epilog

26. listopadu 2011 v 23:49 | Hope |  Pouta minulosti
radujte se, veselte se, epilog je tady =o) anebo plačte, protože tohle je definitivní tečka za povídkou, kterou jsem milovala a která mi bude neuvěřitelně chybět, i když mám pocit, že epilogem všechno zkazím...
budu ráda za každý komentář a potěší mě i názor na celou povídku ;o)
epilog je věnovám všem, kteří tuhle povídku četli a vydrželi s ní až do posledního řádku...a taky všem, kteří si epilog přečtou...


Na nástupišti devět a třičtvrtě se to hemžilo lidmi. Nebylo divu, vždyť byl první zářijový den a všichni rodiče se chtěli rozloučit se svými ratolestmi, které na několik měsíců odjížděly.

Ve tvářích mnohých studentů bylo možné spatřit nadšení, očekávání, radost. Ale také smutek a obavy - ty byly vepsány i v obličejích sourozenců Blackových, avšak z poněkud jiného důvod než ostatních studentů. Sean a Charlotte se báli o svou matku, která sice nebude ty dlouhé měsíce sama, ale vzhledem k tomu, že znali svého otce, je to příliš neuklidnilo. Nechávat těhotnou matku s otcem, který je mnohdy dlouho do noci v práci? Ne, to se jim opravdu nechtělo, ale nemohli s tím nic dělat. Snad se jen strachovat.

"Mami, dávej na sebe pozor. A ne, že se ségra narodí dřív, než se vrátíme na Vánoce," nabádala Charlotte usmívající se Shirley.

"Bude to kluk," ozvalo se za jejími zády.

Lotte se otočila na otce a bratra a mírně se zamračila. "Ne, bude to holka!"

Shirley se pobaveně smála a vrtěla nad tím hlavou. Tuhle debatu vedli za posledních pár týdnů nesčetněkrát, ale Shirley je neustále nechávala tápat. Svým smíchem však na sebe strhla jejich pozornost.

Její mračící se patnáctiletá dcera se opět podívala na ni. "Tak už jim řekni, že to bude holka!"

"Řekni Lotte, že to bude kluk," naléhal Sirius, který nechal syna vedle dcery a přešel za Shirley, aby ji mohl zezadu obejmout.

"Bude to holka," oznámila s pohledem na manželovi a mladším dítěti, "a bude to kluk," dodala při pohledu na dceru.

Charlotte se zamračila ještě víc. "Takže si nám vlastně vůbec nic neřekla!"

Shirley na ni překvapeně pohlédla a nadechla se k odpovědi, když je vyrušil příchod Potterových.

"Ulítly ti včely, brácho?" hlaholil James a vítal se se Siriusem, jako kdyby se neviděli minimálně měsíc a přitom to bylo sotva dvacetčtyři hodin.

Lilyino přivítání s nejlepší kamarádkou bylo mírnější. Obě ženy se objaly a políbily na tvář. "Co jste řešili?" zajímala se a pohledem přelétla všechny čtyři.

Hnědovláska mávla rukou. "Chtěli vědět, jestli budeme mít holku nebo kluka a když jsem jim to řekla, tak se jim to nelíbilo."

"Komu by se líbilo, kdybys mu řekla, že to bude holka nebo kluk," šklebil se Sirius.

"Ale právě tohle jsem neřekla!" bránila se, vymanila z jeho objetí a pohlédla mu zpříma do očí. "Řekla jsem, že to bude holka a kluk! Ne, že to bude holka nebo kluk!"

Její manžel na ni zůstal vytřeštěně zírat. Nechápal, kde se v ní brala ta bojovnost. A taky v tom neviděl vůbec žádný rozdíl.

Charlotte se zamračila ještě víc než předtím. "Co to je za blbost?"

"To bude nějaký hybrid?" nešlo do hlavy Seanovi.

"Ne, broučku, to opravdu nebude," ujistila ho Shirley a pohladila po černých vlasech.

"Tak to nechápu,"zakabonil se chlapec.

"Hm, to já taky ne," šklebila se Charlotte.

Hnědovlasá žena pohlédla na svého manžela, jestli se k tomu vyjádří i on, ale ten se pouze přemýšlivě mračil. Povzdechla si a zavrtěla hlavou. "Lotte, jsi chytrá holka, takže určitě víš, co myslím. Anebo na to brzy přijdeš. A ty, Seane, taky," usmála se vřele na děti.

"Ne, mami, na tohle určitě nepřijdu!" rozčilovala se dívka. Nechápala, proč jim to prostě neřekne, proč s tím dělá takové cavyky.

"Lotte," vložila se do toho Lily, "na chvíli se nad tím zamysli. Tvá maminka má pravdu, jsi chytrá holka, přijdeš na to. Jen se uklidni a soustřeď," zrzka si byla dobře vědoma toho, že soustředění se není právě nejsilnější Charlottinou vlastností, přece jen jejím otcem byl Sirius Black a ona se více podobala jemu než své matce.

Dívka poslechla, nehnutě stála a soustředěně se mračila. Všichni napjatě čekali, co se bude dít, když to nakonec přišlo. Její pomněnkové oči se rozšířily poznáním a ona je upřela na ženu, která jí dala život. "To jako…bude…vážně?" dokázala ze sebe pouze dostat.

Žena s úsměvem přikývla.

Siriovi se však tohle vůbec nelíbilo. Stále nechápal, co se děje. "Můžeš mi říct, na co jsi přišla?" ptal se muž své dcery.

Ta však s potutelným úsměvem zavrtěla hlavou. Hezky ho v tom nechá topit, ať si na to přijde sám, když ona musela taky. Navíc právě přemýšlela nad tím, co bude dál, což pro její okolí znamenalo, že vidělo, jak se opět začíná mračit.

Než stačil Sirius znovu promluvit, James vybuchl smíchy. Nedokázal pochopit, jak je možné, že jeho nejlepšímu kamarádovi nedojde něco, co je jasné jako facka. "Kámo, na škole ti to myslelo rychleji," řekl v odpověď na tázavý pohled.

"Přestaň se laskavě chechtat a řekni mi, co mi uniká!" mračil se někdejší bradavický Casanova.

James si vyměnil pohled se svou ženou, ta si ho pro změnu vyměnila se Shirley, která jen pokrčila rameny. Co jiného měla dělat? Tajit to? Říct mu to sama? Po té poslední hádce, kterou vedli kvůli jménu dítěte, a ona nic neprozradila? Jistě, sobě to odůvodnila, ale dokázala by to vysvětlit i Siriovi? To si nemyslela a tak byla vlastně ráda, že tady jsou Lily s Jamesem, kteří to udělají za ni, když na to nedokázal přijít sám.

Slova se ujala bývalá nebelvírská primuska. "Budete mít dvojčata, Siriusi," oznámila mu klidně s mírným úsměvem na tváři.

"Budeme potřebovat větší dům," vypravil ze sebe po minutě ticha a ohromil tím všechny své tři dospělé společníky.

"Cože?" zamračila se Shirley.

Sirius se na ni ani nepodíval a jen zopakoval: "Budeme potřebovat větší dům."

"Proč?" nechápala hnědovlasá žena a nebyla zdaleka jediná.

Tentokrát už na ni její manžel pohlédl, avšak vypadal, jako kdyby nechápal, jak se může tak hloupě ptát. "Nemáme pro ně pokoje!" osvětlil své myšlenkové pochody, tedy podle něj.

"Máme pokoj pro hosty," namítla Shirley, jelikož Sirius vypadal, že pochybuje o jejím duševním zdraví.

"Pokoj pro hosty," odvětil a musel se nutit do klidu, "je pokoj pro hosty! Kde budou potom hosté spát?"

"Děláš, jako kdybychom měli každý den nějaké hosty, Siriusi!" založila si ruce v bok. "Těch pár lidí, kteří u nás občas přespí, může spát v obýváku na gauči nebo tam budeme spát my! Oni to pochopí! Každopádně to budeme řešit, až ta situace nastane!"

"Spát na gauči?! Ty ses zbláznila!"

"Ne! To ty ses zbláznil, jestli si myslíš, že budeme kupovat větší dům jenom proto, že čekám dvojčata!" odsekla a začínala toho mít plné zuby. Jestli si ale myslel, že ustoupí, tak se tentokrát spletl. Byla víc než spokojená v domě, který koupil před více než deseti lety a rozhodně se nehodlala stěhovat.

"Ha! Právě jsi to řekla! Čekáš dvojčata!"

Pozvedla překvapeně obočí. "Nějak nechápu, co tím myslíš," přiznala.

"Budou dvě a my máme jenom jeden volný pokoj!" osvětlil a vypadal sám se sebou náramně spokojený.

Protočila panenky a ignorovala salvu smíchu, kterou Siriovo prohlášení způsobilo. "Pro teď můžou mít společný pokoj a za pár let se uvidí. Nebo můžeš náš dům trochu upravit."

"Sám a vlastníma rukama?" zachechtal se James.

Shirley se na něj líbezně usmála. "Ne, pomocí kouzel. Neboj, nejsem tak naivní, abych si myslela, že když je celé dny a valnou část nocí v práci, že bude dům předělávat bez kouzel."

Její manžel se zamračil. "Posledně jsi se mnou ještě tři dny nemluvila, když jsem to udělal."

"Protože posledně to bylo naprosto zbytečné," zopakoval za ni Regulus, který stál spolu s Anne, dětmi a Lupinovými, to, co svému manželovi opakovala pokaždé, když na to přišla řeč.

Shirley se vděčně usmála na nově příchozí a se všemi se objala.

"Takže, co jste tady řešili?" zajímal se Remus, který objímal Gabrielle a za ruku držel jejich syna, který jel do Bradavic stejně jako Sean poprvé, protože slyšeli akorát poslední dvě věty.

Tentokrát se slova ujal Sirius a všem oznámil tu šťastnou novinku, že bude otcem, opět, ovšem nyní dvojnásobným. Po jeho oznámení nevěděla Shirley, koho objímat dřív, jestli svou sestru nebo kamarádku, nakonec se objímaly všechny tři. Černovlasý muž se dostal i k té části s domem, Regulus i Remus mu přislíbili svou pomoc, stejně jako James.

Do všeho toho objímání a slibů se ozval zvuk oznamující, že je nejvyšší čas, aby studenti nastoupili do vlaku.

"Ty si vážně myslíš, že odjedu jen tak?" mračila se Charlotte a stála před dveřmi do vlaku, jimiž nastoupil i její bratr.

"Já to vím!" usmála se Shirley a políbila ji na čelo. "Neboj, my budeme v pořádku. Slibuju!"

Lotte se nadechla, rychle zamrkala a nastoupila. "Mám tě ráda, mami! Už teď se mi stýská!" ujistila ji, než se za ní zabouchly dveře.

Hnědovlasá žena se musela držet, aby se nerozplakala. Bylo pro ni těžké sledovat, jak obě její děti odjíždí na dlouhé měsíce pryč. Nikdy to takhle neprožívala, ale věděla proč. Protože kdykoliv předtím odjížděla Charlotte, Sean byl s ní doma a ona se necítila tak sama. V tuhle chvíli byla ráda za to, co řekla Siriovi na jejich svatbě. Jistě, minimálně do Vánoc bude dům tichý, žádné dítě v něm, ale pak jich tam bude snad až příliš. Bála se toho, ale zároveň se neuvěřitelně těšila. Minimálně dalších jedenáct let bude mít o zábavu postaráno a pak už snad bude mít i vnoučata, takže nebude nikdy úplně sama. Věřila v to a ta víra jí dodávala sílu všechno zvládnout.
Takovýhle konec byl naplánovaný od začátku, i když je pravda, že jsem poslední dobou uvažovala o tom, že to nechám skončit špatně. Jedna z možností byla odstěhování se Shirley s dětmi, rozvod a osamocený život, protože nedokážou žít spolu, ale ani bez sebe. To je teď ale jedno.
Mám pocit, že tohle je to nejlepší, co jsem doposud napsala. Nemyslím epilog, ale celou tuhle povídku. Ano, udělala jsem si v podstatě ze všech postav autp., ale to mě nějak netrápí, protože jsem to napsala, tak jak jsem chtěla. =o) Pohrávám si s myšlenkou, že tohle přepíšu a udělám z toho originální tvorbu, vložím ji na PP, ale nevím, nevím. Uvidíme časem. =o)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 27. listopadu 2011 v 0:09 | Reagovat

jak řikám, byla to pecka tenhle epilog!!! žádný zdlouhavý drama, ale hezky vtipnej konec...

pápá povídko...

2 gigi gigi | Web | 27. listopadu 2011 v 9:34 | Reagovat

Nevěřím!!! Tys ten epilog fakt napsala...a to kolem toho  bylo keců, což? :D No, jako super :), byla to sranda, hlavně, jak byli všichni tři ohromně inteligentní :D . Já čekala, že hned další věta poté, co Shirley poprvě řekla, že to bude holka a kluk, bude něco jako: to budou dvojčata? :D a ono nic...teda pak jsem se dočkala :D . Jinak jako, ty si prostě neumíš ty jejich hádky odpustit ani v epilogu, co? ještě takové strašně "dospělé" a zbytečně vyprovokované - ale tak je to tvé pojetí jejich vztahu a beru to,ač tohle byla jedná z věcí, která mi občas lezla na nervy...no, nemůžu psát jen samou chválu :D. Každopádně all in all, to byla skvělá povídka, ráda jsem ji četla a epilog se povedl...byl v něm vtip, trochu drama, trocha romantiky, takže myslím, že jsme si všichni přišli na své :)...so, there's one last thing to say: Bye bye, my dear Ties of the Past, gonna miss you! :)

3 Delly Delly | 27. listopadu 2011 v 21:41 | Reagovat

Páni, já už vážně čekala špatný konec. Asi začínám být paranoidní, protože v poslední době mi všechny oblíbené povídky končí katastrofálně. Ale jsem ráda, že ty jsi normální a máš konec šťastný, protože ten teď fakt potřebuju! :-)
Tuhle povídku jsem si nehorázně oblíbila. Hned jak jsem ji začala číst, říkala jsem si, že si ji určitě přečtu až do konce. Že si na ten konec počkám. A počkala jsem si a jsem ráda, protože se ti epilog moc povedl, stejně jako celá povídka. A líbí se mi, že Sirius a Shirley nemají dokonalý vztah bez hádek. Je to takové lidštější :D Fakt se mi to líbilo :-) Těším se na další tvá díla :-P :-)

4 evi evi | Web | 30. listopadu 2011 v 13:03 | Reagovat

Panejo, čtyři děti budou mít! A ono to vážně nakonec končilo na nádraží!:D Ale i tak to bylo fajn - jakože jsi nespadla do nějakého sladkého konce, protože - jak vidno - Shirley a Sirius se i po těch letech dokážou pěkně dohadovat:-D Prostě rodinná realita. Díky za epilog i celou povídku:-)

5 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 2. prosince 2011 v 14:30 | Reagovat

Úžasnej epilog, úžasná povídka!
Víc nemůžu dodat, nemám slov. :D

6 Bičik Bičik | Web | 2. prosince 2011 v 19:25 | Reagovat

no si piš, že to byly zásnuby, celkem si mě taky vyděsila, když si to uhádla, zvlášť když to neuhádl ani Šílenej a ta mě vždycky prokoukne

7 Fanynka12 Fanynka12 | 11. prosince 2011 v 22:01 | Reagovat

Krásnej epilog...Takhle by měly dopadat všechny povídky...a žili š%tastně až...:-) Díky za něj ;-)

8 Christie Christie | 6. ledna 2012 v 21:34 | Reagovat

:) Jsem nadmíru spokojená. Nádherná povídka. Moc se mi líbila. :)

9 lu lu | 5. února 2012 v 0:02 | Reagovat

Opravdu nádherná povídka!V některých chvílích bych Siriuse opravdu uškrtila a to je co říct, protože je to můj oblíbenec!:D Z toho konce jsem opravdu nemohla, jak to Siri nemohl pochopit! Úplně jsem viděla to jeho zamyšleně krčící se čelo a jak se zmateně škrábě rukou po hlavě:D Opravdu skvělá povídka. Škoda, že už končí, ale jsem ráda, že skončila Happyendem, protože po tom všem čím sí musela hlavní hrdinka a ostatní protrpět, si to všichni zasloužili:)

10 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 18:47 | Reagovat

Jů :) máš štěstí, žes to tak nechala! Ale Sirius je někdy fakt poleno a jí bych taky asi praštila :)
Krása :))

11 aurora aurora | 23. ledna 2013 v 1:57 | Reagovat

nechápavý Sirius :D krásna poviedka a som rada, že to dobre dopadlo :)...že kúpiť väčší dom :D tomu sa hovrí zaujímavé myšlienkové pochody :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama