Nejkrásnější dárek

24. prosince 2012 v 23:32 | Hope
já vím, že už je skoro po Štědrém dnu, ale tak co =o) tahle povídka je krátká a trvala mi asi dvě hodiny =o) nápad přišel zčistajasna, když jsem po rozbalení dárků viděla na Nově reklamu na pohádku =o)
povídku bych ráda věnovala Nel-ly, která ji obetovala, za což jí moc děkuju, Maysie, Gigince, Šílenýmu a všem, kteří si ji přečtou =o)



Když se ráno probudila, byla v celém pokoji sama. Nebylo divu, byly přece Vánoce a většina lidí, stejně jako její spolubydlící, odjela domů, aby nejkrásnější svátky v roce strávila s rodinou. Ona rodinu neměla. Měla milující tetu, ale té se o prázdninách narodilo dítě a tak nechtěla překážet. Samozřejmě, teta ani její manžel by to nikdy neřekli, ale Jasmine si tam připadala nepatřičně. Obzvlášť když sledovala, jak jsou všichni šťastní a tak se prostě rozhodla, že letos bude spolu s hrstkou dalších studentů v Bradavicích.

"Nenávidím Vánoce," zamumlala do ticha pokoje a zabořila obličej do polštáře. Nebyl to pouhý rozmar, měla k tomu důvod. Její otec je opustil ještě předtím, než se narodila a její maminka zemřela, když bylo Jas deset. Naštěstí ji teta Rose, maminčina sestra, nenechala jít do sirotčince a pomohla jí překonat těžké období. Když byla ve čtvrtém ročníku, teta se zamilovala a loni o Vánocích se vdala, to už čekala Masona, jenž přišel na svět v polovině července. Navíc před pár dny přišla o svou milovanou kočku.

Po další hodině, kterou strávila v posteli, usoudila, že je nejvyšší čas, aby sešla dolů a podívala se realitě do očí. A nejen té, ale i Siriovi, který na ni jistě čekal i přesto, že se včera večer ošklivě pohádali. Nedokázal pochopit, proč má posledních pár dní špatnou náladu. Bylo pochopitelné, že nechápal, proč chce být se svou matkou, kterou milovala a ztratila, když on měl rodinu, jež se ho dobrovolně vzdala. Ale byla si jistá tím, že by dal cokoliv za to, kdyby na tom byl stejně jako ona.

S povzdechem se tedy oblékla a sešla do společenské místnosti.

"Ahoj," pozdravil ji Sirius nejistě, jakmile sestoupila z posledního schodu.

Pousmála se. "Ahoj. Já," musela si odkašlat, aby uvolnila sevřený krk, "omlouvám se za ten včerejšek. Jen…jen je to pro mě prostě strašně těžké. I po těch letech," několikrát rychle zamrkala, protože se jí do očí nahrnuly slzy.

Přistoupil k ní a objal ji. "Nemusíš se omlouvat! Za co vlastně? Za to, že jsi milovala svou matku? Za to, že máš to, co já ne?"

Položila hlavu na jeho rameno a rozplakala se. Tolik by si přála, aby to taky zažil, tu lásku, tu, kterou mu ona nemohla dát, protože mateřská láska je úplně něco jiného než ta milenecká. A Jasmine si vůbec nebyla jistá tím, že ji miluje. Možná toho ani nebyl schopný, ale respektovala to, musela.

Zvedla hlavu a podívala se na mokrou skvrnu na Siriově rameni. "Promiň, nechtěla jsem brečet," zamumlala a dál zírala na jeho rameno.

Usmál se. "To nic," vytáhl hůlku, mávl jí a jeho košile byla opět suchá.

Konečně se její zelenomodré oči setkaly s jeho bouřkovými, v nichž spatřila něco, co tam nikdy předtím neviděla, ale nedokázala to identifikovat. "Mám pro tebe dárek," zamumlala a sáhla do kapsy růžové mikiny, kterou měla na sobě.

Sirius se začervenal, když si od ní bral balíček. "Já pro tebe ale nic nemám," odpověděl, i když to nebyla tak úplně pravda. Něco pro ni měl, jen to nebylo něco, co by jí mohl dát a ona si to mohla rozbalit.

"To nevadí. Já nic nechci. Stačí mi, když budeš se mnou," odtušila s něžným úsměvem. Její oči zářily láskou a cítila se uvolněně, protože byla v jeho společnosti.

"Budu," slíbil jí a opět políbil.

***

Seděla v křesle, nohy pod sebou a četla si. Sirius tvrdil, že si musí něco zařídit a ona ho nechala. Vždycky ho nechala, neměla důvod ho držet u sebe. Věděla, že potřebuje volnost, byl to Sirius Black, proboha! Navíc s ní opravdu strávil celý den. Odpoledne se dlouho procházeli po bradavických pozemcích, zašli na čaj k Hagridovi, proletěli se na košťatech, seděli u jezera, objímali se a jen pozorovali hladinu.

Když konečně prošel portrétem, bylo skoro deset hodin večer a vzhledem k tomu, že z Nebelvíru bylo ve škole jen půl tuctu studentů, tak se nemusela ani dívat, aby věděla, kdo to je. Navíc její srdce se rozbušilo již před hodnou chvílí - byl to takový její šestý smysl - vždycky tak poznala, když byl poblíž.

Nezvedla hlavu, aby mu dala najevo, že o něm ví a tak se posadil na opěrku a chvíli jí četl přes rameno.

"Stíháš?" zajímala se, když obracela stránku a trochu zaklonila hlavu, aby na něj viděla.

Sirius se oslnivě usmál. "Jasně," ujistil ji. "Ale mám pro tebe překvapení."

Hleděla na něj jako na zjevení. "Překvapení? Pro mě? Já ale nic nechci, nic nepotřebuju." Ve skutečnosti však něco potřebovala, ale o tom se s ním bavit nehodlala.

"A pro koho jiného?" smál se, chytil ji za ruku a táhl za sebou.

***

Stála na prahu Komnaty nejvyšší potřeby a zmateně se rozhlížela kolem. Vypadalo to tam jako v nebelvírské společenské místnosti, akorát na jednom ze stolků byla krabice s dírama ovázaná červenou mašlí.

"Co se tady děje?" ptala se mírně mračící Jasmine.

Sirius přešel ke stolku a poklepal zlehka na krabici. "Tohle je pro tebe. Snad ti to dokáže, že ses ve mně mýlila."

Došla pomalu k němu, rozvázala mašli a otevřela krabici, z níž na ni vykouklo šedé koťátko. Chvíli nehnutě stála a pak se mu vrhla kolem krku. "Je krásné! Moc děkuju," pustila ho, aby mohla vzít do dlaní drobné koťátko, které se snažilo dostat ven z krabice.

"Není zač," usmál se. "Ale nejde tady o to zvíře," mávnul rukou ke klubíčku v jejích rukou.

"Nejde?" opakovala po něm.

Rázně zavrtěl hlavou. "Nejde! Chtěl jsem ti jenom nějak zvednout náladu a taky, abys věděla, že tě poslouchám," zhluboka se nadechnul. "A taky, že tě miluju."

Samým překvapením zapomněla zavřít pusu. "Cože?"

"Miluju tě," zopakoval, vzal jí z rukou kotě a položil ho na zem, kde si začalo hrát s nohavicemi jeho kalhot. "A vím, že nejkrásnější dárek, který ti můžu dát, je láska."

Její tvář se pomalu rozzářila šťastným úsměvem. "Konečně sis to uvědomil," objala ho kolem krku a vtiskla mu něžný polibek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 25. prosince 2012 v 11:51 | Reagovat

Och pudinkoidní Sirius... ale co :-D jednou za čas je zapotřebí si přečíst nějakou slaďárnu, díky za tuhle! :)

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 16:07 | Reagovat

Ach, no to bylo krásné :) Konečně přišel na tu jednoduchou věc :D

3 santana-malfoy santana-malfoy | Web | 25. prosince 2012 v 16:16 | Reagovat

Tak to je vážně kouzelný! :) konečně nějakej chlap, co si to uvědomil :D ale vážně se Ti to povedlo :)krásné zvednutí nálady :)

4 Chokina Chokina | Web | 26. prosince 2012 v 13:59 | Reagovat

Jejo, sladučké, no krásnučké :D
Och, bože, už aj ja rozprávam sladko! :D
Naozaj krásne!

5 Šílenej Šílenej | Web | 1. ledna 2013 v 21:37 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůů super dárek.... taky chci... to kotě :D

6 gigi gigi | Web | 5. května 2013 v 1:39 | Reagovat

eeehm, tak opožděně děkuji za věnování a přiznávám :D už jsem ji četla,ale neokomentovala a že jsem ji už četla, mi došlo, až když jsem ji začala číst teď :D anyway, moc krásná vánoční povídka...jakože tohle by se o Vánocích mohlo stát i normálním lidem :) akorát si myslím,že za tu poslední větu by ji každý jiný chlap zabil :D on ji vyzná lásku a ona poučuje :D ale jinak to bylo vážně hezky napsané a i pointa byla moc pěkná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama