Warminster

25. ledna 2012 v 0:46 | Hope |  my life in England
město, které je od pátku mým novým bydlištěm


Asi začnu takovýma těma nudnýma věcma.

V pátek v 18:05 jsem po necelých třech hodinách dorazila na vlakové nádraží ve Warminsteru, kde na mě čekala kamarádka Faridah, Jasmine - má čtyřletého syna, kterého budu od 1.2. do Velikonoc hlídat, protože Faridah bude moji pomoc potřebovat až po Velikonocích (Rayan totiž začne chodit do místní školy, zatím je ve škole v Yorku), ovšem do 1.2. jsem u Faridah. Ano, já vím, je to složité, ale co naděláme.

V sobotu jsme byly v Lídlu, na obědě, založit mi účet v bance. Ještě jsme mě chtěly zapsat do knihovny, ale z toho nakonec sešlo. V neděli jsem pak do města vyrazila sama, na procházku. =o)

Faktem je, že do 1.2. mám prázdniny a to není dobré…

Měla bych být ráda, že si můžu odpočinout, nemusím nic dělat a tak, jenže nejsem. Proč? Protože mám spoustu na vzpomínání. A to bolí. Začalo se mi totiž hrozně stýskat po holkách! Jsem tady teprve pár dní a Rayan je přece jenom starší, takže jsem vážně nečekala, že se bude dít to, co se Sophií a Katerinou, jenže to je právě to, po čem se mi tak moc stýská! Holky sice byly malí ďáblové a někdy jsem se musela hodně držet, abych jim nedala na zadek, ale pak jsou tady takové drobnosti, jako když se ke mně K. ve čtvrtek odpoledne ve školce rozběhla šílenou rychlostí, já ji chytila do náručí a ona mě objala! A to je přitom ve školce ráda! Nebo když jsem ve čtvrtek večer stála ve dveřích pokoje, s úsměvem pozorovala, jak si jejich mamka hraje s S. a K. mi řekla: I love you. (V tu ránu jsem zapomněla veškeré její I don't like you nebo You're a monster.) Tak jsme tam spolu pak čtvrt hodiny blbly a mazlily se! Tyhle malé projevy lásky mi chybí. Já vím, že tady to čekat nemůžu, alespoň ne zatím, ale tak strašně moc bych chtěla vzít svoje rozhodnutí odejít zpátky! Mám pocit, že chyba nebyla v rodině, ale ve mně. =o( Navíc tím, jak tady mám spoustu volného času, tak se nudím! Jasně, ve Windsoru jsem si stěžovala, jak moc pracuju a že jsem věčně unavená (vždyť já noc co noc neusínala, já upadala do kómatu!), ale mělo to svoje výhody. Sice tím trpělo moje psaní, blog, vy, rodina, protože jsem pomalu nedokázala ani najít těch pár minut na napsání mailu, ale! A taky je tady ještě něco, proč bych chtěla zpátky nebo alespoň blíž k Windsoru. David - hodný, milý, přátelský, hezký, pracující muž, se kterým skoro měsíc chodím. On je ve Windsoru, já ve Warminsteru, neviděli jsme se něco přes týden (uvidíme se zítra/dneska = středa) a je to skoro k nesnesení. Jistě, před tím jsme se taky moc nevídali, ale byli jsme blíž, šlo to nějak udělat, teď to nejde.

Mish chtěla, abych sem pro romantické duše napsala, jak jsme se seznámili. Ale nečekejte nic romantického. =o) Prostě jsem jednoho odpoledne šla do The Works, protože jsem měla dost času, než jsem musela jít pro holky do školky. Prohlížela jsem si tam nějaké knížky a pak do někoho vrazila, ten někdo byl sympatický mladý (28) angličan v obleku, který vybíral dárek pro svého synovce. Já jsem se začala překotně omlouvat a snažila se co nejrychleji dostat pryč. Mno, nebyla jsem dost rychlá, protože sotva jsem na ulici udělala dva kroky, už mě někdo chytal za paži. Nedovedete si představit, jak moc jsem byla nervózní! Angličtinou jsem si nebyla jistá (ještě dneska nejsem!) a bála se mluvit s někým, kdo mě nezná, kdo neví, že prostě musí mluvit pomaleji a spíš v jednoduchých větách, aby nedošlo k trapnému nedorozumění, ale nakonec to nějak šlo. Zašli jsme na kafe a já málem přišla pozdě pro holky. To zíráte, co se mnou dokáže udělat chlap, co? =oD Chodit jsme spolu úplně oficiálně začali 28.12. A já zírám, že jsem to dokázala tak dlouho nevyžvanit, ale když já měla strach, aby se něco nepokazilo, když to řeknu. Doma to ještě ani neví. Nebo teda někdo to ví a někdo ne. =o) Alespoň doufám. =oD Chtěla jsem to říct taťkovi v neděli, když jsem s ním telefonovala na skypu, ale nějak k tomu nebyla vhodná příležitost. O=o) Mimochodem, Nel-ly je na mě naštvaná, protože jsem jí to neřekla, když jsem u ní spala. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že jsme spolu v té době ještě nechodili!

Mno, já myslím, že tady skončím. Myslím, že jsem vám napsala všechno. Teda doufám. =o)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 25. ledna 2012 v 12:04 | Reagovat

celej poslední odstavec mám hubu otevřeou dokořán! a to fakt nekecám!!! to se dělá takhle zamlčovat informace? tsssssss, no počkej!
a to že už jsi jinde je jedině dobře, musíš poznávat svět, i když je to jen o "pár" kiláků dál
chjo, toho chlapa ti fakt nemužu vydejchat, stejně to je borka, že si tě tak odchyt :D

2 Misha Misha | 25. ledna 2012 v 12:27 | Reagovat

awww, Misha dekuje prevelice, uplne jako ve filmu:-P doufam ze tu vzdalenost prekonate bez problemu a ze budete very happy together! :)

Ale jinak je dobre, ze jsi zmenila prostredi :-) to ze je ti ted smutno je jenom takovej ten syndrom, kdy kdyz neco konci, mas chut se vratit, prestoze vis, ze jsi tam nebyla spokojena..ja to mam taky u vseho, ale nesmis se tim nechat oklamat:-D

3 Verča Verča | E-mail | 26. ledna 2012 v 16:36 | Reagovat

No jo, co taky čekat, když Hope odchytí sympaťák.:-D
A kdo tu jednou psal, že možná si v Anglii najde chlapa, ale že o tom pochybuje?:-)
Malý děti jsou úžasně bezprostřední a jejich láska je upřímná. Samozřejmě když je zrovna neovládá vztek, nebo tak něco. Nedivím se ti, že se ti po nich ztýská, ale uvidíš, jak ti bude u nový rodiny. Přeju všecko dobré.:-)

4 evi evi | Web | 28. ledna 2012 v 4:39 | Reagovat

Teda jako...!!! A nám se tady všechno řekne až naposled! Hrozně moc ti to přeju a moc, moc doufám, že vám to vyjde, i když jste teď od sebe dál! To se ti tedy nedivím, že se ti stýská, ale pořád si myslím, že tebe prostě musejí mít rády všechny děti, jen to chce čas, aby si na tebe zvykly. A holky lituju, že jim zas D. přitáhne někoho nového. Holt měla být normální, zaplatit ti to, co slíbila, nepřetěžovat tě tolik a nenadávat za malichernosti. Ale pevně doufám, že se ti zalíbí i ve Warminsteru a hlavně, že nás budeš PRŮBĚŽNĚ o VŠEM informovat!:-D

5 Lúthien Lúthien | Web | 1. února 2012 v 15:04 | Reagovat

To je super, že nová rodina je lepší :) Určitě neměj pocity, že chyba byla v tobě a ne v rodině, to je nesmysl. Lepší se mít víc volného času, než pracovat jak služka. A k seznámení blahopřeju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama