Co s člověkem dokáže láska

27. března 2013 v 14:55 | Hope
dostala jsem nápad a trvalo mi tři dny než jsem to napsala...první den to bylo v pohodě, jenže jakmile jsem otevřela word s povídku druhý den, tak jsem najednou nevěděla, jak pokračovat...teda věděla, ale nešlo to...a včera to bylo úplně nejhorší...celý den jsem to měla otevřené a hozené na liště a nic! pustila jsem se do toho až v deset nebo jedenáct večer a tou dobou jsem taky byla ještě pevně rozhodnutá, že povídka skončí v šuiplíku a nikdy nespatří světlo světa, jenže dneska jsem si řekla, že by byla škoda vás připravit o možnost mi to pořádně zkritizovat a tak vám ji sem dávám...když už nic jiného, tak se aspoň pobavíte...


Lexi zírala na šaty pověšené na skříni a nemohla uvěřit, že se to opravdu děje, Bude se vdávat! A to se svatbě bránila zuby nehty. Automaticky si přejela rukou po zásnubním prstenu. Byl to nádherný kousek se smaragdy, safíry a diamanty. Když ho poprvé viděla na sametovém polštáři krabičky, tak samým překvapením zapomněla dýchat. Caleb ji znal dobře, jinak by nevybral prsten, po němž vždy toužila. Sice tušila, že na jeho výběr nebyl úplně sám, ale i tak ji to upřímně dojalo a nadchlo.

Se skoro až posvátnou úctou došla k šatům a nechala jejich látku splývat mezi prsty. Byl to úžasný pocit. Na mysli jí vytanuly několik let staré vzpomínky.

Dvě asi třiadvacetileté dívky seděly v baru, vzduch byl prosycen příjemnou vůní a z reproduktorů se linula tichá hudba. Pokračovaly v rozhovoru, který začaly před několika dny, kdy se viděly naposledy.

"Nikdy se nevdám," prohlásila Lexi rázně a přes okraj skleničky se zadívala na kamarádku. "K čemu svatba? Ten prstýnek si můžu koupit sama a nosit ho i bez toho, abych utratila desetitisíce za svatbu a po pár letech se rozváděla."

Nicolino obočí vylétlo vzhůru. "Až najdeš toho pravého, tak budeš mluvit jinak. Svatbu navíc můžeš zařídit i bez takových nákladů. Stačí vyplnit papíry, zajít na úřad a je to," pokrčila rameny.

Lexi si odhrnula kaštanově hnědé vlasy, které jí spadly do očí, a pozorně si prohlížela kamarádku. "Nechápu, že si někdo něco takového vybere. Ty bys snad takovou svatbu chtěla?"

Světlovláska proti ní se nervózně ošila. "Teď se bavíme o tobě," upozornila ji. "Já jenom řekla, že to jde, to je všechno," zvedla ruce před sebe v obranném gestu.

"No, kdybych se vdávala, tak jedině na útesu ve Skotsku. Hádám, že by to nestálo desetitisíce, ale určitě by to nebyla levná záležitost," prohodila ledabyle a usrkla vína.

Nicole na ni překvapeně hleděla. "Jak tě tak znám, tak by ses z něj pak rovnou vrhla, co?" zašklebila se. Nebylo to od ní úplně fér. Měla ji ráda, jenže dnešek nebyl den, kdy se jí chtělo ven. Těch příležitostí, kdy spolu někam vyrazily, ale bylo tak málo, že nemohla odmítnout.

Zelené oči zajiskřily pobavením. "Je to dost pravděpodobné. Ale jenom proto, že život není román se šťastným koncem," mrkla na ni. Viděla, že se něco děje, ale nemohla se zeptat, když byla v tomhle rozpoložení, a tak se ji snažila alespoň rozveselit.

Že tenhle její pokus nevyšel, jí potvrdila kamarádčina následující odpověď: "Taky jsem si všimla."

"Fajn. Jakou svatbu chceš ty?" narovnala se na židli.

"Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela," odbyla ji.

Povytáhla obočí. "Taková romantická duše jako jsi ty? Samozřejmě, že jsi nad tím přemýšlela! A určitě několikrát," prohlásila přesvědčeně.

Nicole si povzdechla. "Fajn, tak přemýšlela, ale," větu nedokončila a mávla nad tím rukou a radši se zhluboka napila.

"To z tebe mám vážně úplně každé slovo páčit?"

A tak se Nicole rozpovídala o své vysněné svatbě, o níž byla přesvědčena, že zůstane navždy pouze snem. Lexi nestačila žasnout nad všemi podrobnosti, o nichž její kamarádka mluvila. Musela ji obdivovat, ona sama měla představu pouze o zásnubním prstenu, šatech a místě.

Pobaveně zavrtěla hlavou. Nicole tehdy měla pravdu. Láska ji změnila, chtěla se vdávat, i když by to nahlas nikdy nepřiznala. Sice Calebovi několikrát řekla, že svatbu nechce, jakmile na to přišla řeč, ale když přišel s prstenem, tak neodolala. Ostatně, neodmítla by ho, i kdyby přišel bez prstenu.

Poznala ho necelý rok po svém prohlášení, že se nikdy nevdá. Od prvního okamžiku věděla, že on je ten pravý. Tři roky spolu chodili, než ji požádal o ruku. Skvěle jim to klapalo, navíc o sobě věděli úplně všechno. Koneckonců těžko by před sebou něco utajili, když žili v bytě se dvěma pokoji.

Vzpomněla si na den po zásnubách, kdy se sešla s Nicole.

"Ty se budeš vdávat?" světlovlasá žena byla evidentně v šoku. Nezdálo se, že by z toho měla radost.

Lexi se široce usmála a přikývla. "To tys mi tvrdila, že až poznám toho pravého, tak změním názor a to se stalo!"

Nicole pokývala hlavou. "Vzpomínám si," ujistila ji.

"Něco je špatně!" Lexiiny zelené oči se zúžily. "Měla by ses radovat. Říkat mi, žes mi to říkala, ale ty nic z toho neděláš. Tohle nejsi ty."

Potřásla hlavou. "Já se raduju. Moc ti to přeju, jen jsem byla myšlenkama trochu jinde. Promiň," omluvně se usmála.

"Tak co je?" zajímala se s rezignovaným povzdechem.

"Nic! Vážně," přesvědčovala ji. "Moc ti to přeju! Mluvili jste už o tom, kdy se chcete brát?" snažila se ji rozptýlit, protože se nechtěla bavit o tom, jak se cítí.

Lexi si povzdechla. "Nevím, jestli to půjde, ale já bych se ráda vdávala za rok. Však víš, co se říká, ne? Do roka a do dne,"odpověděla na její dotaz, ale byla pevně rozhodnutá, že zjistí, co se děje stůj co stůj.

"Takže chceš tradiční svatbu?"

"Vůbec ne," vyvedla ji z omylu. "Pořád trvám na útesu ve Skotsku, ale v tomhle se budu držet tradic. Stejně jako v tom, že každá nevěsta by měla mít něco nového, něco starého, něco půjčeného a něco modrého," usmála se.

V Nicolině obličeji se zračilo překvapení a pobavení. Zaráželo ji, že tohle slyší právě od Lexi. To bude tou láskou, napadlo ji, ale mlčela.

Ozvalo se zaklepání a v pootevřených dveřích se objevila Nicole. "Kadeřnice je tady."

Lexi se usmála. "Ať jde dovnitř."

Její kamarádka a dneska i svědek na okamžik zmizela, aby se mohla zase objevit s ženou ve středních letech v závěsu. Žena si ji pozorně prohlížela. "Budete mít závoj?" chtěla vědět.

Lexi chtěla odpovědět, ale Nicole byla rychlejší a zvedla ho z postele. "Tady," podala ho kadeřnici. "Počkám vedle," prohodila pak a než stačila jedna nebo druhá zareagovat, byla pryč. Vyměnily si překvapený pohled.

"Hned budu zpátky," ujistila Lexi ženu a vydala se za kamarádkou. "Co je?" vypálila otázku, jakmile ji našla sedět u kuchyňského stolu s hrnkem čaje v dlaních.

"Nic," odpověděla, ale oči nezvedla.

Hnědovláska rychlým pohledem zkontrolovala čas a pak se s povzdechem posadila na židli proti ní. Chytila ji za ruku. "Vážně mi chceš po těch letech, co se známe tvrdit, že se nic neděje? Navíc když vypadáš takhle?"

Nicole zvedla hlavu, v očích zmatený výraz. "Jak vypadám? Tyhle šaty jsi vybírala ty." Přejela rukou po fuchsiových šatech na širší ramínka. Přes prsa byla látka překřížená a pod tím potom připojená látková kytka a volán dolů.

Následoval další povzdech. "Nejde o šaty, ale o to, jak se tváříš. Jako kdybys musela dělat něco, co nechceš. Jestli ti vadí, že se vdávám, tak jsi mi to měla říct dřív," upozornila ji.

"Víš přece moc dobře, že mi to nevadí. Jsem ráda, že jsi šťastná. S Calebem jste úžasný pár," ujišťovala svou kamarádku.

Lexi si promnula oči. "Na tohle teď nemám čas," prohodila a zvedla se, aby mohla pokračovat v přípravách na obřad.

"Spala jsem s Jackem," zamumlala světlovláska, když byla její kamarádka jednou nohou v chodbě.

Zarazila se uprostřed pohybu a pomalu se otočila. "Cože?" šokovaně propalovala její záda. "Kdy? Já myslela, že chodí s Becky."

"Chodí," zamumlal s povzdechem. "Je to celé moje vina! Nechala jsem se unést. A taky jsem moc pila," dodala téměř neslyšně.

"Tys pila?" Lexi nestačila žasnout. "Jakože víc než dvě sklenky vína?"

Nicole se otočila. "Přesně tak. Chtěla jsem vědět, proč s tím všichni tolik nadělají. Jack se tam potom objevil a pili jsme spolu," pokrčila rameny.

"Tohle se ti ale vůbec nepodobá! Co se to s tebou poslední dobou děje? Jako bys to ani nebyla ty. Kdy se to vlastně stalo?" chtěla vědět.

"Před pár měsíci," snažila se vyhnout odpovědi.

Lexi přimhouřila oči a pozorně ji sledovala. "Netvrď mi, že si to nepamatuješ. Ty si pamatuješ i tu nejmíň podstatnou věc a to tahle není."

Samozřejmě, že si pamatovala přesné datum, kdy se to stalo, ale nechtěla o tom mluvit, chtěla na to zapomenout a předstírat, že se to nikdy nestalo. "Před třemi měsíci." Třinácti týdny, upřesnila v duchu.

"A to jsi mi to nemohla říct dřív než v můj svatební den? Navíc Jack je pořád s Becky, ne?" nechápala to, její kamarádka před ní přece normálně neměla příliš tajností. Posledních pár let vlastně vůbec žádné.

Zabodla pohled do země a přikývla.

"Co s tím chceš dělat?"

"Nic," odsekla Nicole, podívala se na ni, v očích neústupný výraz. "Jack by s tím musel chtít něco udělat a to zřejmě nechce, takže se s tím budu muset smířit," trhla rameny. "Měla bys jít, abys nepřišla pozdě na vlastní svatbu."

Lexi nerozhodně přešlápla. "Ale později si o tom promluvíme," pronesla tónem, který nepřipouštěl námitky.

***

"Jackovi to sluší," mrkla Lexi na Nicole, když o několik hodin později viděla Caleba a jeho svědka před oddávající.

Světlovláska se na kamarádku zamračila. Věděla, že je chyba jí cokoliv říkat, ale teď už bylo pozdě, aby mohla litovat. "Tohle bys měla říkat o Calebovi," zašklebila se.

Lexi se přezíravě usmála. "Caleb samozřejmě vypadá líp než kdy před tím, ale Jack taky nevypadá špatně. Na to, že je blonďák," pokrčila rameny.

Nicole pevně sevřela rty. Nejradši by svou kamarádku v dlouhých bíločervených svatebních šatech nakopla. Většinou když se Lexi k něčemu rozhodla, tak ji nic nezastavilo a Nicole si dokázala představit, o co jí jde tentokrát. "Nech to být," zamumlala.

"Já nic nedělám," na tváři andělský výraz.

Žena ve fuchsiových šatech si povzdechla. "Hm, ale jenom zatím. Já tě znám! Budeš se v tom šťourat a nedáš si pokoj, dokud nebude po tvém. Ale mohla bys počkat alespoň, dokud se nevrátíte ze svatební cesty?"

Zdálo se, že Lexi o tom přemýšlí. "To bych mohla, ale," namířila na kamarádku ukazováčkem, "přiznej, že mu to sluší."

Nicole se zahleděla na oba muže a musela uznat, že oba vypadají snad až příliš dobře. Byli zhruba stejně vysocí, měli sportovní postavu a obleky jim seděly jako druhá kůže. "Fajn, přiznávám, sluší mu to," vzdala se jakékoliv snahy o odpor.

Hnědovláska vypadala nadmíru spokojeně. "Teď už se můžu klidně vdát," prohodila, na rtech široký úsměv.

Když pak o chvíli později stála vedle Caleba, tak ani nedokázala vyjádřit, jak je šťastná. Chtěla takové štěstí i pro svou kamarádku, ale rozhodla se, že o tohle se bude starat až za pár týdnů. Přesně jak slíbila.

"Miluju tě," ujistila Lexi Caleba, jakmile přijali gratulace od oddávající a svých svědků a odcházeli vstříc společné budoucnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 27. března 2013 v 21:39 | Reagovat

No, ke vzniku této povídky se radši nebudu vyjadřovat :D top secret forever :D ...jinaak ale super :) tohle téma ti prostě sedí a upřímně mi to přišlo tak normálně napsané - na to,že je to romantika - nijak přeslazeně nebo tak...asi to bylo aj tím,že tam holky měly nějaké neshody mezi sebou a tím úletem Nicole a Jacka...že se to netočilo jen tak kolem té svatby :) ale bylo tam i něco jiného...takže tak! Jo,a řekla sis o to,takže :D já chci pokračování o Nicole a Jackovi, howgh!

2 nel-ly nel-ly | Web | 28. března 2013 v 6:22 | Reagovat

A mně se to líbilo, trubko!
Taková romantická komedie ve zkratce...
ale tedy kamarádky, takhle hnusně se zachovat k Beth (hele 13 tejdnů, jo? :D bude mimčo?)
na svatbách se vždycky všechno provaří, člověk neví, jak je to možný, ale vždycky k tomu dojde... naštěstí se žádný v mym okolí nekonaj
chm... útes ve Skotsku a bílý šaty vlečkou bych snad brala i já a to mi svatba přijde jako zbytečná komplikace (toť romantika)

hele... co ti dva? no co co co? a co chudinak podvedená Beth? a co chudinka těhotná Nicole?
nakousneš pointu příběhu a pak... nic
zlá zlá zlá Hope :D

(btw. už to zase píšu po druhý, blogy mě nemaj rádi)

3 Maysie Maysie | 28. března 2013 v 21:55 | Reagovat

Hele, to by chtělo aspoň pokračování, jinak by tam ten Nicolin úlet vůbec nemusel být :P

4 nel-ly nel-ly | Web | 30. března 2013 v 11:34 | Reagovat

[3]: že jo... jí to řikám furt, zrada kamarádky, těhotenství (ona se vymlouvá, ale třináct tejdnů je jasnejch :D) to by bylo drama!

5 Hope Hope | Web | 30. března 2013 v 13:58 | Reagovat

[3]:

[4]:
hele, vy dvě! na pokračování už se pilně pracuje!

6 Santana Santana | Web | 30. března 2013 v 22:42 | Reagovat

Tak to byla paráda :) těšim se na pokračování, protože jak už bylo zmíněno, 13 týdnů? To bude pekelná komplikace ;) těším se na to, jak to zase rozuzlíš ;) prosím zachraň mě od čtvrletky z matiky a dej to sem ještě před středou, prosím prosím smutně koukam :) o:)

7 Hope Hope | Web | 30. března 2013 v 23:20 | Reagovat

[6]: proč těch 13 týdnů neberete prostě tak, že si bnaprosto přesně pamatuje, kdy se to stalo, jelikož se to prostě nedá zapomenout? :-D já nevím, že si hned myslíte, že buide v tom :-D a pak že jenom já pořád myslím na děti :-D hele, pokusím se to sem dát, ale nic neslibuju, navíc příští týden budu bez netu u Nottinghamu, takže to sem dám zítra/v pondělí anebo až příští čtvrtek/pátek/o víkendu...

8 Heleine Fleming Heleine Fleming | Web | 31. března 2013 v 14:28 | Reagovat

Páne jo, moc pěkný, fakt se mi to líbilo, sice to bylo trochu něco jiného, než jsem očekávala, ale překvapení bylo milé..:)

9 Šílenej Šílenej | Web | 14. dubna 2013 v 0:11 | Reagovat

asi mám fak tpřeházený obvody, kde je ta komická část? ty dva řádky? mááálo, ale fakt si to spolu se mnou a dalšíma vyžaduje pokračováni, takže až dopíšeš Blally, tak víš čim pokračovat :D a třeba bys mohla vysvětlit co je ten Jack s Becky vlastně zač

10 Hope Hope | Web | 14. dubna 2013 v 0:23 | Reagovat

[9]: ono to bylo myšleno ironicky s tím pobavením se...jakože je to vážně stupidní a blbost většinou pobaví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama