prolog

23. ledna 2013 v 22:38 | Gigi |  Kaktus a růže
tááák, Giginka si našla čas mezi učením se na zkoušky a napsala pro vás prolog k naší povídce =o) sama jsem ho celý ještě nečetla, ale jsem přesvědčena, že se mi bude líbit a vám jistě taky =o) a když necháte komentář, tak určitě potěší =o)


Prvního září se Marian McNeilová vzbudila ještě před svítáním. Spala špatně celou noc, takže ji to ani moc nepřekvapilo. Mozek jí jel na plné obrátky a ne a ne přestat a dopřát jí alespoň pár hodin ničím nerušeného spánku. Marian si povzdechla a praštila pěstí do polštáře. Nenáviděla, když se vzbudila nevyspalá. Celý den pak stál vždycky za nic a ona věděla, že dnešek bude na houby už tak.

Celé léto, které strávila u starší sestry na Novém Zélandu, nad tím přemýšlela, převracela to ze všech stran, zas a znova. A výsledkem bylo, že se rozhodla to udělat. Ano, už to nešlo odkládat. Dnes se se Siriusem prostě musela rozejít. Neviděli se celé léto a ona si na něj sotva vzpomněla, vůbec jí nechyběl. Jedině ve chvíle, kdy sova donesla jeho dopis, si uvědomovala, že nějakého přítele vůbec má. To nebylo dobře a ona věděla, že ho nemůže dál vodit za nos, i když zrovna pan Black by si to zasloužil. Marian rychle takové myšlenky potlačila a s mohutným zívnutím vstala z postele.

"Prostě mu to musím říct narovinu," řekla své sově Kei, která po ní zpod jednoho těžce nadzvednutého víčka šlehla znechuceným pohledem. "No, tak promiň, že tě budím. Já jsem taky celou noc nespala, abys věděla!"

V kuchyni si Marian uvařila pořádný hrnek kafe, do topinkovače dala dva plátky chleba a zadívala se na svůj odraz ve skleněných francouzských dveřích vedoucích na zahradu. Vypadala hrozně. Po téměř probděné noci byla bledá jako smrtka, pod zelenýma očima měla tmavé kruhy a kaštanově hnědé vlnité vlasy se jí na hlavě kroutily jako klubko hadů. Rozchodová image, pomyslela si ironicky a pak se radši vrátila ke své snídani.

Jak byla ráda za to, že se její rodiče rozhodli prodloužit dovolenou ve Španělsku. Mohla teď být v klidu se svými myšlenkami a nemusela zodpovídat stovky dotazů typu 'proč vstala tak brzy' a 'proč se tváří tak smutně' a 'o čem pořád přemýšlí' a 'jestli se na nádraží setkají se Siriusem' a tak dále. Úplně tu scénu viděla v mysli. Kdyby nebyla tak skleslá, určitě by zajásala nad tím, že už jí bylo sedmnáct. I to dovolilo rodičům, aby jen s menšími výčitkami zůstali na slunečném pobřeží Cartageny o pár dní déle. Věděli, že jejich mladší dítko bude schopné se samo a včas dopravit na nádraží King's Cross, pak přepážkou na nástupiště 9 a ¾ a odtud do Bradavic. Tuhle cestu už měla Marian taky naplánovanou. Vyhlédla si jednu zcela zapadlou opuštěnou ulici asi patnáct minut pomalé chůze od nádraží, kam se hodlala přenést. Musela to tam jít kontrolovat třikrát, aby rodiče měli jistotu, že na sebe hned měsíc po nabytí plnoletosti nepřivolá pracovníky z Ministerstva kouzel.

Po třech hodinách, kdy se Marian zvládla nasnídat, vypít další dva hrnky kávy, přerovnat věci v kufru a provést ranní hygienu, se konečně oblékla do úzkých tmavých kalhot, zeleného roláku a černého sáčka. Když zkontrolovala, zda jsou zamčené všechny dveře a že ochranná kouzla fungují, vzala svůj bradavický kufr do jedné ruky, klec se stále spící Kei do druhé a s ladnou otočkou se přemístila.

Jakmile se objevila v pošmourné úzké uličce lemované po obou stranách starou cihlovou zdí, rozhlédla se na všechny strany, aby se ujistila, že žádný mudla nebyl svědkem jejího kouzla. Místo však zelo prázdnotou a ani na frekventovanější ulici, která začínala pár stop od Marian, se nikdo nepohyboval. Kdo by taky v deset ráno chodil do tak opuštěné čtvrti.

Cesta ke King's Cross jí zabrala trochu více času, než předpokládala, ale i tak do haly vstoupila s půlhodinovou rezervou a mohla tak v klidu a nenápadně dorazit ke kamenné přepážce mezi nástupišti 9 a 10 a skrz ni projít na to tajné kouzelnické. Jen, co se ocitla ve známém šumu, začala se rozhlížet, zda nezahlédne někoho známého. V páře, kterou vypouštěl komín na lokomotivě Bradavického expresu, to nebyl zrovna lehký úkol, ale po pár minutách konečně zahlédla záblesk dobře známých rudých vlasů a namířila si to ke své spolubydlící a hlavně kamarádce Lily Evansové.

"Lily! Ahoooj!"

Novopečená primuska hlas své přítelkyně okamžitě poznala, takže rychle cosi dopověděla dvěma nervózním prvákům, a vydala se jí naproti.

"Marian, jak ses měla?" ptala se, zatímco kamarádku objala. "Už jsem se na tebe těšila!"

"Já na tebe taky. A měla jsem krásné léto, Zéland je úžasný,' usmála se Marian, avšak Lily neunikl stín, který jí přeběhl přes tvář.

"Ale?"

"Proč myslíš, že je tady nějaké 'ale'? No, dobře…ehm… totiž já jsem se rozhodla, že se rozejdu se Siriusem."

Zrzka vytřeštila oči. Měla pocit, že se určitě musela přeslechnout. Marian se chtěla rozejít se Siriusem?! Vždyť před dvěma měsíci byli ještě jako hrdličky a Sirius se tolik změnil a dospěl. Vůbec to nemohla pochopit.

"Cože?" bylo ale jediné, na co se zmohla.

"Já vím, že ti to musí přijít šílené…ale prostě to tak cítím. Přece není normální, že jsem si na něj o prázdninách vzpomněla jen, když mi přišel jeho dopis. Vůbec mi nechyběl. A celkově jsem o tom moc přemýšlela a uvědomila jsem si, že na vztah …s kýmkoli … se prostě ještě necítím."

"Ale vždyť jste vypadali tak spokojeně a zamilovaně. Sama jsi mi řekla, že ti Sirius řekl, že tě miluje a ty jemu taky a že jste to oba mysleli vážně. A on se tak změnil…vždyť jste spolu už devět měsíců…chápeš to? To je poprvé, kdy Sirius s někým tak dlouho vydržel a změnil se…já to prostě nechápu. Jak se to za dva měsíce mohlo tak změnit? Bylas naprosto spokojená," vysypala ze sebe Lily všechny své myšlenky.

"Myslíš, že už jsem nad tím vším nepřemýšlela? Já jsem ho opravdu milovala… jenže… prostě jsem si uvědomila, že se Sirius opravdu změnil a že to bere vážně a to mě děsí a odrazuje! Já jsem se zamilovala do nezávislého arogantního kluka a teď chodím s oddaným štěnětem… asi jsem si nějak podvědomě myslela, že to za pár měsíců ukončí a tak jsem se tomu prostě oddala a užívala si to, jenže on to evidentně ukončit nechce - podle jeho chování a dopisů a já se prostě ještě nechci vázat."

Lily se užuž nadechovala k odpovědi, ale místo, aby něco řekla, vytřeštila oči, pak nahodila úsměv a zamávala na někoho za Marianinými zády.

"To si děláš srandu? Myslíš, že něco slyšel?" sykla na ni Marian zděšeně, ale když Lily zakroutila hlavou, otočila se a usmála se na přicházející čtveřici.

"Ahoj lásko," pozdravil Sirius svou přítelkyní a věnoval ji dlouhé objetí a polibek.

"A -ahoj," vykoktala Marian a za záminkou přivítání se s Jamesem, Remusem a Peterem se od něj odtáhla. "Tak jak se máte kluci? Co léto?"

"V pohodě, ale Lily už mi chyběla," usmál se James a mrknul na rudovlasou primusku, která sice protočila oči v sloup, ale zároveň se na něj usmála.

Poté co i Remus s Peterem vyjádřili své pocity z prázdnin a všichni se pozdravili s několika procházejícími spolužáky, bylo na čase nastoupit do vlaku a najít si volné kupé. Marian byla celou dobu jako na trní a nijak tomu nepomáhalo, že ji Sirius držel pevně kolem pasu a Lily po ní vrhala napůl naštvané a napůl litující pohledy. Když konečně našli nikým neobsazené kupé a začali do něj tahat své kufry, Marian už to nemohla vydržet, zhluboka se nadechla a odtáhla Siriuse pryč.

"Děje se něco, zlato?" podíval se na ni Sirius nechápavě, když se ocitli na malém balkónku na konci vlaku a Marian zavřela dveře.

"Děje…musíme si promluvit," odpověděla a v duchu si okamžitě chtěla nafackovat za to, že začala tak okatou rozchodovou frází.

"Aha…," řekl Sirius trochu nejistě a s jasným zmatkem v očích čekal, co z jeho drahé polovičky vypadne.

Marian se v tu chvíli nenáviděla. Sice v ní zase na chvíli ožila její ranní myšlenka, že Sirius si nic jiného nezaslouží, ale tu okamžitě přebyla vzpomínka na jeho chování, které bylo celých těch devět měsíců naprosto vzorové. Už nechtěla být ta, která jako první zlomí Siriusi Blackovi srdce, ale věděla, že už není zbytí. Kdyby s ním zůstala jen z lítosti, i to by ho zranilo. Bylo lepší to udělat dříve než později.

"Ehm…já … já už s tebou nemůžu být," dostala ze sebe konečně a bojácně sledovala, jak se Siriusův zmatený pohled mění v zraněný.

"Proč?" zeptal se poněkud chraptivým hlasem.

"Nejsem připravená na vztah, jaký ty očekáváš…potřebuju teď být prostě sama a ujasnit si hromadu věcí…a … j - já už tě nemiluju," poslední slova Marian vydechla téměř nehlasně, ale Sirius ji slyšel.

Neřekl ani slovo, jen na ni několik vteřin nevěřícně zíral a pokoušel se zformulovat nějakou kloudnou větu, něco, co by ji přesvědčilo, že se plete a že ho pořád miluje. Nakonec se však jen smutně usmál, otevřel dveře vedoucí do vlaku a zmizel.

Marian zůstala stát v chladném zářijovém větru a skrz skleněnou výplň dveří sledovala, jak Sirius se skloněnou hlavou prochází chodbičkou a následně vstupuje do jejich kupé. V očích ji zaštípaly slzy, ale ty rychle zahnala. Věděla totiž, že udělala to, co chtěla, to, co bylo dobré pro ni i pro něj. Byla o tom přesvědčena…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 23:04 | Reagovat

Tak to vám teda nevěřím... neštípaly by jí slzy, kdyby ho neměla ráda.
To jsem zvědavá, kdy si to zase uvědomí a koho Sirius zatím uloví :)

2 gigi gigi | Web | 23. ledna 2013 v 23:17 | Reagovat

odtud ty tři tečky na konci :D

3 Hope Hope | Web | 23. ledna 2013 v 23:31 | Reagovat

ach, Siriusi, mám pro tebe radu...nepřesvědčuj ji slovy, ale činy ;o)
Giginko, prolog se ti moc povedl =o) už se nemůžu dočkat až napíšu první kapitolu ;o)

4 gigi gigi | Web | 23. ledna 2013 v 23:32 | Reagovat

[3]: díky díky :) také se těším na tvou kapitolu!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama