Čtyřlístek pro štěstí

21. července 2012 v 15:53 | Hope |  Život není pohádka
po dlouhé době jsem napsala kapitolu k Žnp...část téhle kapitoly jsem nosila v hlavě víc než tři roky, vlastně čtyři, ale to je jedno =o)
kapitolu bych chtěla věnovat Gigince, s níž jsem strávila úžasný víkend =o) o tom ale někdy jindy v jiném článku ;o)



Dva tucty bradavických studentů stály před Krásnohůlským hradem, který vypadal jako z pohádky Walta Disneyho. Hrad měl spoustu věžiček, na některých vlály špičaté vlaječky s erbem školy. Osvětlení cestičky vedoucí k hradu a měsíční světlo se odrážely od růžovofialových střech.

"To je nádhera," vydechla téměř neslyšně Mandy.

Christine stojící vedle ní se pousmála. Nemohla nesouhlasit, Krásnohůlky byly impozantní a nádherné, předčily veškerá její očekávání, alespoň co se vzhledu týče. Pravda, nebylo to zase tak těžké, neboť čekala něco ve stylu Kruvalu, v lepším případě Bradavic. Ano, Bradavice byly úžasné, jenže to pořád byl kamenný hrad.

"Tak už pojďte!" popohnala je netrpělivě Lily, která byla pár kroků před nimi na samotném konci početné skupinky jdoucí k hradu.

"Vždyť jdeme," zamumlala Mandy, chytila Chris za ruku a spěchala za spolužáky.

***

"Bonjour, mademoiselle Christine," pozdravil s úsměvem Michel, když kolem něj Chris a Mandy procházely.

Tine se mile usmála. "Dobré ráno, Micheli. Jak se máš?" Nepotřebovala ale jeho odpověď, aby viděla, že ho něco opravdu potěšilo.

"Báječně," ujistil ji a připojil se k děvčatům, aby je doprovodil na snídani. Nedělal to proto, že to byla jeho povinnost - byl jedním z několika studentů, kteří měli bradavickým vše ukázat a být jim neustále po ruce - ale proto, že s nimi chtěl strávit nějaký čas navíc. Tahle dvě děvčata se mu líbila od prvního okamžiku. Samozřejmě, že na ně nepomýšlel jako na potenciální přítelkyně, prostě v sobě jen měly určité kouzlo, které pohltilo i mladého Francouze.

"Ahoj Siriusi," zamávala Tine na černovlasého chlapce, který je zamračeně pozoroval od dveří vedoucích do síně, v níž už většina studentů klábosila nad toasty, palačinkami, omeletami a spoustou dalších jídel.

Chlapec se však jen ušklíbl, trhnul hlavou a odešel spolu s Jamesem k jednomu ze stolů.

"Co to mělo znamenat?" zajímala se Mandy ukazujíc bradou na Siria.

Blondýnka pokrčila rameny a její dobrá nálada byla pryč. Nechápala, co se děje. Proč ji nepozdravil? Vždyť včera mezi nimi bylo všechno v naprostém pořádku.

"Co přeletělo Siriovi přes nos? Ani nepozdravil," ptala se Beth své mladší sestry, která se posadila mezi ni a Michela.

Tine se po ní zamračeně ohlédla a trhla rameny. "Vím já? Proč se na to vůbec všichni ptáte zrovna mě?"

Elizabeth překvapeně zamrkala a zaraženě na ni zírala. Takový výbuch se Christine nepodobal. Něco bylo špatně. "Já to nemyslela zle. Jen jsem měla pocit, že jste kamarádi."

"Evidentně ne dost dobří," odsekla blondýnka z Nebelvíru a věnovala se raději snídani. Tvářila se naštvaně a doufala, že tak odradí sestru i všechny ostatní od jakýchkoliv dotazů.

***

"Kam to jdeme?" chtěla vědět Chris a zastavila se na místě. Nehodlala se nechat odvést Siriusem Blackem pryč, když na ni během dne skoro nepohlédl, natož aby s ní snad mluvil. A že se o to pokoušela, ovšem bez úspěchu. Navíc kolem nich všichni celý den chodili po špičkách, protože se nedalo určit, kdy vybuchnou. Po obědě to vypadalo, že proti sobě snad vytáhnou hůlky!

"Uvidíš," mrknul na ni. "Pojď," vlekl ji za sebou tak silně až udělala několik drobných krůčků.

Dívka se zamračila. "Já s tebou ale nikam jít nechci!" odsekla a vytrhla svou ruku z jeho sevření. Od prvního ročníku v Kruvalu nesnášela, když ji někdo nutil dělat něco, co se jí příčilo, což se dělo často. Mohla protestovat, samozřejmě, ale pak musela počítat s tím, že ponese následky a to často nechtěla.

Sirius překvapeně zamrkal. "Proč?" ptal se ohromeně.

"Proč?" opakovala po něm. "To myslíš vážně? Po tom, jak ses ke mně dneska choval? Ignoroval jsi mě. Nemluvil se mnou a teď čekáš, že s tebou půjdu," rozhodila rukama, "někam a neřeknu ani ň? Pokud ano, tak ses přepočítal!"

"Nezdálo se, že by ti vadilo, že s tebou nemluvím," zamumlal kousavě a znechuceně se ušklíbl.

Chris na něj hleděla s nechápavě zvednutým obočím. "O čem to mluvíš?"

"O tobě a Michelovi," odsekl.

Blondýnka vytřeštila oči a musela se zasmát. "Sotva se známe. Jsme jenom kamarádi," ujišťovala ho. Nechápala, jak by si mohl myslet něco jiného. Jistě, nevěděl, že jednou už se s Michelem setkala, ale to bylo před více než šesti lety. Tehdy trávila s Beth prázdniny u příbuzných ve Francii a jednoho dne se na pláži potkala s Michelem, když stavěla hrad s písku a on jí na něj spadl. Sice ji to mrzelo, protože tam strávila celé dopoledne, ale na druhou stranu získala kamaráda, který s ní po zbytek prázdnin trávil čas. Několikrát si potom ještě vyměnili dopisy, ale s nástupem do školy skončilo jak jejich bezstarostné dětství, tak jejich přátelství na dálku.

"Kamarádi," pronesl zamyšleně. "My jsme přece taky kamarádi."

Tine ztuhla. A já si naivně myslela, že jsme něco víc. "Aha. Takže ty běžně s kamarády nemluvíš? Ignoruješ je? A pak je bez jediného slova táhneš proti jejich vůli ven? Nenecháš je rozhodnout, jestli něco chtějí udělat nebo ne?"

"Ne, samozřejmě, že ne! To jen…já…," větu nedokončil. Jak by taky mohl? Přiznat jí, že žárlí? Že když ji vidí s Michelem, tak šťastnou a uvolněnou, tak má rudo před očima? To by nepochopila, ostatně on sám to taky nechápal.

Povzdechla si. "Fajn, tak já s tebou půjdu, ale," zvedla varovně ukazováček, "příště až mě budeš chtít někam dostat, tak se prostě zeptej!"

Černovlasý mladík se tvářil trochu zahanbeně, přikývl a opět ji chytil za ruku. Tentokrát ten dotyk ale byl tak něžný jako ten minulý silný. Vedl ji před hrad směrem k jezeru, ale pak náhle zabočil za roh skleníků a po několika dalších metrech se posadil do trávy.

Blondýnka na něj nechápavě zírala. "Co tady děláme?"

"Ty nic. Ty budeš jenom sedět. Já budu hledat," odvětil se zamrkáním a postavil se.

"Hledat? Co hledáš?" chtěla vědět Tine a zapřela se o ruce, aby se taky zvedla.

Sirius ji však popadl za ramena a jemně zatlačil zpět do měkoučké trávy. "Uvidíš."

A tak Christine téměř hodinu pozorovala Siriovo soustředěné pátrání v trávě, kdy prošel každý čtvereční centimetr v poměrně velkém okruhu.

"Ha! Tady je!" vykřikl nakonec a s vítězným výrazem se vydal zpět k blondýnce. "Pro štěstí," natáhl k ní ruku.

Chris si od něj vzala naprosto dokonalý čtyřlístek. Když o sebe zavadili prsty, Sirius propletl svoje s jejími a sklonil se k ní, aby ji mohl políbit. Líbal ji dlouze a něžně a ona mu polibky oplácela. Netušila, kde se to v ní bere, ale rozhodně nechtěla přestat.

Jejich polibek přerušil jízlivý hlas, jenž se ozval za nimi. "Jak dojemné. Štěstí bude vážně potřebovat."

Sirius a Tine zamračeně pohlédli na Luciuse, jehož vlasy ve slunečním světle vypadaly přízračně.

"Odpal, Malfoyi!" poradil mu nenávistně černovlasý chlapec.

Blonďák se chladně usmál. "S radostí," vykročil k hradu, ale po několika krocích se zastavil a ohlédl přes rameno. "Akorát by mě zajímalo, jak můžeš vědět, že se jí štěstí bude hodit," zavrtěl nad tím hlavou a aniž by čekal na odpověď, odešel.

"Co tím myslel?" zajímala se znepokojeně Chris. Vůbec se jí nelíbilo, co její bratranec říkal a ještě míň ten jeho prohnaný úsměv. Bylo nad slunce jasné, že ví něco, co oni ne a dělalo mu to evidentně obrovskou radost.

Sirius pokrčil rameny, nehodlal se tím zabývat, ale když viděl dívčin znepokojený výraz, povzbudivě se usmál a objal ji kolem ramen. "Jenom se ti snaží ublížit. Nejspíš nepočítal s tím, že bys z Kruvalu odjela."

"Myslíš?" podívala se na něj očima plnýma strachu. Lucius jí od malička naháněl hrůzu, stejně jako její rodiče a taky ji úplně stejně nesnášel.

"To vím," ujistil ji a znovu políbil. Doufal, že díky tomu zažene její myšlenky na to, co se právě stalo. Nechtěl, aby si dělala zbytečné starosti, zvlášť kvůli někomu, kdo byl ztělesněním zla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 21. července 2012 v 19:12 | Reagovat

Děkuji moc za věnování, Hopi :) ale myslela jsem to vážně v minulém komentu,že mi nemusíš věnovat všechny kapitoly k ŽNP :D, ale i tak děkuji :-* ...jinaak, super kapitola :), sice docela kraťoučká,ale Sirius a Chris - nice :), ty jejich dialogy prostě žeru :D a temný závěr s Malfoyem tomu dodal korunu,takže já jsem spokojená!!! Těším se na další! :)

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 28. července 2012 v 19:56 | Reagovat

Ma très chère mademoiselle! J´adore Vos histoires! Je Vous salue! Vive le Hope!
(Má předrahá slečno! Zbožňuji Vaše příběhy! Klaním se Vám! Sláva Hope!)

3 Šílenej Šílenej | Web | 9. srpna 2012 v 17:03 | Reagovat

no... já teda frantícky umim leda "žeru mandlé", takže se omezim na češtinu... nebudu se s tim párat a řeknu to na plnou hubu: Lucko vyhul!!! (je fuk komu)...
to jak Sirka leze po trávě s lupou Sherlocka Holmese mám před sebou jako živej obrázek, malej výtlem...
a co mám čekat příště za podpásovku?

4 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 23:56 | Reagovat

Hele, Hope, já chci pokráčo :D Uzavírám sázky, kdo je vrah, tak mě nenapínej! :)
Čte se mi to pěkně, stejně jako ostatní tvé povídky :)

5 Domeenika Domeenika | 6. ledna 2013 v 22:25 | Reagovat

Super poviedka :D
A kto vlastne zabil toho hajzla Ivana?
A čo znamenala ta Luciusova narážka, že ho bude potrebovať?

6 Hope Hope | Web | 7. ledna 2013 v 14:41 | Reagovat

[5]: všechno se dozvíš...později ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama