Číhá za rohem

30. dubna 2013 v 16:15 | Hope |  Nitky osudu
soutěžní kapitola, která vyhrála a já nad tím pořád ještě překvapeně kroutím hlavou =o)
na vyhodnocení se můžete podívat tady a na knížku, kterou jsem vyhrála tady =o)


Ode dne, kdy zjistila, že je těhotná, uběhly skoro dva měsíce a na Ashlyn to pomalu začalo být vidět. Snažila se to skrývat všemi možnými způsoby, ale věděla, že to nemůže dělat do nekonečna. Dnes se jí to navíc nedařilo, ať si na sebe vzala cokoliv, pokaždé shledala, že ji něco prozrazuje. S povzdechem se odvrátila od zrcadla, sebrala bundu z věšáku, kabelku a nechala za sebou byt i jeho nepořádek.

Venku se nejprve rozhlédla, aby se ujistila, že tam na ni nikdo nečeká a vydala se na autobus, který ji měl odvézt do centra, k budově, v níž sídlila Jamesova firma.

Při čekání, jež jí připadalo nekonečné, se neustále dívala kolem, jakoby se bála, že ji někdo sleduje. A vlastně to byla tak trochu pravda. Každý den totiž ráno i odpoledne jako náhodou narazila na Jamese nebo na někoho z jeho zaměstnanců. Měla potom tendenci se dívat do každé uličky, za každý roh, jestli tam nikdo nečíhá. Domů jí pak vždycky večer doručili nějakou maličkost - květiny, knihy o těhotenství či rodičovství, vitamíny pro těhotné. Jenže když včera otevřela krabici převázanou stuhou, tak v ní neobjevila žádnou maličkost, ale podlouhlou sametovou krabičku. Hodinu odolávala pokušení se podívat, co je uvnitř, až to prostě nevydržela a tak zůstala ohromeně zírat. Byl tam diamantový náramek.

Sevřela pevněji kabelku a nastoupila do autobusu, který právě přijel.

O necelou půl hodinu později stála proti recepční, která si ji nedůvěřivě prohlížela a snažila se jí domluvit s Jamesem schůzku na jiný den.

"Nezdržím ho dlouho!" opakovala Ashlyn snad podesáté a bojovala s nepříjemnou bolestí v podbřišku, jež ji trápila už pár dní.

"Je mi líto, ale dnes má opravdu nabitý program," pronesla s rozhodností.

Ash se několikrát zhluboka nadechla, načež sáhla do kabelky a vytáhla černou krabičku. "V tom případě mu, prosím, dejte tohle," položila ji na recepční pult.

Žena překvapeně zamrkala. "Mám mu něco vyřídit?"

Nadechovala se k odpovědi, ale zabránil jí v tom rozčilený hlas ozývající se z chodby za Ashlyninými zády. "Najděte ji! Nemohla se přece jen tak vypařit, je to člověk, ne voda! Jedu za ní do práce," zarazil se. "Je ve firmě," řekl ohromeně. "V mojí!" odsekl a rychle se rozloučil.

James překonal vzdálenost, která ho dělila od Ashlyn zírající na recepční, chytil ji nad loktem a otočil k sobě. "Co tady děláš?" procedil skrz zaťaté zuby.

Nasucho polkla. Zlobil se. Nebo měl strach, ale tím se nehodlala zabývat. Rozhodně ne po tom, co slyšela. "Přišla jsem ti vrátit tohle," ukázala rukou na pult. "Řekla jsem ti, že od tebe nic nechci. A tohle už vůbec ne! Ani nechci myslet na to, co bys mi mohl dát příště."

Pořádný byt, odpověděl v duchu. "Můžu si to dovolit," připomněl jí.

Přikývla. "Já vím," ujistila ho. "Ale ty zase víš, že nic nechci. Možná jenom jedno."

Povytáhl obočí. "A to?"

Nadechla se. "Abys mě nechal být. Přestaň za mnou chodit, posílat mi dárky a hlavně nenechávej mě sledovat. Nemáš nejmenší důvod to dělat."

Ohromeně na ni zíral. "Že nemám důvod? A co naše dítě? To ti přijde málo? Chci se o něj postarat!"

Zavrtěla hlavou. "Dám ho k adopci," řekla a nikdo z jejího výrazu ani hlasu nemohl poznat, jak moc ji tohle rozhodnutí stálo sil.

"To nemyslíš vážně! Co jsi to za matku? Děláš to jenom proto, abys mě oddělila od mého dítěte!" obvinil ji.

Ashlyn zavrtěla hlavou. "Věř nebo ne, ale nedělám. Nemůžu si prostě dovolit dítě. A když ho dám k adopci, tak ho budeš moct vídat. To víš stejně dobře jako já."

Chytil ji za ruce. "Nech mě, ať se o vás postarám," naléhal. "Nedávej ho k adopci. Když to uděláš, tak se tím budeme akorát všichni trápit."

Vykroutila se mu a o krok ustoupila. "Nepotřebuju, aby se o mě kdokoliv staral."

Zatvářil se odhodlaně, ale zdánlivě změnil téma: "Volal mi tvůj bratr."

Ashlyn se zamračila. "Co chtěl?"

James se ušklíbl. "Řekl mi, že nedovolí, aby se jeho neteř nebo synovec narodil jako nemanželské dítě."

Zalapala po dechu. "Jak se dozvěděl, že jsem těhotná? Neřekla jsem to našim ani jemu z dobrého důvodu."

Pokrčil rameny. "Netuším, ale říkal něco o tom, že tě přivede k rozumu."

Vytřeštila oči. "Nechceš doufám naznačit, že by se chystal přijet," její hlas byl o oktávu vyšší než normálně.

To poslední, co právě teď potřebovala, byl její starší bratr, který se snaží, aby se vdala nebo se alespoň nechala zaopatřit bohatým bývalým milencem. Byla si až příliš dobře vědoma toho, že jak on, tak jejich rodiče jsou schopní udělat všechno proto, aby si zajistili, co možná nejrůžovější budoucnost. A nebylo pochyb, že by se to stalo. Oni už by našli způsob, jak se k těm penězům dostat. Kdokoliv z nich mohl navrhnout, aby se k nim nastěhovala a pak jim platila přemrštěný nájem. Ano, to se mohlo stát skutečností.

"Třeba ti jenom zavolá," navrhl další možnost, která však i jemu zněla příliš nepravděpodobně.

Probodla ho pohledem. "Telefon mám jenom v práci. Stejně jako internet."

"Všiml jsem si," odtušil kysele. "Možná bych ti měl koupit mobil," zamumlal.

"Opovaž se! Mně to takhle vyhovuje," přesvědčovala ho a myslela to vážně. Zabránila totiž tak tomu, aby jí neustále někdo volal. A navíc by nejspíš neměla ani na zaplacení účtů. Jediným luxusem, který si dopřála, byla televize a tu taky zapínala, co možná nejmíň.

Povzdechl si a snažil se zachovat klid. Měl na paměti, že stojí u recepce a kdykoliv mohl kdokoliv přijít. "Čekáš dítě. Co když uklouzneš v koupelně a zlomíš si nohu? Jak si asi hodláš přivolat pomoc? Nebo když začneš rodit? Myslela jsi na to? Telefon potřebuješ!" přesvědčoval ji.

"Nepotřebuju! Kdybych ho potřebovala, tak už jsem si dávno nějaký koupila!" byla v pokušení utéct, ale něco ji zastavilo a nebylo to jenom stále se stupňující bolestí.

"Jo? A za co asi? Prodala bys všechny svoje knížky a pak si koupila mobil z roku raz dva?" vysmíval se jí.

Pohodila vzpurně hlavou. Nesnášela, když jí někdo vyčítal její jedinou zálibu a on to moc dobře věděl. "Jamesi," začala, ale bolest udeřila znovu s větší intenzitou. Zatmělo se jí před očima a cítila, jak ztrácí rovnováhu. V zoufalství máchla rukama, aby se něčeho zachytila, ale nikde nic nebylo.

Muže proti ní na krátký okamžik ochromila hrůza a jenom zíral, jak Ashlyn pomalu padá k zemi. Rychle se však vzpamatoval a zachytil ji dřív, než stačila dopadnout na tvrdou podlahu. Opatrně ji přenesl na pohovku stojící u zdi a položil ji. Když jí chtěl zvednout nohy, všiml si zvětšující se rudé skvrny na světlých kalhotách, v tu chvíli se pokoušely mdloby i o něj. "Zavolejte záchranku!" štěkl po ženě za pultem. Bylo to zbytečné, protože číslo vytočila v okamžiku, kdy byla Ash v jeho náručí a nyní do sluchátka vysvětlovala, co se vlastně stalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 30. dubna 2013 v 23:25 | Reagovat

Cha, povolání posil :D tak bráchu si na ni James zavolal..tss, místo,aby se snažil sám :D ale ne, chápu, Ashlyn je ta paličatá, že se divím,že nepovolal 'do zbraně' celou její i svou rodinu :D ... konec srandy! Část s adopcí - no, zase bych ji jednu vrazila, káča tvrdohlavá, místo aby si nechala pomoct,tak se chce toho prcka zbavit...a tak konec! Hope, na zabití fakt! Takové drama - teda, teď už vím,jak to dopadne,ale to první přečtení...no šok :D

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 26. května 2013 v 11:10 | Reagovat

Ach, že o něj nepříjde, viď že ne :/
Stejně je to paličatá trubka a on namyšlenec :D

3 Martnka Martnka | Web | 14. října 2013 v 23:04 | Reagovat

Tak opět se dávám do čtení této povídky, neboj rozhodně jsem nezapomněla, že mám u tebe něco rozečteno ;) Je to velice hezky napsané, mám ráda tvůj styl psaní.
Musím říct, že James je prostě borec a obdivuju jeho sebeovládání, já bych na jeho místě Ash naplácala na holou. Nechci být zlá, ale její chování není normální.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama