1.kapitola

12. listopadu 2011 v 21:22 | Hope |  Could it be love?
Agnesčin prolog se vám podle komentářů celkem líbil...bohužel, ty, kterým se nelíbily vulgarismy, zklamu, neboť Agneska už je taková, tak si na ně nejspíš budete muset zvyknout, mno...
tentokrát přináším kapitolu napsanou mnou, Agi se líbí a já ráda tvrdím, že je to něco, co se od mého předchozího psaní celkem liší, ale posudně sami =o)
ano, kapitola tady je proto, že já jsem zatím nebyla schopna dopsat epilog k Poutům, za což se omlouvám, ale nebojte, dočkáte se ho, i když netuším kdy, protože jsem nemocná, opět...nebo ještě, ale detail =o)
užijte si čtení a věřte, že komentáře potěší ;o)


Dívka, nyní již mladá paní, se s úšklebkem rozhlédla po pokoji a nechápala, jak tohle mohla dopustit. Jistě, řekla před více než rokem rodičům, že si vezme prvního čistokrevného kouzelníka, na kterého narazí, ale takhle to skončit nemělo. Neměli žít spolu, neměli mít svatbu na jakémsi venkovském sídle, které silně připomínalo zámek a hlavně, neměl nikdo očekávat, že spolu budou plodit potomky. Otřásla se znechucením. Děti. Nechápala, proč by někdo chtěl mít děti před třicátými narozeninami, ona je rozhodně nechtěla.

Tehdy, když se se Siriusem dohodli, že se vezmou, aby udělali konec řečem, jimiž je zahlcovali rodiče a také, aby si Tiffany nemusela vzít toho slizkého Rabastana, jehož ze srdce nenáviděla, si to představovali úplně jinak. Sirius navrhl svatbu na famfrpálovém hřišti, ona souhlasila a užili si spoustu legrace, když si představovali, jak se budou jejich rodiče tvářit, až se to dozví, jenže ti jim udělali čáru přes rozpočet a hodně tlustou. Když už souhlasili, že se ti dva smí vzít, tak jim nedovolili do svatby mluvit, všechno zařídili. Obě rodiny chtěly předvést, kolik si toho mohou dovolit a rozhodně nehodlali šetřit, tudíž z plánů dvou mladých lidí, toho času studentů sedmého ročníku na Škole čar a kouzel v Bradavicích, sešlo. Obřad i oslava se nesly ve velkém stylu, ač značně rezervovaně.

Na svatební hostině, kterou uspořádali rodiče, se novomanželé zdrželi jen po dobu nezbytně nutnou, načež se přemístili do Godrikova dolu, kde v domě Jamesových rodičů slavili v jiném stylu a hlavně se svými přáteli.

Tiffany to tehdy poněkud přehnala s pitím a tak nestrávila svatební noc se svým manželem ve společné ložnici sídla, jež jim pořídili rodiče, ale v prostorné koupelně s hlavou v záchodové míse. Sirius seděl vedle ní a ona mu nakonec vyčerpáním usnula v náručí. Bylo mu jí líto. Nebylo to sice poprvé, co se opila, ale bylo to poprvé, co se zpila tak moc!

Tiffany potřásla hlavou, aby zahnala vzpomínky a šla do jídelny, v níž na ni čekala snídaně a její manžel. Nemohla si zvyknout na to, že je vdaná. Byl to už měsíc a ona měla pocit, jako kdyby měla na prstě místo zlatého kroužku snad kilové závaží.

"Dobré ráno," pozdravila a usadila se na opačný konec stolu.

Sirius ani nezvedl zrak od ranního vydání Denního Věštce. "Dobré."

Tiffany se zakousla do toustu s meruňkovou marmeládou a poočku pozorovala muže proti sobě, ten si jí nevšímal, pouze čas od času otočil stránku. Když už to trvalo dobrou půl hodinu, promluvila: "Myslím, že bychom si měli promluvit, Siriusi."

Konečně upoutala jeho pozornost, nechal noviny novinami a s povytaženým obočím na ni pohlédl. "O čem?"

"O nás. O tomhle manželství, ve kterém jsme uvěznění. O tom, co se od nás očekává," zamračila se při vzpomínce na včerejší rozhovor se svou matkou.

Pokrčil nevzrušeně rameny. "Co víc by se od nás mohlo očekávat?" sáhl po šálku s kávou, který stál na stole vedle jeho pravé ruky.

"Potomci!" vypálila zrovna ve chvíli, kdy se zhluboka napil, a pocítila uspokojení, když se rozkašlal, protože mu doušek kávy zaskočil v plicích.

"Po-potomci?" vyhekal.

Přikývla. "Ano, Siriusi! Naši rodiče touží po vnoučatech! Měla jsem tušit, že to nebude samosebou, že s naší svatbou souhlasili tak snadno. Sakra!" praštila pěstí do stolu, až Sirius překvapeně zamrkal. "Dítě! Máme si spolu pořídit dítě! My dva! To je absurdní!"

"Absurdní?" pozvedl obočí.

Usmála se na něj sladkým hraným úsměvem. "Ano, můj drahý, absurdní! Dovedeš si představit naše děti? Já tedy ne! Navíc nám ještě není ani dvacet!"

"Je spousta lidí, kteří mají dítě, někdy víc, a ještě jim není ani dvacet," namítl, jelikož netušil, co přesně jí na tom vadí. Navíc si nemyslel, že by zrovna představa dětí, jejichž otcem by byl on, patřila mezi ty nejhorší.

Šlehla po něm ošklivým pohledem. "Já mezi ně ale rozhodně patřit nehodlám! Myslíš, že toužím po tom čekat doma na záletného manžela s kupou dětí na krku? To tedy ne!"

Zhluboka se nadechl. "Tiff…"

"A neříkej mi Tiff! Víš, jak to nesnáším!"

Samozřejmě, že to věděl, ale také měl v živé paměti dobu, kdy tohle oslovení milovala. Hlavně pokud ho vyslovil jeden chlapec, který jí ovšem nesmírně ublížil. Pamatoval si to období, jako kdyby se to stalo včera, Tiffany byla tehdy na samotném dně.

"Promiň," zvedl ruce v obraně. "Jen si prostě myslím, že to vidíš moc černě."

Na tohle Tiffany nenašla žádný protiargument. Nebo ho spíš ani hledat nechtěla, když viděla, že Sirius zůstává klidný a dnes se jednoduše k hádce vyprovokovat nenechá. Za poslední měsíc se pohádali snad tolikrát jako za poslední rok v Bradavicích. Ode dne, kdy se stali manželi, byla neustále podrážděná. Ano, měla světlé chvilky, ale bylo jich strašlivě málo, ovšem v té době byla tou nejlepší ženou pod sluncem. Siriovi bylo konečně jasné, že hovory o dětech takhle brzy po svatbě nejsou nic, co by jí na náladě přidalo, avšak rozhodl se, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby hádky s Tiffany na jakékoliv téma přestaly. Hodlal v tomhle manželství žít a přežít, takže mu nic jiného nezbývalo, pokud nechtěl skončit v blázinci a to tedy rozhodně nechtěl.

***

"Promiň," zamumlala tiše při večeři.

Černovlasý muž na ni pohlédl se zdviženým obočím a nebyl si jistý, zda jeho žena opravdu něco řekla nebo ne. "Cože?"

Tiffany polkla. "Omlouvám se za to ráno. Vyváděla jsem, jako kdybys za to mohl."

"V pohodě," ušklíbl se a pokračoval v jídle, které pro ně připravila, i když o tom Sirius neměl ani ponětí. Myslel si, že večeře je jako obvykle dílem jejich domácího skřítka, avšak mladá žena ani nechtěla, aby to věděl. Sama si nebyla jistá proč, ale bylo tomu tak, snad se tak cítila bezpečněji, kdo ví.

Nepatrně přikývla a sklopila zrak k talíři, z jídla však již nesnědla ani sousto. Neměla tušení, co čekala, že přijde po její omluvě, ale rozhodně si nemyslela, že by to mělo být totéž dusné mlčení jako před ní.

"Měla bych ještě jeden takový dotaz," nervózně se ošila, když na ni spočinul vyčkávavým pohledem bouřkových očí. "Souhlasíš se mnou, že děti nechceme, že ano? Alespoň prozatím," dodala rychle, když zahlédla ohromení v jeho obličeji, které zcela správně přisoudila svému odmítavému postoji vůči dětem, jež by snad jednou měla mít s vlastním manželem.

Vlastně bylo celkem pochopitelné, že se od nich očekávají pokračovatelé dvou významných čistokrevných rodů, ale proč teď? Proč tak brzy po svatbě? Copak jim nikdo nehodlal dopřát čas, aby se lépe poznali? Lépe poznali? Směšné! Znali se přeci sedm let! A přitom tomu tak nebylo. Žili vedle sebe, byli ve stejné koleji, chodili na spoustu stejných předmětů, ale věděli toho o sobě strašlivě málo. Vlastně o sobě nechtěli vědět nic víc právě proto, aby si zajistili čas po svatbě bez jakéhokoliv nátlaku ze stran jejich rodin. Bohužel, plán ztroskotal právě na tom, že spolu studovali. Její rodiče dokonce předpokládali, jak si společně užívají po nocích ve škole, v níž se nacházela strašná spousta míst, kam by se dva zamilovaní snoubenci mohli ukrýt. Zamilovaní snoubenci, jak ironické! Na celém světě by se nenašli dva lidé, kteří by se měli míň rádi!

Tiffany si hlasitě odfrkla a znechuceně se otřásla. "Asi budu potřebovat psychiatra," vysvětlila v odpověď na Siriovo pozvednuté obočí.

Zašklebil se. "Taky myslím." Zapálil si cigaretu, byl to zlozvyk, kterého se za poslední rok v Bradavicích snažil neúspěšně zbavit, ovšem teď za to byl rád, neboť na uklidňující účinky tabáku nedal dopustit, i když na něj Tiffany povětšinou pohoršeně zahlížela. Tentokrát však jen potřásla hlavou a nechala to být. "Hele, proč tě tolik děsí představa, že bychom spolu měli mít dítě?"

"Mě neděsí představa toho, že bych měla mít dítě právě s tebou. Jsi přece můj manžel! Prostě nechci dítě teď!" pokrčila rameny. "Hlavně nechci dítě jenom proto, že si to přejou rodiče!" zaťala ruce v pěst a pevně stiskla rty.

"Hm, to je fajn, protože já s tebou děti rozhodně chci," ujistil Sirius svou manželku a přejel jí od hlavy k patě zkoumavým pohledem.

Přimhouřila oči, ale rozhodla se to nekomentovat. Tenhle rozhovor přeci můžou vést kdykoliv jindy. "Nechme toho, prosím tě," požádala. "A přestaň se na mě dívat, jako na kus masa, na který máš chuť, buď tak laskav!" vstala nasupeně ze židle a přešla k oknu, aby se podívala na rozlehlou zahradu. Ten pohled ji vždycky uklidnil.

"Sorry," zvedl ruce na svou obranu a potáhl z cigarety, načež ji típnul v popelníku, který měl před sebou.

Otočila se od okna a sebrala nádobí ze stolu, aby ho odnesla do kuchyně, kde se pustila do jeho mytí. Nádobí jí posloužilo jako hromosvod, takže nakonec veškerá keramika skončila v koši. Jistě, stačilo by jednou mávnout hůlkou a nádobí by bylo opět jako nové, ale Tiffany měla pocit, že pak by se její vztek vrátil a to v mnohem větší míře, což nehodlala dopustit! Přes den se krásně uklidnila, před chvílí se omluvila svému manželovi, ale ten měl snad šestý smysl, kterým ji vždy dokázal znovu vytočit a stačil mu k tomu jediný pohled.

Sirius stál ve dveřích do kuchyně a pozoroval, jak Tiffany vyhazuje střepy do koše. Bylo mu jí líto. Věděl, že mohl být ohleduplnější, ale když jeho bavilo ji provokovat. "Promiň," prohodil, došel k ní, zezadu ji objal kolem pasu a několikrát políbil na krk.

Na okamžik zavřela oči a vychutnávala si jeho polibky doprovázené doteky. "Nech toho," zamumlala, když jí rukama začal hladit po nahé pokožce břicha a zad.

"Nechceš, abych přestal," šeptal a pokračoval v laskání.

Tiffany polkla. Měl pravdu, ale nemohla to dopustit. Ne teď. Jistě, jednou k tomu dojde, ale nechce, aby to bylo s mužem, kterého si vzala pouze na truc rodičům. Sebrala tedy veškerou svou vnitřní sílu a vymanila se z jeho objetí.

"Budu potřebovat studenou sprchu," prohodil mírně vyčítavým hlasem.

Žena jen pokrčila rameny. I ona by ji potřebovala, ale nikdy by to nepřiznala.

***

"Lily, asi jsem udělala obrovskou hloupost!" vypálila hned, jak se usadila na pohovce v zrzčině bytě.

Lily se zamračila, ale nechala to být a odešla do kuchyně. Za několik málo okamžiků se pak vrátila s tácem, na němž měla konvici s čajem, mléko, cukr a dva šálky. "Copak jsi provedla?" zajímala se, když se posadila proti kamarádce do křesla.

Tiffany se zhluboka nadechla. "Neměla jsem si ho brát."

"Proč?" vytřeštila oči. "Snad ses nezamilovala do Rabastana," zatvářila se zhnuseně.

Černovláska po ní šlehla ošklivým pohledem. "Neklape to! A…včera jsem s ním málem skončila v posteli," přiznala.

"Málem?" Lilyino obočí vylétlo vzhůru.

"Málem!" ujistila ji a zalitovala, že s tím vůbec začala. Neměla se o včerejším večeru vůbec zmiňovat! I když byla přesvědčena, že by se to dřív nebo později stejně dozvěděla od Jamese, došlo by k tomu spíš dřív než později.

Zrzka se uchechtla, avšak když zachytila kamarádčin pohled, okamžitě zvážněla. "Vím, že tě svým dotazem naštvu, ale můžeš mi vysvětlit, co je špatného na tom, že spolu dva dospělí lidé, ba dokonce manželé, spí? Chápala bych to, kdybyste nebyli svoji a stalo se to v opilosti nebo tak, ale takhle opravdu netuším, co řešíš!" když viděla, jak se rozčilená kamarádka nadechuje k odpovědi, pokračovala: "Jasně, já vím, že sis ho vzala jenom kvůli rodičům a že ho nesnášíš už od našeho nástupu do Bradavic, ale to sis měla rozmyslet dřív! Navíc si myslím, že je lepší, když máš za muže Siriuse, který sice prožene každou sukni, než smrtijeda, kterým je Rabastan a, upřímně, dlouho nejspíš naživu nezůstane."

Tiffany se ušklíbla. "Alespoň bych brzy dědila," prohodila kysele.

Lily se zasmála. "To je fakt, jenže by se mohlo stát, že bys umřela i ty a nejenom on."

"Však já vím."

To byla voda na Lilyin mlýn. "Tak si konečně přestaň stěžovat, že jsi měla tu smůlu, že první kouzelník, na něhož jsi narazila, byl Sirius! Víš moc dobře, že já jsem Siriuse neměla zrovna dvakrát v lásce, ale i kdybych nezačala chodit s Jamesem, tak bych ti řekla to, co tenkrát, když jsi mi převyprávěla, co se stalo na tom večírku a potom!"

Černovláska trochu zrudla a ve vzpomínkách se vrátila do doby, kdy ještě studovala v Bradavicích.

Tehdy se vraceli Bradavickým expressem po Vánocích do školy a Tiffany rozčileně vyprávěla kamarádce, co se přihodilo. Při první části vyprávění měla vztek na rodiče a Rabastana, v té druhé na Siriuse a sebe! Jistě, starší syn Blackových nemohl vědět, co řekla Rabastanovi, ale ona potřebovala, aby vinu na tom nesl i někdo jiný než ona.

"Tiffany, uklidni se!" poručila Lily a černovlasá dívka se opravdu přestala tolik rozčilovat. "Dobře, budeš si brát Siriuse. Chápu, že tě to štve, ale zamysli se nad tím. Není Sirius lepší volba než Rabastan? Kdybych si měla já vybrat právě mezi těma dvěma, tak ani moment neváhám a beru Siriuse!"

"Tak si ho vem," zašklebila se dívka, která nechápala, jak mohla být tak hloupá a jedinou větou si zničit život! "Navíc bys to neříkala, kdybys nechodila s Jamesem!" namítla.

Zrzka se zamračila. "To bych teda říkala! Copak mě znáš tak málo, aby sis myslela opak?"

Tiffany zavrtěla hlavou. "Promiň. Já už nevím, co říkám."

Lily se zablesklo v očích. "Tvou omluvu přijmu, když mi slíbíš, že se se mnou letos budeš chodit dívat na famfrpálové tréninky!"

"To je vydírání," smála se Tiffany, ale slíbila jí to, protože nehodlala přijít o jednu z mála kamarádek, které měla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 evi evi | Web | 13. listopadu 2011 v 4:25 | Reagovat

vida, tak už jsou svoji:D Ne, já vážně nemůžu rozchodit tu představu, že se berou osmnáctileté skoroděti a přemýšlejí o vlastních potomcích, i když vím, že v knize to tak bylo. Jenže když si vzpomenu sama na sebe v osmnácti...:-D No, jsem zvědavá, co na ně s Agnes přichystáte dál - a ostatně osmnáctiletá holka, co mluví tak, jak jí pusa narostla, je mi tak nějak myšlenkově bližší než představa holky ve stejném věku pod čepcem, takže Agnesčin styl psaní mi vůbec nevadí - těším se na další:-)

2 Delly Delly | 13. listopadu 2011 v 10:37 | Reagovat

Opravdu se mi tenhle nápad líbí, myslím tu povídku, samozřejmě. Líbil se mi prolog a líbí se mi i první kapitola :-) Tím pádem se nemůžu dočkat dalších kapitol a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. I když jsem trošku zklamaná, že neměli svatbu na famfrpálovém hřišti :D A ty vulgarismy, mě osobně nevadí, protože mi tím ty postavy přijdou takové lidštější, než když se kontrolují na každém kroku :-) Takže se přidávám - těším se na další kapitolu! :-)

3 gigi gigi | Web | 13. listopadu 2011 v 10:50 | Reagovat

Tééda, Hope použila v povídce slovo "sakra" :D, sice trochu rozdíl od Agiina prologu, ale snaha se cení a věřím, že po pár kapitolách už ti používání nespisovných, ba dokonce vulgárních výrazů, nepřijde tak hrozné,což? :D Tím samozřejmě nepodkopávám svůj komentář u prologu, protože, ač jsem psala, že i vulgarismy mají své kouzlo, nemělo by jich být zas tak moc no :D ...teď teda pořádně ke kapitole: upřímně jsem měla strach, co z toho  vyleze, protože vím, jak píše Agnes a vím jak píšeš ty, Hopi - přiznejme si, je to docela odlišný styl - ale byla jsem celkem mile překvapena, že ta kapitola nebyla po prologu jak pěst na oko, kdy bych si se 100% jistotou řekla: to psal někdo jiný...samozřejmě, že to jde poznat, ale předpokládala jsem, že to bude větší rozdíl. Abych to teda už ukončila, kapitola se mi moc líbila, nenapsalas to úplně stylem, na který jsem u tebe zvyklá, ale právě ta změna to tak oživila:). Moc se těším, co s Agnes vymyslíte dál!

4 Fanynka12 Fanynka12 | 14. listopadu 2011 v 20:02 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka...moc se těším na další kapitolku i na to, jak se to mezi těma dvěma bude vyvíjet ;-)

5 Šílenej Šílenej | Web | 20. listopadu 2011 v 16:46 | Reagovat

jedna část ke konci kapitoly mi něco připomíná, možná už to v nějaký povídce bylo, ale to je fuk...
náhodou to bylo dobrý, sice jsou vaše pisateslký dovednosti odlišný na první pohled, ale když to takhle spojíte, tak je to dělo...
P.S.: zkus udělat výjimku a nenchat "Kaylie" fňukat jako všechny ostatní hlavní ženský postavy, třeba budeš taky překvapená a přestaneš si stěžovat, že Agnesčina část je lepší a kdesi cosi...
je to dobrýýýýýý

6 Verča Verča | E-mail | 21. listopadu 2011 v 17:26 | Reagovat

Super, jsem zvědavá na pokráčko. Ti dva, to je parádní vztah.:-)

7 Maysie Maysie | Web | 27. listopadu 2012 v 21:06 | Reagovat

Čte se mi to hezky, svůdník Sirius je k sežrání :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama