4.kapitola

14. května 2012 v 13:28 | Hope |  Jen to, co chci
i přesto, že teď řeším nějaké problémy, dopsala jsem kapitolu...sice to trvalo trochu delší dobu, ale snad mi to prominete =o)



Amber seděla v proutěném křesle s polstrováním, ruku měla položenou na břiše. Povzdechla si, trochu se zavrtěla a pokračovala v pozorování noční oblohy. A taky v přemýšlení o jejich odpoledním rozhovoru.

Všechno bylo fajn. Museli se sice asi po hodině v Andyině restauraci přesunout jinam, což znamenalo do jeho bytu, který byl shodou okolností pouze přes ulici a zabíral celé patro, ale i to zvládla. Zpočátku nechápala, proč tam nemohli zůstat, se všemi těmi jeho synovci, neteřemi, sourozenci a jejich protějšky. Ovšem v okamžiku, kdy jí položil onu otázku, pochopila. Nechtěl, aby rodina byla svědkem toho, co hodlá udělat. A kdyby šlo jen o otázku, tak by na to určitě rychle zapomněla, ale takhle? Takhle opravdu nemohla.

Po prohlídce jeho bytu - dalo se tomu vůbec říkat byt? - se usadili v obývacím pokoji, kde nechyběl ani krb. Jako správný hostitel jí nabídl něco k pití a jídlu, obojí odmítla, načež se posadil a se zamyšleným pohledem se jí zeptal.

Am na něj zírala a doufala, že se přeslechla. "To přece nemyslíš vážně!" vyhrkla.

Výraz jeho modrých očí byl chladný. Brad pokrčil rameny a působil skoro, jakoby se ho to netýkalo. "Je to nejlepší řešení. Nebo tě snad napadá jiné?"

"Já po tobě ale nic nechci! Jenom abys mi nechal naše dítě! Budeš ho moct vídat kdykoliv a jak dlouho budeš chtít! Nemusíme se kvůli tomu přece hned brát! Navíc," zhluboka se nadechla, "mě nemiluješ."

Rozhodil rukama. "Proč do toho pleteš lásku? Měla bys být rozumná. Jinak by se ti totiž mohlo stát," naklonil se k ní, "že ti to dítě zůstane, ale vlastně s tebou moc nebude."

Ztěžka polkla. "Jak…jak to myslíš?"

Bradovi se na rtech usadil úsměv, který se Amber vůbec nelíbil. "Říkáš, že bych ho mohl mít kdykoliv a být s ním jak dlouho by se mi zlíbilo," pokrčil rameny a byl si stoprocentně jistý, že jí dojde, nač naráží.

Ohromeně vydechla a nechtělo se jí věřit, že by něčeho takového byl schopný. "Takže mi vlastně nedáváš na vybranou," měla obrovskou chuť se rozesmát. Tohle musel být jenom zlý sen. Nebo hloupý vtip.

Díval se na ni s nečitelným výrazem v obličeji. Nemohl připustit, aby třeba jen na okamžik zahlédla, co vše se v něm děje. V jeho nitru spolu bojovali láska a zlost. Musel být zlý. Jak jinak Amber přinutit, aby s ním zůstala? Kdyby jí řekl, po čem od jejich společné noci toužil, vysmála by se mu. Měla pravdu v tom, že se skoro neznají.

V bytě zazvonil telefon a Amber potřásla hlavou, aby zahnala vzpomínky. Chvíli uvažovala, že zůstane sedět, nechtěla s nikým mluvit - co kdyby to byl Brad? - ale pak si uvědomila, kolikrát během podvečera volala sestře a ta jí to ani jednou nezvedla. Dokonce ani švagr na její telefonáty nereagoval.

"Prosím?" zamumlala unaveně, když došla ke zvonícímu přístroji a zvedla sluchátko.

"Ahoj Amber, to jsem já, Holly. Co jsi potřebovala?"

Žena se posadila do křesla v obývacím pokoji. "Jen," její hlas se zadrhl, "jen jsem se chtěla zeptat na něco ohledně Brada."

"Ptej se. Ale nevím, jestli ti dokážu odpovědět," upozornila ji.

Am si tím taky nebyla jistá, ale musela to zkusit. Koneckonců vždycky se pak může zeptat Blakea. "Požádal mě o ruku. Chce si mě vzít, kvůli dítěti. Když si ho nevezmu, tak mi dítě zůstane, ale prý si ho bude brát tak často, že ho skoro neuvidím. Na soud prý můžu rovnou zapomenout," několikrát rychle zamrkala, aby zahnala slzy deroucí se jí do očí.

Slyšela, jak se Holly prudce nadechla. "To neudělal!" vyhrkla rozhořčeně.

"Ale ano, udělal," ujistila ji starší sestra. "Myslíš, že by byl něčeho takového schopný?" zajímala se a skoro nedýchala, jak napjatě čekala na odpověď.

"Myslím, že by sis o tom měla promluvit s Blakem," zamumlala a Amber chvíli slyšela jen tichý rozhovor mezi manželi, kterému však nerozuměla.

"Ahoj Am," ozval se po chvíli na druhém konci její švagr, "Holly říkala, že bys se mnou o něčem ráda mluvila," z jeho hlasu poznala, že se usmívá a ten úsměv měl jistě působit uklidňujícím dojmem, stejně jako tón, kterým mluvil.

Navzdory teplému večeru se otřásla. "Potřebuju vědět, čeho všeho je Brad schopný," vyhrkla rychle, přála si to mít, co nejdřív za sebou.

Blake si povzdechl. "Víš, proč ho přijali k nám do firmy?"

Hnědovláska se zamračila. "Protože je to tvůj kamarád a ty ses za něj přimluvil?" hádala.

Zasmál se, ale v tom smíchu nebyla žádná radost. "Kromě toho."

"Chodili jste spolu do školy a promovali jako jedni z nejlepších," pokrčila rameny. "Takže hádám, že je vážně dobrý právník."

"To je," ujistil ji a opatrně pokračoval: "Pracuje u nás, protože vyhraje devadesát devět procent všech případů. A může jít o cokoliv. Rodič neplatící alimenty, majetkové vyrovnání, vražda," odmlčel se.

Amber se udělalo zle. "A co to poslední procento?" Snad ani nedýchala, když čekala na odpověď.

"Naposledy nevyhrál případ před rokem."

"Panebože," zašeptala a z očí jí začaly téct slzy. Tohle musel být zlý sen, noční můra, z níž se za okamžik určitě probudí, jenže to se nestalo. "Takže," nasucho polkla, "takže myslíš, že nemám na výběr, pokud bych nechtěla přijít o dítě? Vždyť přece řekl, že mi ho nevezme, že se nebude soudit," snažila se najít pádný argument, záchranný kruh, kterého by se mohla chytit.

Blake si povzdechl. Nechtěl jí ubližovat, ale musel s ní jednat na rovinu. "Je mi to líto! Navíc…i kdyby ses nakonec rozhodla s ním soudit, tak nemáš moc velkou šanci. Chci říct," znovu si povzdechl, "všechno by vyšlo najevo. Úplně všechno."

"Šel bys do toho? Zastupoval bys mě?" zajímala se a musela se hodně přemáhat, aby její hlas zněl co možná nejvyrovnaněji.

"Nemohl bych," odvětil a z jeho hlasu zaznívala lítost. "Pracujeme ve stejné firmě."

Pokývala hlavou a setřela slzy z tváří, aby je téměř okamžitě nahradily jiné. "Chápu," slyšela, jak se nadechuje, aby jí řekl něco uklidňujícího, ale ona rychle pokračovala: "Promiň, ale už musím jít. Ráno musím brzy vstávat. Pozdravuj Holly a děti. Ahoj," a zavěsila dřív, než si stačil uvědomit, že zítra je neděle.

***

Amber probudila něčí ruka na jejím rameni, která s ní jemně třásla. Zamrkala a zmateně se rozhlížela po balkoně. Sluneční paprsky příjemně hřály. "Co tady děláš?" dostala ze sebe, když konečně spatřila narušitele svého spánku, kterým byla Suzie.

"Volala mi Holly. Bojí se o tebe," její nejlepší kamarádka se zamračila. "Neříkej mi, že jsi celou noc spala tady," kývla hlavou k proutěnému křeslu.

Rozhodla se ignorovat poslední poznámku. "Kdyby se o mě bála, tak by přijela sama a nevolala tobě," zašklebila se. Věděla, že je nespravedlivá, ale dneska si prostě nemohla pomoct.

Suzie protočila panenky. "Přijede po poledni. Vážně o tebe má strach! A já se jí nedivím. Co tě to proboha napadlo, spát na balkoně?"

"Spala jsem asi dvě hodiny," zamumlala a těžce se zvedla z křesla, aby šla do bytu. "Navíc bylo v noci příjemně teplo, tak proč bych nemohla? Je to jako kdybych jela stanovat," pokrčila unaveně rameny.

"To teda není! Jsi těhotná, nemůžeš riskovat ani nachlazení, natož něco horšího!"

Zatímco mluvily, došly do kuchyně, kde Amber začala připravovat čaj - to jediné, co poslední dobou snídala, protože i teď jí bylo často po ránu špatně.

"Já vím," ujistila ji. "Ale říkám ti, že bylo teplo! Navíc jsem v noci na sobě měla mikinu a přes sebe přehozenou deku, ale pak jsem usnula a tak deka skončila na podlaze a mikina taky, což jsi ostatně viděla sama."

"Promiň, myslela jsem," začala mumlat.

Hnědovláska ji umlčela mávnutím ruky. "Vím, co sis myslela! Že schválně riskuju, abych si to dítě nemusela nechat a vzít si Brada. Ale copak bych toho byla schopná? To dítě miluju, obětovala bych pro něj život," usmála se a ruka jí poklesla k břichu.

Suzie na ni hleděla s nedůvěřivým výrazem ve tváři, který působil až komicky. "Takže je to pravda? Vážně to udělal?"

"Netvař se tak! S něčím podobným jsem počítala. Proto jsem mu to nechtěla říkat, jenže Holly to prakticky rozhodla za mě."

Suzie na ni zírala a nevěděla, co si má myslet. Kdyby se to stalo jí, dávno už by se zhroutila. Jenže netušila, že její nejlepší kamarádka svůj klid jen předstírá. Neměla ani ponětí, že celou noc zírala na nebe, modlila se a brečela. Usnula jenom proto, že už ji od pláče bolely oči. Těsně předtím než se dostavil spánek, se však rozesmála nad absurditou své situace. Vždyť kolik žen toužilo, aby si je otec jejich dítěte vzal a on to nikdy neudělal.

***

"Bradley!" ozvalo se ze sluchátka, které mladý muž zvedl.

V duchu zaklel. Jeho matka si nemohla vybrat pro telefonát méně vhodný okamžik. Právě odcházel z kanceláře k soudu a tušil, že rozhovor s matkou nebude z nejkratších. "Mami," povzdechl si a znovu se posadil do otočného koženého křesla. "Potřebuješ něco?"

"Volala mi Andy," začala paní McPetersonová.

Brad zatnul zuby a zavřel oči. Měl tušit, že se to stane. Jeho sestra si závěr, k němuž došla, přece nemohla nechat jen pro sebe, ani prozatím. A mohl si za to sám! Celý den jí nezvedal telefon, i když mu několikrát volala na mobil.

"Prý jsi byl v jejich restauraci s moc pěknou mladou dámu. A snad byla těhotná!" vyhrkla Catherine a Brad si dokázal přesně vybavit, jak se v tom okamžiku tváří. Její oči byly vykulené, obočí vysoce zvednuté a rty překvapeně pootevřené.

Povzdechl si. "Ano, mami, vzal jsem Amber do Andyiny restaurace. Potřebovali jsme si v klidu promluvit, ale zřejmě to nebylo nejšťastnější rozhodnutí. A máš pravdu, Amber byla…tedy stále je těhotná. To dítě je moje," řekl jí pravdu, protože vždycky prokoukla i nepatrnou lež.

Zalapala po dechu.

"Doufám, že jsi ji požádal o ruku!" překvapil ho hluboký mužský hlas. Jeho otec. Mělo ho napadnout, že bude na druhém telefonu.

Tentokrát se Brad neudržel a zaklel nahlas. "Ano, požádal. Ještě mou nabídku nepřijala, ale to se brzy změní. Nemá na vybranou," pronesl temným hlasem.

"Bradley," začala Catherine naprosto šokovaná synovým tónem.

Connor ji však přerušil. "Chápu, že se ti nelíbí představa, že by mělo dítě vyrůstat bez otce, ale nechci, abys byl nešťastný," nadechl se. "Což nepochybně budeš, pokud tu dívku k sňatku donutíš."

Černovlasý muž se ušklíbl. "Dík za radu, tati. Já už si s tím nějak poradím," ujistil ho. "A teď mě omluvte, musím jít. Můj klient už čeká u soudu." Rozloučil se s rodiči a byl rád, že už má ten rozhovor za sebou, i když jim to původně chtěl oznámit, až bude mít Amber na ruce zásnubní prsten, který pro ni pořídil.

Celou cestu do budovy soudu musel přemýšlet nad otcovými slovy. Když ji žádal o ruku, ani nepomyslel na to, že by někdo z nich mohl být v manželství nešťastný. Jenže teď si musel připustit, že to bylo docela pravděpodobné a bylo mu jasné, že nejvíc bude trpět právě jejich dítě. Ale přece nemohl dopustit, aby vyrůstalo jenom s Amber, bez něj. Nehodlal to připustit, rozhodně ne teď, když už o něm věděl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 14. května 2012 v 13:58 | Reagovat

Co na to napsat :D povedená kapitola opět :) hlavně ten telefonát od maminky - taková kontrola :D chudák kluk ...fakt mě nic jiného nenapadá dneska :D prostě pěkně napsané a kdyby něco,tak ti to napíšu na face :) xx

2 nel-ly nel-ly | Web | 17. května 2012 v 23:12 | Reagovat

Tak asi nepřiznám otcovství, ne? Sem těhotná, moje dítě, porodim a do rodnýho listu napíšu: otec neznámý
tečka
blbeček... taková láska se mi nelíbí a pěkně mě to rozzuřilo :D

a zase... proč do kapitoly nenacpeš víc situací? notak, tohle je vážně otrava :P kdo to má vydržet?

3 Angel Angel | 18. května 2012 v 10:49 | Reagovat

Mě se tohle napětí právě líbí. Ale to čekání na další kapitolu je hrozný!! Ale i tak je to skvělá povídka- zajímavá zápletka. Jen tak dál.

4 nel-ly nel-ly | Web | 18. května 2012 v 16:56 | Reagovat

tak mě se líbí taky celej koncept v celku i příběh, ale člověk se ani nezačte a už je konec a u našeho Houpa nikdy nevíš, kdy přijde s dalším... a já nepatřím mezi ty trpělivé. Vůbec :-D

5 Fanynka12 Fanynka12 | 21. května 2012 v 17:34 | Reagovat

super kapitolka :-) moc se těšim na další pokračování :-D

6 Šílenej Šílenej | Web | 22. května 2012 v 19:14 | Reagovat

Bradley, ty rodiče ti fakt nezávidim, ale stejně z nich slušně nemužu, co se manžílka týče, tak to je borka jako vždy, ale to je asi u Hollyiny strany rodiny normální, bože, ty jejich děti musej bejt ale čísla :D a co se celkově kapitoly týče, tak... nestačí, přeju si dalšííí :-D

7 Guenon Guenon | Web | 24. května 2012 v 18:22 | Reagovat

konečně jsem se dostala k tomu, že jsem to přečetla a... paráda! :D
teda ale hrozně nás napínáš! že se nestydíš :D

8 Maysie Maysie | Web | 21. září 2012 v 20:24 | Reagovat

To je ale zloun, kdyby radši vynesl city na povrh! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama