7.kapitola

5. srpna 2012 v 15:42 | Hope |  Jen to, co chci
vypadá to, že na mě má pobyt u taťky dobrý vliv, protože se mi povedlo napsat kapitolu =o) měla jsem ji sice rozepsanou už v Anglii, ale dlouho jsem s ní nemohla pohnout...i dneska jsem si zoufala, že to nedopíšu, ale nakonec se povedlo =o) a moc se těším, až napíšu příští ;o) teda pokud se mi povede napsat tak, jak jsem si naplánovala, že =o)



Amber se rozhlédla po prostorné ložnici a ztěžka dosedla na postel. Uběhla sotva hodina od okamžiku, kdy vešla do Bradova bytu a už tady byla sama. Jen jí ukázal, kde je která místnost, řekl, aby se tady chovala jako doma a s omluvou odešel k soudu. Ještě jí stačil oznámit, že večeře na ni bude čekat v Andyině restauraci a on se zřejmě vrátí dost pozdě.

Z jejích rtů se vydral povzdech. Necítila se v Bradově bytě dobře, ale nemohla s tím nic dělat. Jediný světlý bod, k němuž se upnula, pro ni představoval víkend strávený u otce, který ještě nevěděl o otci jejího dítěte, ani o událostech posledních dní.

Am znovu přelétla pohledem po pokoji a přemýšlela, co bude dělat. Věci už měla nějakou dobu vybalené, na televizi se dívat nechtěla a na procházku byla příliš unavená. Nakonec se rozhodla pro jednu z knih, které měla na nočním stolku.

O několik hodin později vběhl do její ložnice Brad, rozsvítil, aby mohl lépe zhodnotit situaci, a když viděl, že spí, ulehčeně vydechl, zároveň se ho však zmocnil vztek. Andy mu sotva před deseti minutami volala a znepokojeně mu oznámila, že Amber ještě nepřišla.

Došel k posteli a jemně s ní zatřásl. "Am, probuď se."

Hnědovláska se usmála a mírně zavrtěla, načež otevřela oči a rozespale na něj mžourala. "Brade? Co tady děláš?" mumlala ochraptěle.

Nevesele se zasmál. "Přišel jsem zkontrolovat, jestli vůbec žiješ. Andy mi volala."

Posadila se a promnula si oči. "Kolik je hodin?"

"Skoro půlnoc," oznámil jí, sedl si na okraj matrace a zastrčil jí pramen vlasů, který se uvolnil z copu, za ucho.

Vytřeštila oči. "Asi jsem usnula. Nudila jsem se a tak jsem si četla knížku, ale byla jsem hrozně unavená," mírně se zamračila, "Ale nepamatuju si, že bych šla spát."

Právníkovo obočí vylétlo vzhůru. Trochu se sklonil a sebral ze země knihu, jež tam evidentně spadla. "Nejspíš nešla. Prostě tě přemohla únava, což je samozřejmě v pořádku, jen jsi nám všem nahnala trochu strach."

Nesměle ho pohladila po neoholené tváři. "Promiň. To jsem vážně nechtěla."

"Však já vím," ujistil ji.

"Víš," začala, ale pak se zarazila.

"Copak?" pobídl ji s mírným úsměvem.

Polkla. "Možná bych mohla vařit. Abych nikomu nepřidělávala zbytečné starosti. Poslední dobou se mi totiž chce pořád spát," pokrčila rameny a tvářila se omluvně.

"Nechci, abys trávila hodiny u sporáku. Andy tohle vyhovuje," ujišťoval ji, protože se domníval, že tohle je to, co jí na celé věci vadí.

Nervózně se ošila a spojila si ruce na břiše. "Tady nejde o tvou sestru. Mně prostě přijde zbytečné utrácet peníze za jídlo v restauraci, když se stejné dá uvařit doma za daleko míň peněz."

"Děláš, jako kdyby to byly tvoje peníze," odfrkl si dřív, než si stačil plně uvědomit, jaký účinek jeho slova budou mít.

Hnědovláska se napřímila a zhluboka nadechla, v obličeji rudá. "Myslíš si, že bych dovolila, abys to jídlo platil ty? To, že tady s tebou žiju, ještě neznamená, že tě za sebe nechám platit!"

"Tak jsem to přece nemyslel!" pokusil se ji pohladit po paži, ale odsunula se. "Já Andy za jídlo neplatím. A než něco řekneš," zarazil ji, když viděl, jak se nadechuje k odpovědi, "tak to byl její nápad. Tvrdí, že je nesmysl, aby členové rodiny platily za jídlo v její restauraci. A ty jsi člen rodiny, ať se ti to líbí nebo ne," s těmito slovy odešel z její ložnice a nechal ji samotnou se svými zmatenými myšlenkami.

***

Amber probudilo jasné světlo proudící do ložnice oknem. Hnědovláska samým úlekem vyskočila na nohy, možné důsledky svého počínání si však uvědomila v okamžiku, kdy se jí zvedl žaludek a ona s dlaní přitisknutou na ústech utíkala do koupelny.

Dávivé zvuky upoutaly pozornost Brada, který se právě vrátil ze své obvyklé ranní hodinky v posilovně.

"Jsi pořádku?" zajímal se, když se jeho snoubenka vyčerpaně opřela o stranu vany pokrytou černými dlaždičkami.

Zamrkala a zdálo se, že Brada stojícího mezi dveřmi v upoceném tričku a vypadajícím zatraceně sexy si všimla až teď. Ušklíbla se. "Naše dítě se zřejmě rozhodlo, že bude jedináček," zamumlala kysele.

Právníkovi zacukaly koutky. "Co?"

Chtěla něco odpovědět, ale znovu se jí udělalo špatně a tak dokončení jejich rozhovoru muselo počkat.

Brad netušil, jak by jí mohl pomoci a tak jenom stál, pozoroval ji, čekal a připadal si úplně k ničemu. Navíc mu jeho svědomí našeptávalo, že je to všechno jeho vina, protože tenkrát nepoužil žádnou ochranu a o Ambeřinu se taky nezajímal.

"Rozhodně chce být jedináček," prohodila, opatrně a velmi pomalu se zvedla na nohy a došla k umyvadlu, "protože si nedovedu představit, že bych tohle chtěla někdy prožít znovu."

"Každé těhotenství je jiné," řekl ve snaze trochu ji uklidnit, Am po něm však střelila nepřátelským pohledem a tak pokrčil rameny. "U obou mých sester i švagrové to tak bylo. A pokud vím, tak u Holly taky."

Obrátila oči v sloup a opláchla si obličej studenou vodou. Samozřejmě věděla, že každé těhotenství je jiné, její sestra byla jasným důkazem, ovšem jejich matka tento fakt částečně popírala. Když Maria Webbová ještě žila, několikrát oběma děvčatům vyprávěla, jak během obou těhotenství prakticky celou dobu trpěla ranními nevolnostmi. Ovšem vždy dodala, že by to klidně podstoupila znovu, protože má díky tomu dvě skvělé dcery.

Ambeřiny modré oči se při vzpomínce na zemřelou maminku zaplnily slzami a tak pevně stiskla víčka a odvrátila se od Brada, aby neviděl, že má co dělat, aby se každou chvíli nerozplakala.

"Nechtěl jsem tě rozbrečet," snažil se uklidnit hnědovlásku, přistoupil k ní a něžně položil dlaně na její ramena.

Zavrtěla hlavou. "To není tvoje vina," ujišťovala ho a otočila se opět obličejem k němu.

Zkoumavě si ji prohlížel a přemýšlel, jestli by neměl zjistit, kdo je příčinou jejích slz, ale nakonec se rozhodl po tom přece jenom nepátrat. Usnesl se, že když bude chtít, tak mu to dřív nebo později řekne.

"Kolik je hodin?" vzpomněla si Am, proč nakonec skončila v koupelně.

Brad vypadal zaskočený takovým dotazem. Trhnul rameny. "Bude osm," odpověděl nejistě.

Hnědovláska vytřeštila oči. "Musím si pospíšit!" proběhla kolem něj zpět do svého pokoje.

"Proč? Ty někam spěcháš?" právník byl překvapený.

Amber zvedla hlavu od tašky, do níž rovnala nějaké oblečení. "Jedu na víkend k taťkovi. Ve čtvrtek jsem ti to říkala," a opět se vrátila k věcem.

Brad si matně vzpomínal na čtvrteční rychlý telefonát, kdy mu oznámila, že o víkendu s ním opravdu nemůže jet k jeho přátelům, protože musí jet k otci. Nechtěla mu tehdy říct proč a tak si to zjistil sám. A rozhodně ji nehodlal nechat jet samotnou.

"Sama nikam nepojedeš," zastoupil jí cestu ke skříni s rukama založenýma v bok a zamračeným pohledem modrých očí.

"Pojedu autobusem," pokrčila rameny. "Za volant jsem si ode dne, kdy jsem zjistila, že čekám dítě, nesedla," ujistila ho. Neměla důvod předpokládat, že by mu mohlo vadit něco jiného.

Mávl netrpělivě rukou. "Takhle jsem to nemyslel! Beze mě nepojedeš!"

Amber se zarazila v polovině pohybu. "Cože? Proč bys jezdil se mnou, když máš být celý víkend s přáteli?" chtěla vědět.

"Protože společný víkend s nima si můžu udělat kdykoliv, ale tenhle víkend je speciální. Obzvlášť pro nás dva!"

Zamračila se. "Co tím myslíš?"

Na rtech se mu usadil záhadný úsměv a zatvářil se samolibě.

Potřásla hlavou a posadila se na postel, protože to vypadalo na opravdu dlouhý rozhovor, z něhož se ona stejně nic nedozví. "Proč by pro nás měl být tenhle víkend něčím zvláštní?" zeptala se s povzdechem.

"Víš sama nejlíp proč," ujistil ji s významně pozvednutým obočím.

"Netuším," předstírala Amber, že neví, oč se jedná. Měla nepříjemný pocit, že mu Holly nebo Blake museli něco z jejích plánů prozradit, ale nechtěla dělat unáhlené závěry. Třeba to na ni jen hraje, aby zjistil, proč tolik trvala na tomhle víkendu.

Brad k ní přistoupil, podřepl a chytil ji za bradu. "Ale ano, tušíš!" pokýval hlavou s pohledem upřeným do jejích vyděšených očí. "Nemusíš se bát, budu se chovat, jak nejlíp dovedu," krátce ji políbil na rty. "Za půl hodiny odjíždíme," oznámil ještě a odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 5. srpna 2012 v 20:54 | Reagovat

Nice!!!! :) Moc se mi to líbilo, i když jsem našla nějaké chybky...aaa, jsem strašně unavená na nějaký smysluplný koment :D takže prostě - jsem ráda,žes to dneska zvládla dopsat a těším se na víkend u Ambeřina otce!!! :) A žeru ty jejich dialogy, kdy pokaždé někdo z nich řekne něco špatně a atmosféra je v čudu :D

2 nel-ly nel-ly | Web | 6. srpna 2012 v 16:18 | Reagovat

Já u toho včera normálně usnula (ne, tvojí vinou :D)

Tys to zas usekla! Po dvou rozhovorech :-P zrádná ženo...
Určitě bude jedináček :-D myslím, že "zvracící" scéna byla vážně povedená a osobně nechápu, že se někdo pustí dobrovolně do jednoho dítěte, natož ze pak ještě přidává... asi to fakt musí být láska :-X

Kdy bude další? :-P protože těmahle utnutíma mi na klidu moc nepřidáváš

btw. čas od času (zrovna minulý týden) jsem zaznamenala větu... "usnesl/a se -" vůbec nevím, kde se vzala, ale je asi dost používaná, přijde mi to divný :-D jen nevim proč

3 Šílenej Šílenej | Web | 9. srpna 2012 v 15:55 | Reagovat

do háje borovýho! nemám páru co napsat, kromě toho že máš dar z Brada dělat vola i "normála" během pár minut...
no ale tak jako tak ten "vejlet" bude zajímavej, tak piš!

4 maysie maysie | Web | 22. září 2012 v 10:50 | Reagovat

Musím souhlasit se Šíleným.. jednou vůl a jednou drahoušek :D
Tak už si děti nehrajte na to, že se nemáte rádi.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama