Rána pod pás

16. července 2011 v 3:04 | Hope |  Pouta minulosti
přináším osmnáctou kapitolu k Poutům, o které doufám, že se bude líbit =o) název mluví za vše...rozhodně tahle kapitola nebude optimistická, i když...asi jak pro koho...
kapitolu věnuji Šílenýmu, který se jí nemůže dočkat a Gigi, protože měla opravdu těžký den =o)


James se rozhlédl po lokále, a když spatřil toho, koho hledal, povzdechl si, zavrtěl hlavou a vydal se k němu.
Sirius seděl u baru, před sebou sklenku s ohnivou whisky a po něm se plazila jakási vyvinutá blondýna lehkých mravů. Během posledních pěti měsíců byl tohle zcela normální obrázek, který se vždy o víkendu naskytl Siriovým přátelům, jenž se o něj báli a vydali se ho hledat.
"Siriusi," dotkl se James ramene svého nejlepšího kamaráda. "Můžeš nás laskavě nechat o samotě?" obrátil se na blondýnu a ani se nesnažil předstírat sympatie vůči téhle pochybné ženštině.
"Co chceš?" pohlédl na něj Sirius skelnýma očima, jakmile byla blondýna pryč.
James se zhluboka nadechl a vyslal k nebi tichou modlitbu, aby se opět dokázal ovládat. Na tohle jeho chování sice byl zvyklý, ale stálo ho spoustu sil, aby se udržel a nepopral se s ním. "Lily tě dneska zvala na večeři. Nepřekvapuje mě, že jsi na to zase zapomněl, ale nezabilo by tě, kdybys aspoň zavolal. Třeba bych tě pak pro Lilyin klid nemusel hledat po všech čertech."
Sirius se ušklíbl. Nemohl si nevzpomenout na doby, kdy manželka jeho nejlepšího přítele nemohla z jejich partičky vystát nikoho kromě Remuse a teď se o něj bála. "Tak jsi mě našel, tak se vrať ke svojí milované ženušce a vaším dětem. Hezky je všechny uklidni, že jsem v pohodě a nech mě se tady opít."
"Jenže ty nejsi v pohodě! A opilý jsi taky dost!" upozornil ho James a naznačil barmanovi, aby mu dál nedolíval. "Hele, je to skoro půl roku a ty víkend co víkend sedíš v nějakém baru v okolí svého bytu a opíjíš se do němoty! Tohle by Shirley určitě nechtěla!"
Tichošlápek vztekle otočil hlavou a z očí mu šlehaly blesky. "Mně je srdečně jedno, co by chtěla! Lhala mi! A pak zase utekla, tentokrát ovšem i s mojí dcerou, takže její přání a cokoliv jinýho jsou mi ukradený!"
Dvanácterák na něj zíral a nemohl uvěřit, co právě slyšel. Bylo to vůbec poprvé ode dne, kdy se dozvěděl pravdu, co mluvil o Charlotte jako o své dceři. "Ale chceš je zpátky, že jo?"
"Jak jsi na takovou blbost přišel?"
"Stačí se na tebe podívat," oznámil mu James. "A taky jsi o Lotte mluvil jako o svojí dceři," naklonil se těsně k němu a ztišil hlas: "Můžeš mi vysvětlit, proč se nesebereš a nenajdeš Shirley?"
Sirius si promnul kořen nosu. "Nemám ponětí, kde bych ji měl hledat. A i kdybych ji našel, nemůžu přece zničehonic zazvonit u jejích dveří a chtít, aby se vrátila! Ublížil jsem jí, neodpustí mi, že jsem jí nevěřil."
James se musel pousmát. "Proč nezajdeš za Anne nebo Benettovými, aby ti řekli, kde žije? Kdyby ti to neřekli, tak myslím, že Lily by se nad tebou slitovala a řekla ti to, aniž bys ji musel přemlouvat a slibovat hory doly."
Zatvářil se pochybovačně. "Myslíš?"
"To vím! Lily chybí nejlepší kamarádka. Má tady sice Gabrielle, ale víš, že vždycky měla blíž k Shirley. A Anne chybí sestra, takže," pokrčil brýlatý muž rameny.
Sirius se podrbal na bradě. "Nejspíš máš pravdu." Vzpomněl si na rozhovor, který vedl před pár dny se svým bratrem. Anne ho jeho prostřednictvím žádala, aby se u nich, co nejdříve zastavil. Regulus mu již dávno předtím říkal, že jeho žena nese odchod své sestry opravdu těžce, neboť si ho dává za vinu.
***
Černovlasý muž se příliš nerozmýšlel, protože by jinak utekl, a stiskl zvonek u domovních dveří Shirleyiných rodičů. Dveře se otevřely za několik málo vteřin, které však Siriovi připadaly nekončené, a v nich se objevil vysoký statný muž s lehce prošedivělými vlasy.
Jason se zamračil, jakmile poznal, kdo před ním stojí. Dával mu za vinu, že jedna z jeho milovaných dcer se opět odstěhovala za oceán, i když se o to velkou měrou zapříčinila i sama Shirley. "Co tady děláš?"
"Potřebuju vědět, kde jsou," hleděl mu do očí a vší silou se snažil neuhnout.
Oči staršího muže se zúžily. "A ode mě očekáváš, že ti to jen tak řeknu? Jsi naivní," odfrkl si a začal zavírat dveře.
Sirius strčil pohotově nohu do škvíry dveří. "Musím to vědět! Posledních pár měsíců pro mě bylo utrpením. Nemůžu takhle dál žít, nemůžu žít bez nich!"
Na Jasonovi bylo vidět, jak soupeří sám se sebou, nakonec si povzdechl a dveře znovu otevřel. "Já vím, že to nemůžu dávat jenom tobě za vinu, že utekla. Měla ti říct dávno, že je Charlotte tvoje dcera. Všichni jsme jí to říkali, ale pořád tvrdila, že potřebuje čas a že jí to nebudeš věřit," ušklíbl se, "v tom se, bohužel, nepletla."
Černovlasý muž se začervenal, připadal si jako školák, který neodevzdal úkol.
"Alespoň máš tolik slušnosti, aby ses styděl," pokýval uznale hlavou. "Miluji své dcery a vnoučata nadevšechno na světě! A bojím se, že jsi jediná možnost, jak Shirley a Lotte přivést zpátky, takže ti řeknu, kde bydlí, ale neopovažuj se jim znovu ublížit!" překročil práh a přistoupil těsně k mladému muži. "Protože jestli to uděláš, tak budeš mít co dočinění se mnou! Přísahám, že tě zničím."
Sirius naprázdno polkl. Neměl důvod Jasonovi nevěřit. V té chvíli by mu byl schopný slíbit cokoliv výměnou za adresu, na níž se nacházely dvě osoby, které miloval víc než vlastní život. "Můžete mi klidně zpřelámat všechny kosti v těle, když jim ublížím, jen už mi prosím dejte tu adresu."
Jason se neubránil úsměvu, zavrtěl s povzdechem hlavou a dal Siriusi Blackovi to, co chtěl.
***
Malým bytem na předměstí San Franciska se rozlehlo táhlé zazvonění. Mladá žena šla s úsměvem otevřít, a jelikož očekávala návštěvu v podobě Sally, své kamarádky, s níž se přátelila již od doby, kdy do San Franciska přišla poprvé, ani se nedívala do kukátka. Úsměv jí však ztuhl na rtech, když přede dveřmi nestála Sally, ale Sirius. Hodlala mu přibouchnout dveře před nosem, avšak on to čekal a tak se okamžitě postavil na práh.
"Co tady děláš?" zajímala se a děkovala bohu, že na sobě má volný svetr, v němž není vidět její bříško. Byla na začátku osmého měsíce, ale nikdo jí to nechtěl věřit, všichni, kteří ji neznali, se domnívali, že je sotva v šestém měsíci.
"Přijel jsem si pro svou dceru," oznámil jí. V letadle měl dost času, aby si promyslel svou taktiku a uznal, že přes Lotte to bude snažší. Jistě, neměl by využívat dítě, ale nevěděl, jak jinak by ji přesvědčil k návratu do Londýna a hlavně k němu.
Shirley na něj zírala s otevřenou pusou. "Cože?"
Sirius se shovívavě usmál. "Slyšelas mě dobře. Jsem její otec, mám právo ji vidět a mít u sebe."
"Ty nemáš žádná práva," vrtěla hlavou. "Sám jsi tvrdil, že není tvoje, tak proč najednou ten obrat? Zjistil jsi snad, že muži s dětmi jsou žádanější?"
Krátce se zasmál. "Na to jsi přišla jak?"
Žena pokrčila rameny. "Tak proč? Co se stalo, že chceš být tak najednou jejím otcem?"
"Nic. Prostě jsem si uvědomil, že jsem byl blbec a rodokmen jsi oblafnout nemohla," odvětil prostě a snažil se tvářit neutrálně, i když ho to stálo dost sil. Ubližoval jí svými slovy a byl si toho dobře vědom, ovšem pochyboval, že by ho jinak alespoň poslouchala.
"Po půl roce?" pozvedla obočí.
"Někomu to holt trvá dýl," trhnul rameny.
Shirley rozhodila ruce. "Co ode mě teda čekáš? Mám ti jen tak dát svoji dceru, nechat ji s tebou odletět do Anglie a nikdy ji nevidět? Víš, že to nikdy neudělám! Ona je moje všechno! Vychovávala jsem ji úplně sama, nepotřebovala jsem tě! O nic jsem tě neprosila, tak mi řekni jeden jediný důvod, proč bych ti ji teď měla dát?"
"Jsem její otec! Mám na to právo."
Hnědovláska se zhluboka nadechla. "To už jsem slyšela! A znovu ti opakuju, že ty nemáš vůbec žádná práva! Lotte tě ani nemá uvedeného jako otce v rodném listě."
"Maminko, já chci odjet s tatínkem," ozvalo se za ženinými zády dříve, než Sirius stačil odpovědět. Ani jeden z dospělých si nevšiml, že tam holčička stojí se svým pejskem sedícím vedle její pravé nohy a plyšovým medvídkem v náručí.
Shirley zalapala po dechu a otočila se. "Charlotte," vydechla tiše.
Děvčátko došlo až k nim, věnovalo jeden rychlý pohled vítězoslavně se usmívajícímu Siriovi, načež se zadívalo do modrých očí své matky. "Maminko, já tě mám slašně moc láda a byla jsem s tebou požád, ale s tatínkem jsem byla jenom chvíli."
Shirleyin mozek odmítal uvěřit tomu, co právě slyšela a nezmohla se na jediné slovo. Z očí jí tekly slzy a ona se je ani nesnažila zastavit. Její čtyřletá dcera byla dospělejší, než se mohlo zdát, nejspíš to bylo způsobeno tím, že Charlotte vyrůstala mezi samými dospělými.
***
Shirley zavřela dveře a svezla se po nich na zem. Nemohla dál zadržovat slzy, které nakonec přemohla během balení Charlottiných věcí. Měla pocit, že tohle nemůže zvládnout. Její dcera, človíček, pro nějž by udělala všechno možné i nemožné, aby byl šťastný, jediný člověk, který jí ještě zůstal, jí právě zlomil srdce. Charlottino rozhodnutí Shirley téměř fyzicky bolelo.
Po několika minutách se zvedla a přešla do obývacího pokoje, kde se vysíleně svezla na gauč a rozvzlykala se. V tu chvíli bytostně nenáviděla Siriuse Blacka. S tím, že jí neuvěří, počítala a smířila se s tím, ale věděla jistě, že to, co provedl dnes, mu nikdy neodpustí. Vzít jí její holčičku, to na ni bylo opravdu příliš.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Delly Delly | Web | 16. července 2011 v 8:50 | Reagovat

Ani nevíš, jak dlouho jsem další kapitolu vyhlížela! :D :) Strašně se mi líbí, jak píšeš. A tahle kapitola byla naprosto skvělá :) Doufám, že se brzo dočkáme další :P :)

2 Šílenej Šílenej | Web | 16. července 2011 v 10:32 | Reagovat

kruci, to je drama jako sviň! ale doufám, že už to brzo skončí a konečně budou jedna střední šťastná rodinka
ten Sirka je ale stejně vyčůranej jak mraky

3 gigi gigi | Web | 16. července 2011 v 11:30 | Reagovat

Díky, díky,díky :) fakt jsem tohle potřebovala! Stále si připadám jak přejetá parním válcem :D, ale tohle mi zvedlo náladu :) ...ano, sice jsem opět věděla, co se bude dít, ale zase jako psaný celek to vyznělo jinak, a hlavně skvěle :). Sirius je fakr vyčůranej až běda a já bych mu místo svěho dítětě, dala do náruče tak bomby hnojůvky :D fakt po půl roce, jaj :D No,nic,končím se svým výlevem, jsem moc spokojená, těším se na další :)

4 evi evi | Web | 16. července 2011 v 17:18 | Reagovat

Ježiš, to je hustý!!! Tak on místo, aby přišel a kál se, tak jí ještě odvede dítě, ještě si ani nevšimne, že čeká další a Charlotte s ním ještě dobrovolně jde! Teda já doufám, že tak, jak píšeš Charlotte, tak to holčička udělala záměrně, že se postará o náležité vysvětlení a dá ty dva konečně dohromady! Protože jinak mě z nich obou asi trefí šlak8-)

5 Neznámá Neznámá | Web | 17. července 2011 v 17:09 | Reagovat

Krásný blog..omlouvám se že si tu povídku nepřečtu,ale nebudu tu ti psát,že je pěkná když jsem ji nečetla..Takže krásný blog..^^

6 Passion Passion | Web | 17. července 2011 v 20:07 | Reagovat

To je strašne kruté, čo si tu vyviedla! Umieram, zamdlievam..ČO  bude ďalej preboha?

7 Verča Verča | E-mail | 18. července 2011 v 12:51 | Reagovat

Teď už chápu, proč jsi mi psala, abych tě nezabila. No, upřímně o tom dost přemýšlím.:-D
Jsi zlá, že těm dvěma nedopřeješ, aby byli spolu. Ale já věřím, že to tak nakonec stejně dopadne a běda ti, jestli ne!!!:-D

8 nel-ly nel-ly | Web | 22. února 2013 v 4:44 | Reagovat

škoda, že je to jako HPFF... kdyby to byla originální nebo já nevim, pro jinou generaci... ale přes tohle se nepřenesu :)
jinak ale... fích, nechtěla jsem dočítat kapitolu a dočetla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama