18.kapitola

29. ledna 2013 v 0:43 | Hope |  Jen to, co chci
přináším vám poslední kapitolu (trochu kratší, ale nevadí) =o) pak vás tedy ještě čeká epilog, ale to vůbec netuším kdy =o)
musím se vám ale svěřit, že v jednu chvíli mě trochu zákeřně napadlo, že bych mohla nechat Brada vybourat v autě a umřít...jo, jsem zlá, vím =o)
kapitolu bych ráda věnovala čtyřem lidem: Gigince, Šílenýmu, Maysie a Nel-ly


Amber rázovala z jedné strany pokoje na druhou a nervózně si kousala spodní ret. Po únavě nebylo ani památky. Nedokázala se v tuhle chvíli na nic soustředit a byla opravdu ráda, že Christopher spí, protože kdyby ne, tak by ji jistě čekal den navlas stejný jako noc.

Zastavila se u pohovky, na níž měla pohozený telefon a odhodlaně ho zvedla. Teď nebo nikdy! Poslouchala vyzváněcí tón ve sluchátku, s každým dalším přicházela o odvahu a měla chuť hovor ukončit.

"Prosím?" ozval se Bradův hlas právě v okamžiku, kdy se rozhodla svou snahu vzdát.

Nebyla schopná jediného slova. Několik týdnů neslyšela jeho hlas a přitom si to tolik přála. Proboha, vždyť ona ho milovala! Téměř od prvního okamžiku.

"Amber?" snažil se Brad na druhé straně spojení.

Potlačila slzy, které se jí draly do očí - pořád ji ještě ovládaly hormony, alespoň částečně - a zhluboka se nadechla. "Potřebuju s tebou mluvit," pronesla tiše.

"Mám přijít k tobě?" zajímal se věcně a ze všech sil se snažil, aby na sobě nedal znát radost z toho, že mu konečně zavolala.

Na jediný okamžik ji napadlo, že by ona mohla přijít za ním, ale zavrhla to. Malý si zasloužil nerušený spánek. "Byla bych ráda," odpověděla mu proto a začala si okusovat nehet, což neudělala už pěknou řádku let.

"Za půl hodiny," odmlčel se, "možná za hodinu jsem u tebe!" zaváhal. "Bude tam Chris?"

Jeho otázka ji překvapila. "Samozřejmě. Kde jinde by měl být?"

"Třeba s Holly," navrhl řešení.

Naježila se. "Myslíš si snad, že svého syna běžně nechávám se svou sestrou?" Celých šest týdnů byla stále s malým, takže vůbec nechápala, jak na něco takového přišel.

"Samozřejmě, že ne," ohradil se, "ale myslel jsem, že se budeš chtít hádat bez něj. Nerad bych, aby z toho měl trauma nebo tak něco."

"Nechci se hádat, chci s tebou mluvit," procedila skrz zaťaté zuby a snažila se uklidnit.

"To je mi ale novinka," prohodil ironicky.

Zaťala volnou dlaň v pěst. "Vážně s tebou potřebuju mluvit, takže bych ocenila, kdyby sis podobné poznámky nechal pro sebe."

"Fajn," vzdal se. "Za chvíli jsem u tebe," a bez dalšího slova ukončil hovor.

Amber zírala na telefon a stáhl se jí žaludek. Věděla, že pokud nedokáže být klidná, tak to skončí katastrofou. A v jeho společnosti jednoduše nikdy nedokázala být v klidu.

***

Když se o čtyřicet minut později ozval zvonek, Amber sebou trhla. Byla tak zahloubaná do vlastních myšlenek, že si ani neuvědomila letící čas. Zvonek se rozlehl jejím bytem znovu a ona si musela pospíšit, aby Brad nedostal další příležitost k jeho stisknutí a probuzení jejich syna.

"Ahoj," pozdravila ho sotva ho spatřila a pustila dovnitř. Nehodlala dělat divadlo sousedům.

Šel do obývacího pokoje, kde se zastavil a otočil se k ní. Za celou dobu neřekl ani slovo.

Amber přešlápla z nohy na nohu. Příliš ji nepřekvapovalo, že jí to nehodlá usnadnit, ostatně si to ani nezasloužila. "Nechci, abys vídal Christophera tak málo! Každý druhý víkend? On tě potřebuje pořád a ne jenom občas!" vysypala ze sebe, aniž by vůbec tušila, že tohle je to, co jí nejvíc vadí. Takhle si to navíc vůbec neplánovala. Chtěla začít něčím úplně jiným a tohle si nechat v záloze na úplný konec. Chtěla mu říct, že celá ta věc s dohodou je nesmysl a můžou se přece domluvit jako dospělí lidé!

Brad si ji s pozvednutým obočím dlouze prohlížel. Nevěděl, jestli si její slova správně vyložil a tak si dal s odpovědí na čas. "A jak by sis to představovala?" chtěl vědět a snažil se na sobě nedat nic znát.

"Já," odkašlala si, "já nevím. Máš nějaký nápad?"

Pokrčil rameny. "Jeden bych měl."

Vyčkávavě na něj hleděla.

"Vezmeme se a budeme žít jako rodina," navrhl řešení a přistoupil k ní. "Miluju tě, Amber! Za všech lidí na světě miluju právě tebe. A našeho syna! Chci, aby ses stala mojí ženou, abych mohl být s Chrisem každý den, abychom měli další děti, jezdili na rodinné dovolené, hádali se kvůli hloupostem! Tohle všechno a ještě mnohem víc opravdu chci!"

Do očí se jí nahrnuly slzy. "Tak proč jsi poslal ty papíry? A proč tam bylo, že Christophera bude vyzvedávat někdo z tvé rodiny a ne ty osobně?"

Povzdechl si. "Protože jsem myslel, že to tak chceš," pokrčil rameny.

"A od kdy se řídíš tím, co zrovna já chci nebo nechci?" nechala se přemoct narůstajícím vztekem a zamračila se na něj. Své rozpoložení by mohla připsat probdělé noci, ale to by k sobě nebyla upřímná.

"Od té doby, co už nejde jenom o nás dva," odvětil klidně. Věděl, že rozčilováním se ničemu nepomůže.

"Nikdy přece nešlo jenom o nás dva," její vztek trochu povolil, za což nepochybně vděčila právě jeho klidu.

"Ale ano, šlo," zamumlal a udělal krok jejím směrem. "Na Blakeově svatbě a tu první noc. To bylo jen o nás! Nemuseli jsme tehdy na nikoho brát ohledy, za nikoho jsme nenesli odpovědnost. A tohle," chytil ji za bradu a zlehka políbil na ústa, "jsem měl udělat už na té svatbě, kdy jsem na tebe jen zíral a nemohl uvěřit, že jsi zadaná, protože pro mě jsi byla jako stvořená," sklonil se k ní a tentokrát ji políbil důkladněji a mnohem vášnivěji.

"Miluju tě," vydechla omámeně do jeho úst.

V duchu se usmál. Věděl to.

***

Nastal den svatého Valentýna a Amber se naposledy podívala do zrcadla, aby zkontrolovala, zda je všechno tak jak má být a otočila se svému otci tiše čekajícímu u dveří.

"Připravená?" zajímal se s úsměvem.

Rázně přikývla. Víc to snad ani nebylo možné. Měla si přece brát muže, kterého miluje a který její city opětuje. Měli spolu nádherného čtyřměsíčního chlapečka a žili ve velkém domě s ještě větší zahradou. Její život nemohl být krásnější.

Jerry Webb nabídl své starší dceři rámě. "Pravou nohou," mrkl na ni.

"Já vím," ujistila ho a vykročila vstříc životu, jejž měla strávit po boku milovaného člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 29. ledna 2013 v 1:43 | Reagovat

No :D tak nakonec hážu koment už teď...ta bakalářka mi fakt leze na mozek,tak potřebuju psát něco jiného :D ...jak už jsem napsala na FB, culila jsem se jak měsíček na hnoji celou dobu :D ...Amber opět nezklamala a zase se musela hádat, což bylo opravdu kouzelné, přičtu - li ještě k tomu Bradův ledový klid - dokonalý pár prostě :D ...bylo to sice kraťoučké, ale úplně to tak nějak stačilo ke shrnutí všech jejich pocitů a myšlenek :) ...a, svatba na Valentýna? Proč mě to vůbec nepřekvapuje? :D ...těším se na epilog, i když to bude znamenat úplný konec :-/ ale já věřím, že ty zase přijdeš s něčím dalším (romantický), co vlastně vůbec nebudu chtít číst a nakonec budu netrpělivě čekat na každou další kapitolu :D :)

2 nel-ly nel-ly | Web | 29. ledna 2013 v 4:06 | Reagovat

ta první věta byla bombová a Brad to všechno zachránil - taky toho dost napáchal, blbeček
jako byl to krátký konec, člověk by čekal, jak se vypíšeš, abys všechno završila, ale ono tohle úplně stačilo, tak se nebudu rozčilovat
moc se mit o líbilo, celá tahle povídka, jedna z těch, co si budu pamatovat dostatečně dlouho a POZOR! oficiálně jediná delší originální povídka, co jsem na nějakém blogu dočetla od první kapitoly až do konce :-D

no, ten svatý Valentýn - dobře, jsou v Americe, vím - to byla už tak sladká kandovaná třešeň, že to bylo jak takovej mini epilog :P

3 Hope Hope | Web | 29. ledna 2013 v 10:13 | Reagovat

Gigi, tak půvoidně se měli brát na Vánoce, že jo, ale jsem nechtěla, aby se brali sotva se usmířili, potřebovali čas ;o)

brouku, kdepak epilog bude z doby za x let ;o) to bych nebyla já, abych vám neřekla, jak si žili :-D

4 Lilli Lilli | 29. ledna 2013 v 21:56 | Reagovat

*jen naprázdno otvírá pusu, jelikož nemá slova, kterými by tu krásu popsala* dokonalost ^^ Brad si to u mě vyžehlil

5 Maysie Maysie | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 0:25 | Reagovat

Ach ...!
A stejně je děsná, on ji tak  krásně vyzná lásku a ona se ještě urazí :D To semé s tím telefonem, bála jsem se, že se ještě stihnout pohádat!
Tak, Hopásku, hurá na epilog, těším se, co si pro nás připravíš :)

6 Maysie Maysie | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 0:27 | Reagovat

Jo a za Valentýna taky chválím - to byla romantika! :)

7 Hope Hope | Web | 30. ledna 2013 v 0:33 | Reagovat

[5]: a proč obviňuješ jenom ji? co Brad? ten snad neudělal nic špatně? pche! však mu zavolala sama od sebe a nemusel volat on...chm, na epilog se taky těším =o)

8 Maysie Maysie | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 17:04 | Reagovat

No on mohl za hašteření v telefonu, ale jak se urazila potom místo toho, aby mu řekla jak ho miluje.. ! :P

9 Hope Hope | Web | 30. ledna 2013 v 19:06 | Reagovat

[8]: ale ona se nurazila!

10 Hope Hope | Web | 30. ledna 2013 v 19:06 | Reagovat

* neurazila

11 Santana Santana | Web | 30. ledna 2013 v 19:23 | Reagovat

Naprosto skvělý :) přečetla jsem to jedním dechem. Od prologu až sem. Mělo to krásnou myšlenku a díky bohu to dopadlo naprosto suprově :) moc se Ti to povedlo! :)

12 Fanynka12 Fanynka12 | 2. února 2013 v 12:08 | Reagovat

Super, nádhera, no prostě všechna superlativa, která existují :-) moc se ti ta kapitolka povedla a moc se těšim na epilog :-)

13 Šílenej Šílenej | Web | 3. února 2013 v 18:56 | Reagovat

no že to ale trvalo! sláva! stejně mě štve, že už je konec a nechoď na mě s tim, že bude ještě epilog
máááááálo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama