15.kapitola

3. ledna 2013 v 23:30 | Hope |  Jen to, co chci
původně jsem nechtěla, ale nakonec jsem přece jenom dopsala kapitolu =o) ostatně, musím si to psaní užívat, dokud můžu, protože kdo ví, kolik práce budu mít u rodiny, pokud nějakou najdu, že...
je sice kratší, ale pořád lepší než nic =o)
kapitola tentokrát bez věnování, ale doufám, že si ji užijete a že se bude líbit


Amber právě zapínala zip na tašce s oblečením, když se ozvalo zaklepání na dveře jejího pokoje. Jen prohodila: "Dále," a ani nevzhlédla, protože předpokládala, že to bude její otec, měl ji a Christophera odvézt do jejího bytu.

Proto byla překvapená, když ruka, jež se chopila jejích věcí, nepatřila Jerrymu. Polekaně vzhlédla a zalapala po dechu. Nechtěla ho tady, stále byla přesvědčená o tom, že jí vezme jejího syna. On koneckonců neudělal nic, co by svědčilo o opaku.

"Co tady děláš?" ptala se a třeštila na něj oči.

Pokrčil rameny. "Přijel jsem, abych vás odvezl domů."

"Ne," odmítla kategoricky a ochranitelsky položila dlaň na postýlku, v níž spal jejich syn. "Přijede pro nás taťka. Slíbil to!" z jejího hlasu zaznívala hysterie. Nechtěla Brada poblíž svého dítěte.

"Změna plánu. Poprosil mě, abych pro vás přijel, protože musel ještě něco zařídit," zalhal s lehkostí. Proč by jí měl říkat, že několik nocí nespal, přes den se nedokázal soustředit na práci, že když mu její sestra vynadala, tak se cítil jako ten největší bídák pod sluncem nebo to, že on sám přišel za Jerrym a poprosil ho, aby mohl pro dvě nejdůležitější osoby ve svém životě zajet? Ne, nemyslel si, že by jí něco z toho měl říkat.

Zamračila se. "Co musel zařídit? Ještě včera tvrdil, že je všechno hotové a čeká se jenom na mě a Christophera."

Brad na sobě nedal nic znát, jenom rozhodil rukama. "Hele, já nevím, jenom dělám, o co mě požádal."

Amber se kousala do spodního rtu a nedůvěřivě si ho prohlížela. "Dobře," ustoupila nakonec, "pojedu s tebou. Ale nemysli si, že to mezi námi něco mění!" upozornila ho.

Měl co dělat, aby se udržel a neušklíbl se. Přehodil si tedy tašku s jejími věcmi přes rameno a významně pozvedl obočí.

Mladá žena jenom polkla a oblékla synovi kombinézu, načež ho položila do autosedačky. Než se jí však stačila chopit, Brad už ji pevně držel v druhé ruce a šel ke dveřím, aby jí je ramenem podržel. Amber si povzdechla a vyšla na chodbu. Nestrannému pozorovateli by připadali jako dokonalá rodinka, jenže oni naneštěstí nebyli.

Když o několik desítek minut později vstupovali do jejího prázdného staronového bytu, Amber si uvědomila, že všechno, co jí Brad řekl, bylo vymyšlené, ale také byla přesvědčená o tom, že to je práce jejího otce, protože to by mu bylo podobné. Ostatně před pár dny jí tvrdil, že jde za Maxem a on přitom jel za jejím bývalým snoubencem. Zlobila se za to na něj a on to věděl, ovšem nemohla popřít jeho zcela jistě dobré úmysly.

"Nedáš si kafe?" zajímala se, když Brad položil autosedačku s jejich spícím synem na jídelní stůl.

"Rád, ale myslím, že bys měla první uložit Chrise do postýlky," zadíval se s něžným úsměvem na chlapečka. "Ta autosedačka asi nebude nejpohodlnější," pokrčil rameny.

Zmateně zamrkala. "Jasně."

V dětském pokoji si pak uvědomila, že jí Brad dal právě šanci k úniku. A také tušila, co se bude dít, až se vrátí do kuchyně. Od začátku věděla, že se tomu nevyhne, že si jednoho dne budou muset promluvit o budoucnosti, ale tak nějak doufala, že to nebude tak brzy.

Do kuchyně se vrátila až po dvaceti minutách. Ne, že by jí trvalo dát syna do postýlky tak dlouho, ale pak ho ještě kdo ví, jak dlouho pozorovala, protože nevěděla, kolik k tomu bude mít ještě příležitostí.

Jakmile vstoupila do dveří, Brad se k ní otočil od okna a pousmál se. "Musíme si promluvit."

Amber nasucho polkla a přikývla. Přešla k židli a posadila se, nebyla si jistá, že by následující rozhovor ustála. "O čem chceš mluvit?" zeptala se napjatě.

Ušklíbl se. "Spíš o kom," došel k židli proti ní a také se posadil. Všiml si, že je nervózní a evidentně ho nechce mít kolem sebe a jejich syna. "O Chrisovi."

Celá se napjala a sledovala ho vytřeštěnýma očima. A teď, teď mi ho vezme, určitě, honilo se jí hlavou, jenže věděla, že to nesmí za žádnou cenu připustit. "Nedostaneš ho!" procedila skrz zaťaté zuby.

Jeho obočí vylétlo vzhůru. "Já vím," ujistil ji, čímž ji dokonale vykolejil. "Budu ti pravidelně posílat peníze pro Chrise."

Zamračila se. "Nepotřebuju tvoje peníze."

"Ale ano, potřebuješ," odporoval ji. "Jsi jenom učitelka v mateřské škole," ušklíbl se, jako kdyby snad práce učitelka byla nějakým podřadným zaměstnáním.

Vyskočila na nohy, aby získala alespoň domnělou převahu a dala si ruce v bok. "To, že jsem učitelka, ještě neznamená, že nejsem schopná uživit svoje dítě!"

Pomalu se postavil a zatvářil se pochybovačně, což ji vytočilo ještě víc.

"Vypadni," zasyčela. "Okamžitě vypadni!"

Zatvářil se zmateně. "Proč?"

"Nenechám tě zpochybňovat, že se nedokážu bez tebe postarat o své dítě!" rázným krokem prošla obývacím pokojem na chodbu a otevřela vchodové dveře. "A teď konečně jdi," vyzvala ho.

Brad k ní se zamyšleným pohledem loudavě došel. "Odejdu, ale nejdřív potřebuju něco udělat."

Zírala na něj a ani se neodvažovala dýchat. Byl tak blízko ní, příliš blízko na to, aby dokázala racionálně myslet.

Když se právník nedočkal žádné odpovědi, uchopil ji něžně za bradu, sklonil se k ní a něžně ji políbil. Amber byla natolik překvapená, že se nedokázala bránit a jeho polibek oplatila. Tak dlouho po něm toužila a konečně se dočkala, takže se rozhodla si to co nejvíc vychutnat, aby měla na co vzpomínat, až s ní nebude.

Ve chvíli, kdy si byl jistý, že se mu nepokusí vytrhnout, chytil ji kolem pasu, sundal její ruku z kliky a nohou zavřel dveře. Aniž by přerušil polibek, vedl ji do obývacího pokoje k pohovce, na níž ji něžně položil a vklínil koleno mezi její nohy. Hladově zkoumal rukama její tělo. Chtěl ji, ještě naposledy ji musel mít. Trochu doufal v to, že ho po tom nedokáže vyhodit.

Právě jí rozepnul poslední knoflík na blůzce, když se z dětského pokoje ozvalo zakňourání. Odlepili se od sebe a chvíli pozorně poslouchali, jestli se kňourání ustane nebo se změní v něco jiného. Ve chvíli, kdy se bytem rozlehl pronikavý pláč, byly všechny jejich naděje na pokračování pohřbeny. Amber ze sebe shodila Brada a o překot si zapínala halenku. Omluvně se na něj podívala a pospíchala za chlapečkem, který měl hlad.

Když byl Christopher nakrmený, přebalený a opět spokojeně oddychoval v postýlce, z chodby bylo slyšet bouchnutí dveří. Znělo tak definitivně, až Amber vyhrkly slzy do očí a ztěžka dosedla do houpacího křesla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 4. ledna 2013 v 0:49 | Reagovat

Krátké ale skvělé :). Mělo to neskutečný spád a výborně jsi to napsala! Ty Ambeřiny pocity vyjadřuješ opravdu přesvědčivě a taky je uvěřitelné to Bradovo nepřiznávaní svých citů - prostě ješitný chlap, který chce, ať ona přijde první :D. Chris je stále stejně cute jako v předchozí kapitole a krásně jim to na konci překazil! :D rošťák! ...a poslední věta, až mě zamrazilo!

2 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 2:01 | Reagovat

no, vzhledem k tomu, že je těsně po porodu by stejně neměli šanci :-D
je to hysterka a on blb, zbytečný trable

3 Angel Angel | 4. ledna 2013 v 9:33 | Reagovat

neee

4 Maysie Maysie | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 15:45 | Reagovat

Ježiš, to snad není možný, oni jsou oba tak pitomý :D Kdy si řeknou konečně pravdu a nebudou si kecat? :(

5 Šílenej Šílenej | Web | 4. ledna 2013 v 19:49 | Reagovat

zapráskanej kazišuk!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama