3.kapitola

5. února 2012 v 11:35 | Hope |  Zažehnutá jiskra
včera jsem konečně dopsala kapitolu k povídce, kterou čte i Nel-ly, což byl jeden z dvodů, proč jsem se rozhodla dát jí přednost před ostatníma mýma rozepsanýma povídkama =o)
chystám pro vás i článek o událostech uplynulého týdne, ale netuším, kdy se ho dočkáte, protože od pátku bojuju s internetem - proto tady kapitola nebyla už v noci, ale nevadí...
doufám, že se kapitola bude líbit, i když některé lidi asi zklame =o)


Chloe se usmála na Annu, která k ní natahovala ručičky. Milovala svou neteř. Byla tou tetičkou, která děti rozmazluje a pak se kvůli tomu dohaduje s jejich matkou. Naštěstí však Kristin byla stejná jako ona, čímž mladší ze sester vždy argumentovala. Samozřejmě existovaly dny, kdy Kristin Chloe neopomněla připomenout, že v tomhle jsou možná stejné, ale ona zatím nemá koho rozmazlovat! Mladší sestra se vždycky šklebila, protože ji s tím otravovala celá rodina.

"Kris?" usmála se Chloe na zamračenou sestru právě se vracející z kuchyně, kde telefonovala s dívkou, která jak doufala, pohlídá Annu, jelikož měla důležitou večeři s klientem, Ben byl na pracovní cestě a chůva ležela doma s angínou.

"Co?" zajímala se Kristin, jež byla myšlenkama u seznamu lidí, kteří by případně mohli pohlídat její rok a půl starou dcerku.

Chloe věděla, že musí jednat tak, aby její sestra nic nepoznala a v tuhle chvíli byla opravdu ráda, že se ještě nedostali k rozhovoru o Marcovi a večeři s ním, kvůli níž sem přišla. "Co kdybych ti malou pohlídala já? Nebylo by to přece poprvé! Navíc nemám nic lepšího na práci. Ráno ji můžu zavést k mámě. Říkala jsi, že ji pohlídá, dokud se Mary neuzdraví, ne?"

Kristin se mírně zamračila. Něco jí na tom nehrálo. Nebála se sestře svěřit Annu a vážně by to nebylo poprvé, jenže Chloe byla až podezřele ochotná. A taky bylo celkem nepravděpodobné, že by neměla nic na práci, vzhledem k tomu, že ji šéf doteď zavaloval prací a ona kolikrát dlouho do noci seděla u počítače, aby všechno stihla. Naštěstí pro Chloe zapomněla, že teď je jejím šéfem někdo jiný.

Mladší žena se na sobě snažila nedat nic znát pod sestřiným zkoumavým pohledem. A když ta si rezignovaně povzdechla, tak v duchu jásala. Měla vyhráno! Nemusí na večeři s Marcem, nebude mu lhát, až mu zavolá, že jí do toho přišlo něco naléhavého a jako bonus stráví několik hodin se svou úžasnou neteří, která ji snad nikdy nepřestane překvapovat.


Věděla, že když to udělá, tak k ní dorazí, akorát nepočítala, že se zvonek u jejích dveří rozdrnčí během deseti minut.

"Už jdu, už jdu!" zavrčela a pospíchala ke dveřím. Nechtěla, aby Marc probudil malou Annu, která právě usnula.

"Proč jsi zrušila tu večeři?" vypálil na ni, jakmile otevřela dveře, a aniž by čekal na pozvání, vešel dovnitř.

Zavřela za ním dveře a šla do obývacího pokoje, kam ji následoval, ovšem nestačila říct jediné slovo, neboť se z její ložnice ozval pláč. Rychle běžela za neteří a vzala ji do náručí. Marc se držel v jejím těsném závěsu a překvapeně zíral na obrázek, jenž se mu v ložnici naskytl. Vedle její velké postele byla cestovní postýlka a dítě v jejím náručí jí bylo až neuvěřitelně podobné.

Chloe si malou přitiskla k sobě a krouživými pohyby ji hladila po zádech, Anna se začala pomalu uklidňovat.

"Ty máš dítě?" zajímal se Marc, když se po několika minutách vrátili do obývacího pokoje.

Žena na něj pohlédla s povytaženým obočím a úsměvem na tváři. "Jako kdyby to bylo možné," zarazila se. "Ne, je to moje neteř."

"Páni, takže Kristin má dceru. A ty ji musíš dneska hlídat," konstatoval nepříliš nadšeně.

"Přesně tak. Říkala jsem ti přece do telefonu, že nemůžu jít, protože se stalo něco nečekaného," upozornila ho. Nedodala však, že to nebylo tak úplně nečekané.

Marcovi zasvítilo v očích a Chloe zostražitěla. Bylo jí jasné, že to pro ni nevěstí nic dobrého, vždycky to tak bylo. "Můžeme se najíst tady!"

Potlačila touhu se ušklíbnout a jen se zhluboka nadechla. "Bohužel nemůžeme."

"Proč?"

"Brzy ráno jedu k našim, abych tam Annu nechala a jak dobře víš, je to celkem daleko. Musím se pořádně vyspat! Pochybuju, že by moje sestra pochopila, kdybych třeba usnula za volantem a zabila jí dítě! Ale neboj, do práce přijdu včas," ujistila ho.

"O to mi přece vůbec nejde! Klidně by sis mohla vzít na zítřek volno! Já s tebou chtěl jenom povečeřet a vysvětlit ti některé věci," pokrčil rameny.

Chloe přimhouřila oči. "Takže nemělo jít o pracovní večeři, jak jsi tvrdil, že?"

Marc se zastyděl. Lhal jí, ale ona to musela alespoň tušit, protože kdyby ne, tak by to nebyla ta Chloe, kterou znal. "Chceš mi snad říct, že jsi mi věřila?"

Pomalu zavrtěla hlavou. "Ale doufala jsem. Chtěla jsem věřit, že se mě nepokusíš zatáhnout tam, kam nechci."

Rozpustile se zaculil. "Promiň."

"Měl bys jít," vyzvala ho bez jakéhokoliv varování.

Nečekal takový obrat a bylo mu jasné, že pokud neposlechne, tak dnešní den špatně skončí. Byl už na chodbě, když se otočil a upozornil ji: "Já se nevzdám! A najdu způsob, jak tě přimět k tomu, abys mě poslouchala nejen v práci."

O tom nepochybovala, ale on si musel být jistě dobře vědom toho, že to nebude mít snadné. Protože s ní to od jejího zklamání s Denisem neměl žádný muž snadné.


"Ahoj mami," pozdravila Chloe, "tak ti vezu Annu."

"To vidím," ujistila ji Grace s kyselým úšklebkem.

Její mladší dcera se rozhodla to ignorovat, bylo to to nejrozumnější, co mohla udělat.

"Nejde mi do hlavy, proč jsi malou hlídala ty. To nebude samo sebou," Grace ji pozorovala přimhouřenýma očima. Pak je náhle doširoka rozevřela a Chloe bylo jasné, že je pozdě, aby matce cokoliv namluvila. "Je v tom chlap!"

Světlovláska se nervózně ošila. "Dojdu do auta pro Anniny věci. Musím jet, jinak přijedu pozdě do práce," vymlouvala se a ke svému autu téměř běžela, jak se chtěla rychle dostat z matčiny blízkosti. Věděla, že to nenechá jen tak být, ale mohla získat trochu času. Rozhodně jí nehodlala dát příležitost, aby se pitvala v jejím milostném životě, ne zrovna dnes.

Zatímco vyndavala tašku s Anninými věcmi z auta, Grace s vnučkou v náručí zašla do domu.

"Pa pa, Annie. Tetička Chloe za tebou zase brzy přijede," ujišťovala rozesmáté děvčátko v ohrádce, která stála v obývacím pokoji, a políbila ho na čelo. Věci předtím položila na pohovku, protože se snažila vyhnout rozhovoru s ženou, jež jí dala život a kterou opravdu milovala, ale občas si před ní připadala jako pod mikroskopem. Viděla jí až do žaludku.

"To, že se mě snažíš ignorovat, beru jako ano! A nemysli si, že si o tom nepromluvíme," prohodila Grace, když Chloe vycházela z domu.

Povzdechla si. "Já vím, mami. Ale teď vážně musím jet nebo přijedu pozdě do práce a to si nemůžu dovolit. Kdo by potom platil účty?" pokusila se o žert, ale moc se jí to nepovedlo.

"Bohatý manžel!" křikla za ní Grace.

Kéž by, pomyslela si Chloe, nastartovala a vyrazila zpět k městu, v němž už pár let žila.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 5. února 2012 v 19:33 | Reagovat

já myslím, že by to bylo zajímavější jen z jednoho pohledu... vší jak, když to neni z pohledu těch chlapů, tak jsou pak takový zajímavější (i když tenhle je zas roztomilej)
a jo, řvou na sebe - čímž řveš určitě na mě, podvědomě, protože víš, že to budu číst
a matka je matka no... :D
a taky v tom vidim Houpa :P
hezký, ale chtělo by to rychleji přidávat, ať sef urt nemusím vracet ;-)

2 Šílenej Šílenej | Web | 6. února 2012 v 18:27 | Reagovat

a mně pak vykládej něco o kapitolách, v kterejch se nic neděje ;-)
matinka "Sherlock" mě ovšem děsí :D

3 Vera Vera | Web | 22. února 2012 v 16:28 | Reagovat

bohatý manžel...vřele souhlasím s chloe - kéž by :D

4 Seléna Seléna | 8. března 2012 v 0:53 | Reagovat

jéééé pěkné,ale další kapitolky šup šup..takový zajimvý počtení..a vubec nezavidim asi bych se zachovala stejne jako ona v takove situaci:-)

5 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. června 2012 v 16:39 | Reagovat

Chi-chi-chi... Není to smysluplný komentář, ale je...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama