Když k sobě dva patří 2/2

6. května 2013 v 0:55 | Hope |  Když k sobě dva patří
vzhledem k tomu, že povídka má (naprosto neplánovaně!) přes sedm stran a 4000 slov, tak jsem ji rozdělila =o)


Nicole prakticky celou cestu do Yorku prospala, ale Lexi to chápala a dokonce byla ráda, protože by mohla být při troše štěstí unavená, až dojedou k hotelu a nevšimnout si tak Jacka, jenž postával v hale s jejím manželem a několika dalšími manažery. Štěstí však v tomhle hnědovlásce nepřálo a tak jí nezbylo nic jiného než se smířit s tím, že ji kamarádka zabíjí pohledem.

"Říkala jsi, že tady nebude!" procedila skrz zaťaté zuby, když byly ve výtahu, který je měl vyvézt do šestého patra, v němž se nacházeli jejich pokoje. "Tys mi normálně lhala! Proč jsi mi to neřekla?"

Lexi na ni s klidem pohlédla a s významně povytaženým obočím se zeptala: "Jela bys se mnou, kdybys to věděla?"

"Samozřejmě, že ne," vyhrkla.

Rozhodila rukama. "Vidíš? Proto jsem ti to neřekla. Potřebuješ si odpočinout!"

Ušklíbla se. "Pod jednou střechou s Jackem to půjde dost těžko. Doufám, že je alespoň v jiném patře," podívala se na kamarádku s otázkou v očích. Když však spatřila její výraz, věděla, že o něčem takovém si může nechat leda tak zdát. "Není," vydechla téměř neslyšně.

Zelenooká žena se sladce usmála. "Má pokoj hned vedle tebe. Já s Calebem jsme na druhém konci chodby."

Nicole zaťala ruce v pěst. Výtah naštěstí právě zastavil v jejich patře a tak si přehodila tašku s věcmi z jedné ruky do druhé a rázně vypochodovala na chodbu. "Je tohle jenom náhoda nebo jsi to celé naplánovala?" vypálila otázku, jakmile se dveře výtahu zavřely.

Pokrčila rameny. "Co bys řekla?"

"Tohle je snad zlý sen! To si říkáš kamarádka?"

"Jsem tvoje kamarádka!" namítla dotčeně. "Chci, abys byla šťastná!"

"Já jsem šťastná!" snažila se ji přesvědčit.

Lexi se tvářila znechuceně. "S Jimem."

Světlovláska se zamračila. "Jak víš o Jimovi? Co se tady děje? Mluv, Lex nebo jedu prvním vlakem domů!" zavyhrožovala, i když se jí představa několika hodin strávených cestou do Londýna vůbec nelíbila.

Vrhla na ni zářivý úsměv. "Jen jsem hádala," snažila se ji přesvědčit.

Zavrtěla hlavou a otočila se směrem, jímž tušila svůj pokoj. "Na tohle já nemám náladu. Dobrou noc."

"Jsou teprve čtyři odpoledne," upozornila ji Lexi.

Nicole se ohlédla přes rameno. "A já mám za sebou dva týdny s minimem spánku, takže je mi srdečně jedno, kolik je hodin. Jdu spát! Uvidíme se ráno," a s těmito slovy tam nechala kamarádku stát.

***

Nicole původně plánovala jít na večeři, ale zvonění budíku zaspala a probudila se dvě hodiny po půlnoci. Cítila se však plná energie a tak při světle lampičky na nočním stolku vytvořila několik návrhů na svatební šaty a šaty pro družičky. Úplně zapomněla na čas, a kdyby na ni Lexi v osm nezaklepala, tak by kreslila bez jediné přestávky snad do večera.

O několik hodin později seděla proti kamarádce v restauraci obchodního centra, které bylo nedaleko, a snažila se soustředit na rozhovor s Lexi, ale moc se jí to nedařilo. Její myšlenky byly u Jacka, který byl celou noc tak blízko a po němž tolik toužila, ale nemohla ho mít. Byl zadaný a ona přece se zadanými nikdy ani neflirtuje, natož něco víc. Až na něj, očividně. On byl výjimka, ale zařekla se, že se to už nikdy nebude opakovat, proto taky byla s Jimem.

Očima zabloudila ke vchodu a ztuhla. Stál tam Jim s pohlednou drobnou brunetkou a láskyplně ji objímal. Když se pak muž rozloučil a žena se vydala jejich směrem, Nicole se strachy stáhl žaludek. Chtěla utéct, ale nedokázala se pohnout.

"Jsem ráda, že jste přišla," přivítala ji Lexi s úsměvem.

Nicole na ně zírala. Snažila se přijít na to, co se tady děje, i když to bylo jasné. Ona však hledala další možná vysvětlení - byť sebehloupější - jen aby to na ni nemělo tak fatální dopad.

"Nicole, ráda bych ti představila Angelu Harrisovou," Lexiin hlas byl tak neuvěřitelně klidný. Jako kdyby nevěděla, co se děje.

Jenže ona to věděla a stála za tímhle setkáním. Tohle poznání Nicole bolelo víc než cokoliv jiného. Její kamarádka, které svědčila na svatbě a která o ní věděla prakticky všechno, jí záměrně ublížila!

Automaticky potřásla ženě rukou.

"Víte, že jsem od vás měla svatební šaty?" prohodila se smutným úsměvem, zatímco si sedala na volnou židli.

Světlovlasá žena si ji prohlédla pozorněji. Ano, Angela byla jednou z jejích prvních zákaznic. A na ty se těžko zapomíná. "Kolik máte dětí?" vypravila ze sebe, když si uvědomila, že Angela byla v době svatby těhotná. Byly to první těhotenské svatební šaty, které Nicole ušila.

Usmála se. "Tři kluky. Teď to snad konečně bude holčička," položila si ochranitelsky ruku na stále ještě ploché břicho.

Nicole nedokázala odtrhnout pohled od Angeliny dlaně. Ona čekala dítě a její manžel měl milenku, o které zjevně věděla, tak jakto, že je tak klidná? "Jak," polkla, "jak je možné, že se nebojíte, že vás váš muž opustí?"

Angela se zasmála, jako kdyby snad řekla nějaký vtip. "Drahoušku, ale on mě…nás nikdy neopustí," odpověděla sebejistě.

"Jak si tím můžete být tak jistá? Co když se zamiluje?" Nicolin hlas nebyl silnější než šepot.

"Jim miluje jenom sám sebe a peníze. A těch má moje rodina víc než dost. Kdyby ho jenom napadlo se se mnou rozvést, tak by to znamenalo, že přijde o všechny peníze, ke kterým má teď přístup a které může bez starostí rozhazovat. A jestli ke štěstí potřebuje milenky, tak ať je má," pokrčila rameny. Naklonila hlavu ke straně a pozorně si ji prohlížela. "Co namluvil vám? Že žijeme odděleně? Že se rozvádíme? Že je nešťastný? Že ho citově vydírám? Ne, počkejte. Určitě vám řekl, že má dvojče. Mám pravdu?"

Světlovlasá žena pomalu přikývla a oči se jí zalily slzami. Tolik tedy k jejímu vztahu s Jimem. Jistě, nemilovala ho, ale doufala, že by se to jednou mohlo změnit a ona se tak mohla přenést přes Jacka. Evidentně jí nebylo přáno. "Promiňte, musím jít," zvedla se a rychle odcházela. Měla pocit, že kdyby tam zůstala ještě chvíli, tak se udusí.

Lexi pozorovala zničenou kamarádku a snažila se samu sebe přesvědčit, že neměla jinou možnost. Musela to udělat, protože později by jí pravda ublížila mnohem víc než teď.

"Mrzí mě, že jsem na ni byla tak tvrdá," omlouvala se Angela.

Hnědovláska zavrtěla hlavou. "Ona to pochopí. Až se z toho dostane. A můžete mi věřit, že má někoho, kdo jí s tím pomůže, takže to nebude trvat dlouho. Taky se nebude zlobit na vás, ale na mě. Vás bude litovat."

"To by neměla. Vždyť mě ani nezná. A vy jste se jí pouze snažila pomoct."

"Bojím se, že takhle to neuvidí. Alespoň nějakou dobu, ale jednou určitě jo," ujistila ji Lexi a doufala v to. Nechtěla o Nicole jako kamarádku přijít, ale nemohla by jí vyčítat, kdyby už s ní nikdy nechtěla mluvit. Celý tenhle víkend naplánovala tak, že si mohla připadat jako v pasti. A určitě tomu tak bylo, i když to nebyl účel. Chtěla jí přece jenom pomoct, chtěla, aby byla s Jackem a ne Jimem, který ji jenom využil. Chtěla, aby byla šťastná, jenže musela připustit, že Nicole nemusí znát tak dobře, aby věděla, kdy je šťastná a kdy ne. A vědomí toho ji trápilo.

***

Nicole ignorovala veškeré Lexiiny snahy o komunikaci. Jak by s ní mohla mluvit po tom, co jí zničila vztah? V hloubi duše věděla, že to myslela dobře, ale právě teď chtěla být naštvaná a litovat se, takže si to nehodlala připustit.

Když se ozvalo další zaklepání, zvedla se z postele, na níž do teď seděla a vyrazila ke dveřím, aby kamarádce pěkně od plic řekla, co si o ní myslí. "Kolikrát ti ještě musím říct, abys mě nechala být, než ti to konečně...," zarazila se, když na chodbě spatřila blonďatého muže, "...dojde," dořekla překvapeně.

"Zřejmě jsi čekala někoho jiného," usmál se na ni, využil jejího překvapení a protáhl se kolem ní do pokoje.

Zavřela dveře a vystrčila bojovně bradu. "Co tady děláš? Neměl bys být dole a snažit se uzavřít smlouvu se Španěly?"

"Já je neuzavírám, zlatíčko. Od toho máme manažery, já ty smlouvy jenom sepisuju."

Obrátila oči vsloup. "Fajn, ale to pořád nevysvětluje, co tady děláš. Já tě nezvala."

Pobaveně zavrtěl hlavou a zvážněl. "Vím o Jimovi."

Ušklíbla se. "Mělo mě napadnout, že ti to Lexi okamžitě vyzvoní. Jestli jsi přišel, aby ses přesvědčil, že jsem v pořádku, tak sis mohl ušetřit cestu. Nehodlám páchat sebevraždu kvůli chlapovi."

"To nebyla žádná cesta, mám pokoj hned vedle. A Lexi mi nic říkat nemusela. To já jí řekl, co je Jim zač," odpověděl a doufal, že tímhle nezničil všechny šance, které u ní měl.

Nicole na něj zírala a nebyla schopná jediného slova. "Ty? Proč bys to dělal? To…to nedává smysl!" potřásla hlavou.

"Rozešel jsem se s Becky," prohodil, jako kdyby to snad všechno vysvětlovalo.

Zamračila se. "Myslela jsem, že ji chceš požádat o ruku. Říkal jsi, že ji požádáš o ruku."

"To jsem chtěl," ujistil ji a přistoupil k ní o krok blíž, "Ale pak jsem si uvědomil, že ona není ta, se kterou chci strávit zbytek života."

Nicole před ním o krok couvla a nasucho polkla. Odmítala si připustit, že to, co zaslechla v jeho hlase, byla touha. Nebylo to možné. Ona pro něj přece byla jenom jednorázovka. Opila se a on byl po ruce, nic víc v tom neviděl. Tvrdil to druhý den ráno, kdy spolu mluvili o ochraně, kterou nepoužili. "Proč mi to vykládáš?" z jejího hlasu byla jasně patrná nervozita. A sama nevěděla, jestli ji má Jackův rozchod s Becky těšit nebo ne, jelikož netušila, co z toho plyne pro ni.

"Protože je to tvoje vina," se svůdným úsměvem se opřel dlaněmi o dveře za jejími zády tak, že ji uvěznil mezi nimi.

"Moje vina?" Nechápala, jak by to mohla být její vina. Vždyť nic neudělala. Tedy až na to, že s ním spala, samozřejmě. A kdyby nestál tak blízko a ona necítila jeho dech na své kůži, jistě by jí všechno došlo a tak hloupě by se neptala.

Přikývl, sklonil se k ní a hladově ji políbil. "Tolik jsi mi chyběla," zašeptal, když jí zajel rukama pod tričko a své rty přesunul k její klíční kosti.

Samou slastí se jí podlamovala kolena. "Jacku," bylo jediné, co ze sebe dokázala vypravit. Jakmile jí rozepnul podprsenku a vzal její ňadra do svých dlaní, pocítila touhu se ho taky dotýkat a tak mu začala rozepínat košili.

"Přesuneme se do postele," zamumlal, zvedl ji a přenesl k široké posteli, která zabírala většinu místnosti.

***

O několik hodin později Nicole pozorovala svaly na Jackových pažích, jež měl složené pod hlavou, a zádech a v duchu si nadávala za to, co provedla. Takhle to přece nemělo být. Neměla s ním skončit v posteli. Měla ho dostat ze svého pokoje a následně ze svého života. Mělo jí být úplně jedno, jestli je s Becky nebo ne, jenže k její smůle nebylo.

Milovala ho. Tohle poznání by ji ještě před několika měsíci šokovalo, ale teď se tomu skoro nedivila. Nepatřila totiž mezi ty, které vlezou do postele s kdekým, i když se to sama sobě - i ostatním - snažila namluvit. Pro ni zkrátka neexistoval sex bez lásky.

Odhrnula mu z obličeje pramen vlasů, aby si mohla prohlédnout jeho uvolněný výraz. Jack se však zavrtěl, jeho víčka se zachvěla a on otevřel oči.

Rozespale se na ni usmál. "Víš, že jsme zase nepoužili kondom?" zajímal se, jestli jí tenhle malý detail neunikl.

Podívala se stranou. "Všimla jsem si. Ale nemusíš se bát, já otěhotním dost těžko."

Zamračil se. Něco bylo špatně. Natáhl k ní paži, uchopil ji za bradu a donutil ji, aby se na něj podívala. "Proč bys měla? Co se děje?"

Nicole zavrtěla hlavou a vyprostila se z jeho sevření. "To je jedno. Nedělej si s tím starosti. Jednou, až najdu toho pravého, budu mít děti, jen to bude prostě trvat trochu dýl."

Jack se posadil a upřel na ni vážný pohled modrých očí. "Až najdeš toho pravého? Myslíš si, že teď půjdu k sobě, zapomenu, co se mezi námi stalo a nechám tě naletět dalšímu ženatému chlapovi? Protože jestli ano, tak se šeredně pleteš! Já tě miluju!"

Její obličej se rozjasnil a zněžněl. Tolik od něj chtěla slyšet tahle dvě slova. "Vážně?"

"Samozřejmě!" ujistil ji. "Proč bych se jinak rozcházel s Becky? Proč bych s tebou spal? Já si s tebou nehraju. Ty nejsi ten typ, se kterým to člověk může myslet jinak než vážně!"

Trochu posmutněla a v očích se jí mihnul stín. "Jim to vážně nemyslel."

Jackovy rysy ztuhly. "Jim je idiot!" natáhl se pro kalhoty pohozené na zemi vedle postele a sáhl do kapsy, z níž vytáhl krabičku, kterou otevřel a položil na sněhově bílou přikrývku před Nicole. "Vezmeš si mě? Budeš mě milovat? Mít se mnou děti? Zestárneš se mnou?"

Nicole se nezmohla na jediné slovo. Tohle se jí určitě jenom zdá. Tak moc po tom toužila, že si vsugerovala, že je to pravda. Podívala se na Jacka, jenž napjatě čekal na její odpověď, pak zpět na diamantový prsten a znovu na něj. Naklonila se k němu, objala ho kolem krku a políbila ho. Dala do toho polibku veškerou lásku, kterou k němu cítila.

"Znamená to ano?" ujišťoval se, když se od něj odtáhla.

Se slzami dojetí v modrozelených očích přikývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 6. května 2013 v 1:20 | Reagovat

Prý záměrně ublížila? Zničila vztah? haha :D měla jí být vděčná...pravda, dalo se to udělat jemnějším způsobem, ale co už :D Lexi je holt taková o:-) ... no, jinak konec s Jackem - dokonalost sama :) fakt pěkně napsané...sice už jsem ti říkala, že já bych tam to zasnoubení hned neházela, ale bylo to docela v pohodě :) tak nějak to vyplynulo, takže OK :) další povedená jednorázovka!!!

2 Hope Hope | Web | 6. května 2013 v 1:22 | Reagovat

[1]: mám pocit, že Lexi znám :-D jo, já vím, že jsi říkala, že bys to tam nedávala, ale víš, že já tě moc neposlouchám :-D

3 Rogue Rogue | Web | 7. května 2013 v 16:27 | Reagovat

No pořádný obrátky. Lexi to sice myslela dobře, ale za podobný "překvápko" bych asi vraždilo, to by se rozdejchávalo hodně špatně, řekla bych.
Ovšem Jack je vážně slaďouš, takovou romantiku to jsem neměla dlouho možnost si přečíst!
Moc hezky napsáno! :)

4 nel-ly nel-ly | Web | 8. května 2013 v 22:54 | Reagovat

Lexi je mrcha, ať si myslí dobře, co cche, tohle se nedělá... ne takhle, když jsou jiný možnosti a ne přímá ošklivá konfrontace
no a naše hrdinka... co si budeme povídat, jako nejchytřejší se nepředvedla :-P ale budiž jí to odpuštěno

vykouzlíš mi taky nějakýho Jacka? brát si mě hned nemusí, ale jinak ho chci :DDDD

děkuju za věnování :-*

5 Šílenej Šílenej | Web | 23. května 2013 v 23:18 | Reagovat

ukázal se jen na chvíli, ale hned se mi zalíbil a Jimem idiotem už si mě připoutal, borec prostě! konec dobrej, všechno dobrý... předem se bojim čim chceš pokračovat...

6 Maysie Maysie | E-mail | Web | 26. května 2013 v 19:03 | Reagovat

Ach, to byla krása.. :))
děkuju za věnování :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama