City jsou pro každého záhadou

22. března 2012 v 13:49 | Hope |  Dvojčata z Nebelvíru
vzhledem k tomu, že kapitola k Jiskře evidentně nikoho nenadchla natolik, aby ji okomentoval, tak přináším právě dopsanou 6.kapitolu k Dvojčatům...nebudu se omlouvat za to, že jsem ji napsala po roce a nějakém tom měsíce, beztak o moje omluvy nikdo nestojí...akorát doufám, že si to někdo přečte a okomentujte, protože jestli ne, tak asi vzteky přestanu psát...ne, že by tím někdo utrpěl =o) a taky doufám, že múza k téhle povídce mě zase brzy políbí, aby další kapitola nebyla zase za rok =o)))
název mi pomohla vymyslet Misha, protože ten můj původní (City jsou něco, čemu nikdy nikdo úplně neporozumí) mi přišel moc dlouhý =o)



Měsíc utekl neskutečně rychle. O víkendu čekala studenty třetích a vyšších ročníků opět návštěva Prasinek a Sirius Black byl rozhodnutý, že tentokrát s ním Anabel Watsonová půjde. Nebyl si tak úplně jistý, proč touží právě po ní, když by mohl mít Is, ale bylo tomu tak. Měl naplánovaný program na celou sobotu, jen se ještě nezeptal An, jestli s ním půjde, což byl docela podstatný detail.

Právě dumal nad tím, jak a kdy se jí zeptat, když ji zahlédl vycházet z knihovny, kam šel za Remusem pro radu - a kde doufal, že ho najde. Nechtěl totiž být jako James, jež několik předcházejících let chodil po škole a kdykoliv viděl Lily, zval ji na rande. Kdyby to alespoň byla pozvání originální a víceméně soukromá, jenže on na ni vždy křičel před většinou školy. Letos se naštěstí zklidnil a zdálo se, že Lily to oceňuje, neboť se s ním bavila a ráda trávila čas v jeho společnosti.

"An!" křikl a několika skoky ji doběhl.

Podívala se na něj skrz brýle a vyčkávala.

Chlapec si odkašlal. "Chci se tě zeptat…ehm…nešla bys se mnou v sobotu do Prasinek?"

"Tobě to nestačilo před měsícem?" povytáhla obočí.

Zavrtěl hlavou.

Anabel si povzdechla. "No, tak jo, půjdu s tebou."

"Hele, já vím, že mě nesnášíš a nechceš se mnou jít, i když naprosto netuším proč," vychrlil, načež se zarazil., jak mu teprve nyní došlo, co řekla. "Vážně?"

"Jistě," přitakala. "O takových věcech mluvím jenom vážně," ujistila ho. Ale to bys věděl, kdyby ses o mě doopravdy zajímal, dodala v duchu otráveně.

"Super!" usmál se na ni. "Takže se uvidíme v sobotu."

Sirius vypadal, jakoby se snažil, co nejdřív dostat pryč. Možná musel překonat svou hrdost, když ji po minulém odmítnutí i přesto znovu žádal o společnou návštěvu Prasinek. Anebo se příliš bál, že by ho s ní někdo mohl vidět, možná se i styděl. Jenže proč by měl? Zrovna on? Jemu přece nikdy nevadilo, když byl viděn s nějakou ne zrovna krásnou dívkou. Spíš naopak, znamenalo to totiž, že si může udělat další čárku ve svém notýsku, který si jistě vedl, aby měl přehled o všech svých "úspěších". A samozřejmě poté stoupl v očích všech obyvatel hradu. Navíc Anabel Watsonová patřila k zajímavým a celkem hezkým dívkám.

Dívka chtěla namítnout, že se určitě uvidí dřív, protože mají spoustu společných hodin, ale když viděla jeho výraz, svou odpověď spolkla. Místo toho řekla jen: "Jasně. Tak ahoj," rozloučila se a rychle odcházela pryč, aby neprodlužovala jeho utrpení.

***

Anabel se nedokázala soustředit na text v knize, nad níž s Lily seděly ve společenské místnosti a snažila se s její pomocí vypracovat úkol do věštění z čísel.

"Anie!" strčila do ní zrzka loktem, aby ji vrátila do přítomnosti.

Černovláska pohlédla na spolužačku a vypadala mírně zaskočeně. "Děje se něco?"

"To mi pověz ty! Už dobrých pět minut tady na tebe mluvím, ale ty jsi myšlenkama jinde!" zamračila se zelenooká dívka.

"Ale nejsem," hájila se An. "Jen jsem se trochu zamyslela."

Lily se ušklíbla. "Jasně. Nezapomněla jsi náhodou, že tě nám dýl než šest let? Možná bys mi mohla přestat lhát, co ty na to?"

Mladší z Watsonových dvojčat si povzdechlo. "Já ti přece nelžu."

"Ne?" Lilyino obočí vylétlo vzhůru. "Tak mi prozraď, nad čím ses tak zamyslela. Nebo bych se spíš měla ptát nad kým?" zajímala se.

Následoval další Anabelin povzdech. "Sirius mě zase pozval do Prasinek a já souhlasila."

"A v čem je háček?"

An pokrčila rameny. "V ničem…asi."

"Asi?" Lily na ni pochybovačně hleděla.

Modrooká dívka pokrčila rameny. "Potom co se mě zeptal, vypadal, jakoby se rád co nejdřív vypařil. Nejspíš se bál, že by nás někdo mohl vidět spolu."

"Proč by měl? Ten je rád, když ho vidí s co nejvíc holkama," připomněla jí Lily.

"Jo, já vím. Taky mě napadlo, že by mohl mít rande s nějakou jinou holkou a tak se mohl bát, aby ho nezrušila," na okamžik se odmlčela. "Nebo mu neudělala scénu před spolužákama a on nepřišel o svou pověst bradavického Cassanovy."

"To by se mu podobalo," souhlasila zrzka.

Ani jedna z dívek si nevšimla Isabel stojící opodál, která právě zamířila k jejich stolu. "Dej si na něj pozor, Anie," zamumlala, když se posadila na poslední volnou židli.

Anabel si vyměnila překvapený pohled s Lily a teprve potom věnovala pozornost svému dvojčeti. "Neboj se, dokážu se o sebe postarat sama," odvětila zamračeně.

"Tím si nejsem tak jistá," odtušila Is. Mrzelo ji, že ji sestra tak odbyla, i když se jí nemohla divit. Po tom všem, co provedla. Kdyby byla na Anabelině místě, už by se sebou nikdy nepromluvila.

An věnovala sestře nevraživý pohled. "Nestarej se o mě! Tobě na mně přece nezáleží. Nemáš mě ráda a nikdy jsi neměla, tak se teď nesnaž předstírat, že se o mě bojíš. Já vím, o co ti jde."

Isabel pozvedla obočí. "Jo? Tak mi řekni o co."

Dívka se zhluboka nadechla, odložila brk, s nímž nepřítomně otáčela a zpříma pohlédla do modrých očí, které byly úplně stejné jako ty její. "O to, že chce jít zrovna se mnou. Kdyby o to požádal kteroukoliv jinou holku z Bradavic, tak je ti to jedno. Tobě vadí, že jsem v něčem úspěšnější než ty. Nikdy jsi ho nechtěla, ale jenom co se začne zajímat o mě, tak se staráš! Nepřijde ti to trochu zvláštní?" aniž by čekala na sestřinu reakci, zvedla se od stolu a se vztyčenou hlavou odcházela do ložnice.

Is za ní ohromeně hleděla. Nakonec se podívala na Lily, která jenom krčila rameny. Obě byly překvapené Aninou reakcí. Byla vždycky tak tichá, klidná, s nikým se nepouštěla do sporů, protože ty ji neskutečně vysilovaly, ale tentokrát se zřejmě překonala.

"Nejspíš jí na Siriovi záleží," prohodila černovláska.

Zelenooká dívka si povzdechla a pozvedla koutky úst v mírném úsměvu. "Nebo na tobě," navrhla možnou variantu. "Třeba chce, aby sis uvědomila, že ho máš přece jenom ráda, i když tvrdíš opak," dodala v odpověď na Isin tázavý pohled.

Zkoumavě hleděla na rusovlásku. "Ty si vážně myslíš, že po tom všem, co jsem jí udělala a řekla, jí na mně ještě může záležet?"

"Myslím, že právě proto jí na tobě záleží," podotkla moudře. "Půjdu za ní," prohodila, posbírala své i Anabeliny věci a odešla do jejich ložnice.

Isabel seděla u stolu a přemýšlela o všem, co jí An a Lily řekly. Bála se svých citů, to byla pravda. Nebylo tomu tak vždycky, ale po tom co začala pomocí svých citů lidem ubližovat - a oni jí - se rozhodla, že už je nikdy nikomu nedá najevo. Byla chyba, že řekla Anabel o tom, co se dělo mezi ní a Rogerem, ale už to nemohla vzít zpátky. Trochu se jí dotklo to, co řeklo její dvojče. Chtěla se o ni starat, nechtěla, aby ji jenom využil, pak odkopl a ona skončila se zlomeným srdcem.

Podívala se k pohovce před krbem, na níž jako téměř každé odpoledne seděli James se Siriusem, Remus byl zřejmě v knihovně, kde dělal úkoly a Peter se opět někam vypařil. Nad nosem se jí vytvořila drobná vráska, jak se zamračila a vydala se k nim.

"Jestli jí hodláš jenom využít, tak budeš mít co dělat se mnou!" upozornila Siriuse zostra.

"O čem to blábolíš?" černovlasému mladíkovi zjevně nedocházelo, o čem je řeč.

Is si dala ruce v bok. "O mojí sestře! Vím, že s tebou půjde do Prasinek. Nevím, o co ti jde, ale varuju tě, jestli jí ublížíš, tak toho budeš šeredně litovat."

"Proč bych jí měl ubližovat?" nechápal. "Mně na ní opravdu záleží." Na rozdíl od tebe, dodal v duchu trochu nespravedlivě, protože nevěděl nic o Isabeliných citech.

"To jsem ráda," procedila skrz zatnuté zuby a radši se vydala pryč z věže. Měla, o čem přemýšlet a na to potřebovala být sama. Anabel se jí dostala pod kůži, a jestli byla pravda to, co říkala Lily, pak by se rozhodně neměla setkat se sestrou dřív než u večeře, aby se z ní zase nestala sentimentální puberťačka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilli Lilli | 22. března 2012 v 16:12 | Reagovat

krásný ^^ už se těšim na další kousek ^.^ :o) ;o)

2 gigi gigi | Web | 22. března 2012 v 17:20 | Reagovat

Supr trupr :) sice už se moc neorientuju, o čem to vlastně je :D, ale tahle kapitola byla fajn a snad napíšeš brzy další, protože jak jsem si všimla u předchozí kapitoly, měla také rok pauzu :D ...k tomu tvému přestaní s psaním (a už jsem ti to říkala milionkrát) - píšeš snad proto, že tě to baví a ne proto, abys měla u všeho komentáře,ne?! A pak taky, ne vše, co napíšeš, lidi osloví..tak to prostě je! ...každopádně, piš dál, jestli tě to baví :) jestli ne, tak to stejně nemá smysl, řekla bych...

3 Hope Hope | Web | 22. března 2012 v 20:05 | Reagovat

[2]: jde o to, že poslední dobou se do psaní musím skoro nutit...a pak to stejně přijde v niveč

4 gigi gigi | Web | 22. března 2012 v 20:19 | Reagovat

[3]: pokud se musíš nutit, tak nepiš..dej tomu čas...lepší počkat než se nutit...pak tě to samotnou nemůže bavit a nemůžeš psát tak dobře jako když píšeš s chutí

5 Hope Hope | Web | 22. března 2012 v 20:29 | Reagovat

[4]: tahle kapitola zrovna není ten případ, ale ta k Jiskře jo, jenže i tak se mi celkem líbí, ale jsem asi jediná

6 Fanynka12 Fanynka12 | 24. března 2012 v 23:38 | Reagovat

Moc se těším na další kapitolku :-), doufám, že bude co nejdříve ;-)

7 Šílenej Šílenej | Web | 27. března 2012 v 17:13 | Reagovat

nj, taky by se mi hodil nějakej výtah o čem ta povídka vlatně je, ale to se jako vždy vsákne :-D nevadííí ten první odstavec mě ovšem na dost dlouho odboural! :D :D :D

8 Misha Misha | 29. března 2012 v 10:56 | Reagovat

tak jsem se konecne dostala k tomu to precist:-) (a pro jistotu i tu predchazejici kapitolu:-D) , kazdopadne se  to zajimave vyvyji, takze se tesim na dalsi kapitolku:-)

9 ezlo ezlo | Web | 5. dubna 2012 v 18:16 | Reagovat

Tak zase jsi mě zanechala se zamyšlenozasněným výrazem ve tváři uvažovat o dalším vývoji situace :-D :-D :-D

10 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 2. června 2012 v 22:51 | Reagovat

Hope, prosím, prosím, prosím! Já se plazím po kolenou a pokorně tě žádám o další kapitolu... Přečtu si další tvoje povídky a ráda, ale prosím, vrať se někdy ke Dvojčatům (a co nejdřív!)

11 Hope Hope | Web | 2. června 2012 v 23:55 | Reagovat

[10]: neboj, Dvojčata se dočkají pokračování ;o) jen nedokážu říct kdy...mám je celé vymyšlené ;o)

12 Maysie Maysie | E-mail | Web | 1. října 2012 v 16:18 | Reagovat

teda, libi se mi ten pribeh a chci pokraco, sup Hopiku:-)

13 Babu Babu | 29. října 2012 v 18:57 | Reagovat

prosím přidáš sem další kapču je to super povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama