Pomoc pro Gigi

3. března 2013 v 19:10 | Hope |  Který svět?
tak jo, vím, že mi to trvalo, ale nakonec se dozvíte, jestli ukázka z kapitoly zůstala beze změny a já zabila Gigi, jak to od začátku bylo v plánu, i když se mi to vůbec nelíbilo - to byste měli vědět! - anebo jestli jsem se smilovala (nebo spíš Gigi) a ona přežila =o) anebo to tam třeba není vůbec...ale na to, abyste se to dozvěděli, si budete muset přečíst kapitolu ;o)
kapitola o Gigi je věnována právě Gigi =o)


Když se jednoho listopadového odpoledne ozve zvonek, tak nepředpokládám, že by to mohl být někdo jiný než Lily. Proto jsem dost překvapená, že za dveřmi stojí Gigi. Zamračím se na ni a ani se nesnažím být milá. Může si za to sama. "Co tady děláš?" neobtěžuju se ani s pozdravem.

Povzdechne si, nejspíš čekala aspoň trochu vlídnosti. Té se ovšem ode mě rozhodně nedočká. "Musím s tebou mluvit."

Povytáhnu obočí. "O čem?" nehodlám ji pouštět dovnitř a mluvit s ní, dokud mi to neřekne. Co když přišla i se svými smrtijedskými kamarádíčky? Doba je zlá, jejich útoků přibývá a ona je podle jistých zdrojů taky jedním z nich. Nechce se mi tomu věřit, ale opatrnosti není nikdy dost.

"O mně, o Removi, o nás. Potřebuju pomoc!" vyhrkne a vypadá zoufale.

Zhluboka se nadechnu a posunu se trochu na stranu, aby mohla projít. "Tak pojď. Ale stačí jediný náznak a vyhodím tě!" upozorním ji.

Pokýve hlavou a vejde. Nic se nestane a tak se trochu uklidním. Sirius totiž provedl nějaká kouzla, která by nás měla ochránit před nebezpečím, zvláště pak před Smrtijedy. Pokud by sem některý z nich vstoupil, okamžitě by to člověk poznal. Naštěstí se to zatím nestalo.

"Tak mluv," vyzvu ji, když se usadíme v obývacím pokoji. Nenabídnu jí čaj, kafe, dokonce ani vodu, nepředpokládám totiž, že to bude trvat dlouho.

"Edric mi vyhrožuje. Rozešla jsem se s ním a on se s tím nechce smířit," začne.

Jestli si myslela, že mě tím dojme, tak se spletla. "Tohle se ale nás ani Rema netýká," upozorním ji.

"Chtěla bych Rema zpátky," dostane ze sebe po chvíli nervózního ticha. "Pomůžeš mi?" zajímá se.

Rozhodím rukama. "A proč bych to měla dělat? Konečně se přes ten váš rozchod přenesl! Nechci ho zase vidět trpět! Jak můžu vědět, že ses s Edricem doopravdy rozešla?"

"Já vím, že jsem tě zklamala, vás všechny, ale moc tě prosím, věř mi," upřeně se na mě dívá a vypadá, že všeho upřímně lituje.

Povzdechnu si. "Co přesně ode mě vlastně čekáš? Že půjdu za Remem a budu ho přemlouvat, aby ti dal druhou šanci? Promiň, ale to nemůžu. Navíc by mě stejně neposlechl. Je na mě naštvaný, protože jsem se do toho pletla! Takže ani kdybych chtěla, tak ti nemůžu pomoct," pokrčím rameny a je mi to vážně líto, protože přesto všechno, co se stalo, mám Gigi ráda a pořád si myslím, že byli skvělý pár.

"Mně bude stačit, když ho v sobotu odpoledne dostaneš do Prasinek. Prosím!" tváří se zkroušeně.

Několik dlouhých vteřin na ni zírám a přemýšlím, jestli jsem schopná něco udělat. "Uvidím, co zmůžu. Ale nemůžu ti vůbec nic slíbit, protože netuším, jestli mi bude Sirius ochotný pomoct."

"Děkuju," zašeptá a v jejím hlase rozeznám dojetí. "Ani nevíš, jak moc si toho vážím."

Ušklíbnu se. "Měla bys," nevím, kde se to ve mně bere. Chci, aby byli oba zase šťastní, vážně chci, ale nejsem si jistá, že budou, když se dají zase dohromady.

***

Ten samý večer stojím před Siriusem a snažím se ho přesvědčit, aby mi pomohl, skoro se zdá, že je to nemožné. Samozřejmě, že vím, jak kluci drží pospolu, obzvlášť pak Pobertové, ale pořád je tady naděje. I když teď už dost malá.

"Siriusi, prosím!" snažím se zoufale.

Nevěřícně se na mě podívá. "Čemu jsi nerozuměla, když jsem řekl ne? Co kdyby ses do toho jednou prostě nepletla?"

"Ona ho miluje!" ujišťuju ho a zjišťuju, že tomu opravdu věřím. Měla jsem dost času, abych o tom přemýšlela. Přehrávala jsem si náš rozhovor zas a znova a ať jsem se snažila jakkoliv, tak jsem nedokázala najít nic, co by naznačovalo, že se její city k mému bratrovi změnily.

Krátce se zasměje. "Jak si tím můžeš být tak jistá? Co když ti prostě jenom lže? To jsi vážně tak naivní, že jí po tom všem, co provedla Removi, ještě věříš?"

"Jo!" odseknu. "Tys ji dneska neviděl! Takhle by lhát nedokázala," přesvědčuju ho, i když tuším, že to bude k ničemu. A nepletu se.

"Smrtijedi dokážou být přesvědčiví," ušklíbne se.

Povzdechnu si a poraženě zavrtím hlavou. "Když mi nechceš pomoct, tak jí prostě pomůžu sama!" otočím se a zamířím ke dveřím.

"Počkej!" zastaví mě, dvěma kroky zruší vzdálenost mezi náma a otočí mě čelem k sobě. "Co mám udělat?" zajímá se rezignovaně.

Pousměju se a pohladím ho po tváři. "Děkuju," zašeptám. Zlehka ho políbím na rty a on polibek vášnivě opětuje.

Po chvíli se ode mě odtrhne. Ze vzdálenosti délky jeho paží se mi dívá do očí. "Hned v tom budeme pokračovat," řekne v odpověď na moje nespokojené zamručení. "Ale první mi řekni, co mám udělat."

"Dostat ho v sobotu odpoledne do Prasinek," zamumlám a znovu najdu jeho rty. Nenechá se dvakrát pobízet, zvedne mě do náruče a jde do ložnice.

***

Když jsme pak všichni - včetně Lily a Jamese - v sobotu v kouzelnické vesnici blízko Bradavic a proti nám stojí rozzuřený Edric svého mylného závěru a rozhodnutí pomoct Gigi lituju.

Nevěřícně se podívám na zrzku po boku svého bratra. "Jak jsem ti mohla takhle naletět? Jak jsi mě mohla takhle podvést? Já jsem ti věřila! Chtěla jsem, aby ti Rem dal druhou šanci a tys to na mě zatím celou tu dobu hrála! Riskuješ životy nás všech! Ale proč?"

Překvapeně na mě zírá a vypadá, že vůbec nechápe, co se děje, což nám potvrdí Edricova následující poznámka: "Ale ne, ona tě nepodvedla. Nikoho z vás. Sledoval jsem ji," pokrčil rameny a zdálo se, že ho vzniklá situace baví. "Věděl jsem, že jednoho dne se za někým z vás vydá a pak si budu moct vychutnat svou pomstu."

Gigi bleskurychle vytáhne hůlku a vyšle kletbu.

Edric se pohrdavě ušklíbne, když se ho Gigiina kletba sotva dotkne a já zadržím dech, když vidím to nepřátelství v jeho očích. Všechno se ve mně sevře, čekám, že tohle jí jen tak neprojde. A taky že ne. Namíří na ni hůlkou a vyšle kletbu. Je to neverbální kouzlo, ale všichni okamžitě poznáme které.

Gigi však téměř ve stejné chvíli použila kletbu, za níž by jí za jiných okolností hrozil Azkaban a tak se Edric s prázdným pohledem skácí k zemi.

Vytřeštím oči hrůzou a vyděšeně vykřiknu kamarádčino jméno. Gigi ještě chvíli nechápavě zírá a pak se sveze k zemi. Remus se k ní rozběhne a bezvládné tělo muže, jež ho již jednou připravil o milovanou osobu, a nyní se mu to možná povedlo zase, nechá bez povšimnutí.

"Neumírej! Prosím tě, neumírej!" žadoní Rem a po tvářích mu stékají slzy. "Přiveďte sem Severuse!" zařve a rozhlédne se po nás. "Dělejte!" naléhá.

"Než ho najdeme, tak bude pozdě," upozorním ho jemně a trhá mi srdce, že ho takhle vidím.

Bráška to vyřeší jednoduše. "Pošli Patrona. A ať si pospíší!"

Přikývnu, mávnu rukou a pak jenom sleduju, jak se Patron ztrácí v dáli. "Prosím, ať je tady včas," vyšlu tichou modlitbu a kleknu si vedle Rema, který se snaží mluvit s dívkou, kterou tolik miluje. Na Gigi je vidět, že je pro ni hodně těžké, aby vyhověla jeho přání a nezavírala oči, ztěžka dýchá a pomalu ztrácí zdravou barvu.

"Miluju tě," dostane ze sebe zrzka a chroptivě se nadechne. "Vždycky jsem milovala a vždycky budu," s námahou mu přiloží dlaň na tvář. "Jestli umřu, tak musíš jít dál. Nesmíš to vzdát. Musíš bojovat. Najít," rozkašle se, "najít někoho, s kým budeš zase šťastný."

"Ty to přežiješ!" ujišťuje ji. "Severus přijde! Bude tady včas!"

Přes slzy, které jí stékají po tvářích, se pousměje. "Nebude," zamumlá.

V tom se ale naštěstí plete, jelikož právě v okamžiku, kdy z Gigiina těla vyprchávají i poslední zbytky života, se vedle nás objeví Severus.

"Jděte na stranu," vyzve nás a my ho rádi povzdechne, jelikož všichni moc dobře víme, že on je naše jediná naděje. Začne mumlat kouzlo a Gigiiny rány se jako zázrakem začnou zacelovat.

Oddechnu si, když začne zase pravidelně a lehce dýchat. Samozřejmě, že si uvědomuji, že nemá úplně vyhráno a určitě bude muset nějakou dobu zůstat u Munga, ale je to lepší než kdybychom teď oplakávali její smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 3. března 2013 v 21:21 | Reagovat

Krásná kapitola :) i ten konec, s nímž jsi mě donutila souhlasit :D , ti odpouštím, protože jsi to moc pěkně napsala a z celé téhle kapitoly šly cítit emoce, což je důležité :) a děkuji moc za věnování xxx

2 Vera Vera | Web | 3. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Ahoj Hope :)

Promiň, tvůj email jsem pod kopou spamů objevila až teď, tak se omlouvám, že jsem se dřív neozvala.
ta adresa je www.arcanum-flamme.blog.cz :)

3 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. března 2013 v 22:51 | Reagovat

Takže se slitovala :)
To jsem ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama