Konečně svoji!

10. října 2011 v 0:51 | Hope |  Pouta minulosti
konečně je to tady! poslední kapitola povídky, která mi přirostla k srdci a je jednou z mých nejoblíbenějších =o)
název mluví za vše...nikdy jsem neměla v plánu to ukončit jinak - to jen, abyste věděli ;o)
jestli bude epilog a kdy případně, to netuším...nejsem si jistá, jestli byste o epilog stáli...navíc nemám ponětí, kdy bych ho napsala...
tahle kapitola tady je stejně jenom díky tomu, že jsem odpoledne spala a tak nejsem dneska tak unavená =o)
doufám, že se bude kapitola líbit a vy mi necháte komentář =o)
EDIT 10.10.2011 23:19: do galerie k povídce byly nahrány fotky šatů, na které jsem včera jaksi zapomněla




Shirley se probudila, když svítalo a nevěřícně zamrkala. Poznala místnost, v níž se probudila, ale rozhodně to nebyl pokoj pro hosty, v němž spávala. Rychle se posadila a pohlédla doleva, kde spatřila ze spánku spokojeně usmívajícího se Siriuse. Nasucho polkla. Co to jenom provedla? Takhle to dopadnout nemělo, i když měli před svatbou, nechtěla, aby se to takhle zvrtlo. Pravda, mohla tomu zabránit, protože kdyby mu nevyznala lásku, tak se tohle určitě nestalo, tím si byla téměř stoprocentně jistá.

Potichoučku vstala a na nahé tělo si oblékla Siriovu košili, což byl jediný kus oblečení v celé místnosti. Potřebovala si pouze dojít do vedlejšího pokoje, alespoň pro župan. Při opatrném našlapování chodbou ji problesklo hlavou, že je nejvyšší čas, aby se společně se všemi věcmi přestěhovala do ložnice. Stejně se tomu nevyhne. Pochybovala totiž, že by ji nechal spát v pokoji pro hosty, až se z nich stanou manželé.

Když se v hedvábném lila župánku a s košilí v ruce vrátila do ložnice, Sirius už byl vzhůru.

"Dobré ráno," pozdravila ho a její tváře polila červeň. Nebyla si jistá, jak by se měla chovat.

Neodpověděl, zvedl se z postele, došel k ní, zavřel dveře, které byly stále ještě pootevřené, a vášnivě ji políbil.

Shirley se ho se smíchem snažila odehnat. "Tobě to v noci nestačilo?"

Mladý muž se zamyslel. "Hm…ne," zavrtěl hlavou a znovu ji začal líbat. Na rty, krk, klíční kosti, prsa a pokračoval stále níž. Shirley si užívala jeho doteky i polibky a nohy se jí samou slastí podlamovaly. Sirius na chviličku přestal, zvedl ji do náručí a přenesl na postel, kde pokračoval.

***

"Sluší ti to, holčičko," ocenil Jason Benett vzhled své starší dcery, když v domě Benettových scházela ze schodů ve svatebních šatech s vlečkou, ozdobených pod prsy a v pase třpytivými kamínky. Světle hnědé vlasy měla natočené do drobných prstýnků a svázané do drdolu, zespodu byl připevněný závoj, na temeni pak měla posazenou korunku. Za ruku se jí držela Charlotte, která na sobě měla dlouhé bílé volánkové šatičky s fialovým páskem, její vlasy byly vyčesané do vysokého copu a ozdobené živými bílými liliemi, které v kontrastu s její barvou vlasů vynikly.

Jakmile sešly dolů, Veronica jí podala převislou kytici z bílých lilií a fialových růží a se slzami dojetí v očích ji políbila na tvář.

"A mně?" začala se nakrucovat Lotte před dědečkem, aby předvedla krásné šatičky.

"Tobě taky, sluníčko," usmál se Jason a vyzvedl vnučku do náručí.

Shirley se podívala na své rodiče. "Kde je Sean?"

"Remus s Gabi ho vzali," usmála se Veronica a pomalu šla chodbou ke vchodovým dveřím.

"Autem?" vyzvídala a téměř nedýchala, když čekala na odpověď. Byla proti přemisťování s miminkem, i se Charlotte se nerada přemisťovala, bylo to nepříjemné pro dospělého člověka, natož pro dítě.

"Samozřejmě!" ujistila ji její matka. "Oni ví, jaký na to máš názor, a myslím, že by je ani ve snu nenapadlo se s ním přemístit, takže neboj. Navíc chceš přece svatbu bez kouzel a tu mít budeš!"

Shirley se ulevilo a následovala tedy své rodiče a dcerku, aby vyšla do slunného rána a nastoupila do stříbrného vozu svého otce s panenkou oděnou do bílých šatiček a závoje na kapotě. Všichni sice byli kouzelníci, ale Shirley byla zvyklá žít bez kouzel a dnes to vyžadovala i po všech ostatních.

***

Tančili spolu a ani jeden nevnímal, že už dávno nejsou jediní, kteří tančí, protože jejich novomanželský valčík dozněl už před pár minutami. Oni však byli příliš zaměstnaní sami sebou, aby věnovali pozornost takovým drobnostem jako je konec jedné skladby.

Sirius jí právě něco s úsměvem zašeptal do ucha a Shirley se pobaveně zasmála, jako kdyby snad řekl nějaký vtip.

"Já to myslím vážně!" mírný úsměv z jeho rtů zmizel a trochu se odtáhl, aby mohl své ženě pohlédnout do očí.

Chvíli na něj zírala, a když poznala, že opravdu nežertoval, tak se i ona přestala usmívat. "Proč?" zeptala se pouze.

"Protože jsem s našimi dětmi o všechno přišel," pokrčil rameny a podle něj tahle odpověď vše vysvětlovala.

Shirleyino obočí vylétlo vzhůru. "O všechno si s nimi přišel? To nemyslíš vážně! Seanovi bylo jen pár dní, když jsi ho viděl poprvé, takže u něj jsi mohl těžko o něco přijít…nech mě domluvit!" zarazila jeho protesty, když se nadechoval k odporu. "A Charlotte ještě není ani pět, takže u ní jsi toho taky moc nezameškal. Ještě si s nima užijeme! Čekají nás jejich první dny ve škole, odjezdy do Bradavic, první pusy, první lásky, zklamání, rozchody, prostě všechno!"

"Fajn, vyjádřím se jinak," odsekl. "U Lotte jsem toho zameškal dost. To mi nevymluvíš! První úsměv, krůček, slovo a spoustu dalšího, ale hlavně jsem nebyl u narození ani jednoho z nich a neviděl, jak ti roste bříško, nemohl ti být těch devět měsíců nablízku a oporou."

Shirley chtěla namítnout, že s ní být mohl, ale nechtěla se pouštět na tak tenký led. "Takže ty chceš další dítě jenom proto, abys mě viděl tlustou?"

"Ne tlustou, těhotnou!" zamračil se. Měl tušit, že si to přebere po svém a špatně.

"A v tom je jaký rozdíl?"

Sirius si povzdechl. "Vážně to nevíš? Kdybys byla tlustá, tak bych tě miloval a neříkej, že ne, protože to není pravda! Ale když jsi těhotná, tak v tobě roste nový život! Nový život, který jsme stvořili spolu!"

Potřásla hlavou a chtěla na to něco říct, když zahlédla, jak na ni mává její maminka. "Něco se děje," zamumlala a už se prodírala mezi tančícími páry ke stolu, u něhož seděli její rodiče. Veronica měla na klíně posazenou Lotte a vedle Jasona stál kočárek, v němž odpočíval Sean.

Jakmile byla Shirley u nich, Charlotte se pevněji přitiskla k babičce a ke své matce seděla otočená záda. Mladá žena se zamračila a vyslala tázavý pohled k rodičům. Její otec výmluvně pozvedl obočí a hlavou pokynul směrem ke své manželce.

"Musíte se hádat i na vlastní svatbě?" zajímala se Veronica tiše a konejšivě hladila vnučku po zádech.

"My se nehádáme," zašklebila se hnědovláska.

"Ne? Ale odsud to tak vypadá! Kdyby u toho alespoň nebyly děti!" potřásla nesouhlasně hlavou.

"Ale my se opravdu nehádáme!" Shirley pomalu docházela trpělivost. Měla toho za poslední dobu dost a teď ještě tohle. "Sirius jen chce další."

"Další co?" chtěl vědět Jason.

Nadechla se. "Další dítě," objasnila rodičům.

"A ty ne?" snažila se Veronica pochopit, oč tady jde.

"Já nevím," povzdechla si. "Zatím ne. Možná až bude Lotty chodit do Bradavic nebo až tam budou chodit oba, abychom nebyli sami, ale teď dítě nechci! Dvě mi zatím stačí. Copak ty jsi chtěla další dítě po Anne? Navíc sotva pár týdnů po jejím narození?" ptala se své matky.

"Tehdy byla jiná doba," pokrčila rameny. "To víš, že jsem nechtěla dítě hned, když vy dvě jste od sebe sotva rok a půl, ale jinak bych bývala byla ráda za třetí."

"Tak proč jste si ho ještě nepořídili? Třeba by to byl konečně chlapeček, kterého taťka vždycky chtěl," usmála se.

"Nějak pak už nikdy nebyla vhodná doba," zamumlala Veronica a Jason povzbudivě stiskl její ruku.

Shirley zavrtěla s povzdechem hlavou. Neměla o tom vůbec začínat, vždyť věděla, proč nemá dalšího mladšího sourozence. "Promiň, mami. Nechtěla jsem ti to připomínat. Vůbec mi to nedošlo!"

Veronica se pousmála. "To je v pořádku, zlato. Ty přece nemůžeš za to, co se stalo," zvedla ruku a pohladila ji po tváři.

Tím si sice nebyla tak úplně jistá, ale radši to nerozebírala, jelikož tyhle rány byly staré, hluboké a pořád čas od času bolely, takže je nechtěla jitřit dalšími debatami na tohle téma.

***

"Možná až půjde Charlotte do Bradavic," zamumlala Shirley, když leželi se Siriusem v posteli. Ona ležela na jeho nahém hrudníku a on si hrál s jejími zvlněnými vlasy, jejich děti spokojeně spaly ve svých pokojích.

Pousmál se. "Beru tě za slovo," ujistil ji a políbil.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 10. října 2011 v 8:32 | Reagovat

Ty jo, poslední kapitola!!! I když mně teda jako poslední moc nepřijde :D, takže by to chtělo ten epilog,ať se to pořádně uzavře!!! :) prosíííím!!! Ale každopádně se mi líbila a u toho jejich dialogu jsem se fakt smála - Shirley si prostě nemůže odpustit pouštět se do nesmyslných debat i na vlastní svatbě :D .... vážně pěkná kapitola, ostatně stejně jako celá tahle povídka, kterou jsem velmi prožívala :D hlavně, když mě Shirley naštvala...však víš :D ...určitě si ji zase někdy přečtu znovu :)

2 evi evi | Web | 10. října 2011 v 10:38 | Reagovat

no prostě to nutně vyžaduje epilog, kde jsou obě starší děti na nástupišti na cestě do Bradavic a Sirius zamilovaně hladí Shirley bříško. Přesně tak si to představuji:-D

3 Hope Hope | Web | 10. října 2011 v 11:59 | Reagovat

Gigi, to si piš, že vím :-D ono se na to nedá zapomenout :-D když já nevím, jestli bych epilogem celou tu povídku nezničila, i když už mě napadlo, jak by mohl vypadat :-D

evi, ne, ne, ne, přesně tak to být nesmí :-D možná trošku :-D uvidím =o)

4 Delly Delly | Web | 10. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Poslední kapitola? Nějak podezřele mě to překvapilo. Ale souhlasím, chtělo by to epilog! :D Tahle povídka mi bude chybět, byla mezi prvními, který se mi opravdu líbily. Plánuju, že si ji brzy zase přečtu celou a od začátku :-) A tahle kapitola? Skvělá :-) Ale prostě by to chtělo ten epilog :D

5 Hope Hope | Web | 10. října 2011 v 22:26 | Reagovat

Delly, já se pokusím...nebo takhle: napíšu ho, ale nevím kdy a neslibuju, že bude delší než na jednu stránku =o)

6 Misha Misha | 10. října 2011 v 23:34 | Reagovat

juhuu super zaver!! :-)) tohle byla moje oblibena povidka, tak me trochu mrzi, ze uz skoncila, ale na druhou stranu nic netrva vecne, ze?:-) moc se ti to povedlo, a my jsem radi, ze sis na to udelala cas i presto, ze mas ted tak nabity program ;-)

7 Hope Hope | Web | 11. října 2011 v 0:03 | Reagovat

Mish, to já si na to čas našla ráda, pomohlo mi to =o) já tuhle povídku taky měla ráda a když jsem s ní kdysi začínala, tak jsem ani nedoufala, že bude oblíbená a že si ji zamiluju a napíšu ji na mé poměry tak dobře...

8 michalka2510 michalka2510 | Web | 11. října 2011 v 18:11 | Reagovat

Supéér.
A teď promiň,že tak otravuju,ale byla bych mooooc ráda,kdyby taky přibyla kapča pro Který svět? ale nechci ti poroučet,jen se mi ta povídka líbí stejně jako tahle.

9 Hope Hope | Web | 11. října 2011 v 21:30 | Reagovat

[8]: pokusím se k ní něco napsat ;o)

10 Šílenej Šílenej | Web | 14. října 2011 v 21:10 | Reagovat

hmmmm, překvapilas, celou dobu čekám nějakou situaci rozepsanou pomalu na kapesníček a tys to jen "zdrbla", no nevadí, dobrý, ten epilog by se ale fakt hodil

11 Hope Hope | Web | 14. října 2011 v 21:31 | Reagovat

Šílenej, mám pocit, že těch situací na kapesníček bylo v téhle povídce až dost :-D ok, epilog bude :-D

12 Fanynka12 Fanynka12 | 28. října 2011 v 15:25 | Reagovat

Včera jsem jaksi zapomněla okomentovat, takže...Úžasná kapitolka, konečně jsou spolu :-) a svoji :-D moc se těším na epilog :-)

13 Hope Hope | Web | 28. října 2011 v 22:05 | Reagovat

[12]: ode mě jsi snad ani nemohla čekat nic jiného ;o) jo, epilog jsem zrovna dneska rozepsala na papír...

14 Fanynka12 Fanynka12 | 30. října 2011 v 1:01 | Reagovat

[13]: No, i když má někdo svůj styl, přece jenom ho nědy může porušit ;-) Jak se říká výjimka potvrzuje pravidlo :-) No tak to se na něj snad můžeme brzy těšit ;-)

15 Hope Hope | Web | 30. října 2011 v 21:29 | Reagovat

[14]: neboj, brzy se dočkáte něčeho, co jste ode mě snad nikdy nečetli, ale netuším, jak dlouho mi to vydrží =o) to určitě jo =o) já se ho pokusím dopsat, co nejdřív ;o)

16 Fanynka12 Fanynka12 | 31. října 2011 v 16:37 | Reagovat

[15]: Budu čekat ;-)

17 Christie Christie | 4. listopadu 2011 v 22:08 | Reagovat

Měla jsem tuto povídku velmi ráda. Je originální, hezká a milá. :) Nádherná kombinace! Jsem ráda, že to tak dopadlo. :)

18 Hope Hope | Web | 4. listopadu 2011 v 22:47 | Reagovat

Christie, já tuhle povídku milovala =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama