1.kapitola

19. února 2013 v 19:30 | Hope |  Kaktus a růže
dopsala jsem kapitolu ke Kaktusu, ale dal mi pořádně zabrat...ovšem psaní je pro mě jistou terapií a prostředkem, jak zapomenout na všechno kolem a po pár dnech mi vždycky neskutečně chybí, takže i kdybych měla psát něco naprosto zbytečného, co nikdo nebude číst, tak psát budu, ať si o mně každý myslí, co chce!


"Ahoj Remusi," pozdravila tiše studentka z Havraspáru chlapce skloněného nad knihou.

Zvedl hlavu a usmál se. "Ahoj Shannon. Myslel jsem si, že tady dneska budu sám."

Zbýval pouze jediný den do odjezdu na vánoční prázdniny a většina lidí trávila čas balením, povídáním si s přáteli a vychutnáváním si nicnedělání, nikdo se do knihovny nehrnul.

Pokrčila rameny a rozhlédla se kolem. "Tady to mám nejradši. Můžu si přisednout?" zajímala se.

"Samozřejmě," ujistil ji.

Posadila se, na stůl položila několik knih a s povytaženým obočím se na něj přes ně podívala. "A proč ty nejsi s klukama?"

Mávl rukou a protočil panenky. "Pořád to samé. Sirius se nás snaží přesvědčit, že Marian nemiluje a James si zase zoufá kvůli Lily."

Shannon se tiše zasmála. "Chápu. Takže knihovna je menší zlo."

"Vždycky si vyberu knihovnu. Navíc když tady mám tak příjemnou společnost," zalichotil jí.

Její tváře znachověly a pohled čokoládových očí zabodla do stolu. Něco se mezi nimi dělo, ale ani jeden si to nechtěl připustit, natož aby o tom snad mluvili.

Nějakou dobu tiše seděli proti sobě, zahloubaní do knih. Jakémukoliv pozorovateli by to tak přišlo, ale ani jeden z nich se nedokázal soustředit.

"Jak se těšíš na Vánoce?" vyhrkla Shannon do naprostého ticha, takže její otázka působila jako menší výbuch. Dívka měla chuť si nafackovat. Nechápala, jak se mohla takhle hloupě a bez jakéhokoliv úvodu zeptat.

S úsměvem se na ni podíval a její zjevné rozpaky nechápal. "Těším. Konečně nebudu muset poslouchat ty dva, jak si stěžují. Jo, myslím, že tyhle prázdniny si vážně užiju," pokýval hlavou. "Co ty?" zajímal se.

Pokrčila rameny. "Já nevím. Vánoce budou fajn. Pojedeme za babičkou a dědou, kde bude celá rodina a všichni budou hrozně zvědaví, co se děje v kouzelnickém světě. Vždycky si tam připadám jako zlatá rybka v akváriu. Ale je to moje rodina a já je mám ráda, jenže," povzdechla si a zadívala se na něj. Upřímně doufala, že pochopí i bez dalších slov.

"Asi je těžké být z mudlovské rodiny, že? Máš nějaké sourozence?" zajímal se.

Zavrtěla hlavou. Nechtěla mu vysvětlovat, že kdysi dávno sourozence měla, ale od té doby uběhlo už spoustu let a ona si svou starší sestru ani nepamatovala.

"Buď ráda. Lily nejednou říkala, že jí Petúnie dělá ze života peklo. O kouzelnících si myslí, že jsou divní," vyjádřil mírně Lilyina slova.

Sevřela rty a pokusila se o úsměv, což se příliš nevyvedlo, ale Remus si toho nevšiml, jelikož se opět skláněl nad knihou.

***

"Sakra, Tichošlápku, co je s tebou?" zajímal se James Potter udýchaně, když doběhl zpět ke svému kamarádovi, který se prostě zastavil v polovině jejich pravidelného ranního běhu. V Bradavicích to nedělali, tam koneckonců měli famfrpálové tréninky, jenže o prázdninách jinou možnost neměli.

Povzdechl si a mávnul rukou. Sám nevěděl, co s ním je.

Nebelvírský chytač rozhodil bezmocně rukama. "To snad nemůže být pravda! Pořád ještě myslíš na Marian! Do háje, vždyť tě nechala už před několika měsíci! Musíš se přes ni přenést!"

Sirius se zašklebil. "To říká ten pravej. O Evansové básníš už jakou dobu a skutek utek'."

"Teď tady mluvíme o tobě! A mně Lily nebrání v tom, abych normálně fungoval, ale ty," ukázal na něj rukou, "se prostě zastavíš a nevnímáš okolí."

"Ty to nechápeš," odsekl a zamračil se. Od svého nejlepšího kamaráda čekal víc pochopení.

"Ale ano, chápu," ujistil ho prudce. "Zamiloval ses do ní, zlomila ti srdce, ale nemůžeš na ni přece pořád myslet. Musíš se přes ni přenést!"

Mladík s bouřkovýma očima se na něj podíval s všeříkajícím výrazem v obličeji. "Jak jsi přišel na to, že jsem do ní zamilovaný? Že mi zlomila srdce? To bych nikdy nedovolil! Jsem přece Sirius Black!" prohlásil arogantně.

"Jasně," zamumlal James. "Jestli ji chceš zpátky…a já vím, že chceš," dodal rychle, když viděl, jak se jeho kamarád nadechuje, aby mu odporoval, "tak ji donuť, aby žárlila. Litovala toho, že tě opustila." Samozřejmě, že to nemyslel tak, aby Sirius s někým začal zase dlouhodobě chodit, ale tak, aby Marian ukázal, že bez ní je mu líp. Když tehdy přestal na Lily věčně pokřikovat, tak se děly hotové zázraky.

"Já ji ale zpátky nechci," odsekl a rozběhl se zpátky k domu, v němž bydlel jeho nejlepší kamarád s rodiči.

James jen s povzdechem zavrtěl hlavou a vydal se za ním.

***

Ashley byla se svým mladším bráškou v parku, kde se procházeli několika málo centimetry čerstvě napadaného sněhu. "Hele, a já pojedu taky do Bradavic?" chtěl vědět. Tuhle otázku jí pokládal každé prázdniny několikrát.

Povzdechla si a usmála se. "Snad jo. Ale ještě si pár let počkáš, než se to dozvíme."

"Hm," zamručel, "já vím."

Rukou ho pocuchala ve světlých vlasech. "Však ono to uteče," ujistila ho.

"Ashley má pravdu," ozvalo se znenadání za nimi.

Dívka s blond vlasy se prudce otočila a její úsměv se rozšířil, když spatřila Siriuse Blacka. "Ahoj, co tady děláš?" objala ho. Měla ho ráda. Ne jako ostatní holky, které ho zbožňovalyě, ale jako kamaráda, za poslední rok se toho tolik stalo. Vlastně bylo pochopitelné, že se začnou kamarádit, když chodil s její spolubydlící, s níž ji pojil hezký přátelský vztah.

Mávnul rukou. "James jel za Evansovou, aby jí ukázal, že na ni myslí ve dne v noci a věř mi, že to si nechám milerád ujít," ujistil ji a pak se zadíval na chlapce, jenž na něj kulil oči. "Tohle musí být tvůj bráška. Ethan, že?"

Chlapeček přikývl. "Ty chodíš s Ashley do školy?" zajímal se opatrně, aby případně nic neprozradil.

Klekl si na jedno koleno, aby byl zhruba stejně vysoký jako chlapec. "Samozřejmě. Jsme nejlepší kamarádi!" prohlásil sebevědomě.

Ashley vyprskla smíchy. "To sotva."

"Počkej, počkej," Sirius se zvedl a narovnal, "já tě beru jako svoji nejlepší kamarádku."

"Jasně," přikyvovala pobaveně.

Černovlasý mladík si povzdechl a ustoupil. "Dobře, tak ne nejlepší, ale dobrá! A o tom se neodvažuj diskutovat," varoval ji.

"Nebo co?" provokovala ho.

Sirius se zatvářil přemýšlivě. "Vidíš ten sníh kolem?"

Její světlé obočí vylétlo vzhůru. "To ti strach nedovolí."

Černovlasý mladík se podíval na chlapce, který k němu vzhlížet s téměř nábožnou úctou a mrknul na něj. "Ona si snad myslí, že se jí bojím," zavrtěl hlavou. "Ukážeme jí, co všechno v nás je, Ethane?"

Chlapečkovy oči se rozzářily, nadšeně přikyvoval a než se stačila Ashley vzpamatovat z šoku, který jí její bratr připravil, už jejím směrem letěly dvě sněhové koule.

"To si vypijete!" prskala se smíchem a otírala si sníh z obličeje.

"Utíkej!" zakřičel Sirius a s Ethanem se vydali každý na jinou stranu.

"Tohle není fér! Vy jste dva!"

"To víš, zlato, život není fér," upozornil ji její spolužák ze vzdálenosti několika metrů.

***

Něco se dělo. Marian to poznala, aniž by musela s kýmkoliv mluvit. Zjevně se za ty dva týdny něco změnilo, jen ještě nevěděla co. Zamračila se a vešla do kupé, v němž seděly dvě její spolubydlící a kamarádky.

"Ahoj holky," věnovala jim letmý úsměv a pak se její obočí opět zamyšleně stáhlo.

"Děje se něco?" zajímala se opatrně Ashley. Sama znala odpověď na tuhle otázku až moc dobře a bála se kamarádčiny reakce, i když na druhou stranu nebyl žádný důvod k jakýmkoliv obavám, neudělala přece nic špatného!

Marian pokrčila rameny. "Já nevím. Děje?" probodla ji pohledem.

"O ničem nevím," zalhala.

Když se Marianin pohled stočil k Lily, tak jen pokrčila rameny. "Já taky ne," ujistila ji.

V tu samou chvíli se v jiném kupé, dostatečně vzdáleném, bavili čtyři chlapci. No, spíš jen dva, třetí poslouchal a ten čtvrtý? Ten snad ani nevnímal okolí.

"Děláš si legraci, že jo?" vyjekl James Potter, když jeho nejlepší kamarád prozradil, co se stalo během posledních dní, kdy se sám vydával na tajuplné výlety.

Sirius trhnul rameny. "Nový rok, nová přítelkyně," prohodil bezstarostně.

Hnědé oči schované za skly brýlí na něj vytřeštěně zíraly. "Tohle je ale Marianina kamarádka! Nemůžeš s ní přece začít jen tak chodit!"

"A proč bych nemohl? To tys řekl, ať se přes ni dostanu, ať žárlí, takže se vlastně jenom řídím tvojí radou," připomněl mu.

Remusovo obočí vylétlo vzhůru a vyčítavě se podíval na kapitána nebelvírského famfrpálového družstva. "Tahle pitomost byla tvůj nápad?"

James měl alespoň tolik slušnosti, aby se zatvářil kajícně. "Takhle jsem to ale přece vůbec nemyslel!" hájil se. Marně.

"Upřímně doufám, že se to dozví Lily," prohodil znechuceně Náměsíčník.

Dvanácterák ho probodl naštvaným pohledem. "Opovaž se jí to říct a zapomenu, že jsi můj kamarád!"

"To by mě ani nenapadlo," ujistil ho. "Měla by to slyšet od tebe, protože jinak ti nikdy neodpustí," nedokázal si odpustit poznámku. Podle Remuse to byla dobře míněná rada, James však měl za to, že ho chtěl jenom vytočit nebo v něm probudit špatné svědomí, donutit ho přiznat se Lily a zničit tak jejich vztah. A vztah to byl, i když za sebou zatím měli jen jedno rande.

"Nemusí jí vůbec nic říkat," vložil se do toho Sirius. "Nic se nedozví, víme to jenom my čtyři," upozornil světlovlasého chlapce. "A přestaňte kritizovat, s kým chodím. Je to moje věc. Je mi srdečně jedno, jestli je Ashley Marianina kamarádka nebo ne. Chodím s ní jenom proto, abych se pobavil," povzdechl si a zadíval se z okna na ubíhající krajinu. "A nebyl sám. Nejde mi o to, aby žárlila. Prostě se to s Ashley tak nějak," pokrčil rameny, "semlelo."

Remus s Jamesem si vyměnili pochybovačný pohled. Kdyby tohle tvrdil komukoliv jinému, přesvědčil by ho, ale jeho přátelé ho znali až příliš dobře. Poté, co se s ním Marian rozešla, byl zničený. Musel se přes to přenést, ale šel na to špatně. A to, co mu před pár dny poradil James, taky nebylo správné, ovšem už se s tím nedalo nic udělat.

"A co vůbec ta tvoje záhadná známost, Náměsíčníku? Kdy nás seznámíš?" snažil se odvést jejich pozornost.

Remus obrátil oči vsloup. "Znáte ji, takže vás seznamovat nemusím."

"Víš, jak to myslím!" upozornil ho Sirius a pozorně ho sledoval.

To vskutku věděl, ale mezi ním a Shannon nic nebylo. Měl ji rád, pravda. Zdálo se, že i ona ho má ráda, jenže nehodlal zničit všechno hezké mezi nimi jenom proto, že si nedokázal pomoct, takže se rozhodl pro čistě platonický vztah. Snažil se sám sebe přesvědčit, že to tak bude nejlepší, ale dobře mu z toho nebylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilli Lilli | 19. února 2013 v 19:43 | Reagovat

ááá to je správně zamotané ^^ šikovná Hopí :))jen tak dál

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 20. února 2013 v 14:15 | Reagovat

Teda, zamotané to bude pěkně :)

3 gigi gigi | Web | 30. dubna 2013 v 23:34 | Reagovat

no jo :D náš slavný kaktus...anyway, paráda :) Jamese bych za ten jeho nápad zabila a naprosto souhlasím s Remem - btw,scéna v knihovně neměla chybu, takové telátka dvě :D :) ale ten konec, bože, Reme, go get her! :D ...Sirius :D k tomu snad ani není co říct, ten chlapec je tak zmatený, až aby si jeden pomyslel, že je to ženská...jinak Ashley nesnáším už od chvíle, kdy jsme vymyslely její postavu, takže se nevyjadřuji :D mrcha! :D ...měla bych se vrhnout na psaní pokračování, protože tys to teď dobře rozjela, tak mám na co navazovati :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama