12.kapitola

9. listopadu 2012 v 18:26 | Hope |  Jen to, co chci
nechala jsem se ukecat a dopsala kapitolu =o) nebudu se k ní vyjadřovat víc, takže pokud budete chtít vědět, jak to vypadá mezi Amber a Bradem, budete si ji muset přečíst ;o) a za komentáře se zlobit nebudu =o)
kapitolu věnuju Maysie za její neodbytnost =o)


Amber seděla u vyhřívaného bazénu na terase Bradova bytu a nepřítomně pozorovala hladinu, na níž se odrážely paprsky odpoledního slunce. V hlavě si přehrávala všechny události posledních několika měsíců. Ode dne, kdy se rozhodla pořídit si dítě, až po ten, kdy Brad vybral jména.

Ze zamyšlení ji vytrhl vibrující mobil položený vedle ní. Trochu se zamračila, když si přečetla jméno volajícího. "Ahoj Holly," pozdravila sestru.

"No, ahoj! Kde jsi?"

Hnědovláska se zarazila. "Kde bych měla být? Doma jsem."

"Tak proč neotvíráš? Zvoním u tebe už alespoň deset minut," rozčilovala se a Amber si dovedla představit, jak se mračí a kdyby měla po ruce cokoliv jiného než telefon, letělo by to proti zdi.

Přejela si prsty po čele, jako kdyby ji snad tohle gesto dokázalo zbavit bolesti hlavy. "Jsem na terase a zavřela jsem za sebou dveře, takže jsem nejspíš neslyšela zvonek. Ale už ti jdu otevřít," ujistila ji.

"To doufám," neodpustila si Holly a ukončila hovor.

Amber se s povzdechem zvedla, aby prošla celým bytem a mohla otevřít své sestře, která jí jistě během následujících několika minut nesčetněkrát vynadá.

Příliš se nepletla, protože jakmile ji rozčilená Holly spatřila, ještě více se zamračila, pokud to tedy bylo možné, a nerudně prohodila: "No konečně!"

"Taky tě ráda vidím. Pojď dál," prohodila Am a zavřela za sestrou.

"Tu ironii si laskavě odpusť, protože já jsem tady skoro umírala strachy, že jsi třeba omdlela nebo uklouzla v koupelně, jsi zraněná a umíráš," nastínila několik možností, když došly do obývacího pokoje. "Pořád si myslím, že je tvůj doktor nezodpovědný, když ti povolit vstávat z postele," mumlala.

Starší z žen se zmocnil vztek, namířila na Holly prst. "Tak to pozor! To, že nemusím ležet, nutně neznamená, že budu chodit každý den napříč městem! Nebo si snad myslíš, že mi na tom dítěti tak málo záleží?" položila si ochranitelsky ruku na břicho.

"Já nevím, co si mám myslet. Mám pocit, že tě snad vůbec neznám," rozhodila rukama.

Amber přimhouřila oči. "Co má zase tohle znamenat?"

"Ale nic," mávla nad tím mladší žena rukou. "Řeknu ti to za chvíli. Teď ti chci ukázat, co jsem ti přinesla," a podala jí papírovou tašku z obchodu, v němž se dalo pořídit vše od dudlíků až po kočárky.

Am si tašku trochu nedůvěřivě vzala. Nevěděla, jak si má tuhle náhlou změnu sestřina chování vyložit.

"Do toho, otevři to," pobídla ji.

Už dál neotálela a vytáhla krabici s průhledným víkem, v níž bylo složených sedm bryndáčků. Každý měl jinou barvu lemování a na sobě jiný nápis. Nejvíc se jí líbil jeden se světle modrým nápisem: Bez návodu k použití. "Děkuju," zašeptala dojatě a objala černovlásku.

"To nestojí za řeč. Akorát mě pěkně štve, že si nechceš nechat říct pohlaví, protože takhle jsem musela vzít ty barevné a ne červené nebo modré, které byly daleko hezčí," neodpustila si výčitku.

Shovívavě se na svou sestru usmála. "Bohužel, tohle dítě je moje a já se rozhodla. Nechci to vědět, chci být překvapená, a pokud se ti to nelíbí, je to tvůj problém, ne můj."

"Jo, já vím," odsekla mladší žena.

Amber se zamračila, tohle se Holly nepodobalo. Chvíli zuřila, což většinou trvalo několik hodin, pak se zase hned tvářila, že jí na ničem nezáleží a nakonec ji zasypala výčitkami. "Děje se něco?" pozorně na ni hleděla.

"To nic," prohodila ledabyle a snažila se na sobě nedat nic znát.

"Aha, takže děje," pokývala Am hlavou.

Holly ji probodla pohledem a s povzdechem odpověděla: "Pohádali jsme se."

"S kým?" zajímala se hnědovlasá žena, protože netušila, kdo by mohl její sestru takhle vykolejit. Samozřejmě, pokud nepočítala sebe, ona měla snad vrozený talent k tomu, jak ji vytočit jedinou větou.

Černovláska na ni hleděla, jako kdyby ji viděla poprvé v životě. "Jak s kým? S Blakem samozřejmě!"

Vytřeštila oči, nepřišlo jí na tom vůbec nic samozřejmého. Její sestra a švagr se spolu za ty roky - a že jich bylo skoro deset - co jsou spolu, ještě nikdy nepohádali. "Proč? Vy dva se přece nehádáte." Holly by možná ráda, ale její manžel jí k tomu nedá příležitost.

Mladší z žen se zamračila, a kdyby pohled dokázal zabíjet, Am by už jistě nebyla mezi živými. "Kvůli tobě!"

Tohle hnědovlásku překvapilo snad víc než zjištění první hádky. "Kvůli mně? Můžeš mi to vysvětlit?"

"Moc ráda ti to vysvětlím, sestřičko," namířila na ni tentokrát prstem pro změnu ona a přimhouřila zlostně oči. "Blake si totiž myslí, že ses rozhodla dobře, když jsi neřekla Bradovi pravdu."

"Ale ty ne," prohodila zklamaně Am. Věděla, že ji švagr podporuje víc než sestra, ale stále ji to mrzelo, i když to chápala nebo se o to alespoň snažila.

"Jasně, že ne!" ujistila ji Holly. "Dítě prostě potřebuje oba rodiče! Já bych to pochopila, kdyby o tom věděl a opustil tě. Nebo bys byla vdova. Nebo prostě nevěděla, kdo to je!"

"Jenže já jsem nechtěla vědět, kdo to je! Ty ses v tom ale musela začít vrtat a přivést Brada, i když jsem ti jasně řekla, že chci jenom dítě! Ne otce, který si na něj bude dělat nároky! Víš moc dobře, s čím jsem tenkrát šla do toho baru!"

"S čím jsi tam šla?" ozval se za jejími zády hluboký mužský hlas.

Amber se zatmělo před očima. Jak dlouho tam asi stál? Kolik toho slyšel? Bylo jí jasné, že nadešla chvíle pravdy. Ta chvíle, které se tolik bála a která jí v noci nedávala spát. Na okamžik zavřela oči a snažila se uklidnit. Pak se se staženým žaludkem otočila a zadívala do jeho nebesky modrých očí. "Všechno jsi slyšel," zamumlala a sklopila zrak. Nevydržela jeho nenávistný pohled.

Rychle zrušil mezeru mezi nimi, chytil ji za bradu a donutil ji dívat se na něj. Proti slzám, které se třpytily v jejích očích, byl imunní. "To určitě nebylo všechno. Cos myslela tím, že jsi chtěla jenom dítě?"

Zírala na něj a mlčela. Jak by mu taky mohla všechno přiznat? A hlavně proč? Viděla na něm, že už mu všechno došlo, jen si to pravděpodobně odmítal připustit.

"Byla jsi snad tehdy v tom baru jenom proto, abys někoho sbalila a otěhotněla? Která normální ženská by něco takového udělala?" zajímal se.

Vykroutila se z jeho sevření a založila si ruce v bok. "Ta, která má po krk chlapů, kteří jí podvádí na každém kroku! Ta, která chce dítě, ale nehodlá čekat doma na nevěrného nebo příliš zaneprázdněného manžela! Ta, která miluje děti a dokáže se o ně postarat sama!"

"Amber," procedil Brad skrz zaťaté zuby a pokusil se ji chytit za paži.

Ustoupila o další krok. Hlavně nebýt v jeho dosahu. "Ani jeden nemáte právo mě za moje rozhodnutí kritizovat! Ty, Holly," podívala se na sestru, "máš dvě krásné děti a milujícího manžela, takže mě nemůžeš chápat. To, jak jsem osamělá. A ty," sjela pohledem na svého snoubence, "bys měl život snazší bez nechtěného dítěte. Stejně od rána do večera pracuješ."

"To by se změnilo," přesvědčoval ji, ale vlastně mu bylo jedno, co si myslí, lhala mu a to pro něj bylo hlavní.

Zavrtěla hlavou. "Nezměnilo."

"Jak to můžeš vědět?" rozhodila rukama Holly, které se ani trochu nelíbilo, co se tady odehrávalo.

Amber pomalu otočila hlavou. "Za celou dobu, co tady žiju, jsem nezažila den, kdy by pracoval míň než dvanáct hodin. Jeden jediný víkend nepracoval. Tehdy, když jsme byli u taťky. Ale jinak? Přes týden je denně v kanceláři, o víkendu se ráno zavře v pracovně a vidím ho zase nejdřív při obědě. Vážně si myslíš, že takový člověk se dokáže změnit?" položila otázku, na níž nečekala odpověď.

Její sestra však odpověděla. "Myslím!" stála si za svým, a kdyby byla opět dítětem, jistě by dupla nohou.

"Jenže ty tady nežiješ! Nežiješ s ním!" ukázala na právníka, který sledoval sesterskou výměnu názorů a nevěděl, na čí stranu by se měl postavit.

Holly chtěla něco namítnout, ale Am ji zarazila gestem ruky. "Ne! Já tady končím!" a odešla do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 9. listopadu 2012 v 19:24 | Reagovat

KRUTÝ! já tě normálně nepoznávám, to je malej masakr! a na tu otázku "která ženská by to udělala"? tak na to mám jednoslovnou odpověď: Hope :D

2 gigi gigi | Web | 9. listopadu 2012 v 23:08 | Reagovat

Ou jéééééé! :D konečně pořádná akce, hádka, upřímnost...no,Hope, já nevím co napsat :D boží prostě!

3 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. listopadu 2012 v 18:09 | Reagovat

Jééé děkuju :))
Tak ted jsem zvědavá co bude dál!

4 Shirley Shirley | 10. listopadu 2012 v 23:19 | Reagovat

Uz se nemuzu dockat, co bude dal :-) moc se Ti to povedlo! :-)

5 nel-ly nel-ly | Web | 26. listopadu 2012 v 19:30 | Reagovat

Stejně si myslím, že je to všechno její vina. Možná si to nepamatuju dobře, le prč vlastně nešla na umělý oplodnění? :D ale dobře... i tak mu to mohla zatajit a ještě má šanci jedna ku milionu, že potká zrovna zamilovanýho, i když workoholik a arogantního osla :D
zvláštní, jak jsem měla ze začátku nejradši Holly a vlastně i Amber, tak teď mi jedna jak druhá lezou na nervy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama