Žádost o ruku

30. srpna 2011 v 1:37 | Hope |  Pouta minulosti
po dlouhé době konečně přináším kapitolu k Poutům...ano, mohla bych napsat spoustu výmluv, proč je tady až teď (třeba to, že jsem o víkendu byla na Pilsner Festu, kde jsem neměla notebook), ale pravda je taková, že kdykoliv jsem otevřela tuhle rozepsanou kapitolu, tak mě úplně přešla chuť na jakékoliv psaní a to jsem přesně věděla, co tam chci mít...
dnešní název mluví za vše, opravdu, tahle kapitola je jenom o tom, což nic není a proto je poměrně krátká a má asi jenom stránku a třičtvrtě...
kapitolu dnes nikomu nevěnuji, protože je opravdu hodně divná




Salónek restaurace byl kolem dokola obložen světlým dřevem, které dosahovalo téměř do poloviny výšky místnosti. Jednotlivé stoly byly odděleny zídkami ze stejného dřeva, jaké bylo na zdech. Každý z kulatých stolů byl pokryt ubrusem ve smetanové barvě, stejné, jaká byla stěnách, uprostřed se pak nacházela bordová váza na stejně barevném podkladu s živými bílými liliemi uvnitř. Salónkem zněla tichá pomalá hudba. Celá restaurace působila velice romantickým dojmem.

Shirley pozorovala jednu z latěk jenom proto, aby se nemusela podívat do bouřkových očí, protože pak by nad sebou jistojistě ztratila kontrolu. Tohle na sobě nesnášela, vždycky mu nakonec podlehla a nejen jeho očím, stačila jeho přítomnost. Dnes odpoledne tomu taky tak bylo, navíc měl spojence v podobě její sestry, která ji přemluvila, aby s ním šla na večeři, i když se z toho snažila vykroutit. Jako výmluvu použila svého syna, nemůže ho přece opustit, protože je stále v nemocnici, a i když je riziko zhoršení jeho stavu nižší, stále tam je. Anne však okamžitě přispěchala s podle ní vynikajícím řešením - zůstane s ním v nemocnici sana.

Sirius ji pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu, přimhouřenýma očima a přemýšlel, čím by měl začít. Chtěl jí položit spoustu otázek a jedna byla zásadnější než druhá. Zhluboka se nadechl. "Vrať se do Londýna."

"Proč?"

"Je tam Charlotte," odpověděl prostě, jakoby to snad vše řešilo.

"No a?" pozvedla trochu obočí.

Sirius zalapal po dechu. Tohle nebyla ona. "Shirley, copak ji nechceš vidět?" když viděl její pohled, zalitoval, že se zeptal.

"Proč bych měla? Vybrala si tebe," pokrčila rameny zdánlivě bez zájmu. V jejím nitru se však vše svíralo steskem po dcerce a křičelo touhou ji alespoň na kratičký okamžik spatřit.

Muž se napřímil a nevěřícně zamrkal. "Tohle přece nemůžeš myslet vážně! Já tě nepoznávám! Zajímá tě vůbec, proč si mě vybrala?"

Kousla se do rtu a polkla. "Nezajímá," prohlásila s pohledem upřeným na ubrus.

"Hm," zamručel. "Teď se mi podívej do očí a řekni to znovu! Nevěřím, že bys zanevřela na vlastní dítě jenom proto, že řeklo, že chce bydlet se mnou! A věř mi, že Lotty si je moc dobře vědoma toho, že bez ní nevydržíš! Proto chtěla do Londýna! Byla si jistá, že se tam brzy vrátíš i ty," povzdechl si. "Stejně jako jsem si tím byl jistý já."

Shirley zvedla hlavu a hleděla na něj pomněnkovýma očima plnýma slz. Prokoukl ji. Poznal, že její nezájem je pouhou maskou.

"Vrať se se mnou do Londýna," zkusil to znovu.

Pozvedla obočí. "S tebou?"

Jedinou odpovědí jí bylo přikývnutí.

"A jak by sis to představoval? Myslíš si, že se vrátím do Londýna, do tvého bytu, do tvé postele a že na všechno zapomenu? Jestli jo, tak jsi větší blázen, než jsem si myslela!" zhluboka se nadechla. "Nebo snad chceš, abych se tvářila pouze jako tvá spolubydlící, se kterou nic nemáš?"

Muž překvapeně zamrkal nad absurdností poslední věty. "Ta druhá možnost mě vůbec nenapadla. Ano, chci, aby ses vrátila se mnou a ke mně, ale ne do toho malého bytu, ve kterém jsem bydlel."

"Ne?" ženino obočí vylétlo vzhůru. "Tak kam?"

"Koupil jsem nám dům v Godricově dole vedle domu Lily a Jamese. A když říkám nám, tak myslím tebe, mě, Charlotte, Seana a Buddyho!" oznámil a se zadostiučiněním pozoroval, jak se jí samým překvapením rozšiřují panenky.

"To nemyslíš vážně," zavrtěla Shirley hlavou a nebyla si tak úplně jistá, koho se snaží přesvědčit o tom, že to není pravda.

"Smrtelně," přikývl a jeho výraz nenechával prostor pro žádné pochybnosti.

"Jsi blázen," konstatovala.

Na rtech se mu usadil široký úsměv, vstal ze židle a přešel k hnědovlasé ženě. "Já vím. A proto teď udělám tohle," z kapsy kalhot vytáhl tmavě červenou sametovou krabičku, otevřel ji, klekl si na jedno koleno a pozvedl oči, aby se díval do těch jejích, v nichž bylo snad větší zděšení než před chvílí. "Shirley Benettová, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?"

"Ne," vyhrkla bez rozmyslu.

Sirius překvapeně zamrkal. "Proč?" zamračil se.

"Protože to děláš jenom kvůli našim dětem," polkla a snažila se zahnat slzy, které hrozily, že se jí rozkutálí po tvářích. "Nechápej mě špatně. Já…já tě…," nadechla se, "panebože," zamumlala, ale hned zase pokračovala v dokončení toho, co měla na srdci, "já tě mám ráda, ale ty pouze chceš, aby naše děti vyrůstaly v úplné rodině, a já to chápu, jenže proto se nestanu tvojí ženou, ne teď. Vrátím se s tebou, můžeme všichni žít v domě, který jsi koupil, ale brát se zatím nebudeme. Víš, já ti můžu odpustit, ovšem bude to trvat a bohužel nikdy nezapomenu, to nejde, ublížil jsi mi až moc."

Černovlasý muž se zvedl a přešel zpět ke své židli, aniž by řekl jediné slovo.

***

"Neudělal jsem to, kvůli dětem," vyhrkl o několik desítek minut později, po dezertu, který zakončil vynikající večeři, při níž Sirius neustále přemýšlel nad tím, co mu řekla matka jeho dvou dětí.

"Ne?"

"Ne!" ujistil ji.

Shirley zvedla hlavu a nepatrný okamžik na něj nechápavě hleděla. "Tak proč?"

Krátce se zasmál. Byl to smích s dávkou hysterie. "Protože tě miluju! Nikdy bych si nechtěl vzít ženu, kterou bych nemiloval, i kdyby se mnou měla dětí tucet! Nikdy! Já vím, že tomu nechceš nebo nemůžeš věřit a vím, že nezapomeneš na to, co jsem ti provedl, ale miluju tě a jsem si jistý, že ty mě taky, i když tvrdíš, že mě máš jenom ráda," opět před ní poklekl na jedno koleno. "Takže se tě ptám znovu…vezmeš si mě?"

Shirley na něj nepřítomně hleděla a neměla ponětí, co právě cítí. Doufala, že se jí dneska už nezeptá, protože bylo těžké mu odolávat, když ho tolik milovala, i když mu to nepřiznala. Nyní si byla jistá, že Sirius mluví pravdu, když tvrdí, že si ji nechce vzít kvůli dětem, nebo si spíše jistá být chtěla! Na druhou stranu však měla v živé paměti, jak moc jí ublížil, a nebylo pochyb, že by to dokázal znovu, pokud by jejich manželství z nějakého důvodu nevyšlo. Tentokrát by však mohla přijít nejen o Charlotte, po níž se jí neskutečně stýskalo, ale také o Seana.

Po dvou dlouhých minutách napjatého ticha, kdy se Sirius bál nadechnout, konečně promluvila: "Tak dobře."

Mladému muži se viditelně ulevilo, vytáhl z krabičky kroužek z bílého zlata posázený šesti rubíny a nasadil ho své vyvolené na prst. K prstenu nezapomněl připojit polibek, který mu žena ochotně opětovala. Tolik jí chyběl dotek jeho suchých teplých rtů, že se mu naprosto oddala. Jejím jediným přáním v tu chvíli bylo, aby nikdy nemusela litovat svého poměrně unáhleného rozhodnutí, jež dnes udělala.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evi evi | Web | 30. srpna 2011 v 2:20 | Reagovat

A je ruka v rukávě:D To se nediv, že je kapitola divná, ona ani jiná být nemůže, protože podobné životní situace jsou prostě... divné. Tedy ve smyslu rozpačité, nepříjemné, obě strany by si je rády ušetřily a tak dál. Takže vlastně není divná. Vlastně je úplně normální. Každopádně jsem Shirley tenhle rozhovor vůbec nezáviděla, i když šel nakonec Sirius do kolen. Po tom všem bych dlouho zvažovala, zda mu ještě věřit a dát druhou šanci. Ale teď bych asi měla jít spát a nemlít tady nesmysly8-)

2 nerissa nerissa | 30. srpna 2011 v 10:51 | Reagovat

Moc pěkný :-D Konečně jsme se dočkali a ten trouba se vyslovil. I když tuším brzký závěr, což mě mimochodem děsně mrzí, tak doufám, že brzy napíšeš pokračování ;-)

3 Šílenej Šílenej | Web | 30. srpna 2011 v 12:34 | Reagovat

jupí, bude veselka!!! teď už to chce jen bílej laťkovej plot a houpačku... nevim proč houpačku, ale to se vsákne :-D

4 Hope Hope | Web | 30. srpna 2011 v 12:52 | Reagovat

evi, krásně jsi mi vysvětlila, proč je ta kapitola divná =o) nebo teda, že není divná :-D mno, já nemůžu napsat, jestli mu věří nebo ne, ale ještě mu neřekla, že ho miluje a kdo ví, jestli nakonec před oltář vůbec dojdou...

neriss, trouba - to se mi líbí :-D vyslovil se, vyslovil, ale do konce zbývají ještě minimálně dvě kapitoly...

Šílenej, třeba veselka nakonec nebude ;o) houpačka - to se mi líbí =o)

5 Delly Delly | Web | 30. srpna 2011 v 14:16 | Reagovat

Už jen dvě kapitoly? :-O Jak že veselka nebude? To se mi přestává líbit :D Ne, kecám, líbí se mi to a moc :-) Pořád to u mě zůstává nejlepší povídkou od tebe ;-) A tahle kapitola se mi taky líbila. I když psát bych ji nechtěla :D Tohle bych nenapsala ani za nic, nešlo by mi to :D Ale v tvým podání se mi to líbí :-) Takže opět krásná kapitola a těším se na další! :-)

6 Hope Hope | Web | 30. srpna 2011 v 16:58 | Reagovat

Delly, mno, ony ty kapitoly budou asi tři + epilog, ale radši nebudu plánovat, jinak nenapíšu ani jednu ;o) jestli veselka bude nebo nebude, na to si musíte počkat =oP :-D děkuju za chválu =o) taky mi přijde, že tahle povídka je z těch mých nejlepší, i když soupěří o prvenství s Život není pohádka ;o)

7 Delly Delly | Web | 30. srpna 2011 v 17:40 | Reagovat

No, tři a epilog, to už zní líp :D pf, počkat :D se z toho už zblázním :D nemáš absolutně zač ;-) já jsem vlastně od tebe i tuhle  povídku četla jako první, takže u mě první zůstane stejně :-) prostě se mi líbí asi nejvíc :-)

8 Hope Hope | Web | 30. srpna 2011 v 17:47 | Reagovat

Delly, mně hlavně zní dobře ten konečný počet kapitol :-D jasně, chápu, že u tebe bude vždycky první ;o)

9 Agnes :P Agnes :P | 30. srpna 2011 v 22:35 | Reagovat

Povedlo se ti to, Evi :) Vlastně píšeš čím dál tím líp..:) A jen tak mimochodem, ta rozpačitost a (jak říkáš) divnost se k téhle kapitole skvěle hodila...protože takové pocity by přesně k této situaci patřily. Kdybys napsala, jak zakřičela rozjásané milující "ANO, VEZMU SI TĚ!", jak jim Amorek proletěl nad hlavou a oba je nemilosrdně probodnul šípem...tak bych si myslela, že jsi se zbláznila a jela bych ti plácnout mokrej hadr na hlavu (nebo snad na ta spálená ramena? :D). Prostě to bylo povedené a hezky napsané :) ..

10 Hope Hope | Web | 30. srpna 2011 v 23:51 | Reagovat

Agnesko, ramena už nebolí, tak by na nich ten hadr byl nejspíš zbytečnej :-D a neboj, já se opravdu nezbláznila, i když to tak občas vypadá :-D

11 gigi gigi | Web | 1. září 2011 v 18:00 | Reagovat

Jelikož mi opice celý den trůnící na mém rameni nedovoluje sesmolit nějakou duchaplnou reakci, tak to napíšu stručně :D výborná kapitola, dobřes to požádání o ruku vystihla a napsala, takže super prostě :) ... jo a btw, i do Prahy bych s tebou jela - to by byl mega trip :D :)

12 Hope Hope | Web | 1. září 2011 v 23:51 | Reagovat

Giginko, na tvůj koment jsem netrpělivě čekala :-D o tomhle jsi naštěstí nevěděla =oP mno, já v podstatě do poslední chvíle taky ne :-D jé, tak to jsem ráda, ale tak Brno postačí, já jsem nenáročná :-D

13 Fanynka12 Fanynka12 | 4. září 2011 v 1:30 | Reagovat

Krásná kapitolka, jsem moc zvědavá, jak to bude mezi Shirley a Siriem dál :-)Moc se těším na další pokračování :-) ;-)

14 Hope Hope | Web | 4. září 2011 v 18:50 | Reagovat

[13]: na tom, jak to mezi nima bude dál, už se pracuje ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama