Žena ve sklepení

27. července 2013 v 22:57 | Hope |  Nitky osudu
poslední soutěžní kapitola, která byla ohodnocena devíti body...skončila jsem druhá...první místo mi uteklo o 0,10 bodu, ale myslím si, že i tak je to krásné a jsem na sebe hrdá, protože jsem se zúčastnila všech kol...i těch nesoutěžních =o)
za korekci děkuji Gigi =o)
doufám, že si kapitolu užijete a já slibuju, že se tuhle povídku pokusím nějak dopsat/zakončit =o)


Opatrně následovala ženu, která ji vedla sklepením starého panského sídla plného chodeb a různých místností. Zmateně se rozhlédla kolem, když žena najednou zmizela. Postupně nahlédla do všech koutů, dveří, ale nikde nebyla. Ve chvíli, kdy si myslela, že se podívala všude, si všimla nepatrného pruhu světla vycházejícího zpod jedněch dveří.

Zhluboka se nadechla a vzala za kliku. Místnost byla až na jedinou židli, na níž seděla žena, v jejímž těsném závěsu před chvílí šla, prázdná.

"Babi," dostala ze sebe, jakmile se vzpamatovala z počátečního šoku. Nemohla uvěřit, že ji vidí. Z masa a kostí. Zdravou. Plnou života. Přesně takovou, jakou si ji pamatovala. Několikrát zamrkala, ale stále před ní seděla, na tváři úsměv, který patřil pouze její vnučce. "Babi," zašeptala Ashlyn znovu a udělala několik kroků dopředu. Nemohla uvěřit svému štěstí. Její milovaná babička nezemřela, jak jí tvrdili rodiče a bratr. Žila. Byla tady s ní.

V okamžiku, kdy se ocitly tak blízko, že by se jedna druhé mohly dotknout, však žena zavrtěla hlavou, zvedla se a poraženecky odešla z místnosti.

Ashlyn na nic nečekala a vyběhla za ní, ale chodba byla prázdná a temná. "Babi!" zakřičela zoufale do ticha, klesla na kolena a rozplakala se.

"Ash, Ash!" někdo s ní třásl.

Otevřela oči a zmateně se rozhlédla kolem. Už nebyla v temném zatuchlém sklepení, ale v útulném jemným světlem prozářeném hotelovém pokoji, který ji vrátil zpět do reality. "Babička," vydechla téměř neslyšně a hleděla na Jamese. "Viděla jsem babičku!" Na rtech se jí usadil šťastný úsměv.

Muž si povzdechl a chytil ji za ramena. "Zlato, tvoje babička zemřela. Pamatuješ? Dneska má pohřeb, proto jsme tady."

Ashlyn zavrtěla hlavou a vykroutila se z jeho sevření. "Ne! Babička žije, viděla jsem ji, mluvila," zarazila se, "s ní," dodala sklesle, protože si uvědomila, že to není pravda. Ona mluvila, ale její babička ne, ta zmizela.

"Byl to jenom sen," řekl naprosto zbytečně. Musel sledovat, jak trpí, jelikož jí nedokázal pomoct.

Jak si jen mohla myslet, že to bylo něco jiného než pouhý sen? Vždyť se o babiččině smrti dozvěděla jednoho deštivého rána před pár dny, jen pár hodin po tom, co ji James požádal o ruku.

Pokývala hlavou. "Já vím. Ale není to fér! Neměla vůbec umřít! Měla tady být, vidět svá pravnoučata. Byla jediná z rodiny, která mi ještě zbyla. Teď nemám nikoho a budu jim všem muset čelit sama." Zírala do prázdna a připravovala se na to, co přijde. Věděla až příliš dobře, jaká dokáže být její rodina. Otřásla se strachem.

"Nejsi na to sama!" ujistil ji. "Celou dobu budu s tebou! Navíc se brzy vezmeme a časem budeme mít děti."

Oči se jí zalily slzami. "A co když ne? Co když se to stane znovu? Nebo třeba další dítě nebudu moct mít?"

James si povzdechl. "O tom už jsme přece mluvili. Nezáleží na tom. Jediné, na čem záleží, je to, že se milujeme."

"To říkáš teď. Ale třeba na to za pár let budeš mít jiný názor."

Uchopil ji za ramena a donutil ji, aby se mu dívala do očí. "Nebudu na to mít jiný názor! Kdy to konečně pochopíš? Myslíš si, že bych si tě chtěl vzít, kdyby mi šlo jenom o děti?"

Zírala na něj, jako kdyby ho viděla poprvé v životě. Věděla, že má pravdu. Nebyl to ten typ muže, který by opustil milovanou ženu jenom proto, že nemůže mít děti. Ale co když láska zmizí? Pak by jejich manželství nezachránili ani případní potomci. Zavrtěla pomalu hlavou a její tváře znachověly. Upřímně se styděla za to, co si o něm myslela.

"Tak vidíš," pozvedl obočí. "Možná by ses měla pomalu připravit. Nejpozději za hodinu musíme vyrazit, abychom na hřbitov dorazili včas."

Přikývla a vydala se do koupelny. Ve dveřích se ale zarazila. "Nevadilo by ti, kdybychom o našem zasnoubení zatím mlčeli?"

"Samozřejmě, že ne," ujistil ji okamžitě. Nesměl ji nutit do ničeho, co sama nechtěla, to už zjistil dávno.

Kousla se do rtu a přešlápla z jedné nohy na druhou.

"Copak?" zajímal se.

Sklopila oči k třpytícímu se diamantu na prsteníčku levé ruky a přejela po něm palcem, mohla cítit jeho chlad i každou broušenou stranu. "Budu ho muset sundat," zamumlala a z té myšlenky jí bylo těžko u srdce. Věděla, že je to hloupost, protože to je jen prsten, ale byl to prsten, který dával všem najevo, že patří Jamesovi.

"To nevadí!" prohlásil rozhodně a bez sebemenšího zaváhání.

Vděčně se na něj usmála a zmizela v koupelně.
***
Ashlyn stála v rohu místnosti a snažila se nepoutat ničí pozornost. Té si koneckonců užila dost na hřbitově.

Stála vzadu a doufala, že si jí bratr nevšimne. Marně. Paul k ní zamířil hned po tom, co byla urna s babiččiným popelem uložena v rodinném hrobě. Když viděla, jak se k ní blíží, ztuhla. Měla strach, že udělá scénu a vyhodí ji, ale on měl pouze výhrady k jejímu oblečení. Vůbec nechápala, o co mu jde. Měla na sobě černé šaty, jejichž spodní okraj sahal těsně pod kolena, s lodičkovým výstřihem, tmavé punčochy, černé balerínky a černé sako. Osobně si myslela, že je to dostačující, jenže u její rodiny si člověk nikdy nemohl být jistý.

"Nezaslouží si tě," zaslechla Susanin hlas, její matka mluvila s Jamesem. "Nic v životě nedokázala! Jen nadělat dluhy, které nemá jak splatit," následovalo znechucené odfrknutí. "Říkali jsme jí s Henrym, aby zůstala doma a vzala práci uklízečky v místní škole, ale copak nás poslechla? Ne, má svoji hlavu a teď za to platí. Ale dobře jí tak! Třeba se konečně poučí," pohrdavě se zasmála. "I když o tom silně pochybuju.

Ash se udělalo zle. Bála se podívat na Jamese, aby se ušetřila zklamání, kdyby s tím souhlasil.

"Je to husa hloupá!" to promluvil její bratr a evidentně si užíval fakt, že ho mladší sestra slyší a nemá ho jak zastavit. "Kdyby nebyla blbá, tak už jste dávno mohli být manželé a mít děti."

To by se ti líbilo, ušklíbla se v duchu.

"Nemůžete toho už nechat?" zajímal se její strýc - bratr Ashlynina otce a starší syn její babičky - rozpačitě. Na první pohled bylo jasné, že mu je celá tahle situace krajně nepříjemná.

"Nemůžeme!" zpražila ho pohledem jeho švagrová. "Jen ať tady James," mávla rukou jeho směrem, "ví, do čeho jde. Měl bys to s ní co nejdřív skončit a nechat ji napospas svému osudu."

James se chystal něco odpovědět, ale vyrušil ho vyzvánějící telefon. Ashlyn viděla, jak s omluvným úsměvem přitiskl sluchátko k uchu a prodral se davem na druhý konec místnosti, ke dveřím vedoucím do kuchyně.

Zrovna se chtěla vytratit do zahrady, aby se nadýchala čerstvého vzduchu - a také měla dost nenávistných pohledů a toho, jak se o ní všichni baví a vůbec jim nevadí, že je slyší, právě naopak - když k ní přistoupila její matka. "Proč svého bratra neustále provokuješ a dráždíš? Copak ti nestačí, co jsi nám všem provedla?" vypálila a vyčítavě na dceru hleděla.

Mladá žena na ni zírala, jako kdyby jí narostla druhá hlava. "O čem to mluvíš?"

"Ty se ještě ptáš?" Hlas Susan McKayové zněl stejně nevěřícně, jako když Ashlyn oznámila, že se stěhuje z rodného domu a babička ji v tom tehdy podpořila. "Byla jsi poslední člověk, který s ní mluvil!" zabodla prst do jejího hrudníku, z očí jí sršely blesky. "To tys ji zabila!"

Než se Ash stačila nadechnout k odpovědi, objevil se vedle ní James a ochranitelsky ji objal kolem pasu. "To by stačilo! Vaše dcera neudělala vůbec nic špatného! A já nehodlám neustále poslouchat, jak tady o ní všichni mluvíte! Má za sebou těžké období a tohle si rozhodně nezaslouží!"

Ashlynina matka ho probodla nenávistným pohledem. "Nepleť se do toho."

James se napřímil v celé své úctyhodné výšce necelých dvou metrů a chystal se něco říct, ale Ash mu sevřela paži. Podíval se na ni. V jejích očích viděl prosbu.

Smutně se na něj usmála a pohlédla na Susan. "Babičce jsem volala, abych jí řekla, že se budeme brát. Měla z nás radost!" ujistila svou matku.

V místnosti zavládlo ohromené ticho. Mladá žena se přitiskla ke svému snoubenci a čekala na reakci, o níž věděla, že přijde.

"Vy se budete brát?" opakoval její bratr, a jakmile mu to potvrdili, tak se tvářil nadmíru spokojeně. "V tom případě myslím, že bychom se ti měli všichni omluvit, i když to samozřejmě bylo z legrace. Vždyť nás znáš," falešně se na ni usmál.

Zavrtěla znechuceně hlavou. Věděla, že když jim to řekne, tak se budou přetvařovat a tvrdit, jak nic z toho nemysleli vážně, ale i tak na to nebyla úplně připravená. Za vším byly peníze, spousta peněz, které James měl. "Můžeme jít domů?" zašeptala a vyslala k vysokému špinavému blonďákovi po svém boku prosebný pohled.

Usmál se na ni. "Jistě," propletl své prsty s jejími a vydali se ven, aby za sebou nechali spoustu lidí, kteří měli o čem přemýšlet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 28. července 2013 v 22:51 | Reagovat

Bude doufám prolog, ve kterém jim to natře? :/ musí bejt. Takhle děsná rodina není možná!
Chtělo by to ještě tečku na konec, hopásku :)

2 Hope Hope | Web | 28. července 2013 v 23:05 | Reagovat

[1]: asi myslíš epilog ;o) a bude, neboj (mám ho vymyšlený už nějakou dobu =o) vlastně ode dne otců O=o) )...možná dokonce pár kapitol, kdo ví =o) věř mi, že možná je!

3 Martnka Martnka | Web | 15. října 2013 v 19:00 | Reagovat

Chudinka rodinka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama