Prosba o odpuštění

25. července 2011 v 2:55 | Hope |  Pouta minulosti
tak jo, dopsala jsem kapitolu =o) opět za to nemůže nikdo jiný než Gigi...ta holka na mě má špatný vliv =oD stačí, aby řekla a já poslušně dopíšu dvě stránky ke kapitole, na kterou jsem celý den nešáhla =oD ale není jediná, u koho stačí, aby napsal slovo a já se ženu udělat, co můžu =oD mno, to je jedno =o)
dneska je tady ale kapitola spíš proto, že mám jednoduše radost, že znám přesné datum odletu do Anglie ;o)
název kapitoly mi moc nesedí, ale na lepší nepřijdu, bohužel...doufám, že se vám kapitola bude líbit =o) a taky doufám, že mě neukamenujete za ten konec =o)
kapitolu věnuji: Gigi, Šílenýmu, evi, Delly, Mishě, Evě a Ditulce za komentáře k 20.kapitole =o)


Charlotte posunovala zeleninu vidličkou po talíři a mračila se na ni. Měla radost, že má brášku a ještě větší, že jí to babička řekla, ale nevěděla, jak to říct tatínkovi. Měla ještě v živé paměti, jak to dopadlo, když se dozvěděl pravdu o ní. Sice tomu nerozuměla, ale věděla, že to nebylo vůbec dobré, maminka tehdy často plakala a ona pak večer ve své posteli taky.
Sirius si všiml podivné zamlklosti své dcery, což u ní bylo neobvyklé. Jindy u večeře žvatlala o zážitcích celého dne, ale dnes ani nemukla. "Lotty, není ti špatně?" zkoumavě na ni pohlédl.
Holčička zvedla oči od talíře a zavrtěla hlavou.
"Tak mi pověz, co tě trápí," vyzval ji s mírným úsměvem.
"Nic," zamumlala a opět věnovala svou plnou pozornost zelenině.
Sirius si povzdechl, zvedl se ze židle, došel k dceři, přiklekl si k ní a chytil ji za bradu. "Pověz mi, co se děje, zlatíčko. Stýská se ti po mamince?"
"To taky. Ale já bych chtěla vidět blášku," v očích se jí zaleskly slzy.
"Ko - koho?" vykoktal Sirius a myslel si, že se musel přeslechnout.
Charlotte zamrkala. "Já mám blášku. Babička mi to žekla, když jsi byl s dědečkem."
Sirius na ni zmateně hleděl. Nemohl tomu uvěřit. Přece by před ním Shirley něco takového nezatajila. Opět! Navíc bylo téměř nemožné, aby si nevšiml, že je těhotná, když tam byl pro Charlotte. Tak nevšímavý přece není! "A jsou v pořádku?" zmohl se na otázku.
"Babička žíkala, že jo," přikývla.
Černovlasý muž pokýval hlavou. "Lotty, obleč se. Musíme ke strejdovi."
***
"Kde je Anne?" vypálil Sirius na Reguluse místo pozdravu hned jak byl v domě.
"Taky tě zdravím. Co tady děláte vy dva?" usmál se na svou neteř a poslal ji s chůvou do kuchyně, kde večeřel jeho syn.
"Potřebuju mluvit s Anne!"
Regulus s povzdechem zavrtěl hlavou a odvedl bratra do salónku, kde ho donutil posadit do jednoho z křesel. "Je v San Francisku."
"Se Shirley?" ujišťoval se Sirius. Když se dočkal přikývnutí, pokračoval: "A neměl bys mi třeba takhle náhodou něco říct?" vyskočil na nohy a probodával ho vražedným pohledem.
Mladší muž se shovívavě usmál. "Proč bych ti to měl říkat, když už to víš? Nebo mi chceš namluvit, že jsi přišel na pozdní návštěvu jen tak a ne proto, že ti Charlotte řekla, že má brášku?"
"Musím vidět rodokmen," prohlásil a ignoroval Regulovu otázku, která byla stejně spíše řečnická. Vyšel z pokoje a vydal se k místu, kde již spoustu let visel gobelín s jeho vypáleným jménem. Předtím než odtáhnul závěsy, ohlédl se na bratra a zhluboka se nadechl. "Sean," vydechl o několik vteřin později tiše a pousmál se při pohledu na to jméno. Hřálo ho u srdce, že má syna a hlavně o něm ví od začátku. Na druhou stranu ho ovšem mrzelo, že se připravil o šanci být u jeho narození. Kdyby býval byl věděl o jeho existenci, tak si z Ameriky neodveze pouze Charlotte, ale i Shirley. Býval by ji odprosil. Nyní se bál, že už je na to pozdě.
"Možná to chvíli potrvá a budeš muset být trpělivý, ale určitě tě vezme na milost," promluvil Regulus, aniž by Sirius řekl jediné slovo, a povzbudivě mu stiskl rameno. "Máte spolu dvě děti a Charlotte jí chybí, i když to neřekne."
"To je dost možný, jenže já se nikdy žádný holky nedoprošoval. To dělaly ony!" ušklíbl se při vzpomínce na dobu, kdy chodil do Bradavic a všechny dívky mu ležely u nohou. To byly časy. Tehdy neměl žádné dítě a ani o potomcích neuvažoval, vlastně vůbec nepřemýšlel nad tím, co bude po škole. Přišlo mu to příliš vzdálené.
Regulus protočil panenky. Doufal, že jeho bratr z toho vyrostl, evidentně se spletl. "Jo, ale tehdy jsi byl mladý a bez závazků. Teď máš dvě děti, laskavě si to uvědom! I kdybys nakonec nebyl se Shirley, tak Charlotte a Sean tady budou a ty se musíš přestat chovat jako nezodpovědný puberťák!"
Sirius se odvrátil od gobelínu a pohlédl na bratra. Nenapadlo ho, že mu právě on bude promlouvat do duše. Vždyť po tom, co odešel z Bradavic, byl Regulus žádaným zbožím, avšak on chtěl pouze Anne. "Dobře, tak se nerozčiluj. Já se jenom prostě bojím, že když tam přijdu, tak mě vyhodí hned, jak mě uvidí."
"No, já být na jejím místě, tak to udělám," ujistil ho. "Ale myslím, že ona teď má úplně jiné starosti než se s tebou dohadovat, abys vypadl. Proč si myslíš, že tam Anne zůstává?"
"Počkej," zarazil se starší z mužů, "copak snad Shirley není v pořádku?" v jeho bouřkových očích byla jasně patrná starost.
"Ona je," uklidnil ho Regulus, "Sean není. Narodil se o dva měsíce dřív. Večer, potom co sis odvedl Lotte. Dozvěděli jsme se to druhý den dopoledne, kdy volala Veronica a od té doby tam Anne je. Chce jí být nablízku, dokud si nebudou doktoři jistí, že Sean bude žít. Teď to už vypadá dobře, ale vyhráno pořád ještě nemá."
Sirius na něj vytřeštěně zíral. "Musím za ní," dostal ze sebe, když se vzpamatoval ze šoku a dokázal myslet pouze na to, že jejich syn nesmí zemřít. Byl si vědom toho, že by to byla jeho vina. Jistě, Shirley by ho ze Seanovi smrti nikdy neobvinila, ale on by si ji vyčítal. Samozřejmě, nevěděl o jeho existenci, dokonce si ničeho nevšiml, což nechápal, avšak stalo se, ale to jeho pocit viny nedokázalo ani zmírnit, natož úplně vymazat.
***
"Co tady děláš, Siriusi?" zajímala se Anne, když se o půl hodiny později objevil před Shirleyiným pokojem s obrovskou kyticí lilií.
"Musím s ní mluvit, vidět ji, poprosit o odpuštění!"
Hnědovláska pozvedla obočí. "Tohle všechno vážně chceš udělat? A co že tak najednou? Proč jsi tady?"
Muž se zhluboka nadechl a snažil se zůstat klidný. "Charlotte mi řekla, že má bratříčka. Tak jsem se stavil u vás, chtěl jsem mluvit s tebou, ale nakonec mi vlastně všechno řekl Reg. Když se dostal k tomu, že můj syn může zemřít, tak už mě v Anglii nikdo neudržel."
"A kde máš Charlotte? Vzal jsi ji sebou nebo ji nechal doma samotnou? Copak ona nechce vidět maminku?" Anne byla naštvaná. Siriuse sice měla ráda, ale když tady před ní stál s kyticí, svým mírně arogantním úsměvem a myslel si, že má právo vtrhnout do pokoje její sestry, měla chuť mu jednu vrazit.
"Nechal jsem ji u vás. Nechtěl jsem ji brát sebou, kdyby mě Shirley vyhodila," pokrčil rameny.
Anne zabodla svůj ukazováček do švagrovy hrudi. "Kdyby záleželo na mně, tak tě vyhodím a nepustím tě za ní. Věřím, že se cítíš provinile, protože sis ani nevšiml, že je těhotná a klidně jí vzal to, na čem jí v životě nejvíc záleželo. Víš, celý týden ji tady utěšuju a přesvědčuju, jak bude vše v pořádku. Dívám se, jak se každou chvíli rozbrečí a není to jenom strachem z toho, že by Sean mohl zemřít, ale i zklamáním z tebe a Charlotte. Nikdy si nemyslela, že bys byl schopný jí vzít dceru!"
Siriův výraz se během Annina proslovu změnil ze spokojeného na kajícný, dokonce se červenal a připadal si jako školák, kterého peskují, protože neudělal domácí úkol. "Jestli jsi teda skončila, pustíš mě za ní? Já vím, že mě možná vyhodí nebo mi dá pěstí a uznávám, že si to všechno zasloužím, ale já ji musím vidět! Prosím!" žadonil.
Žena těkala očima mezi zavřenými bílými dveřmi, za nimiž se nacházel pokoj její sestry, a Siriusem. "Dobře, pustím tě za ní," svolila s povzdechem, "ale celou dobu tam budu s váma. Nedovolím ti, abys udělal nebo řekl něco špatného! A varuju tě, jestli jí budeš chtít odvést Seana, tak zapomenu, že jsi bratr mého manžela. Je ti to jasné?" přísně se na něj zahleděla.
"Samozřejmě."
Anne šla tedy první a ode dveří se usmála na Shirley, která stála u okna a do té chvíle hleděla do nemocniční zahrady, ovšem otočila se, když zaslechla otevírající se dveře. "Vedu ti návštěvu," řekla a kývla na Siriuse, aby vešel.
Shirley zalapala po dechu a musela se chytit opěradla židle. Nečekala, že se tady objeví. Jistě, nebyla tak hloupá, aby předpokládala, že dokáže tajit syna tak dlouho jako dceru, ale opravdu ho nečekala tak brzy. "Kolik toho víš?" zajímala se.
"Všechno," odpověděl, došel k ní a podal jí kytici.
"Děkuju," zamumlala. Popadla prázdnou vázu stojící na stole, naplnila ji vodou a vložila do ní lilie. Neubránila se letmému úsměvu, Sirius si pamatoval, jaké květiny má ráda a to se o tom pouze mezi řečí zmínila na svatbě Jamese a Lily. "A jsi tady protože?"
Muž se nervózně ošil. "Chtěl jsem vidět tebe a taky našeho syna."
Ženina tvář byla nyní jako vytesána z kamene. "Věříš, že je tvůj? Nenařkneš mě, že jsem byla těhotná už předtím a pak nepřijdeš a nevezmeš mi ho? Nebo jsi přišel právě proto, abys mi ho vzal?"
"Ne!" vyjekl a nemohl uvěřit, z čeho ho obviňuje. "Tedy ano, věřím, že je můj a ne, nechci ti ho vzít! Ani teď, ani nikdy jindy!" ujišťoval ji. "Přišel jsem tě poprosit o odpuštění. Kdybych věděl, že čekáš dítě a že se budeš bát o jeho život, tak bych Charlotte nikdy neodvezl…"
"Tím jsem si jistá," zamumlala.
"…odvezl bych si vás obě! Přemlouval bych tě tak dlouho až bys svolila, že se se mnou vrátíš do Londýna!"
"K tobě?" pozvedla obočí.
Sirius rozhodil ruce. "To bych chtěl moc, ale úplně by mi stačilo, kdybys byla v Londýně, protože to bych o tebe mohl denně bojovat."
Shirley překvapeně zamrkala a vrhla rychlý pohled na Anne sedící na nemocniční posteli, jejíž obočí právě vylétlo vzhůru. "Proč bys to dělal?"
"Protože tě miluju! A vím, že mi to teď neuvěříš a budeš si myslet, že to dělám jen kvůli našim dětem, ale není to tak! Vzal jsem ti Lotty, protože jsem předpokládal, že bez ní nebudeš moct být a proto se ke mně vrátíš. Vím, že to zní hrozně, ale já vás potřebuju! Ten půl rok, kdy jsem byl sám, byl příšerný! Snažil jsem se smutek zahnat alkoholem a známostmi na jednu noc. Zase ze mě byl ten student Bradavic, který střídal holky stejně často jako ponožky a netvrdím, že jsem zrovna dneska nevzpomínal na dobu studií, ale už nejsem takový! Chci s tebou žít a chci společně vychovávat naše děti!" dokončil svou řeč a čekal na Shirleyinu reakci.
Shirley se musela posadit, bylo toho na ni příliš. Chtěla mu věřit, tak strašně chtěla, ale bála se zklamání. Nebyla sama, musela se starat o dobro svých dětí a děti potřebují milující domov a oba rodiče. To všechno věděla, a přesto ho musela poslat pryč. "Siriusi, já vím, že ti záleží na Charlotte a teď snad i na Seanovi, i když jsi ho ještě neviděl, ale, prosím tě, odejdi. Potřebuju být sama, abych si to všechno promyslela a rozhodla se, co je nejlepší pro nás pro všechny, ne jen pro nás dva."
Sirius pokýval hlavou. "Tohle je víc než jsem čekal. Myslela jsem, že mě vyhodíš, aniž bys mě nechala říct jediné slovo, takže já teď sice odejdu, ale zítra se vrátím a budu se vracet každý den, dokud mi neřekneš, jak ses rozhodla," upozornil ji, odešel z pokoje a nechal za sebou dvě překvapené ženy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ovečka Ovečka | Web | 25. července 2011 v 10:32 | Reagovat

Pokorný Sirius... Kdo by to byl čekal :D :D :D

2 Delly Delly | Web | 25. července 2011 v 11:15 | Reagovat

Hej, tak to byla naprosto úžasná kapitola! :D A ten konec je skvělý, nemůže mít taky všechno hned :-) Úžasně napsaný, jako vždy :-) A doufám, že brzy bude další :-) ;-) A děkuju za věnování! :-)
Mimochodem, nechtěla bys spřátelit? :-)

3 Misha Misha | 25. července 2011 v 11:16 | Reagovat

aww krasna kapca, Sirius je preci jen zlaticko:-)) uz se tesim na pokracovani, doufam ze to dobre dopadne...:-P

4 gigi gigi | Web | 25. července 2011 v 12:33 | Reagovat

Ú - Ž - A  - S - N - É!!! Celou dobu jsem se culila, jak měsíček na hnoji :D, protože to fakt byla super kapitola! A jsem ráda, že jsem tě "donutila" ji napsat :D (pf, kdybys nechtěla, tak ji nenapíšeš, tak to na mě neházej :D)...a i když mě mrzí, že už se to chýlí ke konci, tak se těším na další kapitolu a určitě si tuhle povídku někdy pak přečtu znova :)

5 Eva Eva | 25. července 2011 v 13:46 | Reagovat

noo :) zajimave... jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a zda se dají dohromady :)

6 Šílenej Šílenej | Web | 25. července 2011 v 18:58 | Reagovat

doprčiček, Sirka se fakt nezdá, dobře on... i ty... tak šup, šup, další kapitolu čekám hned zejtra po probuzení místo raníčku :D

7 evi evi | Web | 26. července 2011 v 17:05 | Reagovat

Hele tak zprvu mě Sirius těmi trochu namyšlenými kecy dost štval a být Anne, tak ho snad i vykopu pryč, ať se ještě chvíli kaje, no ale u Shirley už to zvládnul vcelku upřímně, takže doufám, že ti dva nakonec přece jen najdou štěstí i s celou rodinkou:-)

8 Olinka Olinka | 6. srpna 2011 v 16:10 | Reagovat

Ahoj super povídka...Chceš se spřátelit právě začínám psát povídku.
http://hp-povidky.blog.cz/1108/kapitolovky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama