Na druhu nezáleží

10. července 2011 v 20:46 | Hope
konečně jsem dopsala povídku na přání pro Gigi, která má bez asi tří řádků tři stránky a je tam strašně moc hvězdiček
zadání bylo: Postavy: Remus Lupin a Chloe Cooneyová, oba ve své vlkodlačí i lidské podobě Místo+doba: je asi jasné :D Bradavice a Prasinky, 1977 :D Malá pozn. pod čarou :D Děj nechávám víceméně na tobě, zakomponuj tam to, o čem jsme se bavily. Hlavně z toho prosím nedělej moc velkou slaďárnu a zkus otevřený konec, ani šťastný ani smutný. Jestli tě nic nenapadne,tak to zakonči smutně :D
nevím, jestli se mi to podařilo splnit a povídka se mi tak úplně nelíbí, ale dokážu s tím žít, protože poslední dobou nemám na nic náladu a mám chuť něco rozbít, ale to je jedno...
povídku věnuji samozřejmě Gigi


Remus Lupin ve své vlkodlačí podobě doběhl na mýtinu v hloubi temného lesa a dlouze zavyl. Nenáviděl úplněk, nenáviděl vlkodlaka, kvůli kterému se měsíc co měsíc měnil v krvelačnou zrůdu, a v neposlední řadě nenáviděl sebe. Opakovalo se to každý měsíc už více než deset let a vždy během těch několika málo dní, kdy ho ovlivňoval úplněk, si přál zemřít. Normálně s ním v těchto chvílích bývali jeho přátelé, ovšem dnes měl James rande, Sirius ležel na ošetřovně a Petr…no, ten by mu byl nejspíš k ničemu. Těžko by mu ve své krysí podobě dokázal v něčem zabránit.
Nalevo od Remuse praskla větvička, ten zvuk působil v relativním tichu lesa jako výbuch granátu. Otočil hlavu a spatřil ji. Byla to dívka, stejná jako on. Nebyla prvním vlkodlakem, jehož v lese potkal, ale ihned upoutala jeho pozornost. Její oči totiž nebyly vlkodlačí, ale lidské. Nevěděl, jak je to možné, ovšem bylo to tak. Jejich barva byla zvláštní, u zorniček pomněnkově modrá, která tmavla směrem k bělmu, kde byla tmavě modrá jako noční obloha. Znal ty oči, jen si nedokázal vzpomenout, komu patří.
***
"Chloe, co se s tebou děje? Jsi jako vyměněná!" vrtěla Lily hlavou, když ji její kamarádka opět nevnímala. Za poslední půl hodinu potřetí. "Já vím, že byl úplněk, ale nikdy jsi po něm nebyla takhle mimo," šeptala a ostražitě se dívala kolem, aby se ujistila, že je nikdo neslyší.
Hnědovláska trhla rameny. Strašně ráda by se kamarádce svěřila s tím, co zažila, ale nemohla. Kdyby řekla Lily, že se jako vlkodlak zamilovala do jiného vlkodlaka, určitě by ji považovala za blázna.
Rudovláska si povzdechla. "Chloe! Myslela jsem, že jsme kamarádky."
"Taky, že ano," potvrdila.
Lily rozhodila ruce. "Tak proč se mnou nemluvíš? Proč mi neřekneš, co se děje?"
"Nemůžu. Alespoň zatím."
"Proč?" nechápala zelenooká dívka.
Chloe se nevesele uchechtla. "Nechala bys mě zavřít k Mungovi."
Lily se rozesmála. "To je to tak zlé?"
"Horší," mrkla Chloe na kamarádku.
Lily poznala, že nic dalšího z kamarádky nedostane, tak se v tom radši dál nevrtala. Ale i přesto na to neustále myslela. Něco se stalo a ona jen doufala, že to není nic špatného, protože toho si Chloe zažila již dost.
***
"Já se zamiloval," oznámil zničehonic Remus svým přátelům.
Sirius s Jamesem na něj překvapeně zírali, zatímco Petr hleděl do prázdna a evidentně kamarády nevnímal.
"Gratuluju!" poplácal kamaráda po zádech Sirius. "Kdo je ta šťastná?"
Remus pokrčil rameny. "Já nevím."
"Jak je možné, že to nevíš?" zamračil se James. "Počkej, že ty se nám to bojíš říct, protože je to nějaká ošklivka?"
"Nebo je ze Zmijozelu?" navrhl další možnost Sirius a trochu se zamračil.
"Ani jedno!" odsekl plavovlasý chlapec. "Nevím, kdo to je, protože," zhluboka se nadechl, "jsem ji poznal, když byla vlkodlak."
"Co?!" vyjekli James a Sirius unisono.
Jejich zděšené výkřiky probrali Petra. "Co se děje? Uniklo mi něco?" zamrkal a těkal očima po kamarádech.
"Remus se nám zamiloval," oznámil mu kapitán nebelvírského famfrpálového družstva.
"A?" povytáhl obočí.
"A je to vlkodlak," dodal tiše Sirius, jelikož ve společenské místnosti bylo čím dál tím miň lidí.
Petr se na něj díval jako na blázna. "Já vím, že Remus je," neurčitě mávnul rukou, "však víte."
Oba černovlasí chlapci se na sebe podívali a zachechtali se.
Remus protočil panenky, potřásl hlavou a vysvětlil Petrovi: "Ta holka je vlkodlak. Potkal jsem ji v lese na mýtině a něco mě k ní přitahuje. Navíc má strašně krásné a zvláštní oči," pousmál se zasněně.
Červíček se nezmohl na slovo. Bylo to pro něj příliš velké sousto a nejspíš se od něj stejně nečekala žádná odpověď.
"Co s tím teď chceš dělat? Jak ji najdeš?" zajímal se chlapec s bouřkovýma očima.
"Podle těch očí," oznámil kamarádům.
***
Chloe postávala spolu s Lily, Mary a Jackie před učebnou Obrany a snažila se nedat najevo svou nervozitu. Během víkendu si všimla, jak se Remus dívá každé holce do očí. Zatím sice ne těm z Nebelvíru, ale byla si jistá, že dřív nebo později k tomu dojde a pak zjistí, že to ona s ním byla v tom lese.
Tak trochu čekala, že by se mohl zlobit, protože mu neřekla, že je stejná jako on. To, že je Remus vlkodlak, bylo jakýmsi veřejným tajemstvím, zatímco o Chloe to věděli v Bradavicích pouze tři lidé, ředitel, madame Pomfreyová a Lily. Většina profesorů sice měla podezření, ale nikdo z nich jistotu.
Dokonce ani svým ostatním kamarádkám a spolubydlícím neřekla o tom, jaká vlastně doopravdy je. Nejdřív k tomu neměla odvahu a poté pro změnu nebyla ta správná příležitost.
"Ahoj holky," pozdravil je s úsměvem Remus, když k nim došel.
"Kde máš kluky?" zajímala se Lily.
Chlapec mávl rukou. "Vždyť je znáš, zdrželi se na snídani, ale neboj, za chvíli dorazí. Jamese se tě totiž nemůže dočkat," mrknul spiklenecky na zrzku.
Lilyiny tváře znachověly. Už pár měsíců chodila s Jamesem, ona si stále nezvykla, že jeho přátelé jsou i jejími a také, že James má pro ni stejnou slabost jako první den. Vydržel bez ní sotva pár hodin, pokud to bylo déle, bylo s ním k nevydržení.
Remus se ve snaze o zmírnění Lilyiných rozpaků rozhlédl po jejích přítelkyních. Mary a Jackie mu opětovaly úsměv, jen Chloe hleděla do země a nervózně si kousala spodní ret. "Dneska jsi nějaká tichá, Chloe," prohodil, neboť tato hnědovláska byla upovídaná, alespoň ve společnosti kamarádek, a podle zvonivého smíchu jste ji našli vždy a všude.
Na kratinký okamžik se mu zadívala do očí, ale i taková chvilička stačila, aby plavovlasý chlapec poznal tu barvu.
"Chloe," vydechl sotva slyšitelně.
Dívka si uvědomila, jakou udělala chybu a opět rychle sklopila zrak. Proklínala se, že neodolala a podívala se na něj. Věděla, že teď už Remus ví, kdo to byl v Zapovězeném lese a zrovna tohle nechtěla. Naštěstí to ale nemohli v té chvíli řešit, jelikož přiběhl James a v téměř stejný okamžik se otevřely dveře učebny.
***
"Proč se mi neustále vyhýbáš?" ozvalo se nečekaně vedle ní. Hlas byl sice tichý, ale poznala by ho všude. A navíc na přítomnost Remuse Lupina vždy neomylně reagovalo její srdce, které se splašeně rozbušilo. Milovala ho. Milovala ho již dva a půl roku, od doby, kdy začala chlapce vnímat jako něco víc než kamarády.
Očima hypnotizovala písmena napsaná její rukou na pergamenu, jejž měla rozložený na stole před sebou. "Já se ti nevyhýbám," odvětila šeptem, aby nerušila ostatní studenty, kteří právě byli v knihovně.
"Ale ano, vyhýbáš!" posadil se proti ní. "Chloe, já sice nechápu proč, ale nemáš k tomu žádný důvod!"
"Že nemám?" zvedla hlavu a konečně na něj pohlédla. "Lhala jsem ti."
"Lhala?" vypadal zmateně.
Dívka si povzdechla. "Možná nelhala, ale to nemění nic na tom, že jsem ti neřekla, že jsem vlkodlak a o tobě to přitom ví vlastně všichni," v jejích modrých očích se zračily slzy lítosti. Za poslední týden, kdy se chlapci úspěšně vyhýbala, měla spoustu času nad vším přemýšlet. Bylo jí líto, že mu to neřekla. Kdyby to bývala byla udělala, nemusela být během každého úplňku tak osamělá. "Omlouvám se," dostala ze sebe a opět sklonila hlavu.
Remus ji chytil za bradu a donutil ji, aby se na něj podívala. "Neomlouvej se. Já to chápu," ujišťoval ji s mírným úsměvem na rtech.
Zatvářila se pochybovačně. "Vážně? Já ne! Nechápu, proč jsem to nikomu neřekla! Celé roky jsem na to byla sama! Ani Lily, moje nejlepší kamarádka, to donedávna nevěděla! A neměla jsem ponětí, jak jí to říct, aniž bych jí tím neublížila. Říkáme si všechno."
"Každý se s tím prostě vyrovnává jinak. Někdo to řekne a někdo druhý si to nechá pro sebe. Určitě existují i vlkodlaci, o nichž to nikdo neví," zarazil se, "myslím lidé z jejich okolí."
Hnědovláska přikývla a rychle zamrkala, aby zahnala slzy, které ji stále ještě pálily v očích.
***
Od rozhovoru, který vedli v knihovně, se od sebe prakticky nehnuli. Každou volnou chvilku trávili společně, povídali si o škole, o společném tajemství, o svých přátelích, ovšem hovoru o budoucnosti se vyhýbali. Remus toto téma sice párkrát nadhodil, ale Chloe vždy odvedla řeč pryč, protože věděla, že žádná společná budoucnost není.
Strávili spolu i poslední úplněk v Bradavicích. Zbytek Pobertů se cítil dotčeně, ale věděli, že proti jejich lásce, i když Remus ani Chloe neřekli ta dvě slova, tak mezi nimi láska byla, nic nezmůžou a tak jim nezbylo než se smířit s faktem, že Remus je jednou během úplňku nepotřebuje.
Remus a Chloe k sobě byli přitahováni magickou silou, která se během noci, kdy na nebi zářil celý měsíc, ještě umocnila. Nebyla potřeba slov, oba věděli, co se děje a oba byli připraveni to udělat. Milovali se, a i když se tak stalo v jejich vlkodlačí podobě, stále to byli oni.
***
Den odjezdu z Bradavic byl pro sedmáky protkaný nostalgií. Většina z nich ale věděla, že se znovu setkají za pár dní, týdnů či měsíců někde jinde. Někteří možná získají stejnou práci, jiní zajdou na kafe, protože si budou vzájemně chybět. Všichni si uvědomovali, že přátelství, která navázali ve škole, budou trvat i nadále.
Nástupiště devět a třičtvrtě bylo plné rodičů čekajících na své ratolesti. Nechyběli ani Cooneyovi, Chloeini rodiče. Jakmile je dívka zahlédla, oči se jí naplnily slzami a otočila se na Remuse.
"Co se děje?" zajímalo chlapce.
Chloe mu nedokázala odpovědět, stoupla si na špičky a políbila ho. Polibek byl naléhavý a ona si přála, aby nikdy neskončil, ale musel. "Miluju tě! A vždycky budu! Nezapomeň na to," pošeptala mu do ucha a naposledy ho krátce políbila, než se vydala za rodiči a opustila nejen nástupiště, nádraží a město, ale i zemi, v níž se narodila, v níž sedmnáct let žila a v níž nechávala svou první lásku.
Tehdy viděl Remus Lupin Chloe Cooneyovou naposledy. Rozhodně to ale nebylo naposledy, co na ni myslel. Byla první dívkou, kterou miloval a navíc byla stejná jako on, to dělalo jejich lásku snad ještě silnější. Nikdy na ni nezapomněl, ovšem musel žít dál, dokud nepotkal jinou ženou, se kterou byl šťastný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LoLo* LoLo* | 10. července 2011 v 21:10 | Reagovat

ja to nechapu :( proc odjela i ze zeme? a proc to ttak rychle na nej vyklopila?
a jak e stala ona volkodlakem? a je to nejaka postava ze serie HP? :)

2 Hope Hope | Web | 10. července 2011 v 21:13 | Reagovat

[1]: odjela, protože musela kvůli rodičům, ale to je vlastně nepodstatné...tak Remus poznal, že je vlkodlak, tak nemělo cenu to tajit...ji pokousal jako desetiletou vlkodlak, protože byla takové hodně neposedné dítě a v lese, místo, aby se držela rodičů, se zatoulala a narazila na vlkodlaka...není to postava z HP =o)

3 Šílenej Šílenej | Web | 10. července 2011 v 22:26 | Reagovat

krucinál, tys to s tim smutnym koncem fakt udělala, chjo, no co nadělám... bylo to moooooooooooooooc pěkný!!!

4 gigi gigi | Web | 10. července 2011 v 22:38 | Reagovat

Hope! :D neříkala jsem ti,ať ten sex ve vlkodlačí podobě vynecháš :D ty mě nevnímáš!! :D ale jinak to bylo skvělé, sice takové rozkouskované a přišlo mi to strašně kraťoučké, i když to byly skoro 3 stránky,ale super...ten konec se ti povedl :) jak jsem to četla, skoro jsem si přála, abych ti zadala hepáč, ale jsem spokojená :) děkuji, dupa :)

5 Passion Passion | Web | 11. července 2011 v 12:14 | Reagovat

Ahoj! Aj ty máš dnes jedinečnú možnosť sa stať súčasťou najnovšej poviedky! Stačí len vyplniť dotazník na našom blogu a môžeš byť medzi 4 vybranými! Viac info:
http://ourunwrittenworld.blog.cz/1107/nabor-do-poviedky

6 Delly Delly | Web | 11. července 2011 v 14:30 | Reagovat

Bylo to úžasný :) fakt hodně povedené :)

7 evi evi | Web | 11. července 2011 v 15:46 | Reagovat

Jsem čekala, jak ten nehappyend navlečeš, a tys ji prostě nechala odjet ze země. Chudák Remus, no ten měl ostatně vůbec smůlu - a až tu jeho smrt uvidím ve filmu - achjo...

8 Marcelka Marcelka | E-mail | Web | 13. července 2011 v 17:01 | Reagovat

Čauky, hlasuj o nejoblíbenější kapitolu z HP a relikvie smrti, jinak je tam nová kapitola k povídce Jelen a Laň :-D

9 Marcelka Marcelka | E-mail | Web | 13. července 2011 v 17:25 | Reagovat

čauky, na mém blogu sdružuje všechny HP povídkaře, tak pokud píšeš, tak se přidej :-D

10 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 25. prosince 2011 v 20:32 | Reagovat

Hezu povídka, ale ten konec je docela smutnej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama