16.kapitola

9. ledna 2013 v 23:19 | Hope |  Jen to, co chci
ták, přináším vám další kapitolu o Bradovi (i když se tam vlastně neobjevuje) a Amber =o) jejich "dobrodružství" se pomalu blíží ke konci a já už mám vymyšlený epilog, na který se opravdu těším, protože bude stát za to ;o)


Když jí poslíček předal velkou hnědou obálku, nemusela ji ani otvírat, aby věděla, co v ní je. Brad se evidentně rozhodl dostát svému slovu a soudit se s ní o jejich šest týdnů starého syna. Sice úplně nechápala proč, vzhledem k tomu, že malého Christophera viděl, kdykoliv se mu zachtělo - bohužel se mu ještě nezachtělo - ale bylo to tak a ona to musela respektovat.

Amber ztěžka dosedla na pohovku a složila hlavu do dlaní, obálku nechala bez povšimnutí spadnout na koberec. Tohle byla poslední kapka. Bude si muset najmout právníka, což znamenalo, že se musí vrátit do práce. Měla sice peníze, které jí odkázala maminka, a také nějaké úspory, ale ty se rozhodla použít na Christopherovo vzdělání.

Amber se po deseti minutách nečinného zírání, přinutila k pohybu. Došla do dětského pokoje, oblékla Christophera a položila ho do černého kočárku s bílými ornamenty. Sama si pak vzala kabát, kabelku, klíče a odešla z bytu, jenž jí najednou připadal příliš malý a nebezpečný. Nechtěla a ani nemohla nečinně čekat, až si Brad přijde pro jejího syna.

Aniž by nad tím přemýšlela, došla ke školce. Koneckonců slíbila jim, že se tam co nejdřív ukáže. A také se musela zeptat ředitelky, jestli by ji vzala zpátky a jejího syna do jeslí.

Am otevřela prosklené dveře a vtlačila dovnitř kočárek. Na chodbě právě byla jedna její spolupracovnice, která šla ze šatny do třídy.

"Amber!" vyhrkla Marge radostně. Její vrásčitá tvář se rozzářila. "Přišla ses na nás podívat?" vyzvídala, zatímco se skláněla k chlapečkovi, jehož nový hlas probudil. Pozorně si prohlížel ženu s hustými tmavými vlasy protkanými stříbrem.

"Tak nějak," mlžila mladší z žen a rozepnula si kabát, v němž jí začínalo být nepříjemné horko.

Marge se na ni zkoumavě zadívala. "Něco se děje," konstatovala. Znala ji a vždycky poznala, když bylo něco špatně. Jak by taky ne, vždyť po smrti matky ji Amber prakticky nahrazovala.

Amber si povzdechla. "Děje," přiznala. "Musím se vrátit do práce. Mám nějaké problémy."

Starší žena na ni zírala jako na zjevení. "Do práce? Vždyť tomuhle broučkovi," ukázala na chlapečka, "je sotva měsíc! Potřebuješ peníze?" zajímala se.

"Je mu šest a půl týdne," zamumlala. "A ano, potřebuju," dodala zkroušeně.

"Co Chrisův otec? Ten ti pomoct nemůže?" napadla ji další možnost.

Am se ušklíbla. "To kvůli němu se musím vrátit. Je to jeden z nejlepších právníků a já potřebuju někoho alespoň z poloviny tak dobrého, jinak proti němu nemám nejmenší šanci."

Marge se zamračila. "Šanci?"

Přikývla. "Získat Christophera do své péče," vysvětlila a ulevilo se jí, protože se s tím konečně mohla svěřit někomu, kdo nepatřil do její rodiny.

"Proč by to dělal? Já jsem myslela, že je mezi vámi všechno v pořádku. Alespoň Jerry se o žádných problémech nezmínil."

"Kdy jsi s taťkou mluvila naposledy?" ptala se, zatímco zvedala Chrise do náručí, protože se rozplakal.

Marge znervózněla. "Už je to nějaká doba."

Hnědovláska se zamračila a pozorně si ji prohlížela. "Stalo se mezi vámi něco?"

Pokrčila rameny. "Chce si mě vzít," prohodila, jako kdyby mluvila o počasí.

Amber vytřeštila oči. Ne, že by ji to snad nepotěšilo, chtěla, aby její otec byl šťastný a nedovedla si představit lepší nevlastní matku než Marge, ale ona se vůbec nezdála být šťastná. "Ty si ho nechceš vzít? Myslela jsem, že si rozumíte."

"Nejde o to, že bych si ho nechtěla vzít, chci, jenže," zarazila se a zavrtěla hlavou.

"Jenže?" pobídla ji.

Starší žena si povzdechla. "Jenže jsem stará a mám zrovna nějaké zdravotní potíže."

"A to je problém? Myslím, že taťkovi by to nevadilo. Má tě rád!" ujišťovala ji.

"Já vím, že má, ale nechci mu zůstat na krku," pokrčila rameny a natáhla ruce k chlapečkovi.

Amber jí syna předala a zpříma se jí podívala do očí. "Marge, tohle je přece nesmysl. Kdybys na něj vyrukovala s takovýmhle argumentem, tak ho okamžitě smete ze stolu."

"Ty to nechápeš. Tvůj otec přišel díky nemoci už o jednu manželku. Mám dopustit, aby se to stalo i s druhou?"

Na tohle Am neměla odpověď. Nerada myslela na to, jak její matka zemřela a nedovedla si představit, že by i Marge, kterou měly s Holly upřímně rády, měla zemřít. Změnila proto téma. "Pohlídáš mi malého? Zajdu za ředitelkou a pak za vámi přijdu do třídy."

Marge se usmála. "Samozřejmě. Děti budou určitě rády. Nestává se často, že by ve školce bylo miminko."

Amber jí úsměv oplatila. "Děkuju."

O pár minut později pak klepala na dveře, za nimiž se nacházela kancelář její nadřízené. Když se ozvalo rázné: Dále, zhluboka se nadechla, stiskla kliku a vešla dovnitř.

"Amber. Co tady děláte?" Regina Hatwayová vypadala překvapeně. Vstala od stolu a došla k ní, aby jí potřásla rukou a připojila mírný úsměv.

"Přišla jsem vás požádat, abyste mě vzala zpátky," vychrlila Amber. Bála se, že kdyby to neřekla hned, tak vůbec.

Ředitelčino obočí se stáhlo, pokynula jí k židli a sama se usadila na druhé straně stolu. "já vás ráda vezmu zpátky, ale co vaše dítě? Chlapeček, pokud se nemýlím," odmlčela se a počkala na Ambeřino přikývnutí, načež pokračovala: "Kde ten bude? Jste si jistá, že od něj zvládnete denně odcházet?"

Am nasucho polkla. "Taky jsem vás chtěla poprosit, jestli by nemohl být tady v jeslích a já nemohla alespoň nějaký čas, dokud si nezvykne, pracovat tam."

Žena proti ní naklonila hlavu ke straně a propalovala ji pohledem. "Víte, že na takovou práci nemáte dostatečnou kvalifikaci?"

Napřímila se a vystrčila bojovně bradu. "Vím. Ale na druhou stranu, není to, že jsem matka víc než dostačující? Kdo by se mohl o děti postarat líp než člověk, který to sám zažil nebo zažívá?"

Regina pokývala hlavou. "Na tom něco bude," uznala. "Nechám vás tedy pro začátek tři měsíce v jeslích, ale pokud to nebude fungovat, tak se vrátíte do školky. Z vlastní zkušenosti vím, že když je tam člověk s vlastním dítětem, tak se stará víc o něj než o ty ostatní a vždycky se u něj snaží být první, což by mohl být trochu problém."

Amber přikývla na znamení, že rozumí. "Děkuju! Jsem za to opravdu vděčná! Kdy můžu začít?" zajímala se.

Ředitelka se zamyslela. "V pondělí?"

"Dobře. Budu se těšit," ujistila ji. Vstala a podala jí ruku. "Nashledanou."

"Nashledanou," Reginin zamyšlený pohled ji vyprovázel ze dveří.

***

"Kde jsi?" chtěla vědět Holly.

Telefonát zastihl Amber v tu nejhorší možnou chvíli. Zrovna se totiž snažila dostat ze dveří školky, které se naneštěstí otevíraly dovnitř, tudíž si přidržovala telefon ramenem, což nebylo právě nejlepší. "Počkej!" vyhrkla tedy do sluchátka, a aniž by čekala na odpověď, hodila telefon na kočárek. "Tak," oddechla si, "už můžeme mluvit," oplatila úsměv svému synovi a čekala na Hollyinu reakci.

"Kde jsi?" zopakovala její sestra.

Am pokrčila rameny. "Před školkou."

"Před školkou?" hnědovláska tušila, že se její sestra právě mračí a usilovně přemýšlí nad tím, co tam dělá.

"Ano, před školkou. V pondělí se vracím do práce. Jenom budu v jeslích. Zatím na tři měsíce na zkoušku a pak se uvidí," vysvětlila s vědomím, že tahle zpráva Holly nepotěší.

Nemýlila se a Hollyina reakce na sebe nenechala dlouho čekat. "Vracíš se do práce? Po šesti týdnech? Copak ses úplně zbláznila? Myslela jsi přitom vůbec na Christophera?"

Amber se naježila. "Samozřejmě, že myslela! Vždyť to dělám kvůli němu! Budu s ním trávit celé dny! Bude v jeslích se mnou. Nebo si vážně myslíš, že jsem někdo, kdo by nechal své dítě cizímu člověku, zatímco bude pracovat?" otřásla se nad tou představou. "Nejsem žádná zatracená kariéristka!"

"Proč tohle děláš?" dožadovala se její mladší sestra vysvětlení.

"Protože musím," zamumlala a nestarala se o to, jestli ji slyší nebo ne. Bylo jí to jedno, protože věděla, že to nepochopí. Holly žila v ukázkovém manželství, zatímco ona se s otcem svého dítěte jen hádala. Vlastně ani to ne. Neviděla Brada a ani s ním nemluvila od toho dne, kdy je přivezl domů z porodnice. O syna do dnešního dne neprojevil sebemenší zájem. A ona by mu přitom tak ráda řekla - a ukázala - jaké dělá pokroky. Potřásla hlavou, aby zahnala neradostné myšlenky.

"Musíš?" nechápala Holly a taky ji mírně vytáčelo, že z ní musí všechno páčit.

"Musím!" odsekla Amber a ztišila hlas, aby nerušila kolemjdoucí, někteří z nich se po ní pohoršeně otáčeli. "Dneska mi poslíček doručil obálku od Brada. Chce Chrise do vlastní péče. Jenže když zůstanu doma, tak si nebudu moct dovolit právníka a on mi ho sebere! To by bylo daleko horší než to, že se vrátím do práce."

Na druhém konci zavládlo šokované ticho. "To - to není možné!"

"Myslíš?" zašklebila se a rychlým mrkáním zaháněla slzy. Musela být silná - kvůli svému dítěti.

Holly si povzdechla, což bylo výmluvnější než jakákoliv odpověď.

"Tak vidíš," prohodila Amber zachmuřeně. "Nezlob se, ale už musím jít. Malý bude mít za chvíli hlad, tak se musím dostat včas domů."

"Jasně," odpověděla Holly a bez jakéhokoliv slova rozloučení ukončila hovor.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 9. ledna 2013 v 23:45 | Reagovat

No, když jsem si přečetla, že tam nebude Brad, řekla jsem 'kruci, to se toho moc nestane' :D, ale opak byl pravdou! Opět moc povedená  kapitola, líbí se mi,jaká je Amber bojovnice, i když samozřejmě, kdyby se ona i Brad chovali rozumně, vůbec k tomu nemuselo dojít :D no,ale o čem bychom pak četli,že? :) A ten konec nebyl divný, naopak si myslím,že dobře vystihl celou tu situaci :)

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 11:26 | Reagovat

"kdykoliv se mu zachtělo - bohužel se mu ještě nezachtělo " -> tak tohle je výborný teda :D
Měla to otevřít, určitě tam nebude to, co myslí a pak bude čučet :/

3 Šílenej Šílenej | Web | 10. ledna 2013 v 12:50 | Reagovat

já tě fakt jednou zastřelim! že v tý pošahaný obálce je zas něco úplně jinýho?

4 Hope Hope | Web | 10. ledna 2013 v 13:22 | Reagovat

Šílenej, Terezka říká, že mě zastřelit nemůžeš a co se obálky týče...však uvidíš už v příští kapitole ;o)

5 nel-ly nel-ly | Web | 11. ledna 2013 v 18:47 | Reagovat

[4]: terezka je nějaká chytrá, ale zastřelit tě můžeme tak nebo tak, abys věděla
"kdykoliv se mu zachtělo - bohužel se mu ještě nezachtělo" jo, blboun, oba jsou blbouni :-D a já bych jim přála... nevim,co bych jim přála, ale ten šťastnej konec už si snad ani nezasloužej

6 Fanynka12 Fanynka12 | 13. ledna 2013 v 18:26 | Reagovat

Mám takový dojem, že v té obálce bude něco jiného, ale to se uvidí v příští kapitolce, jak říkáš :-) Moc se na ní těším :-) doufám, že bude co nejdříve ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama