epilog

10. února 2013 v 0:20 | Hope |  Jen to, co chci
tak je to konečně tady...napsala jsem epilog =o) a mám pocit, že je delší než kterákoliv kapitola téhle povídky =o) a taky vím, že mě za něj nebudete mít rádi, ale s tím dokážu žít ;o)
nevím, čím to je, ale mám pocit, že tahle povídka mi chybět nebude...možná je to díky tomu, že je to šestá dokončená povídka. nevím a je to jedno =o)
epilog bych ráda věnovala Šílenému, ona ví za co ;o) a taky všem, kdo tuhle povídku četli =o)


Amber připravovala večeři a otevřeným francouzským oknem poslouchala pištění svých dcer a neteří, které dováděly v bazénu. Neubránila se úsměvu.

Uběhlo téměř osm let od chvíle, kdy se provdala za otce svého syna. Jejich manželství stále fungovalo, milovali se snad každým dnem víc a víc. Samozřejmě, občas se pohádali, ale ještě ten samý den - nebo spíše noc - se usmířili. Díky jednomu takovému usmiřování nyní měli pětiletá dvojčata.

Byla tak zabraná do přemýšlení o tom, jak moc je šťastná, že ani neslyšela Brada, který na ni volal z chodby. Proto překvapeně vyjekla, když ji zezadu objal a políbil na krk. "Nejsi tu nějak brzy?" zajímala se, když při otáčení k němu vrhla rychlý pohled na hodiny.

Usmál se a se rty přitisknutými k jejím zamumlal: "Stýskalo se mi po tobě, tak jsem spěchal domů."

Políbila ho. Milovala, když ji čímkoliv překvapoval a pravdou bylo, že to dělal často. "Miluju tě," ujistila ho a odtáhla se od něj, "a strašně ráda bych v tomhle pokračovala, ale musím dodělat večeři."

Tvářil se zklamaně.

Amber si ho podezíravě měřila. "Cos měl za lubem?"

Jeho výraz se okamžitě změnil na svatouškovský. "Víš, že je Holly zase těhotná?" zajímal se zdánlivě bez souvislostí, ale jeho žena věděla, že je to pouze zdání, které klame a tušila, co přijde.

Obrátila svou pozornost zpět ke krájení zeleniny. "Mluvila jsem s ní, když jsem jela pro děti," přitakala. Její mladší sestra ji totiž poprosila, jestli by si nemohla vzít Sama, Rebeccu a Jessicu na noc, aby s Blakem mohli být sami a užít si večer, což pro ni Amber moc ráda udělala.

Právník se zamračil. Čekal trochu jinou reakci, tahle mu vůbec nepomáhala.

Prudce se otočila, aby na něj viděla. "Proč se mě na to vlastně ptáš?" vypálila.

Brad vypadal zaskočeně, tohle nečekal a musel tedy s pravdou ven. Nebo alespoň částečnou. "Napadlo mě, jestli bys nechtěla ještě jedno dítě. Ať máme taky čtyři."

Zamračila se. "O co přesně tady jde? Protože to tvoje napadlo mě ti nevěřím," upozornila ho. Za ty roky už poznala, kdy před ní něco tají, i když on o tom neměl ani zdání. Vždycky totiž čekala, až jí to nakonec řekne sám. Dneska však nevypadal, že by jí měl celou pravdu někdy říct.

Povzdechl si a posadil se na vysokou stoličku stojící na druhé straně pultu. Chtěl jí dát trochu prostoru a taky se dostat z jejího dosahu, o facku nestál, i když by si ji jistě zasloužil.

"Tohle jsem se asi neměla nikdy dozvědět, když se mi klidíš z cesty," prohodila a pak vytřeštila oči, protože ji něco napadlo. "Máš dítě s jinou," měla to být otázka, ale bylo to spíš konstatování.

Srdečně se rozesmál. "Proboha ne! Jak jsi na něco takového přišla?"

Pokrčila rameny. Tvářila se dotčeně. "Co by asi napadlo tebe, kdybych se tvářila jako u mučení?"

"Dobře, promiň," zvedl ruce před sebe. "Nemám dítě s jinou, ale dětí se to týká."

Amber pokývala hlavou. "Tak mluv!" vyzvala ho netrpělivě.

Zhluboka se nadechl. "Krátce před naší svatbou jsme s Blakem vyhlásili takovou soutěž."

"Soutěž? Jak se ta vaše soutěž týká dětí?" ptala se, ale odpověď už tak nějak tušila. Její manžel byl u soudu možná téměř neporazitelný, ale doma měla většinu výhod ona.

"Je to dětinská soutěž!" vyhrkl. Chtěl ji tím uklidnit, ale moc se mu to nepovedlo. S dalším hlubokým nádechem pokračoval: "Jde o to, který z nás dvou bude mít víc dětí," dopověděl rychle, aby to měl co nejdřív za sebou.

Zírala na něj a nemohla uvěřit vlastním uším. "To je jenom hloupý vtip, že jo?" vypravila ze sebe. Musel to být hloupý vtip!

Pomalu zavrtěl hlavou a byl připravený na výbuch vzteku, který musel nutně přijít.

Amber se několikrát nadechla, aby se uklidnila, Nebude se přece rozčilovat. Ne, když o nic nejde. To, že oni dva mezi sebou soutěží, ještě neznamená, že musí mít další dítě. "Můžeš mi vysvětlit, co mi tímhle chceš naznačit?"

Díval se na ni s významně zvednutým obočím. Věděl, že to ví, jen si to ještě úplně nepřipustila. Ovšem jakmile jí to řekne, tak se rozpoutá peklo. "Jen to, že by bylo dobré, kdybychom měli ještě jedno dítě. Nenecháme přece vyhrát Blakea," snažil se tvářit zkroušeně.

"Ale ano, necháme," ujistila ho. "Když se narodily holky, tak jsme se snad dohodli, že tři děti nám stačí," připomněla mu. "Tak dohodli?" zvýšila hlas, ale stále ještě neztratila kontrolu nad svými emocemi.

Brad s povzdechem přikývl. Tehdy by jí ale řekl cokoliv, jen aby ji uklidnil a ona mohla klidně usnout a načerpat nové síly. Netušil, že si to bude i po tolika letech pamatovat.

Vrhla na něj významný pohled a jen její pevně stisknuté rty dávaly tušit, v jakém je rozpoložení. "Mohl by ses prosím zajít podívat na holky k bazénu a pak dojít pro Chrise a Sama k sousedům? Večeře bude za chvíli hotová."

"Ale Am-," začal.

"Prosím!" procedila skrz zaťaté zuby. Potřebovala, aby byl alespoň na pár minut mimo dohled, protože si nebyla jistá, jak dlouho by se ještě udržela než by na něj začala křičet.

Chvíli si ji pozorně prohlížel. "Dobře," ustoupil nakonec. "Za deset minut jsem zpátky."

Když pak slyšela jeho veselý smích od bazénu, vytočila číslo svojí sestry a doufala, že to zvedne.

"Ahoj Am," pozdravila ji po třetím zazvonění.

Hnědovláska si oddechla. "Ahoj Holly, doufám, že neruším."

"Ale kdepak. Právě jsi nejspíš zachránila naše manželství," ujistila ji vážně její sestra.

Zamračila se. "Jak to myslíš?"

Holly se nevesele uchechtla. "Zrovna jsem se dozvěděla, že Brad s Blakem mají mezi sebou takovou soutěž-."

"Takže o ní taky víš," vpadla jí do řeči.

"Aha, s Bradem jste měli stejný rozhovor. Já bych to možná pochopila, kdyby z toho měli aspoň něco jiného než dobrý pocit. Navíc si nejspíš vůbec neuvědomili, že se to týká víc nás dvou než jich! Copak je to normální? To je jako kdybychom se vsadily my dvě o jejich auta," Amber zaslechla, jak Blake protestuje, ale její sestra ho okamžitě usadila.

"Hele, nakonec je to jedno, ne? Blake vyhrál," pokrčila Amber rameny a usmála se.

"Víš to jistě?" ptala se Holly pochybovačně. "Nikdy nevíš, co se stane. Stačí chvilka nepozornosti a může být všechno jinak."

"Dej pokoj!" napomenula ji. "Já už další dítě nechci, natož víc! Tři mi bohatě stačí. Kdyby se zase narodila dvojčata, tak si můžu rovnou otevřít školku," ušklíbla se. Milovala děti, to ano, ale dokud se nenarodily holky, tak netušila, jak náročné dokážou být. Děti, o něž se starala ve školce, si na konci dne vyzvedli jejich rodiče, ale její děti s ní byly pořád, alespoň dokud nezačaly chodit do školy.

Holly se pobaveně zasmála. "Myslím, že Brad by nic nenamítal. Já bych ti tam přidala i svoje a bylo by to."

"Mně to tak vtipné nepřipadá," zamumlala.

"Děje se ještě něco?" chtěla vědět černovláska. Ze sestřina hlasu poznala, že je něco špatně, jen netušila co.

"Ale ne, neděje. Jen mě naštval a já se s ním ani nedokážu pohádat. Celou dobu jsem se držela a nakonec ho poslala ven pro děti," zatvářila se kysele.

"To víš, sestřičko, stárneš a dostáváš rozum. No, už bylo na čase," dobírala si ji se smíchem.

"Jo, jasně. Hele, budu končit, za chvíli se sem všichni přiženou, tak aby neumřeli hlady. Užijte si večer," položila telefon dřív než jí Holly mohla říct cokoliv dalšího.

***

Když pak o několik hodin později přála dobrou noc synovi a synovci, zažila šok.

"Mami, bude to tentokrát kluk?" chtěl vědět Christopher.

"Nevím, broučku. Teta Holly nám to určitě řekne, až to bude vědět," usmála se na něj a políbila ho na čelo.

Zavrtěl hlavou. "Já nemyslím tetu, myslím tebe."

Amber nechápavě svraštila obočí. "To nechápu. Já přece další dítě mít nebudu," upozornila ho a mírně se usmála.

"Ale ano, budeš! Vím to!" přesvědčoval ji.

"Ty jsi slyšel mě a tatínka?" zkoumala všechny možnosti, i když byly sebevíc nepravděpodobné.

"Ne! Nikdy přece neposlouchám cizí rozhovory!" bránil se. "Nevím, jak to vím, ale u tety Holly jsem to přece taky poznal! A u tebe, když jsi čekala dvojčata, taky! Dokonce dřív než vy samy!" připomínal jí a jeho hlas samým strachem, že mu milovaná maminka neuvěří, přeskakoval.

Položila mu ruce na ramena v uklidňujícím gestu, i když ona sama klidná vůbec nebyla. "Uklidni se, zlatíčko, a řekni mi, proč si to myslíš?"

Pokrčil rameny. "Zase celá jakoby záříš," odpověděl prostě. "Věříš mi?" chtěl vědět.

Nuceně se usmála. "Samozřejmě," dala mu ještě jednu pusu, popřála oběma chlapcům dobrou noc a spěchala do ložnice.

"Co hledáš?" zajímal se Brad, když sledoval, jak jeho manželka v přilehlé koupelně prohledává všechny přihrádky a skříňky.

"Těhotenský test," odsekla netrpělivě a dál se přehrabovala věcmi. "Minulý týden jsem ho tady viděla," mumlala si pro sebe.

Brad se natáhl přes ni a popadl krabičku, kterou jí podal. "Proč ho chceš? Myslíš si snad, že když ho tady budeš mít, tak otěhotníš?" do hlasu se mu vkradl posměšný tón.

Zpražila ho pohledem. "Chris se mě právě zeptal, jestli budeme mít chlapečka. Po předchozích zkušenostech nehodlám vůbec nic podcenit," ujistila ho a vystrkala ze dveří, které za ním hlasitě přibouchla.

Brad na ni trpělivě čekal, a když pak vyšla z koupelny, ani nemusela nic říkat, aby poznal výsledek. "Třeba nakonec přece jenom vyhraju," prohodil vesele.

Zatvářila se otráveně. Na jeho vtípky neměla náladu. "Tady ale vůbec nejde o tu vaši pitomou soutěž! Další dítě jsem nechtěla, víš to! Co jenom budeme dělat?" ztěžka dosedla na postel a složila hlavu do dlaní. "Co když to budou zase dvojčata? To nezvládnu! Jsem na další dítě stará!"

Posadil se vedle ní. "To jsi říkala i posledně. Zvládneme to, neboj. Když to bude nutné, tak si pořídíme chůvu."

"Všechno vidíš strašně jednoduše," namítla s povzdechem a podívala se na něj. "Ale i tak tě miluju a jsem ráda, že spolu máme tolik dětí. Jen by nemusely přicházet tak nečekaně," na rtech se jí usadil posmutnělý úsměv.

"Já vím," ujistil ji. "Všechno bude v pořádku, uvidíš!" snažil se ji uklidnit, protože vycítil její obavy. Bylo to stejné jako posledně, kdy Amber děsilo i to, že jí za celé těhotenství nebylo ani jednou špatně a holky se pak narodily o měsíc dřív, naštěstí byly obě zdravé.

Přitiskla se k němu a nechala se pevně sevřít v jeho náruči. Jeho objetí jí vždycky pomáhalo, když se bála. Uklidňovalo ji, že v něm má takovou oporu. V takových chvílích věřila, že všechno bude v pořádku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 10. února 2013 v 10:53 | Reagovat

výtlem, výtlem, výtlem!!!! to se nedá! se tady celou dobu culim jak idiot, ty dva jsou lamy! :D hoššší, lepší konec snad neznám :D

2 Lia Lia | 10. února 2013 v 11:33 | Reagovat

No popravde som cakala troska iny zaver :), take sa mi to ttroska zda, ze si to chcela len ukoncit, ci sa mylim? :)

3 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. února 2013 v 12:47 | Reagovat

Teda, necekala bych ze dva tak vzdelani lide se  vsadi jako na distizich, akorat o deti :-D
Asi bych ho zabila :-)
Bala jsem se jak to ukoncis, takze jsi me prekvapila :)
A vazne si muze otevrit soukromou skolku :)
A zili spolu az do smrti :)

4 Hope Hope | Web | 10. února 2013 v 15:34 | Reagovat

[2]: nemýlíš, jenže já tenhle epilog nechtěla napsat stylem jako epilog u Sirius a já, kde člověk prostě napíše, jak byli šťastní, kolik měli dětí a všechno bylo prostě úžasné...tohle jsem navíc vymyslela už před nějakou dobou a možná jsem mohla napsat ještě kus, ale byla jsem líná =o)

5 Delly Delly | Web | 10. února 2013 v 17:32 | Reagovat

Konečně jsem dočetla i dosud nepřečtené kapitoly a musím říct, že se povídka opravdu povedla! :-) A tenhle konec je bomba! :-D Smála jsem se skoro celou kapitolu a vážně z nich nemůžu :-D Myslím, že líp jsi to zakončit nemohla :-) Krásný konec!

6 Hope Hope | Web | 10. února 2013 v 17:38 | Reagovat

[5]: ale nepovedla, Delly, je to blbost, celá tahle povídka! v reálném světě by se tohle nikdy nestalo! oba dva jsou pitomci, kteří dělají jednu chybu za druhou!

7 Lilli Lilli | 16. února 2013 v 22:56 | Reagovat

ňáááách *umřela z té soutěže* tak to je luxus ^^ ale asi bych ty dva zabila být Holy nebo Am O:) :-D bombastický bombastický mega bombastický konec ^^

8 Santana Santana | Web | 17. února 2013 v 20:59 | Reagovat

Naprosto super, ale tři děti?? :D chudák!! :D to by mi asi kleplo mít takovou menší školku doma, ale skončilo to super :) úžasnej konec :)

9 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 18. února 2013 v 19:48 | Reagovat

tak znove (mizernej blog)

při čtení jsem si myslela - Horor! Úplně vidim hororový pokračování povídky s hlavní postavou s podivínskými magickými schopnostmi Chrisem... horory s dětma jsou nejděsivější a ta tvoje škola... :-D

bylo to sladký, kdoby řekl, že vymyslíš něco sladšího než svatbu na Valentýna, ale ty o to prostfě umíš... a já se tu spokojeně zubim
jen jsem doufala, že čím déle budu epilog odkládat, tak to třeba neskončí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama