Trvanlivost vztahů

4. března 2012 v 22:06 | Hope |  Který svět?
tak jo, potřebovala jsem ze sebe dostat všechny ty pocity, které se ve mně bijou a nenapadl mě lepší způsob než to udělám psaním, takže jsem dopsala tuhle kapitolku, jejíž začátek už mám napsaný víc než měsíc...
kapitolu věnuji všem, kteří si ji přečtou...zvláštní věnování bude ale patřit Gigi a Agnesce =o)
než se ovšem pustíte do čtení, tak chci udělat reklamu Guenon, která pro mě dneska dokončila 2.část povídky na přání =o)


Nejspíš mě probudí nezvyklé ticho, protože jinak si nedovedu vysvětlit, že i přes nesnesitelnou bolest hlavy zírám do stropu, který rozhodně není v mém pokoji, Ani v jednom! Když po chvíli rozeznám bradavickou ošetřovnu - trvalo mi to několik minut, ale není se čemu divit, vždyť za okny panuje naprostá tma - mám chuť skákat radostí. Teprve ve chvíli, kdy se pokusím posadit, si všimnu chlapce sedícího na židli - právě teď spíše spícího - který má ruku položenou na mé. Musím se usmát. Nečekala bych od někoho jako je Sirius Black, že bude sedět u něčí postele, snad jen u některého z Pobertů.

Rukou, jež nedrží, ho zlehka pohladím po tváři - žádná reakce. Potichu tedy vyslovím jeho jméno - jenom se zavrtí. Jakmile s ním však jemně zatřesu a znovu promluvím, je vzhůru. Kdyby někdo chtěl vědět, jak se mi to povedlo tak nedokážu odpovědět, protože všude kolem něj může být obvykle jakýkoliv rámus a on si klidně spí.

"Jsi vzhůru!" raduje se. "Měl jsem o tebe takový strach!" stiskne mě v náručí. "Příště se laskavě nemíchej mezi dva bojující kouzelníky! Uvědomuješ si, že jsme tě klidně mohli zabít?!" najednou je veškerá jeho radost pryč.

Zírám jako z jara. Takovou reakci jsem opravdu nečekala. "Nepoužil bys zakázanou kletbu, natož v Bradavicích," pokrčím rameny.

"Jak si tím můžeš být tak jistá?" jeho hlas samým rozčilením přeskakuje. "Zrovna při tomhle posledním souboji jsem některou z nich použít chtěl! Vytočil mě k nepříčetnosti," zatne ruce v pěst a začne přecházet podél postele.

S obtížemi se posadím, musím sice zatínat zuby, ale nakonec se mi to podaří. "Nemohla jsem dovolit, aby si dva důležití lidé v mém životě navzájem ublížili!" upozorním ho ostře.

Zastaví se a probodne mě zamračeným pohledem. "Tobě může být úplně jedno, jestli si ublížíme nebo ne! Bylo to mezi námi!"

"Jedno?" ohromeně na něj zírám. "To myslíš vážně? Teď bych mohla být klidně na tvém místě! Umírala bych strachy, jestli se probereš a ty mi říkáš, že mi to může být úplně jedno? Nezbláznil ses?" hlas mi samým rozčilením přeskakuje, ale nezdá se, že by ho to nějak trápilo.

Sirius beze slova přechází kolem mé postele a mračí se jako sto čertů. Když se po chvíli zastaví a pohlédne na mě, tak zrudne, v očích zděšení.

Tázavě povytáhnu obočí a doufám, že mi řekne, co se děje, aniž bych se ho musela ptát.

"Máš pravdu," vypadne z něj, "naprostou pravdu. Navíc by tady byli dva lidi, o které by ses bála."

Podezíravě si ho přeměřím, nestává se, aby se nechal tak rychle přesvědčit, že se mýlí. "Ty se se mnou nebudeš dál dohadovat?"

Zavrtí hlavou.

Moje obočí vylétne ještě výš. "To nechápu. Většinou si stojíš za svým hodně dlouho," možná bych s vyptáváním na tohle téma měla přestat, ale moje zvědavost je silnější než já.

Trhne rameny a vypadá podrážděně. "Prostě jsem si uvědomil, že máš pravdu. Je na tom snad něco, co se ti nelíbí?"

Okamžitě se stáhnu. "Ne, samozřejmě, že ne, jen…no, to je jedno," mávnu nad tím rukou. "Proč jste na sebe vůbec vytáhli hůlky?" měřím si ho zkoumavým pohledem.

Nervózně se ošije. "To není tvoje věc."

"Není?" zajímám se ohromeně. "Tak proč Lily tvrdila, že to začalo kvůli mně?"

Povzdechne si. "Nezačalo!" když se střetne s mým upřeným pohledm, opraví se: "Možná začalo, ale nebylo to přímo kvůli tobě! Vyvolala to jenom zmínka o tobě, která se Severusovi dvakrát nelíbila, to je všechno!"

"To Sev začal?" samým překvapením zapomenu zavřít pusu.

Znovu si povzdechne, s provinilým výrazem se posadí na okraj mojí postele a chytí mě za ruku. "Spíš jsem začal já, neměl jsem se ho provokovat, ale to není podstatné! My už jsme si to vyříkali a hlavní je, že krize je zažehnaná."

Pevně držím jeho dlaň, aby mi nemohl vyklouznout. "Tak co řekl? Musím to vědět! Slibuju, že neudělám žádnou hloupost, až se to dozvím."

Vidím, jak se v něm všechno pere. Jedna jeho část mi to chce strašně moc říct - možná doufá, že by pro mě Severus přestal být tak důležitý - ale ta druhá se bojí, nechce, abych to věděla, abych přišla o kamaráda.

"Ví o nás. O tom, co se stalo tehdy, když ses opila v Astronomické věži a vyhrožoval, že všechno řekne Remusovi, protože si nemyslí, že s tebou mám jiné úmysly než s těma před tebou," odpověděl po několika minutách, kdy jsme si hleděli do očí a já palce kroužila po jeho ruce. "Vyvolala to moje poznámka o tom, že už jsi moje, protože měl řeči, že mi nepatříš, že spolu nic nemáme."

Kdyby mě upřeně nesledoval, tak snad nevěřícně zalapu po dechu. Nešokuje mě ani tak to, že se o mě Severus bál, ale spíš to, že chtěl všechno říct Removi a mně se o tom ani nezmínil. Možná to udělal právě proto. Muselo mu dojít, že bych ho přemluvila, aby to nedělal. Ale copak mě tak málo zná, aby nevěděl, že kdybych Siriovi nedůvěřovala, tak s ním neskončím v posteli? Dobře, možná kdybych nebyla značně ovlivněná alkoholem, tak se mu sama nenabídnu - určitě se mu nenabídnu - jenže by k tomu stejně došlo. Jsem si tím jistá jako snad ještě ničím! A to jenom proto, že ho miluju. Tak moc, že mě pouhé pomyšlení na jeho ztrátu téměř fyzicky bolí.

***

Když vidím přicházet brášku v doprovodu Gigi, musím se usmát. Hrozně jim to spolu sluší a já se modlím, aby jim jejich štěstí vydrželo a nic ho nezničilo nebo se o to přinejmenším nepokusilo.

"Vy bez sebe ani chvilku nemůžete být, co?" usměju se na ně.

Kamarádka s úsměvem zavrtí hlavou. "Ale jestli si potřebujete promluvit o samotě, můžu počkat na chodbě," ujistí mě.

Zarazím ji mávnutím ruky. "To je v pořádku. Možná se mi tady dokonce budeš hodit," pohledem přelétnu na Rema. "Musím ti něco říct. A vím jistě, že se ti to nebude líbit."

Remus povytáhne obočí.

Zhluboka se nadechnu, musím si dodat odvahu. "Vyspala jsem se se Siriusem. A než se začneš rozčilovat a pokusíš se ho zabít, tak ti musím říct, že si za to můžu sama! Já ho svedla. Byla jsem opilá, narazila na něj, věděla, že mě chce a já chtěla jeho, tak se to stalo," vychrlím ze sebe a napjatě očekávám jeho reakci.

Bráška se mírně usměje a pohladí mě po tváři. "Já už to dávno vím," oznámí mi a v odpověď na můj nechápavý výraz dodá: "Sirius pravděpodobně trpěl výčitkama svědomí a možná se i bál, že mi to prozradí Severus, takže mi o tom řekl, když ses dostala na ošetřovnu. Já ti to nevyčítám, je to tvůj život, jen bych nerad, aby ti zlomil srdce. Je to můj kamarád, ano, ale co se týče trvanlivosti jeho vztahů," zavrtěl hlavou se rty zkřivenými do něčeho, co připomínalo lítostivý úsměv.

Trvanlivost Siriových vztahů, jak to krásně nazval Remus, není zrovna nejdelší. Vím to, samozřejmě, ale i tak to chci risknout. Dám mu své srdce a uvidím, jestli zůstane celé nebo rozdrcené na prach.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 4. března 2012 v 22:19 | Reagovat

Dostalo mě, jak Sirius řekl Snapovo jméno...dospělý to chlapec :D . A jinak - suprtrupr, ten jejich dialog se mi líbil už, když jsi mi ho poslala a teď po přečtení v celkovém kontextu jsem si to jen potvrdila :). Celkově to byla taková povídací kapitola a víš, že já dialogy miluju...takže přestože byla krátká a nic moc se v ní nedělo, jakože se řešila pouze jedna věc, tak se mi líbila :)

2 Lirael Lirael | Web | 4. března 2012 v 23:20 | Reagovat

:-) Pěkný. Četlo se to hezky, jen jsem byla chvíli zmatená, než jsem se zorientovala. Mimochodem design obdivuju už pár dní. Hezká práce.

3 Hope Hope | Web | 4. března 2012 v 23:39 | Reagovat

Lir, zmatení chápu, neboj =o) jsem ráda, že se design líbí =o)

4 Olí Olí | 5. března 2012 v 9:07 | Reagovat

paráda už aby bylo další pokračování! :-D Melanie do toho poslouchej svůj hlas srdce! :-)

5 Ameli Di Casa Monte Ameli Di Casa Monte | Web | 18. května 2012 v 2:04 | Reagovat

Bylo to super, nechápu jak můžu na blozích nalézat skvosty, které dokáži přečíst během pouhých 24 hodin. Mezi ty patří tahle povídka. Všichni co umí takhle dobře psát povídky mají můj obdiv. Vážně to bylo dokonalým, zajímavým, poutavým a stálo to za ten čas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama