Neznámá

1. června 2013 v 19:54 | Hope |  Nitky osudu
8.kapitola, za kterou jsem získala 8,5 bodů z 10...mohlo to být lepší, ale mně se kapitola v celku líbí tak jak je...


Ashlyn celou cestu z nemocnice nepromluvila. Dokonce se na Jamese ani nepodívala. Teprve když zastavil před domem, v němž vlastnil prostorný byt, který zabíral celá dvě patra, a otevřel jí dveře, mu věnovala tázavý pohled.

"Pár dní zůstaneš u mě," pronesl hlasem, který nepřipouštěl námitky.

Otevřela pusu, aby se přece jen pokusila o odpor, ale nakonec si to rozmyslela a s rezignovaným povzdechem vystoupila.

James nad tím potřásl hlavou, vzal její tašku ze zadního sedadla a vedl ji ke vchodovým dveřím. Odolal touze proplést své prsty s jejími nebo ji alespoň chytit kolem pasu. Byl si téměř jistý, že by toho hořce litoval. Odemkl prosklené vchodové dveře a nechal Ash vejít první.

"Emily, jsme tady," zavolal směrem ke kuchyni, když vystoupili z výtahu přímo do chodby luxusního bytu. "Mám paní, která mi vaří a uklízí," vysvětlil.

Přikývla. Nepřekvapovalo ji to. Někdo jako James si mohl dovolit zaměstnávat tolik lidí, kolik je třeba pro chod domácnosti.

Usmál se na starší ženu, jež se právě objevila ve dveřích.

"Konečně jste tady!" zahlaholila a hrnula se k nim, aby jednoho po druhém objala. Ash strnula, když ji Emily sevřela v náručí, ale nic neřekla ani neudělala, aby ji zastavila. Dokonce si uvědomila, že kdyby mohla tak si opře hlavu o její rameno a vypláče se ze svého trápení, jenže tušila, že ani slzy by nedokázaly odplavit ten pocit viny, jímž trpěla.

James obě pozoroval a přemýšlel, jestli se mu někdy vrátí jeho stará dobrá Ashlyn. Ta, do níž se zamiloval a na kterou nedokázal zapomenout, i když se vážně snažil. "Ukážu ti tvůj pokoj," prohodil s rezignovaným povzdechem.

Podívala se na něj a v obličeji se jí zračila úleva a vděčnost. Vyvinula se z Emilyina objetí a vydala se za ním. Vedl ji po schodech do patra, kde jí otevřel dveře ložnice vedle své. "Děkuju," zašeptala bezbarvým hlasem, když vešla dovnitř a rozhlédla se kolem.

"To je to nejmenší," ujistil ji a položil její tašku na širokou postel. "Kdybys cokoliv potřebovala, řekni Emily a ona to zařídí. Ručníky jsou ve skříňce pod umyvadlem a náhradní povlečení ve skříni," kývl bradou ke kusu nábytku u protější zdi, hned vedle dveří vedoucích do malé koupelny se sprchovým koutem. "Já teď musím do práce, ale pokusím se vrátit na večeři," s těmito slovy se otočil k odchodu.

"Proč tohle všechno děláš?" zajímala se, když byl téměř na chodbě.

Zavrtěl hlavou a ohlédl se. "Já sám nevím. Ty o mě nestojíš, tak proč bych se o tebe měl starat? Jenže mi na tobě, k mojí smůle, záleží a miluju tě. Tohle má být asi můj způsob, jak ti to dokázat," pokrčil rameny a vydal se za svými povinnostmi. V tu chvíli si víc než cokoliv jiného přál, aby jeho plán fungoval a tahle chladná neznámá Ashlyn zmizela.

***

Ashlyn měla spoustu času na přemýšlení o tom, co jí řekl James. Jeho vyznání lásky se vůbec nepodobalo tomu úplně prvnímu, ale věděla, že je to její vina. Odháněla ho od sebe, protože si ho nezasloužila. Měl by být zamilovaný do někoho, kdo mu porodí dítě a komu nebudou vadit jeho peníze, do někoho ze své vrstvy a ne do chudé prodavačky knih.

Zrovna se snažila přesvědčit samu sebe, že z jejích citů k němu nic nezbylo, když někdo rázně zaklepal na dveře.

"Dále," zavolala Ash a nasadila nacvičený úsměv. Používala ho od dětství, kdy se jí ve škole začali učitelé vyptávat, co se děje. Nemohla jim říct, že o ni doma nestojí, že veškerou pozornost rodičů má její starší bratr a už vůbec nemohla mluvit o tom, že ji bijí. Přesto všechno, co se u nich dělo totiž své rodiče milovala a k bratrovi vzhlížela, byl to její hrdina.

Do místnosti vešla Emily s podnosem v rukou a s širokým úsměvem na tváři. "Přinesla jsem vám oběd, slečno McKayová," položila tác na noční stolek a pozorně si dívku před sebou prohlédla. "Vy jste brečela," nebyla to otázka, spíše konstatování.

Ashlyn zavrtěla hlavou. "Nemám hlad."

"Musíte jíst. Hladověním nikomu nepomůžete. A výčitky svědomí to taky neodežene," dodala s povzdechem.

Podívala se stranou. "Zabila jsem naše dítě, protože jsem nejedla, nespala, moc pracovala," vypočítávala. "Tohle beru jako svůj trest," pokrčila rameny. "Kdybych byla doma, tak bych stejně nejspíš ani neměla co jíst."

Emily se posadila na okraj postele a dokonale skryla šokování. James jí sice řekl, že Ash nemá peněz na rozdávání, ale o tom, že nemá ani na jídlo se nezmínil. Možná o tom nevěděl, napadlo ji a rozhodla se, že se na to svého zaměstnavatele při nejbližší příležitosti zeptá. Pohladila ji po ruce. "Takhle se na to nesmíte dívat, slečno McKayová…"

"Říkejte mi Ashlyn," přerušila ji.

Usmála se. "Já jsem to zažila, opravdu to nic neřeší."

Ash na ni nevěřícně zírala. Nedokázala si představit, jak by někdo, kdo přišel o dítě, mohl zase normálně žít a Emily vypadala, že to přesně tak je. Celou dobu, kdy s ní byla, se usmívala a vyzařovalo z ní štěstí, radost a láska.

"James taky nebude mít radost, když nebudete jíst. Odveze vás zpátky do nemocnice, pokud to nepůjde jinak. Nechce vás ztratit," ujišťovala ji.

"Ale měl by!" vybuchla. "Měl by mě nenávidět, měl by chtít, abych zmizela z jeho života. Nezasloužím si ho! První jsem chtěla jít na potrat, pak dát dítě k adopci a nakonec o něj přišla a všechno tak zničila!" po tvářích se jí koulely slzy a ona se ani neobtěžovala je setřít.

Starší žena zavrtěla hlavou. "Neměla jste jinou možnost. A to, že to nakonec dopadlo takhle," pokrčila rameny, "je prostě nešťastná náhoda. Budete spolu mít další děti. Jen mu musíte dát šanci."

"Vy máte děti?" zajímala se tiše.

Emilyiny rty se roztáhly v širokém úsměvu a její obličej se rozzářil, přikývla. "Dva syny a dceru. A taky sedm vnoučat. Na dítě, o které jsem přišla, jsem nemohla dlouho zapomenout. Možná proto, že jsem potratila v šestém měsíci, cítila, jak se hýbe, měla pro něj připravený pokoj a tak, ale když se pak narodil Billy, byla jsem nejšťastnější maminka pod sluncem."

Černovláska se pousmála. Konečně měla naději. "Tak já se teda najím," řekla odhodlaně a posadila se rovně.

Pokud to vůbec bylo možné, tak se Emily usmála ještě víc a položila jí tác s jídlem na nohy. "James bude mít radost," prohodila a nechala Ashlyn o samotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. června 2013 v 23:01 | Reagovat

Jak krásně se o ní stará :) Jdu dál :)

2 gigi gigi | Web | 4. června 2013 v 16:09 | Reagovat

Dobře, vidím,že Jamese ta péče o ni zatím nepřechází, ale měla by :D jen ať ona přijde za ním...ano, poprvé jsem na straně chlapa, ale ta holka je fakt na ránu! Jinak samozřejmě pěkně napsané a já jdu na další :)

3 Martnka Martnka | Web | 14. října 2013 v 23:18 | Reagovat

Hele, když se to Ash nelíbí, tak já tam klidně zaskočím místo ní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama