neděle 10.2.2013

11. února 2013 v 0:12 | Hope |  zpověď jedné duše
zase si jednou potřebuju vylít srdíčko…je dost možné, že to bude nesrozumitelné, ale já se jenom musím vypsat, takže to nemusí dávat vůbec žádný smysl…


Nebudu psát, co přesně se stalo, abych se nedostala do nějakých problémů, ale svěřit se potřebuju! Musím ze sebe dostat všechnu tu bolest a zklamání.

Už se mi to v minulosti několikrát stalo, ale nikdy jsem se necítila tak bezmocně a tak sama. Zase mám chuť si ublížit a nemyslím tím hned sebevraždu, jen třeba zase vzít nůžtičky, spínací špendlík, cokoliv a cítit tu bolest, kdy si drápete kůži do krve. Neudělala jsem to už skoro tři roky a nechci s tím zase začínat, ale já potřebuju ulevit té bolesti, co mi rve srdce na kusy.

Vím, že nejsem jediné, komu se něco takové stalo, děje nebo teprve stane a vím, že to není to nejhorší, co se může stát, jenže…co je vlastně to nejhorší, co se může dítěti, byť dospělému, stát? To, že přijde o rodiče, i když jsou živí a zdraví? To, že ho přestanou milovat? Podporovat? Poslouchat? To, že se od nich nedočká ani pusy na tvář, když se s nimi loučí? Objetí? To, že nemá moc šťastných vzpomínek, ke kterým se může upnout, když nemůže být s milovaným člověkem? To, že ho podezřívá z něčeho hrozného? To, že na něj křičí místo pochopení nebo pomoci?

Ne, vážně nečekám odpovědi na tyhle otázky a ani nečekám, že bych tímhle mohla něco změnit, spíš tím někoho ještě víc rozzuřím, ale je mi to jedno. Obejdu se bez nich! Ať si jsou šťastní, ať se mají sebevíc rádi, já mám přece svoje přátele, kteří mě podpoří, i když nejsou kolem a kteří mě sice nemůžou obejmout ani mi pomoct zbavit se té bolesti, ale jsou tady pro mě. Nakonec, kolik lidí může říct, že má několik skvělých přátel, kteří tady pro něj jsou? Mám vlastně neuvěřitelné štěstí.

Jenže i když tohle všechno vím, tak už několik hodin nedokážu přestat brečet a zbavit se deprese, která se mi rozhodla ztížit život. Jsou tady lidé, kteří se z tohohle článku budou radovat, ale ti jsou mi ukradení, protože pro ně neproliju už ani jedinou slzu, ať se snaží sebevíc! A věřte mi, že se opravdu snaží. Je až s podivem, jak můžu někomu, kdo mě ani nezná, tak ležet v žaludku.

Dneska jsem se ptala, jestli mě má ještě vůbec někdo rád a věřte mi, že pár lidí odpovědělo, což mě dojalo. Tím se dostávám zpátky k tomu, že na mně alespoň někomu záleží, i když jsou to třeba jenom internetoví přátelé, ale nevadí, protože ti mě mají rádi takovou, jaká doopravdy jsem! A na tom přece záleží!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | 12. února 2013 v 21:56 | Reagovat

Vsechno bude dobre uvidis :-) mysli na nas co te mame radi! ;-)

2 Santana Santana | Web | 17. února 2013 v 20:52 | Reagovat

Souhlasím s Mishou :) Všechno bude zase v pořádku :) nemysli na ty, co Ti za to nestojí.. Ono vážně nemá cenu se trápit pro někoho komu to ještě dělá dobře.. Nenič se zbytečně :) My Tě máme rádi :) a to je hlavní :) nebo ne? :)

3 Adam Adam | 21. února 2013 v 19:01 | Reagovat

uvažuj zda vubec má cenu někde delat aupair, stale máš ,,depky,, jsi nemocná, nikdo tě nema rad...mysli na sve zdravi :)

4 Hope Hope | Web | 21. února 2013 v 20:55 | Reagovat

[3]: tentokrát to s au pair ale nemá co dělat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama