4.kapitola

19. března 2012 v 23:39 | Hope |  Zažehnutá jiskra
tahle kapitola má jenom stránku a půl, ale mně je to jedno....nejsem s ní dvakrát spokojená a ani nevím proč...
mám psavou, jenže mi přijde, že je to horší, než když se mi psát nechce, protože právě teď mám strašně moc věcí rozepsaných, ale u ničeho se nemůžu dokopat ke konci...pěkné, že?
mno, to je jedno, já doufám, že vám tohle postačí zatímco budete čekat na něco jiného a snad i lepšího...a prosím, nešetřete kritikou!


Jakmile se Chloe obrnila proti jeho vzteku, zaklepala na dveře kanceláře. Když se ozvalo jeho strohé a tolik typické: Dále, neváhala ani vteřinu. Nechtěla ho zase rozzuřit. Marc byl od rána vzteky bez sebe. Křičel snad úplně na všechny a nejvíc na ni. Ráno dorazila už v osm, hodinu před začátkem pracovní doby, ale on vyváděl, jako kdyby přišla v poledne.

"Sedni si," nařídil příkře.

Chloe se jeho tón vůbec nezamlouval, ale poslechla ho.

"Musíme si promluvit," začal a mračil se na ni.

Mladá žena se snažila zachovat klid. "Týká se to práce?"

"Týká se to nás dvou!" odsekl.

Zvedla se a lítostivě pokrčila rameny. "V tom případě nemáme o čem mluvit."

"Chloe!" zahřměl. "Okamžitě si sedni nebo za sebe neručím!"

Zůstala stát na místě a nevěděla, co si o tom myslet. Měla chuť ho poslat do háje a vypochodovat z jeho kanceláře se vztyčenou hlavou, ale bála se následků. Mohl by ji snadno vyhodit a ona si nemohla dovolit přijít o práci.

Přistoupil těsně k ní. "Sedni si," zavrčel a hrozivě se nad ní tyčil.

Znovu ho tedy poslechla. Nakonec by to udělala tak jako tak, neboť se jí z jeho přítomnosti podlamovala kolena, navíc když byl tak blízko.

Marc, evidentně spokojený sám se sebou, se posadil do svého křesla. "Od zítřka mám důležité třídenní jednání. Pojedeš se mnou," nařídil.

Její obočí vylétlo vzhůru. Na jednu stranu chápala, že je to nezbytné, ale mohl jí to alespoň říct normálně. Navíc mu už před týdnem říkala, že potřebuje na zítra volno. "Ale já…," začala, Marc ji však probodl mrazivým pohledem a tak zmlkla.

"Ale ty co? Jedou tam všichni ředitelé," oznámil jí.

Ušklíbla se. A jedou i jejich sekretářky? Ptala se v duchu, ale nahlas to radši neřekla. "A to jsi před týdnem nevěděl, že mě budeš na tři dny potřebovat? Protože už před týdnem jsem tě žádala o volno na zítra. A tys souhlasil! Já to teď nemůžu odvolat."

Muž se ošil.

"Marcu!" vykřikla, naprosto šokovaná poznáním. Samozřejmě, že to věděl, jenže jí nehodlal dát možnost se z toho vymluvit. Kruci!

"Konečně jsi mi řekla jménem," zamumlal.

Chloe se na něj zamračila.

"Zruš to," nařídil, aniž by se zajímal, co je tak důležité, že tam zítra musí.

Povzdechla si. "V kolik mám teda zítra přijít?"

"Já pro tebe přijedu. V sedm buď připravená. Letadlo odlétá v deset."

Zavrtěla nad tím hlavou, když se vrátil k papírům, jež mu ležely na stole, a dělal, jakoby se nic nestalo. Jenže ono se stalo, dotlačil ji někam, kam nechtěla, a i když se jí to nelíbilo, nemohla s tím nic dělat. Možná by mohla, kdyby si tak moc nestála za svým a neodmítala s ním kamkoliv jít.

***

Jak slíbil, tak udělal. Marc pro Chloe přijel v sedm, o hodinu později pak byli na letišti, odkud v deset letěli a pět minut před polednem už seděli v hotelové restauraci, aby se před začátkem odpoledního jednání naobědvali.

Marc si objednal pstruha na másle, Chloe kuřecí vývar, což její šéf nenechal bez komentáře: "Jenom polívku? Dej si alespoň salát."

"Nemám hlad," zamumlala. Nebyla to tak úplně pravda, ale nehodlala se mu s ničím svěřovat.

Zkoumavě na ni pohlédl. "Nemáš hlad nebo nemůžeš jíst?"

Nervózně se ošila. Doufala, že nic nepoznal. Nechtěla, aby se k ní musel chovat jinak než jako ke své podřízené. Ona nebyla jako její sestra, která si vzala šéfa. Navíc mezi jejich situacemi je obrovský rozdíl. Kristin nebyla Benovou sekretářkou, nýbrž jedním z grafiků v jeho reklamní agentuře.

"Nešlo si toho nevšimnout," ujistil ji, když dlouho mlčela. "Nemůžeš skoro mluvit, máš oteklou tvář," zlehka se dotkl místa, které měl na mysli, a ona sebou trhla, jakoby ji právě uhodil, "a teď odmítáš sníst cokoliv jiného než vývar. Myslím, že potřebuješ k zubaři," dokončil, v očích soucit a starost.

Dotkla se tváře, jak nejopatrněji to šlo, ale i přesto se jí obličej stáhl bolestí. Vytáhla proto z kabelky krabičku s Aspirinem, vzala si rovnou dvě tabletky a teprve pak odpověděla: "Nepotřebuju. Do večera budu v pořádku, není to poprvé," mírně se usmála.

Poznal, že nemá cenu ji k ničemu nutit. Však ona za ním dřív nebo později přijde pro pomoc a on tady pro ni bude. "Fajn, ale kdybys mě potřebovala, jsem tady," ujistil ji.

Vděčně se na něj podívala. "Já vím."

***

Chloe se vrátila z koupelny, která byla u jejího pokoje, v apartmá, jež pro ně Marc objednal, a držela si na tváři mokrý ručník. Právě hledala v taštičce s toaletními potřebami prášky proti bolesti, když se dveře za jejími zády doslova rozletěli. Zděšeně vyjekla, čehož vzápětí litovala, otočila se a očima rozšířenýma hrůzou a bolestí zírala na rozčileného Marca.

"Do háje, tak už mi řekni, ať tě vezmu na pohotovost! To se vážně bojíš požádat i o tohle?" zamračil se. Celou hodinu, kterou strávila ve svém pokoji, pozorně poslouchal a tak mu neušlo, že každých pár minut chodí do koupelny a zpátky. Nedělalo mu problém uhodnout důvod. Pokaždé, když se to opakovalo, se uklidňoval tím, že za ním musí každou chvíli přijít a tak zíral na její dveře jako hladový pes a čekal, jenže Chloe stále nepřicházela, jen voda z koupelny se ozývala čím dál tím častěji.

Dívala se na něj očima plnýma slz. Bylo jí naprosto jasné, že tohle už nepřejde. Nebude to třeba jako před týdnem, kdy se objednala k zubaři, jelikož to trvalo delší dobu než předtím. Po obědě měla co dělat, aby to vydržela, ale nechtěla rušit jednání, teď to bylo ještě horší a nepochybovala, že pokud bude čekat do druhého dne, bude bolestí téměř omdlévat a v noci s velkou pravděpodobností nezamhouří oka.

"Zlato," použil tohle oslovení, i když riskoval, že ho uškrtí, a přistoupil k ní, "nemusíš se bát, že by z toho bylo něco jiného než odvoz do nemocnice a zpátky," ujišťoval ji.

Přikývla na souhlas, protože se neodvažovala promluvit. Vzala si sako z křesla, kam ho odhodila, když přišla, kabelku a následovala Marca.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 23. března 2012 v 22:30 | Reagovat

výtlem, to je taky pěknej stalker, ale neříct jí o tý služebce byl tah hodnej obdivu :D šikula!

2 Hope Hope | Web | 23. března 2012 v 22:57 | Reagovat

Šílenej, děkuju =o) za to, že sis udělala čas =o)

3 Fanynka12 Fanynka12 | 24. března 2012 v 23:05 | Reagovat

Super kapča, hodně jsem se pobavila :-D ale doufám že Chloe bude v pořádku :-D Jinam ať si mě Marc nepřeje ;-)

4 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. června 2012 v 16:44 | Reagovat

Usmívám se a tleskám! Tahle kapitola je hodná génia!

5 Lia Lia | 2. září 2012 v 22:00 | Reagovat

no tedaaa :)..dalsi super napad, aj ked musim povedat, ze Jen to, co chci ma dostalo uplne...ale tato poviedka je tiez super:)....ako ale pozeram, ze pokracovanie tu uz dost dlho nepribudlo, tak snad sa to posunie :)

6 Maysie Maysie | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 0:27 | Reagovat

Chudinka :) Zase je to komplikované a ona paličatá, děs :D
Další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama