14.kapitola

29. listopadu 2012 v 22:27 | Hope |  Jen to, co chci
od minulého pondělí mi nešel net a abych se neukousala nudou, tak jsem napsala kapitolu...snad se bude líbit


Vlasy po matce, oči po otci - i tak by se dal popsat malý Christopher McPeterson, kterému byl sotva den. Jeho narození neproběhlo tak hladce a snadno, jak by si všichni přáli, ale nakonec nepřišel nikdo k újmě. Pravda, Amber se sice ze začátku snažila odehnat Brada, ovšem nakonec byla za jeho přítomnost ráda. Byl jí obrovskou podporou, držel ji za ruku, podával kostky ledu, otíral čelo a šeptat povzbudivá slůvka, když už se zdálo, že nenajde sílu, aby přivedla jejich syna na svět. Brad byl první, kdo si pochoval Christophera, pokud nepočítala sebe. Byla neuvěřitelně šťastná a snažila se zapamatovat si ten výraz bezmezné lásky, když hleděl na malý uzlíček svíjející se v jeho rukách. V tu chvíli ho snad milovala ještě víc než předtím, ale bylo jí to k ničemu, neboť jakmile ji převezli na pokoj, omluvil se a zmizel. Od té chvíle se neobjevil a ona i přes všechno štěstí, které díky synovi zažívala, měla slzy na krajíčku.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Amber několikrát zamrkala, napřímila se a zhluboka se nadechla. Bylo jí jasné, že by to mohl být kdokoli, ale ona tajně doufala, že to bude právě Brad. Potřebovala mu toho tolik říct. "Dále."

"Ahoj Am. Můžu?" chtěla vědět Holly s nervózním úsměvem na rtech.

Hnědovlásce poklesla ramena, ale přikývla. Byla ráda, že její sestra přišla. I když si nedělala naděje, že by snad změnila názor, ovšem to teď rozhodně nehodlala řešit.

"Jak se máš?"začala černovláska rozhovor.

"Dobře, řekla bych. Mám přece to, co jsem vždycky chtěla, ne?" ušklíbla se.

Mladší z žen přešla k postýlce, která stále vedle postele a zahleděla se na spokojeně spícího chlapečka. "Je krásný."

"Je, že?"

Holly se překvapeně vrátila pohledem zpět ke své sestře, když si všimla štítku se jménem. "Dala jsi mu Bradovo příjmení," konstatovala nevěřícně. Tohle rozhodně nečekala. Myslela, že když Amber nechce, aby mělo její dítě otce, respektive, aby o něm dotyčný nevěděl, tak mu dá své příjmení.

Pokrčila rameny. "Brad stejně o Christopherovi dávno ví, tak proč se to snažit tajit?"

"A ví o tom Brad? Zná celé jeho jméno?" zajímala se.

"Samozřejmě, že zná!" Ale nejspíš to nestačí k tomu, aby se svým dítětem zůstal déle než pět minut, napadlo ji kysele. "Myslíš si snad, že bych před ním něco takového tajila? Navíc byl včera se mnou celou dobu. Taťka ho přivedl," povzdechla si.

"Já tady byla taky," přiznala neochotně a přešla k oknu, odkud byl výhled na park rozprostírající se za nemocnicí.

Am se zamračila. "Vážně? Do kdy?"

"Dokud tě nepřevezli sem," mávla rukou, aby dala najevo, že myslí nemocniční pokoj. "Pak jsme vzali taťku k nám. Víš, jak nerad řídí v noci. A taky chtěl být ve městě, aby tě mohl dneska navštívit. Nehledě na to, že stěhuje všechno zpět do tvého starého bytu," pousmála se. "Máš štěstí, že se ještě nenašel kupec."

"Štěstí," zamumlala. "To asi mám."

"Am, co se děje?" chtěla vědět Holly, která dvěma kroky překonala vzdálenost mezi oknem a postelí. Posadila se vedle sestry a chytila ji za ruku.

Pokrčila rameny. "Já sama nevím! Měla bych být šťastná, mám dítě, které jsem si přála, místo, kde můžu bydlet, všechno se zdá fajn, jenže není," nadechla se. "Chybí mi Brad. Ten měsíc a půl byl strašně těžký. A včera? Při první příležitosti odešel. Chtěla jsem mu toho tolik říct, všechno mu vysvětlit, jenže jsem k tomu neměla příležitost."

Černovláska by ji tak strašně ráda uklidnila, ale nemohla, nevěděla jak. "On se tady od včerejška neukázal?" zamračila se, když si uvědomila, co vlastně Am řekla.

Ta jen posmutněle zavrtěla hlavou. "Nakonec, proč by vůbec měl? Má spoustu důvodů, aby mě nenáviděl," pokrčila rameny a podívala se na svého syna, který se právě zavrtěl v postýlce a otevřel doširoka svá očka. Dojatě se usmála a natáhla se pro něj. Christopher byl jediný, co jí po Bradovi zbylo a ona ho od prvního okamžiku milovala celým svým srdcem. Věděla, že nikdy nedopustí, aby se mu cokoliv stalo, aby mu kdokoliv ublížil, i kdyby ho proto musela chránit před jeho vlastním otcem.

Holly se ušklíbla. "To sice má, ale Christopher je jeho syn a tak by tady prostě měl být. Když se narodil Sam a potom Rebecca, tak se mnou Blake byl celou dobu. Odjížděl jenom na noc."

Hnědovláska si povzdechla. "Jenže vy dva…to je úplně něco jiného. Milujete se, milujete svoje děti, nikdy jste si nelhali. Myslím, že to mi Brad nikdy neodpustí. Neměla jsem právo mu cokoliv zatajit."

"Takhle se na to ale nesmíš dívat! Jasně, nesouhlasím s tím, co jsi udělala, ale čas vrátit nedokážeš. Brad se přes to holt bude muset přenést," pokrčila rameny a žasla nad tím, jak ji chování nejlepšího kamaráda jejího manžela rozčílilo. A to si ještě včera myslela, že ji nedokáže rozčílit. Svěřil se jí, že si s Amber při první příležitosti promluví o její minulosti a ujistil ji, že se přece tolik nestalo, nakonec mu přece pravdu řekla a to bylo hlavní. Evidentně si to rozmyslel. "Anebo lhal," zamumlala nevědomky.

"Co jsi říkala?" zamračila se Am.

"Alobal," vyhrkla Holly první, co jí přišlo na mysl a omluvně se usmála. "Nosím v hlavě seznam věcí, které musím nakoupit," vymlouvala se a překvapilo ji, že jí to sestra spolkla i s navijákem. V duchu si oddechla.

***

Za necelou hodinu už rozčilená Holly stála proti Therese a dožadovala se schůzky s Bradem. Sekretářka jí v tom nebránila - možná proto, že ji znala. Když pak černovláska vpadla do prostorné kanceláře, její vztek trochu opadl při pohledu na právníka s rozcuchanými vlasy, jednodenním strništěm na tváři a kruhy pod očima.

"Co tady děláš?" zajímal se, aniž by ji pozdravil.

Tahle jednoduchá, v celku nevinná otázka, znovu oživila její vztek. Přimhouřila oči a namířila na něj prstem. "Na to bych se měla ptát já tebe!"

Překvapeně zamrkal. "Nechápu."

"Ještě to není ani čtyřiadvacet hodin, co ses stal otcem a ty už pracuješ! Měl bys být se svou snoubenkou-"

"Bývalou snoubenkou," opravil ji.

Holly ho probodla pohledem. "-a vaším synem. Právě by ses měl rozplývat nad tím, jak je úžasný a jak ona je skvělá. A proč? Protože ho přivedla na svět! A protože nešla a neudělala stejnou hloupost jako spousta jiných!"

"Jakou hloupost?" ptal se, ale ani se nesnažil předstírat zájem.

"Nešla na potrat. Rozhodla se být svobodnou matkou."

Ušklíbl se. "To přece chtěla od začátku, ne? Mít dítě jenom pro sebe, bez nepohodlného otce. Tak teď se jí to konečně splní!"

"Tohle ale chtěla, než se do tebe zamilovala. Kdyby ses tenkrát objevil u nás na ten víkend, tak mohlo všechno dopadnout jinak!" připomněla mu pozvání, aby u nich zůstal na víkend a jedním z jejích "lákadel" byla i její sestra.

Rozhodil rukama. "Ona je to nakonec snad moje vina," nevěřícně zavrtěl hlavou.

Holly se zhluboka nadechla a musela potlačit chuť začít na něj křičet. "Slyšel jsi tu část o tom, že tě miluje?"

Pokrčil rameny. "A co s tím mám dělat?" podařilo se mu zachovat chladný tón hlasu, ale přitom tajně toužil vědět, co je na tom pravdy. Všechno by bylo o tolik snazší, kdyby ho milovala, protože on miloval ji - celým svým srdcem - a život bez ní a syna si nedovedl, ani nechtěl, představit.

"Proč za Amber prostě nejdeš a všechno jí neřekneš?" zajímala se.

Opřel se v koženém křesle a natáhl si nohy před sebe. "Co bych jí měl říkat? Já už s ní nechci mít nikdy nic společného. To jsem snad řekl jasně, ne?"

"Jo, řekl," ujistila ho Holly. "Ale aby ses jednou nedivil," prohodila ledabyle.

Zareagoval přesně, jak čekala, napjal se, přimhouřil oči a pozorně si ji prohlížel. "Čemu bych se asi tak měl divit?" chtěl vědět.

Trhla rameny. "Časem by se mohl objevit někdo, do koho by se mohla Amber zamilovat. To by potom i Christopher dostal milujícího otce."

"On už jednoho otce má," procedil skrz zaťaté zuby.

"Otce, který s ním zůstane pět minut a pak zase rychle zmizí, aby nemusel být s jeho matkou ani chvíli sám," upozornila ho. Svá slova myslela vážně, sice měla Brada ráda, ale všechno mělo své meze.

"Můžu ho získat do své péče," upozornil ji.

Několikrát nevěřícně zamrkala. "A ztratit tak Amber? Docílit toho, že tě bude nenávidět? To bys vážně udělal?"

Napřímil se. "Pokud mi nedá jinou možnost."

Holly se krátce nevesele zasmála. "Jak ti ji může dát, když jste oba tvrdohlaví jako berani? Ani jeden za tím druhým nepřijde, neomluví se mu a neřekne mu, co cítí!" otočila se k odchodu, ale pak ještě přes rameno přísně prohodila: "Vyřeš to s ní!" aniž by čekala na jakoukoliv reakci, vyšla ze dveří a nechala zmateného právníka samotného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 29. listopadu 2012 v 23:19 | Reagovat

Tak jo... coj sem to psala v tý minulý kapitole, že nesnášim Amber a Holly? Chm, teď zas Brada.
Co to děláš?!
Porod, dítě, juchání, láska... štěstí.
:D
a ty takovýhle traumata... i když je to o to zajímavější, tak moje nervy si nepotěšila

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 23:26 | Reagovat

Tak ten alobal se ti teda povedl :D
Holly mu měla dát větší sodu. Doufám, že příště na něj bude křičet Amber, a už se oba proberou :)
Na to, že je to právník, tak by potřeboval praštit :D

3 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 30. listopadu 2012 v 13:51 | Reagovat

skvele...no dufam ze coskoro na seba pokricia a vsetko sa urovna :D

4 gigi gigi | Web | 30. listopadu 2012 v 16:41 | Reagovat

Tak koukám, že porodu ses šikovně vyhnula :D neee, dobřes udělala, já už bych to v životě znova nepsala :D ...anyway, Chris musí být perfectly cute :) akorát teda jeho rodiče jsou na-přes-držku! Hlavně Brad se choval jako prvotřídní idiot,  mohl přijít aspoň za malým, však s Amber mluvit nemusel...no jéééj! Prostě ať už si to nějak vyříkají, ať po sobě řvou, hážou věci a podobné veselé záležitosti, ale ať už to nějak urovnají :D takže je ti doufám jasné zadání na příští kapitoly :D urovnávat, urovnávat, hepáč! ...jinak, souhlas s tím, že 'alobal' se ti vážně povedl a celkově dobře napsané - fajn dialogy, jejich pocity vyjádřeny adekvátně k situaci, líbil se mi ten popis okamžitého pouta, které Amber pocítila k Chrisovi ( i když prej v reálu to  nepřijde tak naráz, ale co já - bezdětná - můžu vědět :D )a to Hollyino závěrečné 'Vyřeš to s ní!' jsem  v hlavě úplně slyšela :)...cheers x

5 Šílenej Šílenej | Web | 30. listopadu 2012 v 19:35 | Reagovat

výtlem, a to mi večer vrtalo hlavou co tam cpeš ten alobal :D
tsss ale jistá dáma jistému pánovi dala hodně malý kapky, příště prosím přitlač :D

6 Hope Hope | Web | 30. listopadu 2012 v 23:41 | Reagovat

brouku, já tady nejsem od toho, abych těšila tvoje nervy =oP

[2]: May, jop, alobal, na blbosti mě holt užije :-D oba by potřebovali praštit :-D

Nicol, urovná? nevím, nevím =o)

Giginko, však mě znáš...vyhýbám se všemu, čemu můžu ;o) hepáš? no way! =oP i když házení věcí a řvaní a následné ukončení hádky? hmmm, I have an idea :-D děláš, jako kdyby já byla zasloužená matka minimálně čtyř dětí :-D

Šílenej, jj, alobal :-D a jistá dáma se ještě objeví, neboj ;o)

7 Fanynka12 Fanynka12 | 1. prosince 2012 v 0:07 | Reagovat

Ty je teda nešetříš :-) Chris musí být úža mimčo :-) ale rodiče už tak úža nejsou, snad se Brad probere, nebo ho asi praštim (nebo spíš praštim do monitoru :-D)
no každopádně se moc těšim na další kapitlku, doufám, že bude co nejdříve ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama