Nemuset nic odpouštět

4. září 2011 v 23:58 | Hope |  Pouta minulosti
odpoledne jsem rozepsala tuhle kapitolu, napsala během chvilky celou stránku a protože vás mám ráda (a taky si to chci nechat vytisknout), tak jsem ji dnes dopsala...kapitolu samozřejmě, protože tohle není konec povídky, ani náhodou...ještě vás čekají dvě kapitoly a možná epilog, ale to si ještě rozmyslím =o)
užijte si čtení ;o)



Shirley se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahu, naposledy pohlédla do černomodrého kočárku na spícího syna a zazvonila. Byla v Anglii už čtyři dny, ale teprve nyní se odhodlala k návštěvě rodičů. Bála se toho setkání, i přesto však chtěla poprvé jít sama se Seanem.

Dveře se otevřely a v nich se objevila Veronica, na jejíž tváři se usadilo ohromení. Vypadala, jako kdyby viděla ducha.

"Ahoj mami," mírně se usmála Shirley.

"A-ahoj. Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi v San Francisku. Přijela jsi jenom na pár dní nebo…," nechala větu nedokončenou.

Mladší z žen se ulevilo. Vůbec by se nedivila, kdyby ji rodiče vyhodili a nikdy s ní už nechtěli mít nic společného. Avšak zvědavost její matky dávala znát, že nic takového nehrozí.

"Byla jsem," přikývla. "Před pár dny jsem se vrátila. Vlastně i díky tobě."

"Díky mně?" Veronica pozvedla překvapeně obočí.

"Kdybys neřekla Charlotte, že má brášku, tak by to neřekla Siriovi a já bych nejspíš byla pořád v Americe. Tam se toho stalo za ten necelý měsíc docela dost," kousla se do rtu a zamrkala, aby zahnala slzy deroucí se jí do očí.

Veronica pokrčila rameny. "Nebyl to můj nápad."

"Tak čí? Protože byl vážně chytrý. Muselo vám být přece jasné, že když to Lotte řekne Siriovi, tak mě přijde prosit o odpuštění, ne?"

Paní Benettová se usmála. "Lily tě zná skvěle, aby taky ne, když je to tvá nejlepší kamarádka," v tom okamžiku začalo drobně pršet. "Ale pojď dovnitř! Přece se nebudeme bavit mezi dveřma! Navíc chci konečně vidět svého vnuka!" ustoupila ze dveří, aby její starší dcera mohla dovnitř domu i s kočárkem, v němž si hověl Sean, který se pomalu začal probouzet.

Shirley ještě s obavami kývla bradou do chodby a ztišila hlas. "A nebude se zlobit? Určitě jsem mu hrozně ublížila."

"Nebude. Miluje tě," ujistila ji Veronica. "Hrozně se mu stýskalo. Navíc se taky nemůže dočkat, až pozná svého vnoučka. Bude to v pořádku, věř mi."

Hnědovláska neměla důvod nevěřit. Rodiče je vždy milovali, to jen ona se obávala, že druhý útěk a druhé, víceméně zatajené, vnouče už na ně bude příliš. Evidentně nebylo, za což byla nesmírně vděčná, protože poslední, co by si nyní přála, bylo, aby s ní přestali lidé, jež jí dali život, mluvit. Potřebovala je, tak jako po většinu svého dosavadního života. V těch nejtěžších chvílích tady pro ni vždycky byli a ona si toho nesmírně cenila.

Vzala do náručí Seana a vešla za svou matkou do obývacího pokoje, kde Jason Benett seděl na pohovce a snažil se předstírat, že sleduje zprávy v televizi. "Ahoj tati," pozdravila tiše Shirley a do očí se jí opět nahrnuly slzy. Poslední dobou brečela kvůli každé maličkosti, i když pohled na otce, jehož neviděla několik měsíců, jistě nepatřil mezi maličkosti.

"Holčičko moje!" vyhrkl a hnal se k ní, aby ji mohl obejmout. Těsně před ní se však zarazil, protože mu padl pohled na chlapečka, který třepal ručičkama a hleděl na svého dědečka bouřkovýma očima, jež zdědil po svém otci. "Můžu?" zajímal se Jason.

Žena přikývla a opatrně položila chlapečka do jeho náruče. S úsměvem pozorovala, jak Jason pookřál. Koutkem oka se podívala na Veronicu a ta nemohla vypadat pyšněji. Pravda, Sean nebyl jejich první vnuk, ale byl to první syn Shirley, která se rozhodla, že ho nebude tajit tak dlouho jako malou Charlotte, což pro Benettovi znamenalo opravdu hodně.

***

"Budu se vdávat…," oznámila Shirley zničehonic asi o hodinu později, kdy Sean spokojeně spinkal v kočárku.

Veronica se k ní nadšeně vrhla a se šťastným úsměvem ji objala. Moc to své starší dceři přála a ani se nemusela ptát, kdo je tím šťastným, jenž se stane jejím manželem.

"…a Sirius nám koupil dům," dopověděla, když ji Veronica konečně pustila.

"Cože? Vážně? Kde? Jak vypadá?" začala okamžitě klást otázky paní Benettová. Jason pouze seděl a zkoumavě hnědovlásku pozoroval.

"V Godrikově dole, hned vedle Lily a Jamese a je obrovský! Rozlehlá hala, která je víceméně spojená s obývacím pokojem, co zabírá snad polovinu dolního patra, je v něm krb, pak je dole ještě kuchyně a jídelna. Z haly vedou dvě schodiště nahoru. Tam je ložnice, pokoj pro hosty, pokoje pro Charlotte i Seana a knihovna, která se dá využít i jako pracovna. Na obrovské zahradě za domem je i houpačka," popsala s neutrálním výrazem na tváři.

"Nevypadáš zrovna dvakrát nadšeně," všiml si Jason.

Shirley na něj pohlédla a povzdechla si. "Protože nejsem. Dům je krásný, to ano a představa, že tam bude žít šťastná mladá rodina ještě krásnější, jenže to my nejsme. Ano, máme spolu dvě děti, řekla jsem, že si ho vezmu, ale mám pocit, že si mě kupuje…nebo ne přímo kupuje, prostě se snaží napravit své chyby drahým domem, vybavením a prstenem. O to já mu ale nestojím. Úplně by mi stačilo, kdybych mu nemusela nic odpouštět."

Jason věděl, o čem mluví. "Potřeboval čas, aby to vstřebal. Neměla jsi to před ním tak dlouho tajit," zastal se svého budoucího zetě.

Shirley prudce vstala a začala chodit z jedné strany pokoje na druhou. "Já vím! Vím, že na tom mám svůj podíl viny, ale nemusel mi Lotty hned brát, ne? Vždyť kvůli tomu málem umřel Sean! Sirius si pak přijde, jakoby se nechumelilo s řečma o tom, jak mě miluje, chce si mě vzít a vychovávat společně naše děti. Pokud bychom se měli někdy v budoucnu rozvést, tak se budu bát, že mi nevezme jenom Charlotte, ale i Seana!"

"Ty sis ho ještě ani nevzala a už myslíš na rozvod?" podivil se muž.

Zašklebila se. "Jen přemýšlím, jestli má cenu to riskovat. Dávám dohromady všechna pro a proti."

"A co ti zatím vychází?" zajímalo i její matku.

Pokrčila rameny. "Že bych si ho vzít měla, protože je to otec mých dětí a už ho to stálo spoustu peněz."

"To ale není ten správný důvod ke svatbě!" upozornila ji Veronica.

"To já přece vím! Ale ty jsi chtěla vědět, co mi vychází, tak odpovídám."

"Copak ty ho nemiluješ?" ozval se znovu Jason.

"Miluju," přiznala. "Jenže miluju i Lotty a Seana," zastavila se u kočárku a pohladila chlapečka po hlavičce, "a nechci, aby jim někdy někdo ublížil, natožpak jejich otec."

Veronica Shirley objala kolem ramen. "Neublíží jim. Taky je miluje. Víc než svůj život! To je na něm vidět."

"Kéž bys měla pravdu, mami," zamumlala.

***

"Kdy se vezmeme?" zajímal se Sirius stejně jako každý den posledního týdne. Nejspíš čekal, že začala plánovat svatbu hned, když souhlasila s jeho nabídkou.

Shirley pokrčila rameny. "Ježiš, já nevím. Za měsíc?" navrhla první, co ji napadlo, jen aby od něj měla konečně klid.

"Fajn!" rozzářil se a políbil ji. "A stihneš to všechno zařídit?" na čele měl vrásky, jak usilovně přemýšlel.

"Ale jo, stihnu. Mamka, Anne, Gabi a Lily mi rády pomůžou, to mi můžeš věřit," ujistila ho a zdálo se, že ji to ani nezajímá, ona to však pouze umně skrývala. Po dnešním rozhovoru s rodiči se nemohla dočkat, až se stane paní Blackovou a proto se na cestě domů zastavila u Lily, poprosila ji, aby s ní šla druhý den vybrat šaty nejen pro ni, ale také pro Charlotte a ta nadšeně souhlasila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | 5. září 2011 v 9:13 | Reagovat

Super kapitola!:-)) jenom ta Shirley by nemela porad tolik premyslet :-D ty scena s mimcem a dedeckem se mi libila nejvic :-)

2 gigi gigi | Web | 5. září 2011 v 9:17 | Reagovat

Juchůůůů :D mám první komentář!!! Btw, ještě to dneska proberem u toho kafe - jako PM :D super kapitola ty jo :) sice v jednu chvíli se Shirley fakt chovala nespravedlivě, ale na druhou stranu ona i Sirius měli na tom všem pěkně velký podíl..nicméně, svatba se blíží, jsem nadšená a prostě se mi kapitola opět velice líbila :)

3 gigi gigi | Web | 5. září 2011 v 9:17 | Reagovat

super :D tak první komentář nevyšel :D

4 Šílenej Šílenej | Web | 5. září 2011 v 9:53 | Reagovat

že by se jí v tý makovici konečně rozsvítilo? no sláva, už bylo na čase :D
tak šup, chci svatbu a Sirku, kterej si uroní slzičku :D

5 Misha Misha | 5. září 2011 v 10:59 | Reagovat

Gigi: se teda omlouvam no..:-D

6 Eva Eva | 5. září 2011 v 13:46 | Reagovat

super, tahle už tak utrpna jak minule nebyla :( (Nic proti tobe Hope ale sladarny moc nemusím , vím že ta predchozí kapitola byla nutná k posunutí děje. Tahle je dobrá, sem zvedava jak to bude dál ač už asi tuším kam povedou kroky tvé :)

7 Delly Delly | Web | 5. září 2011 v 17:08 | Reagovat

Nelíbí se mi, jak Shirley přemýšlí! Pch! :D Ale kapitola se mi líbila a těším se na další :-)

8 gigi gigi | 7. září 2011 v 10:41 | Reagovat

[5]: no ty jo :D takové předběhnutí

9 evi evi | Web | 7. září 2011 v 12:13 | Reagovat

chjo, já chci taky takovej dům. Ale pravda, raději s chlapem, který by mi nikam neodvážel moje děti. Shirleyiny pochybnosti docela chápu...

10 Katelyn Katelyn | 22. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

Krásná kapitola a prosím o další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama