5.kapitola

4. června 2012 v 3:21 | Hope |  Jen to, co chci
tak jsem vám dopsala kapitolu...měla jsem na konci trochu problémy se dvěma větama, tak mi pomohla moje E-B maminka =o)
myslím, že vám můžu slíbit, že další kapitola bude buď k některé HPFF povídce, pravděpodobně KS?, anebo to bude povídka Heart broken, ale uvidíme =o) vlastně by ještě mohla přivýt kapitola k Srdci neporučíš O=o)
mimochodem, Nel-ly bude zase tvrdit, jak se v téhle kapitole nic neděje ;o)



Několik málo minut po deváté hodině stála Amber na recepci a nervózně žmoulala v ruce lem trička. Připadala si jako puberťačka, která poprvé přišla do domu svého kamaráda, a otevřeli jí jeho rodiče, kteří nevěřili na přátelství mezi dívkou a chlapcem.

"Mohla bych mluvit s Bradleym McPetersonem? Já vím, že s ním nemám schůzku, ale jsem si jistá, že když mu řeknete, že za ním přišla Amber Webbová, tak si na mě čas udělá. Klidně počkám!" Ambeřin tichý hlas zněl naléhavě a téměř zoufale.

Megan Davisová na ni s lítostivým úsměvem hleděla. "Ráda bych mu to řekla, ale není tady, má jednání u soudu."

Am si povzdechla, věděla moc dobře, že se ho nemusí dočkat třeba celý den. A ona nemohla čekat moc dlouho, protože už teď její odhodlání polevovalo.

"Ale měl by se vrátit kolem desáté," Meganin úsměv se nyní změnil na uklidňující. Viděla jí na očích, že bojuje sama se sebou. "Jestli chcete, můžete se posadit."

Zavrtěla hlavou. "Já…ne…děkuju. Něco si zařídím a pak se vrátím," nejistě pohlédla do karamelových očí ženy proti sobě.

"Určitě?" Meg ji propalovala zkoumavým pohledem.

Amber si připadala jako pod mikroskopem. Měla pocit, že jí tahle platinová blondýnka vidí až do žaludku, jako kdyby snad poznala, že má zaječí úmysly. Ostatně, pomyslela si, proč by ne, mě vždycky všichni prokoukli. "Určitě," ujistila ji a vydala se k východu z budovy.

Jakmile byla na čerstvém vzduchu, vytáhla z kabelky telefon a vytočila sestřino číslo. Koneckonců včera večer jí Holly sama nabídla, aby spolu dopoledne šly nakupovat.

Rozesmátý Hollyin hlas se ozvat právě ve chvíli, kdy už chtěla hovor ukončit. "Ahoj sestřičko, copak potřebuješ?"

Světlovláska se trochu zamračila. "Myslela jsem, jestli pořád platí ta tvoje včerejší nabídka. Ale ty jsi asi doma, co?"

"Nejsem," ujistila ji. "Potkala jsem kamarádku a zašly jsme na kafe."

"Aha," dostala ze sebe Am, "tak já vás nebudu rušit."

Holly si povzdechla. "Prosím tě, ty nerušíš! Přijď za náma. Obě tě rády uvidíme."

"S kým tam jsi?" zajímala se obezřetně.

"S kým bys řekla?"

Amber potřásla hlavou. Bylo jí jasné, s kým tam je. "Se Zoe," vydechla.

Zoe byla Hollyina nejlepší kamarádka. Kamarádka, která se hned po střední vdala a často s manželem, výkonným ředitelem významné mezinárodní společnosti, cestovala po světě. Zoe byla povahou podobná Ambřině sestře. Obě byly živé, kam přišly, tam si jich musel každý všimnout, byly pravým opakem Amber.

"Jasně!" zasmála se Holly. "No tak! Zoe tě chce vidět!"

"Dobře. Jsem tam za deset minut," ukončila hnědovláska hovor a vydala se směrem k obrovskému nákupnímu centru.

"Máš zpoždění," upozornila ji s úsměvem Zoe, když Amber došla ke stolku, u něhož seděla s její sestrou.

Koukla na hodinky. "Dvě minuty, Zo! Kvůli tomu se svět nezboří," usmála se na ni a objala ji. Byly doby, kdy upjatá Amber nemohla Zoe ani vystát a její vtípky nechápala, ale pak se to změnilo a bylo to jen dobře. Zoe jí byla oporou, když Pete, Zoein bratr a Ambeřin bývalý snoubenec, skončil ve vězení.

"My už se o tebe začínaly bát. Holly nebyla daleko od toho, aby po tobě nechala vyhlásit pátrání," usmála se Zoe a trochu se odtáhla, aby si ji mohla pořádně prohlédnout. "Sluší ti to."

"Přeháníš," odporovala. "Vypadám pořád stejně. No, možná hůř," ušklíbla se, když se na sebe kriticky podívala. "Jsem tlustá a hned tak to lepší nebude."

"Nejsi tlustá! Navíc, za pár měsíců budeš mít zpátky svou starou postavu a ještě k tomu miminko," Zoein úsměv se ještě rozšířil.

Amber mávla rukou. "Ale dost o mně! Vy jste se prý taky dočkali dítěte a ne jednoho."

Zoe přikývla a ustoupila stranou, aby Amber viděla na kočárek pro dvojčata, kde spokojeně spali dva chlapečci. "Jason a Jackson. Jména vybíral Reed," dodala na vysvětlenou, když hnědovláska pozvedla obočí.

"Jsou nádherní!" ujišťovala ji. "Taky mají být po kom."

"Myslím, že tvoje děti taky nebudou patřit k těm ošklivým," odpověděla se zamrkáním Zoe a posadila se na židli.

Amber probodla sestru pohledem a také si sedla. "Nejspíš ne," uznala nakonec. "Ale nebavme se o mně! Mluv o sobě. Neviděly jsme tě takovou dobu."

A tak další hodinu strávily povídáním o tom, co za uplynulý rok a půl všechno prožila Zoe. Am ani v nejmenším nevadilo, že se hovor točí kolem ní, protože o sobě se bavit nechtěla, i když věděla, že k tomu taky dojde.

"Hele, budeš se vdávat?" obrátila se Zoe zničehonic na Amber a ta na ni jen vyděšeně zírala.

"Tys jí něco řekla?" zamračila se hnědovláska na svou mladší sestru.

"Nikdo mi nic neřekl," ujišťovala ji černovláska. "Holly by o tobě nikdy nemluvila, aniž bys o tom věděla. Ale tohle musí napadnout každého. Jsi těhotná a ještě nejsi vdaná, takže by svatba měla být co nejdřív," pokrčila rameny.

Amber si promnula oči. "Promiň. Je toho na mě poslední dobou nějak moc. A s tou svatbou," povzdechla si, "asi bude."

"Kdys mi to hodlala říct?" vyhrkla Holly.

"Rozhodla jsem se teprve včera. Než jsem ti volala, tak jsem mu to šla říct, ale byl u soudu," pohlédla na hodinky. "Což mi připomíná, že už by měl být zase v kanceláři."

"Zavolám Blakeovi a zeptám se ho," nabídla se mladší ze sester. "Kdyby ještě nebyl zpátky, tak by ses tam hnala úplně zbytečně."

Amber se na ni vděčně usmála. "Dík."

"Nechceš mi říct, co se děje?" zajímala se Zoe tiše, zatímco Holly telefonovala s manželem.

Povzdechla si. Věděla, že jí se svěřit může. Ona tady pro ni vždycky byla a často našla řešení i z očividně bezvýchodné situace. A tak jí řekla úplně všechno.

"Blake zavolá, až se Brad vrátí," oznámila Holly s úsměvem.

Amber to vzala na vědomí pouhým přikývnutím. Právě se v myšlenkách zabývala tím, jaký bude její život, až se vdá. Pořád doufala, že Brad nebude trvat na okamžité svatbě, že počká, než se jejich dítě narodí.

***

"Vezmu si tě," vyhrkla, jakmile za sebou zavřela krátce před polednem dveře jeho kanceláře, ruku stále položenou na klice a nezdálo se, že by ji hodlala v nejbližší chvíli sundat.

Bradovo obočí vylétlo vzhůru. "Fajn, jsem rád, že jsi dospěla ke správnému rozhodnutí. Nechceš se posadit?" zvedl se ze židle a chystal se obejít psací stůl, aby mohl jít k ní, ale ona zavrtěla hlavou. "Nebo víš co? Zajdeme si na oběd!" oznámil s pohledem upřeným na hodinky.

"Nemůžu. Dole na mě čeká Holly s kamarádkou. Půjdeme nakupovat," vychrlila ze sebe. Chtěla to mít co nejrychleji za sebou.

"Ale my si musíme promluvit!" upozornil ji rázně. Byl rozmrzelý, jeden z případů, na nichž pracoval, se nečekaně zkomplikoval a teď tady před ním stála Amber, krásná jako vždy s bojácným výrazem v těch jejích krásných očích evidentně rozhodnutá nepustit si ho příliš blízko k tělu.

Sebrala v sobě poslední zbytky odvahy a navrhla. "Můžeš přijít večer ke mně."

"Nemůžu!" vybuchl. "Jdu na večeři s kamarádkou."

Am lehce pozvedla obočí, ale nekomentovala to. Bylo jí vlastně jedno, s kým a proč se schází. A pokud v tom bude chtít pokračovat i po svatbě je to jeho věc. Ona jeho nabídku přijala pouze proto, že nechtěla přijít o své dítě.

"Je to jenom kamarádka!" ujišťoval ji rychle a dlouhými kroky mířil k ní.

Pokrčila rameny. "Mně je to jedno. Navíc promluvit si můžeme kdykoliv jindy. Já vážně musím jít. Holky na mě čekají."

"My si ale musíme promluvit co nejdřív!" chytil ji za zápěstí ruky, kterou měla stále položenou na klice.

Snažila se vykroutit svou ruku z jeho sevření. "A co je tak důležité, že to nemůže počkat?"

"Proč musíš jít nakupovat zrovna dneska?" odpověděl jí otázkou.

Nechápavě na něj zírala. Lomcoval s ním vztek, ale ona netušila proč. Marně pátrala v paměti, čím ho mohla naštvat, protože se evidentně zlobil na ni. "Proč bych nemohla? Holly je moje sestra. Už včera mi volala, jestli nechci jít s ní, protože nerada nakupuje sama a taky ví, že potřebuju nějaké věci - pro sebe i pro miminko. Navíc přijela kamarádka, kterou jsme dlouho neviděly, chceme spolu strávit jediný den. Co je na tom špatného?" zajímala se a znovu několikrát trhla rukou. "Můžeš mě pustit? Bolí to!" upozornila ho důrazně.

Muž několikrát zamrkal, pohlédl na své dlouhé prsty obtočené kolem jejího zápěstí a povolil stisk. "Promiň," zamumlal. "Nejenom za tohle," mávl k její ruce, "ale i za ten výslech. Mám nějaké problémy s jedním případem. Pokusím se dneska večer přece jenom dorazit. A kdyby ne," prohrábl si tmavé vlasy, "tak ti alespoň zavolám."

Chvíli Brada mlčky pozorovala, načež ho však s mírným úsměvem na rtech pohladila po tváři a zlehka políbila. Sama si nedovedla úplně vysvětlit, proč to udělala, možná si myslela, že mu to může pomoct, možná ho chtěla ujistit, že i kdyby se dneska večer neviděli, ona bude čekat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 4. června 2012 v 10:29 | Reagovat

Tak přece jen se tam něco (málo) stalo :D. Opět moc hezky napsané, ač jsem se musela smát nad Zoe a její otázkou o svatbě, je to tak starosvětské :D. Jinak dialog mezi Bradem a Amber opět nezklamal, jak ti spolu zvládnou žít na to jsem fakt zvědavá :).

2 Angel Angel | 4. června 2012 v 15:33 | Reagovat

Začíná se to rýsovat. Jen tak dál..

3 Lilli Lilli | Web | 4. června 2012 v 21:07 | Reagovat

bee happy ^.^ *těší se na pokračování* ^^

4 nel-ly nel-ly | Web | 5. června 2012 v 13:55 | Reagovat

Než na mě budeš řvát, včera se mi sekl počítač, když jsem dočítala a já na něj už nemám nervy.
Furt řve, myslím, že máš nějakou obsesy na vykřičníky :P
ale jinak si nemyslím, že by se nic nestalo, hezky se to pohnulo, i když jsou oba hloupí - jak ona tak on

5 Šílenej Šílenej | Web | 13. července 2012 v 18:10 | Reagovat

Jason a Jackson, který vybíral starej, z toho se tady třískám smíchy :D a co to máš furt za utkvělou představu, že když bude mimino, tak musí bejt nutně i svatba? řek ti už někdo, že neni rok 1970 a níž? ale co už, další věc, na kterou si u tebe zvykám...
a vidíš? konečně mám zase trochu čas a čtu!

6 maysie maysie | Web | 22. září 2012 v 10:20 | Reagovat

Achh.. ten konec :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama