Sesterská "výpomoc"

1. ledna 2013 v 21:00 | Hope |  Dvojčata z Nebelvíru
tak vám konečně po opravdu hodně dlouhé době přináším kapitolu, v níž se znovu setkáte s Anabel a Isabel...vím, že tady kapitola nebyla skoro rok, ale bohužel, múza si vzala dovolenou a nejspíš se jí tam vážně líbilo, protože se vrátila teprve nedávno =o)
minulou kapitolu si můžete připomenout ZDE
berte to jako takový novoroční dárek =o)
také bych vám ráda popřála, aby ten rok 2013 byl lepší než ten předchozí =o)


"Vy spolu chodíte?" vyhrkla Isabel, jakmile spatřila svou sestru samotnou v knihovně.

Anabel zvedla hlavu od knihy a s pozvednutým obočím se na ni zadívala. "Nejspíš," prohodila s pokrčením ramen a vrátila se ke čtení.

Is zalapala po dechu. "Nejspíš? Co tím myslíš? Copak ty nevíš, jestli s někým chodíš nebo ne?"

S povzdechem se pohledem vrátila ke svému dvojčeti. "Samozřejmě, že vím, když s někým chodím. Ale nevím, jestli chodím zrovna se Siriusem. V sobotu to bylo fajn, jenže já nejsem ta, která si po jediném dni myslí, že s někým chodí. Na to jsi tu expert ty," dodala s úšklebkem.

"Jen se do mě pusť!" vyzvala ji Is. "Vysvětli mi ale, jak je možné, že ty, Anabel Watsonová, chodíš se Siriusem Blackem, když jsi ho nikdy neměla moc v lásce a on o tobě do září neměl prakticky ani ponětí."

"A co je tobě vůbec do toho?" zaútočila An, protože měla tak akorát dost toho, jak jí její dvojče pořád přehlíží, ponižuje a myslí si, že má na všechny kluky, kteří by se jí mohli byť jen trošku líbit, vlastnící listinu.

"Ty jsi má sestra a Sirius kamarád," prohodila, jako kdyby to snad všechno vysvětlovalo.

"Jenže to neznamená, že musíš nutně vědět, proč a s kým chodím. Jsem jenom o pár minut mladší než ty a tobě na mně přece vůbec nezáleží. Nikdy nezáleželo!" vmetla jí do obličeje, zvedla se a s hlavou vysoce zdviženou rychlým krokem opouštěla knihovnu. Měla takový vztek jako snad nikdy v životě. Isabel se jí neustále pletla do života a ona už jí to dál nechtěla trpět. Vždycky muselo být po jejím a musela mít nad vším kontrolu.

Takhle to nemůžu nechat. Nesmím dopustit, aby An trpěla jenom proto, že se zapletla s nesprávným klukem, pomyslela si Is a začala osnovat svůj plán.

***

Čas se hnal kupředu neskutečnou rychlostí. Pomalu se blížily Vánoce a Isabel stále neměla příležitost k uskutečnění svého brilantního plánu. Většině lidí z jejího okolí by sice nepřipadal tak brilantní, ale to ji trápilo ze všeho nejmíň. Vyčítala si, že zničí svému dvojčeti vztah, v němž je evidentně šťastná, stále si však opakovala, že je to jen pro její dobro.

Pouhé dva dny zbývaly do Štědrého dne, když Anabel nechala ležet své brýle na nočním stolku, kde je objevila její sestra a okamžitě si je nasadila. Vlasy si spletla do copu, který nesnášela, ale An zbožňovala. Před zrcadlem, v němž kontrolovala svůj vzhled, se několikrát nesměle usmála. Jakmile usoudila, že je dostatečně připravená, vydala se do Společenské místnosti, v níž Sirius čekal na An, aby se mohli ještě před večerkou projít po čerstvě zasněžených školních pozemcích.

"Anie!" vyhrkl černovlasý mladík čekající pod schody.

Isabel se pousmála a zčervenala, když ji objal a lehce se otřel svými rty o její. "Siriusi," zamumlala rozpačitě.

"Kde máš kabát?" zajímal se. "Myslel jsem, že se půjdeme projít. Říkala jsi, že se chceš projít," upozornil ji se špatně skrývaným podrážděním.

Dívka se v duchu zamračila. Přemítala nad tím, proč mu tolik záleží na chození sněhem, z něhož se vrátí promáčení a promrzlí. Netrvalo však dlouho, než jí to došlo a dalo jí velkou práci, aby na sobě nedala nic znát. Její malá sestřička by to jistě neprokoukla. "Samozřejmě, že chci, ale nemůže ještě chvilku zůstat tady? Není tady moc lidí a do večerky zbývá spousta času," navrhla nesměle a sklopila oči k zemi.

Sirius pookřál a odvedl ji na pohovku, kde se mu posadila na klín, tak aby mu viděla do obličeje. Anabel by se nejspíš posadila vedle něj a dovolila mu pouze držet ji za ruku, ale nakonec by se stejně nechala přitáhnout blíž a líbat. Nebylo to proto, že by snad přestala vnímat přítomnost všech okolo, ale proto, že Sirius na ni měl skoro až magický vliv.

"Tak půjdeme později," zamumlal s ústy přitisknutými k jejímu krku. Zasypával její obličej i hrdlo drobnými polibky a rukama ji hladil po celém těle. Nebránila se, musela mu dovolit všechno, i kdyby nechtěla. Jenže ona chtěla! Snažila se sama sobě namluvit, že to dělá kvůli sestře, ale v hloubi duše věděla, že to tak není. Zatím si to nebyla schopna připustit, natož pak někomu jiné, ale bylo to tak.

"Siriusi!" ozval se zděšený výkřik za jeho hlavou a on sebou škubl.

Zíral z jedné na druhou a nechápal, co se děje. Proč se Isabel tváří tak vyděšeně, když jeho vztah se svou sestrou schválila? Pravda, neřekla to, ale konečně se přestala šklebit, kdykoliv ji chytil za ruku nebo jí dal pusu. Napadlo ho, že možná vykasal Anabelinu sukni příliš vysoko a to by některé lidi mohlo pohoršit, ovšem když chtěl pohledem zkontrolovat svůj odhad, zjistil akorát, že k ničemu takovému nedošlo.

"Isabel? Co se děje?" chtěl vědět.

"Já jsem Isabel," ozvalo se z opačné strany, než ze které měla odpověď přijít.

Jeho bouřkové oči potemněly a rychle ji ze sebe shodil. "Co tím chceš říct?!" vyskočil na nohy a o několik kroků ustoupil.

Sladce se na něj usmála. "To, že jsem zbavila svou sestru kluka, který ji ani nepozná."

"Proč, Isie? Proč?" zašeptala An se slzami v očích. "To ti vážně tolik vadí, že jsem šťastná? Jednou jedinkrát! Nemůžu s nikým chodit, když jsi sama? Jsi největší sobec, jakého jsem, kdy poznala!"

Její starší sestra na ni šokovaně zírala. Byla si jistá, že jí bude vděčná, vždyť Siriovi šlo jen o to jedno. "Jemu na tobě nezáleží," upozornila ji mírně.

"Jak si můžeš být něčím takovým jistá? Myslíš si snad, že na mě nikomu nemůže záležet? A proč? Jenom proto, že tobě na mě nezáleží!" chrlila ze sebe An rozčileně.

"Ale tak to přece vůbec není! Já-" Is se musela kousnout do jazyka, aby nevyzradila své pravé city. Nemohla to udělat teď, když na ně zírali všichni, kteří byli ve Společenské místnosti.

"Ty co?"

"Já jsem ti jenom chtěla otevřít oči! Celou dobu mu šlo jenom o sex!" zvýšila hlas, aby ji snad někdo nepřeslechl.

"No a? Doufala jsi, že když se spolu vyspíte, tak o mě už stát nebude? Že se rozejdeme a ty ho konečně budeš mít jenom pro sebe?" procedila skrz zaťaté zuby. "A ty, Siriusi," otočila se na chlapce, v jehož obličeji byl patrný zmatek a vztek, "jak je možné, že jsi to nepoznal? Copak sis vážně myslel, že se s tebou vyspím?"

Černovlasý chlapec přešlápl z nohy na nohu. "Já…ano," vydechl s vědomím, že tím jediným slůvkem ji navždy ztratil, ale uklidnilo ho, že je tady ještě Isabel, která o něj evidentně stojí.

Anabel zalapala po dechu. "A to jenom proto, že jsem souhlasila s procházkou," bylo to spíše pouhé konstatování než otázka. "Jak jen jsem mohla být tak hloupá," povzdechla si, zavrtěla hlavou a otočila se k odchodu zpět do ložnice, tady stejně neměla co dělat.

"Anie!" vykřikla Is a rozběhla se za sestrou, takhle nesměla odejít. Dohonila ji až v jejich pokoji. Anabel seděla na posteli a zírala před sebe, její pohled byl prázdný. Kdyby Isabel nevěděla, že je to nemožné, myslela by si, že je pod vlivem kletby Imperius. "Anie," zašeptala tiše a zastavila se několik kroků před ní.

Její mladší sestra zvedla hlavu a zamračila se. "Co chceš?" vyštěkla.

"Jenom…já…," koktala nervózně a byla z toho značně vykolejená, protože něco jako nervozitu vůbec neznala. "Nechtěla jsem ti ublížit. Chtěla jsem ti pomoct!"

"Pomoct?" opakovala nevěřícně. "Jak bys mi asi tak mohla pomoct tím, že svedeš Siriuse? Kluka, se kterým náhodou chodím a se kterým jsem šťastná?" zírala na ni pochybovačně.

Is si povzdechla. "Já vím, že to zní neuvěřitelně, ale je to tak! Nechci, abys trpěla. A věř mi, že s ním bys časem trpěla."

"Jak si tím můžeš být tak jistá?" prohlížela si ji přimhouřenýma očima.

"Podvedl by tě. Brzy bys ho omrzela a tak by šel za jinou. Věř mi, znám ho," přesvědčovala ji.

Anabel prudce zavrtěla hlavou. "Věřit ti? Tobě?! To myslíš vážně? Vždycky, když jsem ti věřila, tak se to obrátilo proti mně, takže promiň, ale věřit ti nemůžu."

"An," pronesla Is naléhavě. Nevěděla, jak ji přesvědčit, že ona tady není ta špatná.

"Přestaň," zašeptala unaveně. "Prosím tě, přestaň. Já už tě dneska nechci poslouchat, opravdu ne. Můžeme si o tom promluvit jindy, klidně zítra, ale teď bych ocenila, kdybys mě nechala nějakou chvíli samotnou," podívala se na ni prosebně.

Isabel chtěla protestovat, ale uvědomila si, že by to bylo k ničemu. Její sestra byla sice nenápadná, jenže když si postavila hlavu, tak s ní nikdo nehnul, natožpak ona. A tak bez jediného slůvka opustila jejich ložnici, aby nechala své dvojče o samotě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 1. ledna 2013 v 21:10 | Reagovat

Děvče to maličko zvořlo :D...
Napínáš nás! Co dál? Co dál?

2 Lilli Lilli | 1. ledna 2013 v 21:22 | Reagovat

Teda Hopí to se nedělá, takhle nás napínat
Krásné krásné krásné ^.^

3 Šílenej Šílenej | Web | 1. ledna 2013 v 21:49 | Reagovat

furt nemám páru která je která, ale to je celkem buřt, ten pitomej Sirius by udělal stejnou pitomost i kdyby byly prohozený i "správně" a to je hlavní
a co dááál?

4 Maysie Maysie | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 10:55 | Reagovat

Ty jo, to je mrcha! a On hňup.. jak jí to molh říct?  To nemohl lhát sakra? :D

5 Jana Jana | 27. dubna 2013 v 21:35 | Reagovat

Super, že je inspirace zpět :) Těšim se, co vymyslíš dál a za poslední kapitolku dávám palec hore

6 gigi gigi | Web | 30. dubna 2013 v 23:46 | Reagovat

Taková sviňárna - ať to myslela sebelíp, tohle se prostě nedělá...jako to je na Avadu, beze srandy :D ...a Sirius je teda tele, že ani nepozná svou přítelkyni, ale chápu, že zaslepenost láskou a hormony ho asi úplně ochromila :D ...takže jsem zvědavá na další vývoj, protože tohle se asi bude těěěžko odpouštět!

7 LOL LOL | 8. května 2013 v 7:33 | Reagovat

To bylo fakt super! Nemůžu se dočkat dalšího dílu... Doufám, že bude brzo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama