tak málo času

6. ledna 2012 v 0:01 | Hope |  my life in England
a tolik věcí, které musím udělat



A to nemluvím o těch, které udělat chci! Jako třeba napsat tenhle článek, ke kterému se chystám už od pátku nebo víkendu, nevím, a kapitoly, na něž mám spoustu nápadu, ale ne čas anebo by čas byl, ale já jsem tak unavená, že nic napsat nezvládám.

Mno, vezmu to hezky popořadě. Od středy, kdy jsem přiletěla zpátky do Anglie, jsem se prakticky nezastavila. Jasně, "domů" jsem se dostala asi v 11:20, ale po probdělé noci by mi volný den vážně bodl. Nevadí, prostě jsem přišla sem a moje překvapení bylo hodně velké, když jsem tady našla všechny hezky spící. Ale vzhledem k tomu, že jsem netušila, kdy se probudí, tak jsem se pustila do nádobí, zapla myčku s tím, které v ní bylo celých těch 14 dní, trochu poklidila kuchyň a šla nahoru k sobě do pokoje, kde jsem se snažila číst, ale moc mi to nešlo, když se mi klížila očka, tak jsem zavřela oči a snažila se, vážně snažila!, usnout, jenže to nešlo. Asi nějaký smysl pro zodpovědnost či co. Mno, to je jedno. Prostě jsem celé středeční odpoledne makala jako šroubeček, ve čtvrtek taky, o pátku nemluvě. Nahoru do pokoje jsem se ani jeden den nedostala dřív než v devět. Ale to nejhorší mě teprve čekalo. A já se to dozvěděla samozřejmě až v sobotu odpoledne!

Protože byl v neděli Nový rok, tak se tady pořádala party, na kterou se sjela Markova rodina (rodiče, bratr s manželkou a dětmi). Možná vám to nepřijde až tak hrozné, mně by taky nepřišlo, jenže když musíte uklidit celý barák od sklepa až po půdu (ok, přeháním, sklep tady není a půda taky ne) tak, aby nikde nebylo ani smítko, dá to docela zabrat. A to jsme uklízeli všichni tři! Ok, všichni tři až v neděli, v sobotu jsem na to byla sama, ale i tak! Ovšem! Dostala jsem za to o dvacet liber víc za týden! Ok, bolí mě záda ještě dneska, ale co nadělám.

V neděli odpoledne, když tady všichni už byli, jsem pak myla nádobí, jak ten debil. To byste nevěřili, kolik mi ho prošlo rukama! Ještě to byl samozřejmě nějaký sváteční servis, takže se nesměl dát do myčky, mno, bylo to opravdu zajímavé. Až se mi z toho chtělo brečet. Pak když jsem měla předposlední várku nadobí umytou a kuchyň uklizenou a připravenou na další, šla jsem za dětma do obýváku, že se teda s něma kouknu na film, jenže ouha, starší z holek mi řekla: Eva, go away! Tak jsem se teda sebrala, došla si pro papíry, tužky a pastelky a kreslila si šaty - byly z toho tři návrhy.

Další dny jsem toho už tolik na práci neměla. Teda bylo toho taky dost, ale ne tolik jako o tom víkendu. Navíc jsem dostala 80 liber za týden a ne 60, takže si nemám na co stěžovat. Ne, nesnažím se je obhajovat. Ok, možná snažím, ale když ono je to teď všechno tak hrozně fajn tady, že snad začnu litovat, že odcházím. Dobrá, nebudu, tím jsem si jistá! Navíc jsme s Draganou domluvené, že jí kdyžtak přijedu pomoc, když bude potřeba, ona mi to samozřejmě zaplatí - to mi sama navrhla.

Ale zpátky k těm dalším dnům. V pondělí jsme byly ve Swindonu. Neptejte se mě, proč jsme jeli do běco přes 60 mil vzdáleného města na nákupy, já to totiž nevím. Ale bylo to fajn. Sice jsem se zařekla, že s nima už nikdy nakupovat nepojedu, ale tohle bylo prostě jiné. Ano, opět jsem jim nosila tašky, opět jsem hlídala holky, ale bylo pondělí, takže co bych chtěla?

Jinak holky mají prázdniny až do 11.1., tak se vstává nejdřív v 8:30, což je sice fajn, jenže mně to ani tak nestačí. Nevím, co se to se mnou děje, fakt ne.

A myslím, že by vás mohlo nakonec i zajímat to, že 20.1. kolem 18.hodiny budu ve Warminsteru (poblíž Bathu). =o) Dragana kvůli mně dokonce přijede z práce kolem třetí a zaveze mě na vlak. Celkem jsem zírala, když mi to řekla.

Chtěla jsem vám toho napsat víc, mnohem víc. Třeba jako to, že už mám v hlavě asi čtyři dny kapitolu k Srdci neporučíš, ale bohužel nemám čas to napsat, což mě neuvěřitelně štve! Stejně jako to, že mám rozepsanou kapitolu k Dvojčatům z Nebelvíru a Který svět? a možná mám i nápad k jedné (nebo dvěma!) jednorázovkám k Poutům, od kterých se prostě nemůžu odpoutat, protože ta povídka pro mě znamenala strašně moc a já vlastně ani nevím proč! Mno, to je jedno. Taky mám rozepsanou 2. část jednorázovky Láska si nevybírá. Chtěla jsem udělat i logo k druhé "knížce", dopsat kapitoly ke dvěma originálním kapitolovkám a nový lay a nevím, co všechno,ale teď to vidím sotva tak na dopsání jedné kapitoly k něčemu (ještě nevím čemu), ale snad o víkendu, uvidíme, mno. To bude záležet na spoustě věcí.

Jo, a taky jsem nemocná. Zase! Nebo ještě pořád? Mno, je to možné, ale nic to nemění na faktu, že mě opět bolí v krku jako předtím než jsem letěla zpátky do ČR, kdy to trvalo víc než týden a dva dny jsem nemohla ani mluvit, polykání bylo prakticky nemožné a zřejmě to teda byla angína. Ovšem mám pocit, že teď bych asi už k doktorovi jít měla, pokud si nechci zadělat na něco vážnějšího a to jako nechci!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 6. ledna 2012 v 0:38 | Reagovat

Páni, super blog Chválím :)
Pročítala jsem si články a zjištuju že dost často používáš slovíčko MNO :)
ALe už si při čtení zvykám. Drž se!!!

2 Šílenej Šílenej | Web | 6. ledna 2012 v 10:21 | Reagovat

ty vole, to neni au pair ale galeje!

3 evi evi | Web | 8. ledna 2012 v 5:25 | Reagovat

Já hlavně doufám, že ta další rodina bude lepší...

4 Lúthien Lúthien | Web | 14. ledna 2012 v 19:30 | Reagovat

Máš můj obdiv, že jsi neutekla už dávno. Já jsme byla v létě v Irsku a vydržela jsem tam jen 19 dní a to jsem asi ani neměla tak hrozné jako ty. Zajímalo by mě, jestli jsi jela přes agenturu, ale soudím, že asi ne. A taky by mě zajímalo, jak staré děti hlídáš. Podle mě by sis neměla nechat líbit takové chování, au-pair není služka.

5 Lúthien Lúthien | Web | 15. ledna 2012 v 16:11 | Reagovat

Tak to jsou dost malé děti, já bych si na to netroufla. Teď už bych chtěla jen děti od 5 let výš. Taky jsem v Irsku pořád brečela, ale přesto jsme nakonec byla ráda, že jsem tam byla, i když jsme si nic nevydělala a vlastně jsem na tom prodělala :D Ale poprvé jsem letěla letadlem, viděla jsem moře, zjistila jsem, že se v pohodě domluvím anglicky a taky jsem si dodala trochu sebedůvěry. Určitě i tebe tahle zkušenost posílí, přeju ti hodně štěstí v další rodině!

6 Enny Enny | Web | 20. ledna 2012 v 20:37 | Reagovat

Doufám, že jsi dobře dorazila! ;)

7 Enny Enny | 22. ledna 2012 v 20:54 | Reagovat

To jsem ráda. A co nová rodinka? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama