Pozdní večer a lásky čas

1. června 2013 v 19:57 | Hope |  Nitky osudu
9.kapitola...téma navíc...4 body z 5


Ashlyn bydlela v Jamesově bytě necelý týden, když se vrátil z práce téměř o půlnoci a našel ji schoulenou v křesle v obývacím pokoji, s rozsvícenou lampou v rohu a knihou v ruce. Opatrně k ní přistoupil a něžně jí odhrnul pramen vlasů, který se uvolnil z copu, z obličeje. Vypadala jako spící anděl. Neodolal, aby ji zlehka nepolíbil. Tak dlouho toužil po tom to udělat a teď se mu konečně naskytla ta správná příležitost.

Zavrtěla se, víčka se jí zachvěla a za okamžik už na něj mžourala ospalýma očima. "Čekala jsem na tebe s večeří."

"Říkal jsem ti, že přijdu pozdě," upozornil ji tiše jako kdyby se bál, že hlasem silnějším než šepot by mohl něco zničit.

"Já vím," protáhla se. "Kolik je hodin?" chtěla vědět.

Zašklebil se. "Skoro půlnoc." Neplánoval zůstat ve firmě tak dlouho, ale musel všechno dodělat, aby tam zítra nemusel a mohl vzít Ashlyn do svého domu na venkově, kde ji chtěl požádat o ruku.

Překvapeně zamrkala. "Když jsi říkal, že se vrátíš pozdě, tak jsi to myslel doslova," pronesla zklamaně. Měla pocit, že se jí snaží vyhýbat. Každý den se viděli sotva pár minut u snídaně, a když měla štěstí, tak přišel právě v době, kdy se chystala jít spát. Snažila se k němu být milá a omluvit se mu, jenže jí nedával příliš příležitostí.

"Mrzí mě to," ujistil ji. "Možná bys měla jít do postele," navrhl, když se snažila skrýt zívnutí.

Zavrtěla hlavou. "Musím s tebou mluvit."

Povytáhl překvapeně obočí. "O čem?"

Rozhodila ruce. "O tomhle všem! Vidím, že ti něco vadí. Snažíš se se mnou trávit co nejmíň času, prakticky se mnou nemluvíš," pokrčila rameny. "A já chci jenom vědět proč."

Prsty si přejel po kořenu nosu a posadil se na opěradlo pohovky. "Když jsem volal do knihkupectví, abych ti domluvil volno, tak jsem se dozvěděl, že jsi za celé roky, co tam pracuješ, neměla jediný volný den. Dokonce i soboty a neděle sis vzala všechny, aby nemuseli najímat další prodavačku. Ono by to nebylo tak hrozné, kdybych nevěděl, že jsi před několika měsíci ležela v posteli s horečkama. Nebo jsem si to aspoň myslel." Hleděl jí zpříma do očí.

Kousla se do rtu. Tohle se neměl nikdy dozvědět, mělo to být její tajemství.

Pamatovala si na ten příšerný týden až moc dobře. Tehdy se sotva udržela na nohou, ale potřebovala peníze a tak dál chodila do práce místo toho, aby šla k doktorovi a zůstala doma. Každý večer pak spěchala domů, aby tam byla dřív než on. Jednou se jí to málem nepovedlo. Vlezla pod peřinu ve chvíli, kdy vešel do jejího bytu.

Uhnula pohledem. "Nemohla jsem přestat chodit do práce," zamumlala a hrozně se styděla. Jeho nařkla ze lží a sama provedla něco podobného. Jistě, byl v tom rozdíl, ale i tak se cítila příšerně.

Zaťal ruce v pěst. "Proč jsi mi to neřekla? Copak si neuvědomuješ, že z toho mohl být zápal plic? S tím bys taky chodila do práce, že jo?" Nechtěl si ani představovat, co všechno se jí mohlo stát.

Zvedla k němu hlavu a z očí jí sršely blesky. "Tehdy jsem ještě nevěděla, kdo jsi!"

"Ale věděla jsi, že na tom nejsem finančně tak špatně jako ty," procedil skrz zaťaté zuby. Ostatně nebylo tak těžké být na tom s penězi lépe než Ashlyn. Zvedl se a začal přecházet po pokoji sem a tam, aby se alespoň trochu uklidnil.

"Omlouvám se," ozvala se po chvíli. Vstala z křesla, položil na něj knihu, došla k němu a přinutila ho zastavit se. "Vážně je mi to líto!"

"Co přesně?" chtěl vědět.

S povzdechem pokrčila rameny. "Všechno. To, že jsem ti lhala, to, že jsem ti nedala možnost cokoliv mi vysvětlit nebo to, že jsem tě připravila o možnost vidět naše dítě. Tak strašně moc mě to mrzí," ujišťovala ho a v očích se jí třpytily slzy. Litovala všeho, co udělala špatně. Přála si vrátit čas, napravit všechny chyby, být s ním. Protože on byl ten, kterého opravdu milovala a o něhož se vlastní hloupostí připravila.

Přitáhl si ji k sobě. "Hlavně nebreč. Víckrát už bych to nezvládl!" Hladil ji po zádech a líbal do vlasů.

Položila si hlavu na jeho rameno a zhluboka vdechovala jeho vůni. "Miluju tě. Ani netušíš jak moc!" mumlala.

"Já tebe taky," ujistil ji.

Odhodlaně k němu zvedla oči. "Prosím tě, neopouštěj mě. Ne dneska v noci. Nezvládla bych to!"

"Neopustím," slíbil a hladově se zmocnil jejích rtů. Sice si to představoval romantičtěji, ale na romantiku bude jistě času dost v příštích dnech. Potřeboval jí dokázat, že ji miluje a potřeboval to udělat hned!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. června 2013 v 23:07 | Reagovat

Hope! Tak moc krátký, to není fér! Honem další, chci vidět jak jí krásně požádá :) Nadhera!

2 gigi gigi | Web | 4. června 2013 v 16:26 | Reagovat

Ježiš, ten konec :D no, já se tady nahlas směju :D :D na romantiku bude času dost, takže hned hups na to :D a to se může tak brzy po potratu??...anyway, konečně, ta palice paličatá udělala nějaký krok směrem k němu :)...omluvu jsem nečekala, to teda klobouk dolů! ...na druhou stranu se to seběhlo docela rychle no - nejdřív ho tak dlouho nechce a pak po týdnu mu hned řekne, že ho miluje...a on je tež jasný :D hned žádost o ruku...ale v souvislosti celého toho příběhu mi to nepřišlo nějak rušivé vzhledem k tomu,že mají společnou historii :) takže snad už to teď v pořádku všechno dopadne a těším se na další kapitolu, pokud teda ještě nějaká bude?

3 Hope Hope | Web | 4. června 2013 v 21:34 | Reagovat

[2]: bude...akorát teda by to mělo být poslední kolo, které bude hodnocené, ovšem pořadatelka říkala, že pak bude ještě v menu zveřejňovat témata, když bude zájem, tak uvidíme...

4 Martnka Martnka | Web | 15. října 2013 v 18:51 | Reagovat

Skvělá kapitolka, musím seusmívat jak měsíček na hnoji. Tady mi Ash konečně byla sympatická. A ten závěr- co čekat od chlapa :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama