before one month...

25. října 2011 v 0:34 | Hope |  my life in England
...I arrived to England and...




…nějak nevím, co napsat.

Kdybych tenhle článek psala v sobotu, jak jsem měla původně v plánu, tak by byl až nechutně optimistický a z velké části šťastný, jenže jsem se k napsání článku nedokopala, takže se ničeho takového nejspíš nedočkáte.

Jo, fajn, v sobotu jsem byla nakupovat. Mám novou zimní bundu, pyžamo, džíny, svetr - rolák, do něhož jsem se zamilovala na první pohled a hrozně se líbí i mamince holek, a nějaké další drobnosti. Ale to je jedno. Nové oblečení jsem potřebovala, vzhledem k tomu, že jsem sem přiletěla pouze se šesnáctikilovým zavazadlem, že.

Předminulé úterý jsem dostala půl hodinovou přednášku o tom, co mám dělat a nemám dělat, když jsem s holkama a bez nich. Mno, a v neděli jsem pak dostala další o tom, že musím být iniciativní, že moje povinnosti jsou děti a dům. Super, a já si myslela, že jsem au-pair a ne služka! A taky mě nenapadlo, že bych snad holkám měla nahrazovat rodiče, jelikož jejich maminka říkala, že chce, aby holky byly radši se mnou než s ní. Mno, nechci to zakřiknout, takže nenapíšu, co se stalo včera.

Tu neděli jsem obrečela a strašně moc jsem chtěla pryč. Ne domů (co to plácám…já přece nemám domov), ale prostě jinam, k jiné rodině, do jiného města. Ono člověku totiž moc nepřidá, když se mu dostane srovnání s předchozí au-pair, které prý holky nikdy ráno nebrečely. Mno, musím se na to zeptat známé.

Jo, taky jsem minulý týden zběžně viděla fotky a vypadá to, že tady budu i na Vánoce. Víte, jak se dělají takové ty společné vánoční fotky? Mno, jedna tam byla a na ní byla i au-pair. Super. =o/ Ne, že bych snad měla něco proti Vánocům stráveným v Anglii, ale nevadilo by mi, kdybych třeba byla pár dní u taťky, pokud by o to samozřejmě stál, s Terezkou, která je andílek stejně starý jako mladší z holek (je mezi nimi rozdíl jen pár dní, obě - vlastně všechny tři (i ta starší) - jsou narozené v únoru). To mi připomíná, že se s vámi musím o něco podělit. Když jsem poprvé přes skype volala s taťkou, tak se mě Terezka zeptala, jestli přijedu domů a mě to strašně dojalo. Když jsme spolu volali podruhé, tak to bylo den po jejím svátku a ona mi chtěla ukázat, co dostala, ale bohužel nemají zatím webku, ovšem já doufám, že to se brzy změní, protože bych je ráda všechny viděla. =o)

Taky jsem nechcípaná, což se mi vůbec, ale vůbec!, nelíbí. V neděli mě nebolelo v krku, tak jsem si nevzala šátek, mno, a včera jsem si ho opět vzít muselo, protože se bolest v krku vrátila. Prima, vážně prima! Grrr!

A pro ukázku tady mám takovou rekapitulaci pátečního dne:
* uvařila jsem
* uklidila dvě koupelny a jeden záchod
* vyprala
* dvakrát vytřela celou kuchyni a dvakrát polovinu kuchyně
* o půl osmé večer jsem začala dělat jídlo pro rodiče holek, ale stejně jsem udělala blbě bramborovou kaši (podle Dragany (maminka holek) teda) - udělala jsem ji tak, jak jsme ji dělaly doma a jak ji mám nejradši...

A ještě taková poslední věc. Smutné výročí. =o( Dneska jsou to dva roky, co mi umřela nejlepší kamarádka ze základky a mě to bolí pořád stejně. =o( Dokonce jsem ještě nebyla schopná smazat její telefonní číslo z mobilu (ostatně to ani dědovo a ten umřel před více než sedmi lety). Nevím, proč, ale prostě mám s jejich telefonními čísly v mobilu pocit, že tady jsou pořád se mnou. Ano, vím, že je to hloupost, ale prostě nedokážu zmáčknout tlačítko smazat. Možná jednou, za pár let, až nebude tolik bolet zbavení se poslední hmotné vzpomínky. Ok, není to poslední hmotná vzpomínka! Mám fotky, jenže je mám v ČR a ne tady.

Ou, ještě poslední věc. Strašně moc se omlouvám, že nepíšu ani nečtu, ale nemám čas. Nebojte, ke všemu se dostanu, jen netuším kdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elen Elen | 25. října 2011 v 9:04 | Reagovat

Hele, ono to není zas tak neobvyklé, jestli ti holky občas, když jsi s nima sama, brečí. Já teda měla dve, Sáře bylo 12 mám dojem, ale Alici bylo 6 nebo 7, už nevím, a ta byla na mamku dost fixovaná, takže se mit aky jednou stalo, že jsme zůstaly samy doma a ona z ničeho nic začala brečet, zamkla se na záchodě s telefonem a snažila se dovolat mamce a odmítala komunikovat. Chce to zachovat klidnou hlavu, pokud víš, že se nestalo nic vážného. Jsou to děti, musíš to tak brát a zkusit se vžít do jejich situace. Veř, že to ale bude lepší ;)

2 Šílenej Šílenej | Web | 25. října 2011 v 10:06 | Reagovat

no to je ale můra, ať si vaří sama a je s dětma taky ona, ts... to je bordel, od čeho je má?

3 evi evi | Web | 25. října 2011 v 18:05 | Reagovat

no jo, jenže ony taky děti reagují v různém věku na různé věci různým způsobem, takže to, že minulé au pair nebrečely ještě neznamená, že ty jsi špatná. Vždyť děti mívají ta různá období, negativistická, vztekací a tak dál, to se přece nedá srovnávat, co dělaly třeba před rokem a co dělají teď. A co když jim třeba už druhá nebo kolikátá au pir vadí prostě jenom proto, že - jak píšeš - jejich matka chce, aby byly raději s těmi au pair než s ní. Na kolik au pair už si takhle musely zvykat? I kdyby jenom na jednu, tak to pro ně musí být šok, zvyknout si najednou na někoho úplně jiného!

4 Agnes Agnes | 25. října 2011 v 20:46 | Reagovat

Však ty to zvládneš, Evi..bude líp, uvidíš...:)
Když jsem na brigádu hlídala děti, tak jim taky chvíli trvalo, než si na mě zvykly..ono než si děti na někoho zvyknou, tak to chvilku trvá..a jestli se tam au-pairky střídají každý rok...taky bych brečela :)
Co s tou mamkou holek, to ti asi neporadím...nejspíš bych jí kopla do zadku :D.
Měj se...držím ti palečky, ať to všechno zvládneš :*

5 Hope Hope | Web | 26. října 2011 v 0:28 | Reagovat

Elen, ono jde ale o to, že já jsem s nima víc než rodiče...prakticky neustále...a ony docela často brečí, když jim nechci něco dovolit nebo tak...a jsou vzetklé

Šílenej, asi od toho, aby mohla mít au pairku...ba ne, ona je má ráda, jenom prostě s nima nemůže být, protože pořád pracuje...

evi, já už jsem minimálně třetí au pair, což je docela dost, vzhledem k tomu, že holkám jsou dva a půl a tři a půl roku...myslím, že holky jsou od narození s au pairkama...

Agnesko, já vím, že ty bys ji kopla do zadku =o) nejhorší na tom ale asi je to, že já se nebráním...nechám si vyčítat první poslední, pak si postěžuju, pobrečím a funguju dál a líp...víš, skoro nevlastní ségra mi psala, ať dělám všechno, co mám a časem budu moct dělat i něco navíc, jenže mamka holek chce, abych to něco navíc dělala po jediném měsíci tady...někomu možná měsíc přijde jako dost dlouhá doba, ale mě ne...

6 Muhe Muhe | Web | 27. října 2011 v 23:56 | Reagovat

Ty jo, Hope... HOPE! :-)) Drž se... podle tvého článku to tam vypadá na hotové galeje :-// no, rozhodně bych se vzepřela a dohodla si s nimi nějaké rozumné podmínky, nebo klidně smlouvu, jestli jsi ještě nic nepodepsala, tak se můžeš klidně sebrat a odjet, ale když už jsi přijela...  Anglie je pěkná, ale pro mě celkem nudná.
Kámoška byla v Dundee ve Skotsku, taky nakupovala a utratila ta všechny prachy :-D ale byla tam tři měsíce a málem se z těch děcek zcvokla... Já obdivuji lidi, co takhle dokážou odjet, od rodiny, od domova... já to tady miluju, nedokážu odjet ani na druhý konec republiky, natož až za La Manche :-D STRAŠNĚ by se mi stýskalo... Takže v tomhle tě úplně, úplně moc chápu, ale přesto jsi přijela a určitě to byl tvůj sen, tak si to tam užívej, objevuj město a cizí zvyky a až se vrátíš, tak budeš plná krásných pocitů a zážitků :-)) Škoda, že jsi nejela do Francie... :-P

7 Muhe Muhe | Web | 27. října 2011 v 23:58 | Reagovat

Jo a k tomu tvému komentu - šalina se říká v Brně, nebo někde u Třince snad :-D v Ostravě říkáme - tramka - :-D

8 Hope Hope | Web | 28. října 2011 v 0:27 | Reagovat

Muhe, ano, byl to můj sen, stejně jako je mým snem se jednou alespoň na pár dní podívat do Francie ;o) Anglie by mi byla bývala taky stačila jenom na pár dní, ale když už jsem tu na dva roky, tak mi to nevadí, protože Anglie je nádherná...tak já jsem neodjela od rodiny poprvé...dva roky jsem studovala v Opavě, což je od Plzně nějakých 500 kilometrů...tramka, jasně...mno, já nevěděla (nebo zapomněla), že jsi z Ostravy =o)

9 Muhe Muhe | Web | 28. října 2011 v 0:54 | Reagovat

2 roky?! Tak to je šílený, máš můj hluboký obdiv! :-) Ono je přece jenom něco jinýho jet daleko, ale pořád do republiky, než jet za moře, tam je ten spoj, přece jenom, delší... i letenka... hm, ted jsem si vzpomněla na Pravoou Blondýnku, jak trávila Vánoce v Anglii se svou kamarádkou... je to šílené, ale asi se to dá zvládnout :-D

10 Hope Hope | Web | 28. října 2011 v 22:06 | Reagovat

Muhe, ano, ano...a nikdo nechápe, jak jsem se mohla upsat na dva roky...mno, já už taky ne...mno, mně by paradoně trvala cesta z Anglie k taťkovi kratší dobu než z Opavy :-D njn, letadlem to trvá dvě hoďky a pak dvě tři hoďky vlakem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama