5.kapitola

15. července 2013 v 18:18 | Hope |  Could it be love?
nejsem si úplně jistá, jak se mi to povedlo, ale dopsala jsem kapitolu =o) vím, vím, věřit se tomu nechce, ale je to tak =o)
kapitolu bych ráda věnovala Gigi k jejímu prvnímu dni =o)
doufám, že si kapitolu užijete a nezapomeňte, že komentáře potěší ;o)


Tiffany využila toho, že její manžel byl v práci a sedla si s knihou do zimní zahrady. Když byl Sirius doma, tak se s ním snažila střetávat, co nejméně a proto zůstávala většinu času zavřená v ložnici, kde sama sebe přesvědčovala, že tohle manželství je pro ni lepší než to, které by ji čekalo s Rabastanem. Ten by její "vystoupení" na svatbě jistě nepřešel tak klidně.
Právě četla o jedné dávné bitvě, když se domem rezlehlo hlasité prásknutí. Trhla sebou a hned na to se zamračila, jelikož nikoho nečekala. Odložila knihu na skleněný stolek a s hůlkou pevně sevřenou v ruce a vědomím, že v zaklínadlech nikdy nebyla moc dobrá, se vydala do chodby, aby se podívala, kdo je poctil svou návštěvou.
"Mami," vydechla s úlevou, jakmile spatřila elegantně oblečenou ženu, a schovala hůlku.
Margaret si dceru pozorně prohlédla od hlavy k patě. Nesouhlasně zavrtěla hlavou při pohledu na džíny a pak jí pohlédla do tváře. "Vypadáš unaveně," konstatovala.
Mladá žena pozvedla tázavě obočí. "Co tady děláš?"
Nespokojeně zamlaskala nad dceřinou nevychovaností, ale byla tady kvůli důležitějším věcem než její výchově, kterou už stějně nemůže ovlivnit. "Mluvila jsem s Walburgou a dozvěděla se moc zajímavou věc."
Tiffany nasucho polkla. "Můžu ti to vysvětlit!"
"Vysvětlit, proč se jako poslední dozvídám, že jsi těhotná? To jsem opravdu zvědavá," zkřížila si ruce na prsou a naklonila hlavu na stranu.
Hnědovláska se nezmohla na slovo. Její matka neznala pravdu, což znamenalo, že Sirius s rodiči ještě nemluvil. "Bella mi vyhrožovala, musela jsem jí to říct."
"A ty se divíš, že se tě chtěla zbavit? Udělala jsi ostudu na její svatbě! V den, který by měl být perfektní! Stejně jako jsi ho měla ty. Ona přišla na tvou svatbu slušně oblečená, nikoho tam nepohoršovala a nesváděla tvého manžela!"
Zírala na svou matku a nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Její svatba byla všechno možné, jen ne perfektní. "A já snad sváděla Rodolfuse? Nemyslíš si, že kdybych to měla v plánu, tak by pro mě bylo snazší vzít si Rabastana? Protože pak by to byl můj švagr."
Margaret přimhouřila oči a přistoupila blíž. "Tenhle tón si odpusť, mladá dámo! Znám rodokmeny i to, jaké vztahy by mezi vámi byli! Ale nepřišla jsem protom, abych s tebou řešila, co se dělo."
"A proč jsi tedy přišla?" zajímalo Tiff.
"Abych ti pomohla zařídit dětský pokoj," prohodila a vydala se do patra.
"Mami, ale já...," začala, ale když si uvědomila, že ji nikdo neposlouchá, tak ji následovala do místnosti, v níž byla pouze jedinkrát a kterou plánovala předělat na pokoj pro hosty.
Tiffanina matka stála uprostřed pokoje, zamyšleně si třeba bradu a přimhouřenýma očima pátrala kolem. "Budeme muset sice něco málo dokoupit, ale nebude toho moc," vyřkla svůj ortel. "Nábytek může zůstat bílý. Ovšem až budeš vědět, jestli budete mít dceru nebo syna, tak mi to musíš říct!" přikázala a krátce spočinula pohledem na dceři. "Bylo by samozřejmě lepší a vhodnější, aby to byl kluk, ale pokud to bude děvče, tak se s tím zkrátka budeme muset smířit." Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že starší z žen mluví sama se sebou, ale zainteresovaní věděli, že to tak není. Tiffany si byla jistá, že případná vnučka by její rodiče nesmírně zklamala.
"Mami, můžeš na chvíli přestat? Potřebuju ti něco říct," Tiff mluvila naléhavým hlasem, protože ten jediný donutil její matku, aby ji poslouchala.
Margaret se na ni s povytaženým obočím zahleděla a netrpělivě podupávala nohou.
Mladší z žen se zhluboka nadechla. "Nejsem těhotná," přiznala konečně.
Starší žena nemohla uvěřit vlastním uším. "Co prosím? Co myslíš tím, že nejsi těhotná? Lhala jsi snad?" propalovala ji pohledem.
Tiffany věděla, že pokud řekne pravdu, tak ji trest nemine a nezáleželo na tom, jestli je vdaná nebo ne. Matka by to jistě nedokázala přejít pouhým sevřením rtů či pohrdavým úšklebkem. Ale také jí bylo jasné, že jestli i teď zalže, tak se do toho zamotá a nakonec to všechno praskne. Zavrtěla hlavou. "Nelhala. Jen jsem zjistila, že jsem se spletla."
"Spletla?" opakovala.
Přikývla a donutila se neuhnout pohledem, aby se neprozradila.
"To je opravdu škoda, protože Ruby dítě čeká. S tvým manželem." Margaret si evidentně vychutnávala, že může dceři něčím ublížit.
Tiffany se cítila, jako kdyby jí někdo vrazil rozžhavený nůž do srdce. Nechtěla tomu věřit, jelikož znala svou matku a také veděla, jak je to s drby, které se šíří rychlostí blesku. "To není pravda."
"Chceš mi snad tvrdit, že nespala se Siriusem? Ty sama jsi mi to řekla!" upozornila.
Vjela si rukou do vlasů. "To jo, ale od té doby jsem je spolu neviděla," snažila se ho bránit a sama aní pořádně nevěděla proč, jelikož kdyby to byla pravda, tak s jejich manželstvím je konec.
"Copak se nikdy nepoučíš? Nejde o to, jestli jsi je viděla nebo ne. Aby ses o ničem nedozvěděla by pro ně bylo to nejmenší. Jsi sice jeho manželka, ale to neznamená, že musíš o všem vědět," Margaret si pohrdavě odfrkla. "Asi už půjdu. Vidím totiž, že máš o čem přemýšlet. Doufám, že konečně dostaneš rozum a nakonec si vezmeš Rabastana." A aniž by čekala na dceřinu reakci, přemístila se pryč.
"Ale já jsem vdaná za Siriuse!" Křikla zoufale do ticha domu.
***
Když se Sirius téměř o půlnoci vrátil domů, byl příšerně unavený. Jediné, po čem toužil byla horká sprcha a jeho postel v knihovně. Musel však nejprve čelit své manželce, která spala schoulená na pohovce v obývacím pokoji. Jeho prvotní nápad byl, že ji nechá spát, vypadala tak zranitelně a on pocítil touhu ji chránit před vším zlým, co by ji kdy mohlo potkat.
S tichým zaklením a odevzdaným povzdechem se zlehka dotkl jejího ramene. "Tiffany. Tiff!" Jemně s ní zatřásl.
Pomalu otevřela oči a ospale na něj zamžourala. "Čekala jsem na tebe. Potřebuju s tebou mluvit," zamumlala.
"Měla bys jít do postele. Promluvit si můžeme ráno," snažil se ji přesvědčit, protože mu bylo jasné, že pokud se do toho rozhovoru pustí, tak se dnes v noci ani jeden nedočká klidného spánku.
Zavrtěla hlavou. "Musím to vědět hned."
Povzdechl si a posadil se vedle ní. Odhrnul jí vlasy z obličeje. "O co jde?" zajímal se odevzdaně.
Tiffany nasucho polkla. "Odpoledne tady byla máma," začala. "Nevěděla jsem, že přijde, prostě se sem přemístila," pokrčila rameny.
Sirius pevně stiskl rty. "Co chtěla?"
"Zařídit dětský pokoj. Řekla jsem jí, že žádné dítě mít nebudeme. A pak jsem se od ní dozvěděla zajímavou věc."
Jeho tmavé obočí vyletělo vzhůru. "Co ses dozvěděla?" Tušil, jaká bude její odpověď a upřímně se jí bál. Věděl, že to není pravda, ale také věděl, že přesvědčit ji bude těžké, možná dokonce nemožné.
"Ruby bude mít dítě. A prý s tebou," odpověděla bezvýrazným hlasem.
"Jo, bude, ale ne se mnou," ujistil ji a chytil ji za ruku. Upřeně jí hleděl do očí. "Musíš mi věřit, Tiffany. Takovou věc bych ti nikdy neudělal! Nechci ti ublížit. A nedovolím, aby to dělal kdokoliv jiný!" Hbitě se zvedl, vytáhl hůlku a několikrát s ní mávl. "Teď už se sem nikdo nedostane, když nebudeme chtít."
"Použije letax," kývla hlavou ke krbu a zívla.
Zavrtěl hlavou. "Nepoužije."
"Děkuju," zamumlala vděčně a zavřela oči. Byla tak unavená, že se mu rozhodla ve všem věřit. Na hádku zkrátka neměla sílu.
***
Následujícího rána zlehka zaklepala na dveře knihovny. Vstala schválně brzy, aby si mohla se Siriusem promluvit, než odejde do práce. Když se chystala, že zaklepe znovu, její manžel otevřel dveře.
"Potřebuješ něco?" jeho obočí vylétlo vzhůru.
"Musím vědět, co bylo mezi tebou a Ruby. Kdy jsi ji viděl naposledy? Je to dítě tvoje? Protože jestli jo, tak by sis ji možná měl vzít." Kousla se do rtu a napjatě čekala na jeho odpověď.
"Ale já jsem ženatý s tebou," připoměl jí.
Pokrčila rameny. "To by se určitě dalo zařídit."
Sirius se zamračil. "Ty by sis vzala Rabastana jenom proto, abych si mohl vzít Ruby?"
Podívala se do jeho bouřkových očí a odevzdaně odpověděla: "Kdybych neměla jinou možnost, tak ano."
"Ale proč?" nechápal.
"Protože dítě by mělo vyrůstat s oběma rodiči," osvětlila mu svůj pohled na věc.
Jeho obočí se ještě víc stáhlo. Nechápal to. Proč by jí mělo vím záležet na nějakém dítěti než na sobě samé? Je to přece čistokrevná čarodějka a těm většinou na nikom nezáleží. "Asi jsem se v tobě spletl," zamumlal.
"Cože?" zmateně na něj hleděla.
Potřásl hlavou. "To nic. Můžu tě uklidnit, Ruby nečeká dítě se mnou, což jsem ti řekl už v noci. Spal jsem s ní jenom jednou. Tehdy jak jsi ji tady viděla a to už byla v tom, takže se nemusíš bát, že by sis musela vzít Rabastana," zkřivil rty do znechuceného úsměvu.
"Mně ale nejde o to, že bych si ho musela vzít!" snažila se mu to vysvětlit.
Přerušil ji mávnutím ruky. "To je jedno. Musím do práce. Uvidíme se večer." Rychlým krokem odešel a o šokovanou Tiffany neprojevil ani špetku zájmu.
Neměla ponětí, jak dlouho tam stála a nevěřícně zírala před sebe, ale zdálo se to jako celá věčnost, z níž ji probral zvonek. Došla ke dveřím, za kterými stála Lily. "Od kdy zvoníš?" ptala se překvapeně a ustoupila stranou, aby kamarádka mohla vejít.
Zrzka na ni nechápavě hleděla. "Od té doby, co máte dům chráněný proti přenášení a nejste součástí letaxové sítě."
Tiffany si protřela oči. "Promiň, já zapomněla. Když se to stalo, tak jsem napůl spala," omlouvala se a vedla kamarádku na rozlehlou zahradu, kde se usadily v altánku.
"To nevadí," ujistila ji. "Naštěstí mi to James stačil dát vědět než jsem vyrazila."
Hnědovláska se pouze pousmála. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, že ji případné následky Lilyiny nevědomosti nechávaly chladnou.
Bývalá nebelvírská prefektka zlehka položila svou dlaň na kamarádčinu. "Už ses rozhodla?"
Zhluboka se nadechla a přikývla. "Rodiče by mě asi zabili, kdyby mě viděli pracovat u Munga. Ne, že bych se jich bála, ale myslím, že jsem je poslední dobou provokovala až moc, takže to možná nechám až tak za pár let. Ale k Řádu se přidám, ať se jim to líbí nebo ne!"
Pozorně si ji prohlédla zelenýma očima. "A co Sirius?"
"Bude se s tím muset smířit," pokrčila ledabyle rameny.
"Ví o tom vůbec?" chtěla vědět Lily.
Tiff zavrtěla hlavou. "Zatím ne. My spolu," odmlčela se, "moc nemluvíme." Nechtěla kamarádku zatěžovat tím, co se v jejím manželství děje. Nechtěla, aby to věděla, jelikož by se tím pouze trápila a časy, kdy se jí svěřovala prakticky se vším, už byly naneštěstí dávno pryč.
"Měl by to vědět!" upozornila ji. "A nejenom tohle," dodala s výmluvně zvednutým obočím.
Hnědovláska obrátila oči v sloup. "Já vím. Všechno mu to řeknu, ale ne teď, když," povzdechla si, "když si nejsem jistá, jestli z něj nebude táta."
Zrzka dobře věděla, o čem je řeč. "Slyšela jsem," znechuceně se ušklíbla. "Jsou to ale jenom hnusné pomluvy. James mluvil se Siriusem," nervózně si prohrábla vlasy, "a já s Ruby. Nedívej se na mě tak! Ty by ses jí sama nezeptala," bránila se.
"Nijak se na tebe nedívám. Můžeš přece mluvit s kým chceš a Ruby je naše bývalá spolužačka," řekla hlasem oproštěným od veškerých emocí.
Lily se na ni dívala přimhouřenýma očima a pozorně zkoumala Tiffanyin obličej. "Nelíbí se ti to."
Rozhodila rukama. "Netvrdila jsem, že jo, ale je to tvoje věc."
"Fajn. Takže zpátky k tomu, že Sirius pořád nic neví."
"O Řádu mu řeknu, co nejdřív," snažila se Lily uklidnit. "Ale to další vědět nemusí," rozhodla a v odpověď na její výraz dodala: "Nic mu do toho není."
"Je to tvůj manžel!" připomněla kamarádce a nechápala, jak se k tomu může takhle stavět. Podle ní byla v jakémkoliv vztahu důležitá důvěra a upřímnost.
Tiffany trhla vzpurně hlavou. "Je to jenom moje věc." Věděla ale, že to není až tak úplně pravda, jenže za ním nemohla zničehonic přijít a vybalit to na něj. Kdyby to udělala, tak už by se jí nejspíš nikdy ani nedotkl, natožpak něco víc. A ona chtěla víc!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 16. července 2013 v 19:14 | Reagovat

Ahoj, no krása. Tahle kapitolovka se mi nesmírně líbí. Nevím jestli je to tím, že se tady střídáte v psaní, ale skoro nepoznávám tvůj styl. Ale i tak se to moc pěkně čte, i když bych tě jako autorku podle kapitolek, co od tebe přibyly, nepoznala. Ale jen tak dál - jak říkám, i když je to jiné, moc se mi to líbí. Doufám, že o prázdninách toho bude přibývat víc. Těším se

2 Hope Hope | Web | 17. července 2013 v 23:41 | Reagovat

[1]: já už to píšu sama, nikdo to se mnou psát nechce...to nevím, jestli o prázdninách bude víc kapitol, vzhledem k tomu, že mě se prázdniny netýkají...au pair musí pracovat i o prázdninách, i když já osobně toho dělám míň než když děti chodily do školy...a taky mě v srpnu čekají další dva týdny volna, ale pochybuju, že se mi bude chtít do psaní...

3 Šílenej Šílenej | Web | 18. července 2013 v 23:00 | Reagovat

sorry, lehce nudná kapitola, moc se toho tam tentokrát nedělo, chtělo by to pořádnou akci, i když vim už teď, že to je jen moje zbožný přáni, který se stejně nevyplní, tak ať se Sirka kouká aspoň pochlapit a začit nějak jednat!

4 gigi gigi | Web | 18. července 2013 v 23:28 | Reagovat

Tak buď mám fakt tak blbou paměť nebo to v téhle povídce ještě nebylo, ale nechápu ten konec?!  Co mu má říct? ...jinak já v téhle kapitole tvůj styl rozeznávám, určitě je znatelnější než v předchozích kapitolách k téhle povídce, ale i tak tam byla špetka něčeho jiného, takže super :) ...jinak tam trošku souhlas s komentářem č.3 :D chtělo by to nějakou akci a pochlapeného Siriuse :D ..ale all in all, se mi ta kapitola moc pěkně četla, Tiff je hustá, že řekla matce pravdu a Lily a James - ti, aby se do něčeho nepletli :D ...a děkuji moc za věnování, dear xxx

5 Janča Janča | 19. července 2013 v 21:30 | Reagovat

[2]:No uvidíme, ale kdyby se ti do toho psaní chtělo, my čtenáři určitě zaplesáme :) Jinak, jak čtu ty zbývající komenty - hlavně prosím nenabouchej další kapitolku jednou akcí za druhou :) Přiznávám, že když jsou v povídce zvraty, čte se to dobře, ale nejednou jsem narazila na povídku, kde ve snaze neunudit čtenáře byla z příběhu kovbojka. Tak se prosím nenechej k něčemu podobně šílenýmu vyprovokovat :)Ostatně .. když čtu nějakou vydanou knihu, taky to tam není jedna akce za druhou. Vlastně spíš často i naopak.

6 Hope Hope | Web | 20. července 2013 v 22:13 | Reagovat

[5]: neboj, nějaké akce si musím schovat na později přece ;o) každpopádně moc děkuju za komentáře =o)

7 Maysie Maysie | 26. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Jů, konečně kapča :) Tuhle povídku mám moc ráda :))
Já teda chápu, že trucuje, já bych mu s takovou své city taky nevyznala :P

Na akci si klidně počkám, hlavně, že píšeš a navíc moc dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama