8.kapitola

29. srpna 2012 v 18:35 | Hope |  Jen to, co chci
bohužel budu mít internet až kolem 18.září (upřímně doufám, že v ten den, ale kdo ví), ovšem nezahálela jsem a dopsala dlouho rozepsanou kapitolu =o) upřímně doufám, že se vám bude líbit a taky, že vám sem budu moc přidat do doby než budu mít net ještě něco, ale nechci nic slibovat...
taky všem děkuji za přání k narozeninám, potěšila mě =o)
a abyste věděli, pořád ještě jsem z nové rodinky nadšená a jsem šťastná ;o) podrobnosti někdy jindy...spolu s fotkama (třeba Platform 9 3/4 ;o) )
Šílenej, David bydlí ve Windsoru, což není daleko, ale pořád chodí s tou svou kamarádkou, takže no chance ;o) ale nevadí, já jsem ráda, že je šťastný =o)



Amber seděla v ratanovém křesle na zadní terase domu, v němž vyrostla a zamračeně pozorovala Brada stojícího spolu s jejím otcem a švagrem u zahradního grilu. Neslyšela, o čem mluví, ale evidentně se dobře bavili a rozuměli si.

Tiše zaklela a namáhavě se zvedla, aby odešla do domu. Potřebovala být chvilku někde, kde nebude takové horko a slunce. Sice seděla pod slunečníkem, jenže ani ten nedokázal zabránit nevolnosti, která se jí opět zmocnila.

Když si v kuchyni nalila sklenici vody a přihodila do ní pár kostek ledu, rozhodla se, že pobude uvnitř trochu déle a tak se vydala po schodišti ke svému pokoji.

Pořádně za sebou zavřela dveře a přešla k oknu vedoucímu do zahrady, odkud mohla všechny tři muže nerušeně pozorovat. S povzdechem zavrtěla hlavou. Nechápala samu sebe. Měla by přece být ráda, že si Brad rozumí s jejím otcem. Ovšem Am takhle přicházela o jediného možného spojence. Pokud si její tatínek oblíbí jejího snoubence, nikdo nebude bránit jejich svatbě, všichni budou na Bradově straně.

"Je ti dobře?" ozval se za Amber hlas.

Hnědovláska se rychle otočila od okna, dlaň si tiskla na srdce. "Proboha Holly, tys mě vyděsila!"

Černovláska se omluvně usmála. "To jsem nechtěla."

Am přešla k židli u psacího stolu a posadila se na ni. "Ale chtěla. Od začátku jsi se mnou nesouhlasila. Máš za to, že si tohle zasloužím a já tě chápu, vážně jo, jen…bylo to moje rozhodnutí a pak kvůli tvojí neodbytnosti se všechno zhroutilo. Jak bych před ním mohla něco takového tajit, když je to nejlepší přítel tvého manžela?"

Holly nervózně přešlápla a nadechla se, aby jí odporovala, ale věděla, že je to marné, vždyť měla pravdu. Nikdy nesouhlasila s tím, co její sestra dělá, ovšem do života se jí plést neměla, alespoň ne tak moc. Bylo to její rozhodnutí a ona neměla právo to odsuzovat.

Starší z žen mávla rukou. "Neboj, nevyčítám ti to. Možná je nakonec dobře, že to ví," pokrčila rameny. "To poznáme za pár měsíců," přejela si dlaní po břiše a na okamžik se mírně zamračila, pak překvapeně zamrkala.

"Co se děje?" Holly byla okamžitě u ní.

"Nic," Amber se po tváři rozlil šťastný úsměv. "Jen mě poprvé koplo. To je úžasný pocit! Myslíš, že bych o tom měla říct Bradovi?" pohlédla nejistě na okno.

Samozřejmě, chtěla vyhrknout, ale v poslední chvíli se zarazila. "Myslím, že tohle je něco, co si musíš rozhodnout sama. Určitě by byl rád, ale záleží jenom na tobě," pokrčila rameny a byla na sebe právem hrdá.

Am pokývala hlavou, tušila, že tohle není to, co chtěla její sestra říct, ale byla za to ráda. Po dlouhé době si konečně připadala, že má právo o něčem rozhodnout úplně sama.

***

"Všechno nejlepší k narozeninám," popřál s oslnivým úsměvem.

"Jak ses to dozvěděl?" zašeptala ohromeně, když si od Brada brala podlouhlou krabičku v modrém balícím papíře. Jistě, po tom, co dostala hromadu dárků, mu to muselo dojít, ale on to musel vědět minimálně několik dní dopředu.

Se záhadným úsměvem pokrčil rameny. "Mám svoje zdroje."

Jeho snoubenka šlehla pohledem po sestře, ta jen zvedla ruce v obraném gestu. Amber jí to věřila a tak po tom raději dál nepátrala a roztrhla ozdobný papír. Jakmile pak otevřela krabičku, zůstala zírat s otevřenou pusou.

"Líbí se ti?" zajímal se právník. Upřímně doufal, že vybral dobře, chtěl jí udělat radost, i když právě moc šťastně nevypadala.

Několikrát zamrkala, než odtrhla zrak od diamantového náramku s přívěskem ve tvaru písmene A. "Je krásný, ale to nemůžu přijmout."

"Nesmysl!" odmítl její protesty mávnutím ruky. Naklonil se k ní, vzal náramek a připnul jí ho na zápěstí.

Amber skoro ani nedýchala. "Děkuju," špitla nakonec a nesměle ho políbila na rty. Plánovala letmou přátelskou pusu, ovšem její plány se neshodovaly s těmi jeho, takže z toho nakonec byl dlouhý něžný polibek. Takový, o nichž do teď Amber pouze četla v románech a snila o nich. Takový, u něhož nechcete, aby skončil, protože už by se nemusel nikdy opakovat. A Am děsilo, že zrovna tenhle polibek dostala od Brada.

Když pak jejich polibek přerušil pláč malé Rebeccy, nebyla hnědovláska schopná ničeho jiného než zírání na něj a hlavou se jí honila jediná myšlenka.

"Omluvte mě!" vyhrkla, jakmile si ji připustila a spěchala do bezpečí a samoty domu. Nevšímala si užaslých pohledů ani němých otázek.

Opět skončila ve svém pokoji, ovšem tentokrát v koupelně, kde si nad umyvadlem omývala obličej ledovou vodou. Nebyla si však jistá, jestli to dělá kvůli nevolnosti anebo rozbouřeným hormonům, které musela za každou cenu zklidnit.

"Maminka se asi zamilovala, broučku," zašeptala, když se narovnala a pohlédla na své vzdouvající se břicho.

"A to je špatně?" ozvalo se z otevřených dveřích.

Am samým úlekem nadskočila a zápěstím se praštila o roh skříňky pod umyvadlem. "Kruci! Plížíš se jako duch!" vrhla vyčítavý pohled na sestřin odraz v zrcadle a třela si naražené zápěstí.

Holly jen s mírným pobaveným úsměvem pokrčila rameny. "Vážně by bylo tak hrozné, kdyby ses do Brada zamilovala? Za pár měsíců s ním budeš mít dítě."

Hnědovláska se otočila a opřela se o umyvadlo. "Nebylo by, kdybych k němu byla od začátku a ve všem upřímná," povzdechla si, "jenže nejsem a on mi to nikdy neodpustí. Obě dvě to moc dobře víme. Až se to dozví, tak mě bude nenávidět."

"Nepřeháníš trochu? Nežijeme v přihlouplém románu. Dítě vás spojí navždy, ať chcete nebo ne,"vrtěla mladší z žen hlavou nad absurdností sestřiných myšlenkových pochodů.

Amber se zaškaredila. Nebylo to poprvé, co jí Holly předhazovala knihy, kterých měla plné police. Ne, že by snad ona sama nečetla, jen to tolik neprožívala, a když ano, tak ne knihy patřící do červené knihovny. "Na tohle vážně nemám sílu, Holly."

"Takhle jsem to ale přece nemyslela!" snažila se ji přesvědčit, když si uvědomila, jak si její slova vyložila.

Starší žena zavřela oči a promnula si spánky. "Já teď vážně nechci řešit, jak jsi co myslela. Tak toho prosím tě nech. Už je to stejně jedno."

"Je ti dobře?" překonala krátkou vzdálenost mezi nimi. Vážně se o ni bála, byla bledá, měla tmavé kruhy pod očima a celkově vypadala hrozně vyčerpaně.

Am upřela pohled svých hnědých očí do jejích modrých. "Není. Rozbolela mě hlava, ale to přejde, Vždycky to přešlo."

"Vždycky?" Holly starostlivě svraštila obočí.

"Poslední týden nebo čtrnáct dní se mi to stává denně. Sice mě trochu štve, že s tím nemůžu nic dělat, ale už jsem si zvykla," pokrčila rameny.

"Tohle určitě není normální," přesvědčovala ji černovláska.

Výmluvně se na ni podívala. "Nemusíš si dělat starosti, jsem v pohodě," na okamžik se odmlčela, "nebo spíš budu, až si trochu odpočinu, dneska toho prostě jenom bylo moc."

Holly tomu sice nevěřila, ale nechtěla se s ní hádat, aby všechno jenom nezhoršila.

***

"Kde je?" zajímal se Brad, jakmile se Holly objevila na zahradě.

Žena si vzala od manžela dcerku, která k ní vztahovala ruce, posadila se a teprve pak odpověděla: "Šla si lehnout, rozbolela ji hlava. Prý se jí to poslední dobou stává, ale vždycky to přejde," pokrčila rameny a usmála se na holčičku ve své náruči.

"Tak hlava, říkáš," zamračil se a než stačil kdokoliv zareagovat, už se hnal do domu. Schody do horního patra bral po dvou. "Amber!" vyštěkl rozzlobeně, jen co otevřel dveře do ložnice. Jeho snoubenka tam však nebyla, ale všiml si pootevřených dveří do koupelny. Když pak uviděl hnědovlásku schoulenou v rohu s hlavou položenou na pokrčených nohách, zalitoval svého příkrého tónu a také toho, že považoval bolest hlavy za pouhou výmluvu. Jak jen mohl být tak hloupý? Věděl přece, jak Am poslední dobou trpí.

"Zlato," začal něžně a poklekl k ní, "je ti dobře?"

Zvedla hlavu a podívala se na něj uslzenýma očima. Zavrtěla hlavou. "Myslím, že bych měla jít k doktoru," navrhla jemně.

"Taky mám ten dojem," přitakal.

Ani se nenadála a už ji držel v náruči a nesl do auta.

"Kam jedete?" chtěla vědět Holly, která jim byla spolu s ostatními v patách. Všimla si, že její sestra vypadá ještě hůř než předtím a strach jí nyní ovládl plnou silou. Možná neschvalovala vše, co Amber udělala, popravdě většinu věcí, ale milovala ji a rozhodně netoužila po tom, aby se jí něco stalo.

"Do nemocnice. Hned jak se něco dozvím, zavolám," ujistil je než za sebou zabouchl dvířka a rozjel se k městu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 1. září 2012 v 11:56 | Reagovat

Moooc pěkné. Jen tak dál a rychle rychle další kapitolku.

2 Lia Lia | 2. září 2012 v 21:31 | Reagovat

No teda..ak mam byt uprimna..taky originalny napad na poviedku som davno nevidela, je to skvele...ked som citala dalsiu a dalsiu kapitolu, nevedela som nikdy,co pride :), fakt ma to dostalo a uz cakam na dalsie pokracovanie...fakt waw :) zasnem.

3 Fanynka12 Fanynka12 | 5. září 2012 v 18:01 | Reagovat

Super kapitolka, doufám, že bude Am v pořádku a miminko taky :-) Moc se těším na pokráčko :-)

4 gigi gigi | Web | 7. září 2012 v 16:09 | Reagovat

Tak po týdnu konečně píšu koment :D ...super kapča opět :) hlavně se mi líbí to spiklenectví mezi tatínkem a Bradem :D cha, chudák Amber:D ale někdo jí musí vtlouct rozum do hlavy...a ten konec - no jej, doufám, že to nezdramatizuješ moc a bude všecko v pořádku :) těším se na další!

5 Šílenej Šílenej | Web | 11. září 2012 v 10:55 | Reagovat

huioghaefncd ty bys fakt zasloužila pětadvacet! proč mi to furt děláš? všechno je rádoby v pohodě a pak ti v mozečku udělá cvak a všechno jde zase do kytek! tsssss
jestli si to v další kapitole nevyžehlíš, tak nevim nevim...

6 nel-ly nel-ly | Web | 14. září 2012 v 19:08 | Reagovat

fakt by mě zajímalo, jak prožívali tu svoji noc... ona se furt chová strašně... já nevim, nevinně, že by k ní sedělo spíš umělý oplodnění :D
ale "Maminka se zamilovala, broučku" - kdyby do těch dveří nepřišla Holly, ale Brad! A bylo by :D jenže to by pak nemohly být romantické povídky, protože jejich základ je na tom, že hrdinové jsou, jakoby je někdo praštil palicí do hlavy.

7 nel-ly nel-ly | Web | 14. září 2012 v 19:10 | Reagovat

ještě... brouku, to fakt?

"Myslím, že bych měla jít k doktoru," navrhla jemně.

8 Maysie Maysie | Web | 22. září 2012 v 11:02 | Reagovat

Doufám, že se nic nestane,jinak uvidíš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama