Polibek z nebes

1. dubna 2013 v 0:01 | Hope |  Nitky osudu
tak a další měsíc začínáme s další soutěžní kapitolou...snažila jsem se nad tím nepřemýšlet, protože jsem vůbec netušila, jak si poradit se zadaným témantem...nakonec jsem ho víceméně obešla...opět, ale co už...


Ashlyn vpochodovala do obchodu s výrazem, který rozhodně nevěstil nic dobrého, a Abigail to věděla.

"Jak jsi mohla?" osopila se na kamarádku, a kdyby pohled měl moc zabíjet, už by tady nebyla.

Abi se nenechala vyprovokovat a tak jí s ledovým klidem odpověděla: "A cos čekala, že udělám? Že tě nechám, abys do konce života trpěla? Musela jsem mu to říct, protože jedině on ti v tom mohl zabránit, když jsi neposlouchala mě."

Černovlasá žena zavrtěla hlavou, udělala několik kroků směrem k šatně a pak se otočila zpět k ní. "Co když to nedopadne, tak jak si to představuješ? Ty si totiž naivně myslíš, že po tomhle budeme zase spolu, jako kdyby se nikdy nic nestalo, ale když ne? Co potom? Co budu dělat? Kam půjdu? K rodičům nemůžu," dokončila a zoufalství v jejím hlase nešlo přeslechnout.

"Tak daleko to zajít nenechám. Když to nedopadne, tak jak čekám, tak budeš bydlet u nás!" vyřešila okamžitě její situaci. "Ale vzpomeň si na to krásné, co mezi váma bylo. Na váš první polibek. Byla jsi tehdy tak šťastná! Vážně si myslíš, že všechno jen tak zmizí? On tě nenechá samotnou. Nedovolí, abys trpěla. Miluje tě!"

Neodpověděla. Vrátila se ve vzpomínkách do doby před rokem…


Tehdy se procházeli v Hyde Parku, všude kolem byla tma, ale ruch Londýna stále neutichal. Ashlyn však vnímala pouze Jamese a jeho svalnatou paži kolem jejího pasu. Byla šťastná. Bylo to, jako kdyby se jí splnil sen. Už jako malá holka, když snášela všechny rány, které jí rodiče uštědřili, snila o tom, že jednoho dne se bude procházet ruku v ruce se skvělým mužem, který ji bude milovat a ona jeho taky.

Poznání, že ho miluje, ji vyvedlo z míry. Vždyť se znali sotva měsíc! Ještě si ani nedali pusu, což byla její vina, protože mu nic víc nedovolila, i přesto že chtěla, jenže měla strach. Bála se, aby zase netrpěla. To se koneckonců dělo celý její život. Kdykoliv si dovolila být šťastná, něco se pokazilo a zase se dostala na samotné dno.

James se zničehonic zastavil. "Podívej, padá hvězda," usmál se a volnou rukou ukázal k nebi.

Fascinovaně zírala. Padající hvězdy tak na ni vždycky působily. Možná i proto, že i přes svůj věk věřila, že pokud si bude něco přát, tak se jí to splní. A ona si opravdu přála.

"Něco jsem si přál," zašeptal a pohlédl na ni.

Opětovala jeho pohled a polkla. V ústech jí vyschlo a srdce bušilo o poznání rychleji. "Já taky," ujistila ho.

Usmál se a odhalil dvě řady rovných bílých zubů. Pomalu se k ní sklonil. Několik málo centimetrů od jejích rtů se na okamžik zastavil a čekal, že uhne nebo ho odstrčí, ale Ashlyn jen zavřela oči. Nenechal se víc pobízet a políbil ji. Jeho ústa byla měkká a horká a polibek něžný. Líbal ji pomalu, nenaléhal, jako kdyby ji chtěl ujistit, že od něj jí nic nehrozí. A ona to opravdu věděla.

Když se od sebe po několika minutách odtáhli, byli zadýchaní a věděli, že se něco změnilo. Oba ten polibek zaskočil. Připadalo jim to, jako něco nadpozemského, jako polibek z nebe.

Chtěla něco říct, nenacházela však slov a na to, aby mu řekla, co k němu cítí, bylo ještě příliš brzy. Na rtech se jí usadil nervózní úsměv a podívala se jinam, protože nemohla vydržet jeho pohled.


…potřásla hlavou a vrátila se zpět do reality. Tyhle vzpomínky byly příliš bolestivé. Abigail však měla pravdu, byla šťastná a připadala si milovaná. Všechno to ale skončilo, když zjistila, že vše, co jí o sobě James kdy řekl, byla lež a ona o něm vlastně vůbec nic neví.

"Miluje tě!" zopakovala důrazně její kamarádka.

Ash několikrát rychle zamrkala. "Tak proč mi lhal? Proč mi neřekl pravdu?" chtěla vědět.

"Protože jsem se bál," ozvalo se za ní.

Prudce se otočila. Hleděla na něj rozšířenýma očima a svíral se jí žaludek. Několikrát se zhluboka nadechla ústy a doufala, že náhlá nevolnost přejde. Nemohla dovolit, aby viděl, jak je jí špatně, protože pak by si myslel, že je jeho povinností být v takových chvílích s ní a to nechtěla. Nemohla ho mít poblíž, jinak hrozilo, že se do něj zamiluje ještě víc.

"Co tady děláš?" chtěla vědět. Její hlas nebyl silnější než šepot.

Pokrčil rameny. "Přišel jsem se podívat, jak se daří ženě, kterou miluji a taky, abych věděl, jak je mému dítěti," odpověděl bez jediného zaváhání.

Pohrdavě ho sjela od hlavy k patě. "Už nemůžu jít na potrat! Už tehdy to bylo na poslední chvíli! To dítě si musím nechat! Doufám, že jsi spokojený." Jakmile jí došlo, že z její situace není jiné východisko než mít Jamesovo dítě, zvedl se jí žaludek a Ash zamířila do koupelny.

"Co jsi udělal?" vypálila Abigail tlumeně, když za kamarádkou zapadly dveře.

Rozhodil rukama. "Zabránil jsem jí v potratu, nasadil jí brouka do hlavy, takže si nestačila včas domluvit další termín. Teď už jí potrat nikde neprovedou. Navíc ji hlídá moje ochranka, aby neprovedla nějakou hloupost. Ale nic jí neříkej!" upozornil ji.

"Aspoň že tohle ví," povzdechla si.

Ušklíbl se. "Těžko bych to před ní zatajil. Ale povím ti, že mě štve! Nechce mě vyslechnout. Několikrát jsem se jí pokusil všechno vysvětlit, ale copak mě nechá? A teď? Chce se zbavit našeho dítěte jako staré nepotřebné knihy!"

Vyšla z koupelny právě, když rozzlobeně pronášel poslední větu. "Starou knihu bych nikdy nedala pryč, i kdyby byla sebevíc nepotřebná," pronesla tiše.

"Ale naše dítě ano!" vyhrkl a několika kroky zrušil vzdálenost mezi nimi. Chytil ji za ramena a zatřásl s ní.

Do očí jí vhrkly slzy, ale neřekla ani slovo. Na tohle nakonec byla zvyklá od útlého dětství. A nejen na to. Navíc se nemohla divit jeho vzteku. Stejně jako Abigail nechtěl, aby si jednou vyčítala, co provedla.

Když si všiml jejích skelných očí, okamžitě ji pustil, o několik kroků ustoupil a rukou si prohrábl světlé vlasy. "Promiň," zamumlal.

"Nemusíš se omlouvat. Já to přece chápu," ujistila ho. Jenže kdo pochopí mě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 13:34 | Reagovat

píšeš je čím dál tím víc kratší! A to se mi nelíbí!
Jestli je takhle paličatá už ted, tak jsem teda zvědavá, jak se jí chlapec dostane k tělu :P

2 gigi gigi | Web | 30. dubna 2013 v 23:17 | Reagovat

Jako...za tu větu s tou knihou bych jí teda jen nezatřásla rameny,ale jednu ji vrazila těhotenství netěhotenství... ale určitě to dobře vystihlo to její naštvání a frustrovanost...jinak ten jejich první polibek - no, ťuťu ňuňu prostě :D tohle fakt nemůžu komentovat, way too romantic... ale zase skvěle vyjádřené pocity - od všech 3- takže to je super :) člověk se do toho umí lépe vcítit :)

3 Martnka Martnka | Web | 12. září 2013 v 12:46 | Reagovat

krásné, sladké. Ten popis prvního polibku...wow. Já chci, aby se Ash s Jamesem k sobě vrátili, ale to asi nejsem jediná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama