3.kapitola

13. dubna 2012 v 23:53 | Hope |  Jen to, co chci
to koukáte, co? mno, já upřímně taky =o) i když je dneska pátek třináctého a já měla vážně špatný den, tak jsem se rozhodla kapitolu napsat, protože jste se tak rozčilovali nad koncem kapitoly minulé =o)
a taky proto, že Nel-ly má narozeniny a já jí tuhle kapitolu chci věnovat =o) věnování poputuje i k Šílenýmu, který mě celé odpoledne popohání a evi, která si včera našla chvilku a zaskočila ke mě na blog ;o)



Od okamžiku, kdy Blake zvedl sluchátko telefonu, šlo všechno nějak příliš rychle. Brad měl samozřejmě právě hodinovou pauzu mezi dvěma klienty. Amber to přišlo jako příliš velká náhoda, ale radši se v tom nepitvala. Když došla po Blakeově boku k Bradově kanceláři, pozdravila sekretářku, která jim pokynula k právě se otevírajícím dveřím s tím, že na ně Brad už čeká.

Amber se zhluboka nadechla, když ho spatřila v na míru šitém obleku, jak se zeširoka usmívá a v modrých očích mu jiskří. Byla ráda, že její červené tváře se daly přičíst horku, které i přes puštěnou klimatizaci v kanceláři bylo.

Blake předal Bradovi svou švagrovou s tím, že má za chvíli dalšího klienta a spěšně mířil chodbou do své kanceláře. Kdyby mu Am předtím bývala byla řekla, že potřebuje psychickou podporu, zůstal by, i když by to jistě nebylo nic příjemného.

Brad zavřel za hnědovláskou dveře a dovedl ji ke konferenčnímu stolku, u něhož byla pohovka a dvě křesla v béžové barvě.

"Dáš si něco k pití?" zajímal se, než se posadil proti ní a zkoumavě si ji prohlížel, vypadala jinak.

"Ne, děkuju. Nebudu tě dlouho zdržovat." Alespoň v to doufala. Chtěla mít tuhle nepříjemnost za sebou co možná nejdřív.

Usadil se tedy pohodlně v křesle, natáhl nohy před sebe a překřížil kotníky. Značkové úzké tmavě modré společenské kalhoty obepjaly jeho svalnatá pevná stehna a ona musela vynaložit spoustu úsilí, aby od nich odtrhla oči.

"Takže…změnila jsi názor?" povytáhl obočí a stále se usmíval.

Pomalu zavrtěla hlavou. "Ne tak docela."

Zasmál se. "Potřebuješ snad právníka?"

"Možná ho brzy budu potřebovat," zamumlala skoro neslyšně.

Brad, stále s úsměvem, pokrčil nohy a předklonil se, lokty si opřel o kolena. "Tak co se děje? Proč jsi vlastně přišla za mnou, když máš právníka v rodině?"

Protože tebe se to týká víc než kohokoliv jiného. "Já…jsem těhotná." Tak a první část byla venku.

Bradovi ztuhnul úsměv na rtech a nenacházel slova. To se mu nestávalo. Vždycky našel argument, otázku, cokoliv, co mu pomohlo vybruslit z nepříjemné situace, vyhrát případ. Jenže tohle…to bylo příliš. Amber, jeho Amber čekala dítě, ale neměla přítele, snoubence ani manžela, to věděl. Tehdy před tou večeří se o ní s Blakem bavil a vlastně i v uplynulých několika dnech se na ni vyptával.

"A ode mě potřebuješ, abych donutil otce dítěte, aby se k němu hlásil?" navrhl, proč by tam mohla Amber být, protože ho nic jiného nenapadalo. Nebo spíš možná nechtělo napadnout.

Zaťal ruce v pěst a zíral do prázdna. Měl vztek na toho chlapa, který ji opustil a nechal samotnou. Za pár měsíců budou mít dítě a on se k němu evidentně neznal. Kdyby to bylo jeho dítě, chtěl by s Amber být co nejvíc, těšil by se na jejich dítě, celou dobu by byl s ní. A pak, až by nastal ten okamžik, pomohl by jí ho přivést na svět, po pár dnech odvezl domů z porodnice, společně by se radovali, trnuli hrůzou, vychovávali to malé, prostě žili jako rodina.

"Ehm," hnědovláska si odkašlala, když si všimla jeho nepřítomného výrazu. "Brade?"

S trhnutím se vrátil zpět do přítomnosti. "Promiň. Takže," nadechl se a pokusil se zklidnit svůj zrychlený tep. Představa Amber jako jeho manželky a matky jejich dětí ho poněkud vyvedla z míry. "Mám začít pracovat na tom, aby se tvůj ex přiznal k vlastnímu dítěti?"

Zhluboka se nadechla. "To dítě je tvoje," prohlásila hlasem jen o málo silnějším než šepot.

Tentokrát černovlasý muž zíral na ni. Podruhé během několika minut nebyl schopný najít slova. Po chvíli ohromeného mlčení ze sebe dostal pouhé: "Cože?"

"To ty jsi otec mého dítěte," ujistila ho, i když si byla stoprocentně jistá, že ji napoprvé slyšel dobře, jen to bylo příliš velké sousto.

Zamračil se, jak usilovně přemýšlel, načež bez jediného slova vstal a přešel ke stolu, kde zvedl sluchátko telefonu, stisknul tlačítko a čekal.

"Kate?" promluvil po chvilce. "Zruš všechny odpolední schůzky. Kdyby bylo něco naléhavého, tak," zarazil se. "Počkej chvilku," přikryl dlaní mluvítko a podíval se na Am. "Blake to ví, že jo?" Jakmile přikývla, pokračoval v rozhovoru se svou sekretářkou: "Pokud budou potřebovat právníka hned, pošli je k Blakeovi, já si beru na zbytek dne volno!" ukončil příkře a div telefon nehodil proti zdi.

***

"Bradley!" vykřikla radostně modrooká žena s černými vlasy a radostně ho objala. Andy byla Bradovým ženským a o dva roky starším vydáním.

"Andy, tohle je Amber," trhnul hlavou směrem k hnědovlásce. "Moje starší sestra Andy," prohodil, aniž by se na Am podíval. "Tohle je její restaurace," po kratičké odmlce dodal: "A jejího manžela."

Černovláska se usmála a objala ji. Amber si připadala trochu nepatřičně. Andy je odvedla ke stolu u zdi, nabídla jim dnešní specialitu, avšak ani jeden z nich neměl chuť k jídlu, takže Amber si objednala ovocný čaj a Brad presso, a odešla objednávku vyřídit.

"Je to tady hezké," začala Am, když bylo ticho, jež mezi nimi panovalo, pro ni nesnesitelné.

Rozhlédl se po poloprázdné restauraci, největší frmol tady byl vždycky v době obědů a pak večer, a pokýval uznale hlavou. "Jo, to je. Ale já tě sem nepřivedl proto, abys mi říkala, jak je to tady hezké."

Zadívala se na své ruce položené na stole. "Já vím."

"Hm, fajn," jeho modré oči se zúžily. "Tak co ode mě chceš?"

Pokrčila rameny. "Nic. Jen," odkašlala si, "jen jsem si myslela, že bys to měl vědět. A taky tě chci poprosit, abys mi to dítě nebral. Je to to jediné, co mám! Budeš ho moct vídat kdykoliv budeš chtít, jak dlouho budeš chtít, jen tě prosím, neber mi ho," s posledním slovem jí na tvář vyklouzla první slza a ona se neovladatelně rozvzlykala.

Ačkoliv byl bez sebe zlostí, když viděl její slzy a slyšel její vzlyky, hned se uklidnil. Vstal ze židle, přidřepl si před ni a chytil ji za ramena. "Nikdo ti naše dítě nevezme. Já jen," na okamžik se odmlčel, "jsi si jistá, že…"

"Že je to tvoje?" podívala se na něj přes závoj slz. "Když jsem tě potkala v tom baru, byl jsi po roce první, s kým jsem spala a po tobě," trhla rameny, "neobjevil se nikdo, kdo by za to stál."

Vrátil se zpět na své místo, neboť zahlédl přicházet svou sestru. Zkoumavě si je oba prohlížela a usmyslela si, že při nejbližší příležitosti bratra vyzpovídá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 14. dubna 2012 v 0:04 | Reagovat

hnkgsdxcjkjfdvkhdcjvbxcjbvjxcbvljxb
udělalas to zase! takový hnusný konce se nedělaj!
nevim co řekně Nel-ly, ale tohle je spíš než dárek jen pěkná provokace, i když je tam Brad sladkej jako cukříček, takže šup dalšííííí

2 gigi gigi | Web | 14. dubna 2012 v 9:24 | Reagovat

Pěkné :) i ten konec byl super...sice ano, sladké, ale po těch 'hororech', co čtu, dobrá změna :)

3 nel-ly nel-ly | Web | 14. dubna 2012 v 22:23 | Reagovat

[1]: přesně :D
Tak za prvé, samozřejmě znovu děkuji, brouku. Za druhé tě v tuhle chvíli proklínám, protože se pro jednou pořádně začtu a vono to zas skončí...někdo by tě měl naučit psát DELŠÍ kapitoly.
Teď chvála, líbí se mi rozhovory, její touha po svalntatých stehnech a líbí se mi Brad (já chci taky jedno jeho vydání, mužské a s mašlí kolem krku před dům)

jedině mi snad přijde, že divné to, aby jí ho nebral...síš bych čekala, že ho bude přemlouvat, že nic nechce, a tak, než aby si hned myslela, že by jí chtěl vzít dítě... to možná později, po nějaký srdceryvný hádce (ty já ráda :D), ale co už.... chudák Brad, dobře mu tak, nemá pít :P

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 22:28 | Reagovat

Dobrá zápletka, čte se to dobře. Takže pak si to pokračování najduuuuu...

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 22:29 | Reagovat

Třeba přes Edithin blog, odkud jsem sem ,,přišla"- holt zvědavá ženská.

6 Fanynka12 Fanynka12 | 15. dubna 2012 v 16:25 | Reagovat

Velmi vydařená kapitolka, jsem velmi zvědavá, jak to bude pokračovat, takže prosím, coi nejrychleji další kapitolku  :-)

7 -Naty- -Naty- | Web | 15. dubna 2012 v 18:25 | Reagovat

uzasna cast..tesim sa na dalsiu

8 Maysie Maysie | Web | 21. září 2012 v 20:14 | Reagovat

Ještě štěstí, že tu máš další kapitoly :D jdu dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama