!"

Caleb se opatrně, aby nevzbudil dcerku, zvedl, došel k ní a políbil ji. "Ty určitě na něco přijdeš," řekl pevně.

"Asi budu muset," usmála se na něj a v hlavě se jí rodil plán.
***
Nicole zívla a protáhla se. Její pohled spočinul na hodinách, které visely na zdi proti šicímu stroji, u nějž dokončovala svatební šaty. Povzdechla si a sklonila se k saténu. Byly dvě hodiny v noci a ona to potřebovala dodělat. Sice to znamelo, že se moc nevyspí a už vůbec se nedostane domů, ale proto tady měla koneckonců pohovku a deku. Jackovi to sice radost neudělá, ale s tím se vypořádá později.

O hodinu později odstřihla poslední nit a hrozně se jí ulevilo. Tyhle šaty byly krásné, ale taky složité na ušití a ona to nechtěla házet na bedra svých zaměstnankyň, jelikož byly z velké části jejím nápadem, když si nevěsta přála něco nadýchaného a impozantního.

Přešla k žehlícímu prknu a jala se rovnat veškeré záhyby, jež na šatech neměly, co dělat, když si všimla, že na korzetu chybí výšivka. Mávla nad tím rukou a rozhodla se, že ji dodělá ráno, protože teď na to byla příliš unavená.

"Jdu spát," zamumlala, když pověsila šaty na ramínko a vypnula žehličku.

Jenže i přes únavu, se o hodinu později převalovala z jedné strany na druhou. Jako už tolikrát za poslední týden, přemýšlela o svém rozhovoru s kamarádkou. A o jejím telefonátu o den později taky. Lexi se s ní chtěla vidět, ale teď nebyla ta správná doba, protože nevěděla, kam dřív skočit, měla spoustu zakázek a do toho plánovala vlastní svatbu.

Po další hodině, kdy spánek stále nepřicházel, to vzdala, rozsvítila světlo a pustila se do našívání perliček k hornímu okraji živůtku. Ani ji nepřekvapilo, když si zabodla jehlu do prstu a málem díky tomu ušpinila bělostnou róbu. "Kruci!" zanadávala. Dobře věděla, co by to mohlo vyřešit, ale nechtěla to udělat. Zkrátka se nemohla vidět s Lexi, která její rozhodnutí neschvaluje a bude se ji snažit přesvědčit, aby si to rozmyslela a ona by to udělala, protože ví, že kamarádka má pravdu.

Nicole si promnula oči a s povzdechem přešla ke kávovaru. Se šálkem silné černé kávy se posadila na pohovku, nohy složila pod sebe a chopila se telefonu. Má zhruba dvě hodiny na to, aby vymyslela přijatelnou zprávu a odeslala ji, jelikož si byla více než jistá, že pokud to neudělá do osmi, tak se jí Lexi ozve sama.

Byla si jistá, že se za to bude proklínat, ale nakonec přeci jen napsala zprávu, aby ji o dvě hodiny později odeslala. Na odpověď nečekala dlouho, přišla v zápětí a Lexi v ní nadšeně souhlasila se setkáním v nedaleké kavárně kolem oběda. Nicole bylo jasné, že kamarádka už vymýšlí argumenty, kterými smete ze stolu vše, co řekne.

"Budu toho litovat," zamumlala a šla odemknout, aby otevřela o hodinu dřív než normálně.
***
Nicole dorazila na místo setkání s Lexi deset minut před smluveným časem. Nevadilo jí to, taková zkrátka byla, snažila se všude být dřív nebo alespoň včas. I když tentokrát si pohrávala s myšlenkou nechat kamarádku čekat, avšak nakonec její škodolibá stránka ten boj prohrála.

"Promiň, že jdu pozdě," omlouvala se hnědovláska, když došla na dosleh stolu, u něhož seděla Nicole. Zručně zajela kočárkem mezi dva stolky, čemuž se světlovláska nestačila divit, jelikož měla neklidnou Olivii opřenou o rameno a tak používala pouze jednu ruku. Poté se na ni usmála a políbila na obě tváře. "To víš, dětem je jedno, že se maminka domluvila s tetou, která je až nechutně dochvilná, na určitou hodinu," mávla rukou. "Však to brzy poznáš," na rtech měla stále široký úsměv.

Z Nicoliny tváře však zmizel. Upřímně doufala, že budou alespoň chvíli předstírat, že tady nejsou jenom proto, aby jí vymluvila její rozhodnutí. "Pořídíme si kočku a ne dítě," zašklebila se.

Lexi na ni vytřeštila zelené oči a pátrala v jejím obličeji po něčem, co by naznačilo, že jenom žertuje. "Ehm," zarazila se a podala jí dcerku. "Jdu si pro kafe. Probereme to, až se vrátím. Zatím mi pohlídej Olivii. Je dneska nějaká mrzutá, nechce být v kočárku."

"Ale -," chtěla protestovat, jenže kamarádka už ji neposlouchala, protože se zařadila do fronty. "Fajn. Tohle zvládnu," přesvědčovala sama sebe a snažila se příliš nerozplývat, když se podívala do tváře holčičky. Uznávala, že je neskutečně rozkošná a že by se jí líbilo mít takové dítě, jenže už se rozhodla a její okolí to bude muset začít respektovat. "Tohle tvojí mamince jen tak neprojde," ujišťovala děvčátko tiše a přitom se na ni rozněžněle usmívala.

Lexi je pozorně sledovala a v duchu si mnula ruce, jelikož byla jen krůček od toho, aby slavila úspěch. Ať si Nicole říkala, co chtěla, ona ji znala a věděla, že to bylo rozhodnutí učiněné ve slabé chvilce, kterého by za několik let litovala. Koneckonců Jack a Caleb si to mysleli taky.

"Nechápu, proč si někdo, kdo je celé dny v práci, chce pořídit domácího mazlíčka," prohodila Lexi, když se konečně posadila na židli proti kamarádce. Usmála se na dcerku a pohladila ji po hlavičce. "Vypadá u tebe spokojeně."

"U maminky by byla spokojenější," opáčila Nicole a chtěla jí Olivii předat, ale ta jen zavrtěla hlavou a pohybem naznačila, aby si ji ještě nechala u sebe. Světlovláska si povzdechla a opřela si holčičku o rameno.

Hnědovláska spokojeně usrkla horkého nápoje a blaženě se usmála. "Tak co s tou kočkou?" zajímala se.

Nicole opatrně pokrčila rameny. "Říkali jsme si s Jackem...dobře, jsem si říkala," upřesnila při pohledu na kamarádčin výraz, "že by to mohla být dostatečná zábava. Oba máme rádi zvířata, ale psa v bytě mít nemůžeme."

"Dobrá, když upustíme od toho, že jste oba od rána do večera v práci a neměl by se o ni, kdo starat, tak...kočku? Vážně? To si radši pořiďte rybičky," pohrdavě si odfrkla. V duchu si pak na pomyslný seznam zapsala, že se na to musí zeptat Jacka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 22. září 2013 v 22:17 | Reagovat

Z té první části jsem nemohla :D no,jako promiň,ale tohle by teda ani těhotná Lexi neudělala,aby jí nutila posunout svatbu :D ještě,když jí vybrala datum - proč vlastně? :D ...a zbytek - miminkovské rozhovory mezi holkami mi jsou velice povědomé, ale líbilo se mi, jaks to převedla do téhle povídky,takže nice :) a 'spiknutí' proti Nicole je prostě boží :D prej kočka, mimino bude a basta :D ...no vím, že to není moc duchaplný komentář,ale pokusím se více snažit u druhé části :)

2 Šílenej Šílenej | Web | 28. září 2013 v 11:12 | Reagovat

rybičky prej, no konec! :D
ale kluci jsou pěkně vyčůraný, že všechno hodili na Lexi, šmejdi... jinak těch dalších 8 nebo kolik stránek bude furt to samý? budou do sebe rejt kvůli tomu, že nechce děti a nic jinýho? tak na to se snad budu muset vožrat 8-)

3 Maysie Maysie | 9. října 2013 v 18:58 | Reagovat

tak jsem se k tomu konečně dostala :) Snad jí přesvědčí, hlavně mě zajímá co v té zarputilosti ohledně miminka bude :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama