Důsledky jedné žádosti o ruku

28. prosince 2012 v 23:32 | Hope |  Který svět?
po dlouhé době jsem napsala kapitolu k ff povídce a můžu vám říct, že začátek jsem měla napsaný hodně dlouho, snad čtvrt roku a jelikož se tahle povídka blíží pomalu, ale jistě ke konci (konečně!), tak jsem to prostě musela dopsat...
kapitolu věnuji Gigi a Maysie, která mě pořád nutí psát =o)


Těch pár dní, které zbývají do konce června, prožiju ani nevím jak. Zdá se mi, že je všechno zahaleno do mlhy. Jediné možné vysvětlení je, že jsem tak moc zamilovaná.

"Sedneš si k nám?" ptám se Gigi s úsměvem, když ji zahlédnu při vystupování z kočáru, a chytnu ji za paži.

Mírně se zamračí. "Jo, jasně," nevypadá sice příliš nadšeně, ale po důvodu se nepídím.

"Skvěle," ujistím ji nadšeně a skoro poskakuju. Slyším, jak se Sirius za mnou směje. Mrknu na něj přes rameno a pošlu mu pusu. Usměje se a znovu se věnuje rozhovoru s Jamesem a Remusem. Já druhou rukou chytím Lily a samým štěstím se skoro vznáším. Vždyť kdo by si v září pomyslel, že všechno dobře skončí? Já tedy určitě ne.

Když se v kupé posadí Remus na jednu stranu a Gigi co nejdál od něj, můj až přihlouplý úsměv zmizí a já se zamračím. Podívám se z jednoho na druhého. "Co se to tady, kruci, děje?"

Gigi se ošije a uhne pohledem.

"Reme?" otočím se na brášku.

Ten pokrčí rameny. "Mě se ptáš? Já jsem v tom naprosto nevinně."

Ne, že bych věřila, že tomu tak vážně je, ale je celkem pravděpodobné, že dostanu důvod snáz z Gigi než z Remuse. Drcnu tedy loktem do rusovlásky sedící po mě levici.

Zhluboka se nadechne a neochotně se na mě podívá. "Tvůj bratr mě požádal o ruku," řekne, jako kdyby to snad všechno vysvětlovalo.

Pokrčím rameny. "Já vím. A tobě to vadí?" vůbec nechápu, co je tak špatného na tom, že si ji chce vzít, protože ji miluje. Navíc jde o Rema, takže mě její odpor tím víc zaráží.

Podívá se na mě jako na mentálně chorého jedince, divím se, že si neklepe prstem na čelo. "Ještě mi není ani osmnáct. Nechci se vdávat! Možná tak za deset let, ale dřív rozhodně ne!"

Dobře, tohle chápu. Nebo se o to alespoň snažím. Já osobně bych se totiž vdala klidně hned, kdybych dotyčného milovala a on miloval mě. "Ale kdo říká, že se musíte brát hned?"

Její obočí vylétne vzhůru a já si opravdu začínám připadat jako někdo, kdo potřebuje pomoc psychiatra. A všechno je to její zásluha. "Copak nevíš, co mudlové říkají o zásnubách a svatbě?"

Najednou mi to dojde. "Do roka a do dne."

Rázně přikývne.

Rozhodím rukama. "Ale to se jenom tak říká! Nikdo se tím neřídí. No, dobře, někdo možná ano," uznám, "ale to neznamená, že byste museli i vy."

"To jsem jí taky říkal," ozve se Remus vítězoslavně.

Zpražím ho pohledem, protože tímhle ničemu nepomůže. Mluví z něj uražená ješitnost a potřeba dokázat Gigi, že se plete. Otočím se zpátky na ni. "A to jste se prostě rozešli? Nebo proč s ním vůbec nemluvíš? A sedíš od něj co možná nejdál?" zajímám se.

Vystrčí bojovně bradu. Probodne pohledem Rema a pak se podívá na mně. "Jo, rozešli, protože jinak bych to měla pořád na talíři. Nechci se vdávat! Možná nikdy! Je to moje rozhodnutí a nikdo z vás s tím nic nenadělá!" zvedne se a s hlavou hrdě vztyčenou odejde z kupé.

Podívám se po ostatních, ale všichni až na Rema vypadají stejně zmateně jako já.

Remus se na mě oboří. "Musíš se do všeho míchat? Kdybys nás tehdy nedala dohromady, tak se tohle vůbec nemuselo stát!" a naštvaně následuje svou bývalou přítelkyni. Jde však opačným směrem, aby na ni snad nenarazil.

Stydím se, protože má pravdu. Kdybych je nechala být, tak jsme si teď mohli užívat poslední chvíle, než se budeme muset vrátit do Londýna a začít naše "dospělé" životy.

***

Než se naděju, je poslední srpnový týden a já vyrážím na Příčnou, i když tam vlastně nic nepotřebuju. Zajímá mě ten ruch kolem. Navíc se tady mám sejít s Lily, prý má pro mě překvapení.

Když procházím kolem Cukrárny Floreana Fortescuea, zahlédnu u jednoho ze stolků před obchodem Gigi. Už už otvírám pusu, abych ji pozdravila, jenže si všimnu přicházejícího muže, na něhož se láskyplně usmívá a tím mužem rozhodně není můj bratr. Gigiin společník je vysoký, má uhlově černé vlasy a je celý v černém. Při pohledu na něj mi přeběhne mráz po zádech. Vyzařuje z něj cosi temného, nahánějícího hrůzu. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby byl jedním ze Smrtijedů. Rychle, aby si mě snad nevšimli, pokračuju ke Gringottům, kde mám sraz s nejlepší kamarádkou.

"Ahoj Mel!" mává mi už zdálky s širokým úsměvem. Má na sobě smaragdově zelené letní šaty, které ladí s barvou jejích očí.

Taky se usměju. "Lily!" Jakmile ke mně dojde, obejmu ji.

"Nezajdeme do cukrárny?" navrhne. "Už mi chybí Floreanova skvělá zmrzlina."

Ošiju se. "Nepůjdeme radši k Děravému kotli? Nebo někam v Londýně?"

Kamarádka se zamračí. "Proč?"

"Je tam Gigi," vysvětlím.

Lily to nechápe a já se jí ani nedivím. "Copak ji nechceš vidět? Jenom proto, že se rozešla s Remusem?"

Zavrtím hlavou a povzdechnu si. "Ona tam není sama," Lily se rozzáří, nejspíš si myslí, že jí společnost dělá bráška a tak ji vyvedu z omylu: "Není to Remus. Viděla jsem ho dneska poprvé, do Bradavic s náma určitě nechodil."

Nerozebírá to. "Tak zajdeme ke Kotli," kapituluje.

Ačkoliv je Příčná ulice plná bradavických studentů současných i těch budoucích s rodiči, celou cestu se tiše modlím, abychom je nepotkali, jenže zákon schválnosti funguje na dvě stě procent a tak moje modlitby vyslyšeny nejsou. Už jsme s Lily skoro u vchodu do Děravého kotle, když se s nimi střetneme tváří v tvář. Nasucho polknu.

"Ahoj," pozdraví nás Gigi a vůbec se nezdá, že by ji naše setkání nějak zaskočilo. Napadne mě, že mě předtím přece jen musela vidět.

"A-ahoj," dostanu ze sebe. "Jak se máš?" zeptám se, ale ani se nesnažím předstírat zájem. Po očku si prohlížím jejího společníka. Jeho oči mají barvu inkoustové modři, na pravém spánku má jizvu. Celou dobu drží Gigi majetnicky kolem pasu a arogantně se usmívá. Tak trochu mi připomíná Luciuse Malfoy.

Gigi se podívá na muže po svém boku a usměje se na něj. "Edricu, tohle jsou moje bývalé spolužačky Lily Evansová a Melanie Lupinová. Holky, tohle je Edric Melville, můj," na okamžik se zarazí, "můj přítel," dokončí hrdě.

"Těší mě," ujistí ho Lily vřele a podá mu ruku.

Následuji jejího příkladu, ale s vřelostí se nenamáhám. Něco se mi na něm nelíbí, jen nevím co. A určitě to není proto, že chodila s mým bratrem a já jsem na ni naštvaná, jelikož nejsem. Chci, aby byla šťastná, oba byli, ale ne s lidmi, kteří svým vzhledem nahánějí hrůzu. Bojím se, abych se za pár měsíců v Denním Věstci nedočetla, že je Gigi mezi pohřešovanými nebo dokonce zavražděnými. Oklepu se, ta představa je příšerná.

"No, nic, my už musíme jít," zatváří se omluvně. "Ale určitě vám napíšu a někam vyrazíme," ujistí nás.

"Jasně," přitakáme s Lily unisono a pozorujeme, jak mizí v Obrtlé ulici.

Potřesu nechápavě hlavou. "Nelíbí se mi to. Vidělas, kam šli?" zamračím se.

Kamarádka se na mě podívá s povytaženým obočím. "To vůbec nic neznamená," upozorní mě. Náhle jí zajiskří v očích. "Navíc to má i výhodu."

Skepticky na ni zírám. "Jo? A jakou?"

"Můžeme k Floreanovi," odpoví nadšeně.

Rozesměju se, chytím ji za ruku a jdeme na druhou stranu než původně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilli Lilli | 28. prosince 2012 v 23:47 | Reagovat

*začíná si psát seznam lidí kteří jí musí říct jak můžou psát tak nádherně a Hope si píše do čela seznamu*

2 gigi gigi | Web | 29. prosince 2012 v 0:09 | Reagovat

:D Ohooo, líbí se mi, že skoro celá kapitola se týkala 'mě' :D a Edric - hmmm, to bude kus a ta jizva nad obočím - slint :D akorát podoba s Luciusem?! you wanna  kill me? ...jinaač, pěkně napsané, jsem ráda, žes konečně zase přidala kapitolu k téhle povídce a snad bude brzy následovat další :)

3 gigi gigi | Web | 29. prosince 2012 v 0:09 | Reagovat

Jooo, a moc děkuji za věnování xxx

4 Hope Hope | Web | 29. prosince 2012 v 10:15 | Reagovat

[1]: Lilli, přeháníš, vůbec nepíšu nádherně...je spousta lidí, která píše líp =o)

[2]: Giginko, tak ne jako podoba fyzická, to ani náhodou! spíš tím, jak působí na lidi ;o) tahle kapitola byla plánovaná tak, že bude jenom o tobě a já jsem ráda, že se ti to líbí =o)

5 gigi gigi | Web | 29. prosince 2012 v 11:19 | Reagovat

[4]: ahaa, ale i tak :D to už by byl lepší Voldy než Lucius :D

6 Hope Hope | Web | 29. prosince 2012 v 11:34 | Reagovat

[5]: Gigi, tak ale já ho přirovnala k někomu, koho "znám" :-D

7 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 12:09 | Reagovat

Ale to není pravda, musí se míchat, protože by pak nezažili krásné chvíle :)
A jéje, tak co nám přichystáš? :D

8 Hope Hope | Web | 29. prosince 2012 v 13:06 | Reagovat

[7]: Maysie, radši se ani neptej :-D a tak krásné chvíle by zažili, jenom by Rem a Gigi asi nikdy nebyli spolu =o) i když zase tak moc se do toho taky nemíchala...Rem se míchal víc :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama