6.kapitola

15. srpna 2013 v 0:41 | Hope |  Could it be love?
po relativně krátké době přináším opět kapitolu o Tiffany a Siriusovi =o)

uznávám, že by to mohlo být delší, ale mně se to líbí takhle ;o) při kontrole téhle kapitoly jsem si uvědomila, že mám talent, ať už ho mé okolí vidí nebo ne =o)

naneštěstí mi přijde, že je tahle kapitola (hlavně část za posledníma hvězdičkama) psaná víc "mým" stylem...však víte jakým...takovým tím příliš romantickým...z Tiffany se stává stejná fňukna jako z hrdinek v ostatních mých povídkách =o/ ale co už...snad si to i tak přečtete a nezapoomeňte, že komentáře potěší ;o)

kapitolu věnuji Maysie, jedné z mých nejvěrnějších (komentujících!) čtenářek =o) mám tě ráda, zlato =o*


Tiffany stála proti svému manželovi a snažila se na sobě nedat nic znát, i když ji to stálo značné úsilí. Na druhou stranu s tím ale měla mnohaleté zkušenosti. Skrýt veškeré emoce před okolním světem bylo něco, co ovládala na výbornou. Nikdo nesměl poznat, co cítí, protože by toho mohl využít. Strach, vztek, láska - ze všeho se dala udělat slabost a to nesměla připustit.

"Copak ses úplně zbláznila? Přidat se k Řádu?" Sirius zuřil a ona se mu nemohla divit. Měla mu o tom říct, věděla to, ale nikdy k tomu nebyla ta správná příležitost.

Přistoupila k němu o krok blíž. "Uklidni se," mluvila klidným, vyrovnaným hlasem, který se tolik lišil od jejího vnitřního rozpoložení. Měla chuť na něj křičet taky, ale byla si dobře vědoma ostatních členů Řádu ve vedlejší místnosti.

"Mám se uklidnit? Moje žena hodlá riskovat svůj život a já se mám uklidnit? Nechtěla bys mi říct, jak bych to měl udělat?" zajímal se.

Mladá žena se zamračila. "Ty vyvádíš jako kdybych se přidala ke Smrtijedům!" upozornila ho důrazně.

"To vyjde nastejno," odsekl. "Chápeš, že tady jde o život? Kdykoliv tě může někdo zabít!"

"Dokážu se o sebe postarat," ujistila ho. Vůbec nechápala, o co mu jde. Znala veškerá obranná i útočná kouzla. "Ty to taky děláš! Jsi v Řádu, bojuješ, riskuješ vlastní život! Je to to samé."

Zavrtěl hlavou a chytil ji za paže. "Není! Jsi moje žena!"

Rozhodila rukama a nechápavě na něj hleděla. Evidentně jí unikal smysl toho, co se jí Sirius snažil říct, ostatně nebylo to poprvé.

Nasál vzduch nosem. Přitáhl si ji k sobě a políbil ji. V tom polibku nebylo vůbec nic něžného, byla v něm však spousta vášně a nevyslovených citů. Přimknul ji k sobě ještě těsněji a rukama přejízděl po jejím těle. Po tomhle toužil od Belatrixiny svatby. Tak strašně moc se chtěl přisát k těm plným rtům, které se s ním přely, cítit pod rukama Tiffanino poddajné tělo, slyšet její zrychlený dech, když se přesunul ke krku a klíčním kostem, aby je polaskal.

"Siriusi," zamumlala omámeně a přála si, aby to nikdy neskončilo.

Černovlasý muž naposledy ochutnal její rty a pak se od ní odtáhl na délku paží. Pozoroval, jak nevěřícně přejela prsty po ústech a z očí jí pomalu mizel opar vášně. "Nechci tě ztratit," zašeptal.

"Neztratíš," přesvědčovala ho.

Chtěl něco odpovědět, ale přerušil ho příchod Lily, která se netvářila zrovna přívětivě. "Už jste se dohádali?" mračila se na ně. "Můžu s tebou mluvit, Tiffany?" zajímala se.

Hnědovláska se podívala nechápavě na manžela a pak zpátky na kamarádku. "Samozřejmě," odpověděla a následovala ji na chodbu. "O čem se mnou chceš mluvit?" chtěla vědět, když se zrzka zastavila, ale zůstala stát zády k ní.

"O čem s tebou asi chci mluvit," prohodila naoko zamyšleně, zatímco se pomalu otáčela. Její výraz nevěstil nic dobrého. "Možná o tom, proč jsi to, krucinál, neřekla Siriusovi dřív! Proč se to musel dozvědět až tady? Proč jste se museli hádat přede všema? Můžeš mi to nějak rozumně vysvětlit? Před týdnem jsme o tom mluvily a tys slíbila, že mu to řekneš! Dívala ses mi do očí a tvrdila, že mu o Řádu řekneš, co nejdřív! Proč jsi mi lhala? Tohle se ti vůbec nepodobá!"

Tiffany se několikrát zhluboka nadechla, aby se uklidnila. "Já jsem mu to chtěla říct. Rozhodně jsem neměla v plánu se tady hádat. Ani jsem netušila, že by takhle mohl zareagovat. Nechápu, co se to s ním stalo! Jako kdyby mu na mě snad záleželo," dokončila šeptem a její obočí se přemýšlivě stáhlo.

"Samozřejmě, že mu na tobě záleží! Jsi jeho žena!" připomněla Lily. "Ale zpátky k tomu, proč jsi mu to neřekla."

Vjela si rukou do hnědých vlasů. "Nebyla k tomu vhodná příležitost. Prakticky jsme spolu nemluvili. Pořád se míjíme. Sirius je celé dny v práci a já jsem zavřená v ložnici s knihou jenom proto, abych se s ním nemusela hádat," pokrčila rameny. "Nevím, jak to dělá, ale dokáže mě rozčílit během několika vteřin."

Lilyino obočí vylétlo vzhůru. "Jenom rozčílit?"

Tiffany se zamračila. "Co má tohle znamenat?"

Zrzka pokrčila rameny a na rtech se jí usadil potutelný úsměv. "Před deseti minutama se nezdálo, že by tě rozčiloval, když tě svíral v náruči a líbal."

Zírala na ni, do tváří se jí nahrnula červeň a nevěděla, co na to říct. Myslela si, že je nikdo neviděl, doufala, že je nikdo neviděl.

Jako kdyby jí dokázala číst myšlenky - a možná to tak opravdu bylo, protože Tiffany v přítomnosti svých přátel nepoužívala nitrobranu - zelenooká dívka odpověděla: "Když jste po sobě přestali ječet, tak jsem šla zkontrolovat, jestli jste se vzájemně nepozabíjeli. To, co jsem viděla rozhodně neodpovídalo tomu, jak na sebe pořád řvete. Víš, mohli byste mít krásné manželství, kdybys tomu dala šanci," upozornila.

Hnědovláska vytřeštila oči a ukázala dlaní na sebe. "Já? Copak je moje vina, že nám to neklape?"

"Upřímně? Řekla bych, že z větší části je to tvoje vina. Ty ses nechtěla vdávat a Siriuse sis vzala jenom na truc rodičům, jenže právě kvůli tomu nevidíš, že ho máš ráda a on tebe taky!" snažila se ji přesvědšit Lily. Marně. Jediným výsledkem jejího přesvědčování bylo pohrdavé odfrknutí a rozčilený odchod její přítelkyně. Povzdechla si a pomalu ji následovala. Nechápala, jak může být Tiff tak slepá, vždyť to má přímo před nosem. Kdyby jen jednou nechala rozhodovat své srdce a ne rozum. Ovšem Lily věděla, že to se nestane, protože když to udělala poprvé - a naposledy - tak ji to málem zničilo a na dlouhé měsíce vymazalo úsměv ze rtů i šťastný třpyt z očí.
***
Tiffany se nedokázala na nic soustředit. Stále slyšela kamarádčin hlas, který tvrdil, že se mají se Siriusem rádi. Mohla by to být pravda? ptala se sama sebe. Potřásla hlavou a krátce se zasmála. Bylo to směšné! Ona nebyla zamilovaná, natožpak Sirius. I přesto si však jedna její část - velice malá část - přála, aby to bylo naopak.

Díky kamarádčinu prohlášení také neustále hledala sebemenší náznak náklonnosti. A pokaždé když to udělala, tak se zlobila jak na sebe, tak na Lily. Tentokrát tomu nebylo jinak.

Neubránila se povzdechu a odvrátila se od okna, jímž sledovala, jak si vítr pohrává s krajinou. Pokud by však měla být upřímná, tak vyhlížela Siriuse. Nebylo to poprvé a obávala se, že ani naposledy.

Rychle se zvedla a rozčileně pochodovala po pokoji. Nezapomněla se u toho mračit. "Je to blbost!" mumlala si pro sebe. "Lily neví, co říká, protože je zamilovaná a myslí si, že to samé musí prožívat i všichni ostatní v jejím okolí. Sirius ke mně nic necítí. Vůbec nic! A já k němu taky ne!" dokončila rázně a rozhodla se, že si půjde uvařit šálek čaje. Ten jí jistě pomůže uklidnit se.

V kuchyni však narazila na problém v podobě vlastního manžela. Nechápala, kdy a jak se dostal nepozorovaně do domu, když téměř dvě hodiny zírala z okna a stražila uši, aby jí neunikl ani ten nejtišší zvuk.

Sirius na ni krátce pohlédl. "Vypadáš zklamaně," prohodil a pak pokračoval v přípravě sendviče. Tohle se jí na něm líbilo, nevadilo mu připravit si jídlo, rozestlat si postel, najít kabát a takové drobnosti, kvůli nimž si většina čistokrevných kouzelníků volala domácí skřítky. Rád otevřel dveře nově příchozím a nečekal, až to za něj udělá to bezmocné stvoření, které nemělo jinou možnost. To byl nejspíš důvod, proč byl v jejich domě pouze jeden.

Zavrtěla hlavou. "To ne. Já jen...," povzdechla si. "Nečekala jsem, že tady budeš. Neslyšela jsem tě přijít."

Pousmál se. "Ani neviděla."

"Jak to víš?" zajímala se tiše a zrudla. Věděla, že kdyby se tohle stalo v domě jejích rodičů, tak by ji trest neminul, protože i barva obličeje prozrazovala emoce, ale v tu chvíli jí to bylo upřímně jedno. Nehlědě na fakt, že před Siriusem nic skrývat nemusí - nebo by alespoň neměla.

"Zkrátka vím," odbyl ji, zvedl talíř a odnesl si ho ke stolu. "Hodláš mě pozorovat ode dveří, zavřít se zase v ložnici nebo si sednout?" chtěl vědět.

Překvapeně zamrkala a došla k židli. "Co bys řekl na to, kdybychom neměli skřítka?" zeptala se, i když to vůbec neměla v úmyslu. Chtěla si s ním jen povídat. "Myslím, že ho nepotřebujeme. Jsem celé dny doma, tak mě napadlo, že bych mohla vařit, uklízet a všechny ty věci kolem jako normální člověk. Vždyť proč bych tady měla držet domácího skřítka? To, že jsem se narodila v kouzelnické rodině přece nic neznamená," snažila se mu vysvětlit, jak to cítila.

Sirius na ni hleděl, ve tváři nečitelný výraz. "Máš pravdu," přikývl a zakousl se do sendviče.

"Ty se mnou souhlasíš?" třeštila na něj oči.

Pokrčil rameny. "Proč bych neměl? Skřítka nepotřebujeme. Můžeme si kdykoliv pomoct kouzly a myslím, že jemu udělá svoboda radost."

Tiffanin obličej se rozzářil. Vstala ze židle, došla k muži a krátce ho políbila na rty. Když se chtěla odtáhnout a vrátit na své místo, tak ji jeho silné ruce sevřely v pase a přitáhly na klín.

"Tohle mi nemůžeš dělat," mumlal mezi jednotlivými polibky, jimiž pokrýval její půvabnou tvář. "Nemůžeš mě takhle políbit a pak beztrestně odejít." Zmocnil se jejích rtů a hladově je líbal. Cítil jak doslova taje v jeho náručí a chtěl víc. Chtěl si ji odvést do postele a milovat se s ní celé odpoledne, večer, noc, dokud by oba neusnuli naprostým vysílením. Chtěl vidět, jak se ráno probouzí a za prvních slunečních paprsků by se s ní pomiloval znovu. Místo toho ji však od sebe odstrčil.

Hnědovláska na něj zmateně hleděla a odolala pokušení dotknout se naběhlých rtů, aby se přesvědčila, že to nebyla pouze její představa. "Co se stalo?"

"Nejde to. Ne, dokud nejsi připravená to dovést až do konce," upozornil ji a pokračoval v jídle, jako kdyby se nic nestalo, čímž vytočil Tiffany k nepříčetnosti, kterou dala znát hlasitým prásknutím dveřmi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | 15. srpna 2013 v 9:46 | Reagovat

Děkuju za věnování zlato :*

Na konci se ukázal typickej chlap :D
Kapitola byla krásná :) jak jsi ji k sobě přivinul, tak hezky romanticky :)

2 Jana Jana | 17. srpna 2013 v 14:49 | Reagovat

Je to perfektní. Opravdu povedená kapitola. A skvěle ukončená ...
nemůžu se teď dočkat další  (což už tak skvělé není) :) :D
Ale díky moc. Mám teď hned lepší náladu :)

3 Šílenej Šílenej | Web | 29. srpna 2013 v 21:07 | Reagovat

ááááá já tě kuchnu! konečně na sebe jen neštěkaj, dokonce se na něčem shodli a ty to nedovedeš do konce? grrr, tos nevychytala, chjo, chci pokráčko, ne, potřebuju pokráčko!

4 gigi gigi | Web | 1. září 2013 v 23:11 | Reagovat

:D :D :D no way! Ježiš, to je dvojka! Sirius mě zcela dostává :D že zrovna on by dokázal ženu, se kterou se chce vyspat, poslat do ... jen pro princip? Vidím, že má opravdu mnoho tváří...a Tiff  je taky jasná! Oni jsou vlastně jasní oba :D ..ale líbí se mi, jak je zcela jasně vidět, co jeden pro druhého znamenají,ale stejně to i nadále tvrdohlavě popírají, kouzelné! A btw, nemyslím si, že by tahle kapitola byla nepsaná nějak více tvým stylem než ta předchozí, protože co tam ti dva prováděli, fakt nemělo s romantikou moc společného :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama