Lehce nabyl, lehce pozbyl

9. června 2011 v 2:21 | Hope |  Pouta minulosti


já vím, já vím, měla tady být kapitola k Život není pohádka nebo Srdci neporučíš, ale vzhledem k tomu, že Gigi je člověk, který jeden den chce tuhle povídku a druhý zase jinou, tak tady máte téměř čtyř stránkovou kapitolu k Poutům...kapitola původně měla vypadat úplně jinak a měla mít dvě stránky, ale vzniklo z toho tohle a i když je to kapitola poměrně smutná a plná zvratů, řekla bych, tak se mi líbí a jsem na ni opravdu hrdá (mno, snad mi to vydrží dlouho =o) )
jo, kdyby se někomu chtělo (jakože o tom dost pochybuju, ale zkusit to musím), tak by mi mohl tuhle povídku přeložit do angličtiny já si na to netroufám, alespoň zatím...

mimochodem, mám rozepsanou kapitolu i k Jako Romeo a Julie, tu si přeje Drom...stejně jako mám rozepsanou druhou knížku a taky kapitolu k povídce, k níž jsem zatím zveřejnila pouze info, Stará láska nerezaví a to je mysím všechno, co mám tak rozepsané jo, a taky jsem dopsala Letní kurz asi v deset večer, takže se nad články brzy objeví odkaz na 7.část ;o) vlastně to není všechno! mám rozepsanou i kapitolu k Začalo to snem... ;o) (já vím, že tu povídku nikdo nečte, ale je to moje prvotina a já ji dopíšu a basta!)

mno, ale teď už dost povídání a pusťte se do čtení =o) doufám, že se vám bude líbit a napíšete mi svůj názor na ni ;o) a abych nezapomněla, tohle je ta kapitola, k níž mám název už celkem dlouho =o) vlastně od posledního "kafe" s Gigi


Shirley zírala na rozzuřeného Siriuse a nemohla uvěřit, jakou má smůlu, ovšem musela přiznat, že měla i neskutečně štěstí. Bezmála šest měsíců se jí podařilo před Siriem tajit, že je Charlotte jeho dcerou a teď vše ztroskotalo na jeho jedné neplánované návštěvě Blackových.
Nevěnovala Siriovým slovům pozornost, neboť byla myšlenkama v nedávné minulosti, na oslavě Charlottiných čtvrtých narozenin.
Shirley byla proti uspořádání oslavy, ale Charlotte se spojila se Siriem, takže své snahy vzdala a podvolila se.
Její dcerka si žádala oslavu se vším všudy, včetně pozvánek a několika patrového dortu- to byl Siriův nápad a holčička se ho okamžitě chytla. Shirley mohla jen děkovat Bohu, že ani jednoho z nich nenapadlo pozvat klauna, protože to už by na ni bylo opravdu moc. Nesnášela klauny.
A tak se tedy stalo, že jednoho slunečného odpoledne se na zahradě domu jejích rodičů sešlo deset dospělých a pět dětí. Dospělí postávali u grilu nebo posedávali pod altánkem a děti pobíhaly kolem spolu s Buddym.
Shirley potřebovala být chvíli sama a tak se se skleničkou džusu procházela po zahradě. Od rána měla divný pocit. Bála se prozrazení svého tajemství. Bylo jí jasné, že měla Siriovi už dávno říct pravdu, vždyť spolu už skoro čtvrt roku bydleli a Charlotte mu říkala tati! Vlastně už tehdy byla překvapená, že její tajemství je stále tajemstvím. Musel si přece všimnout podoby, každý v jejich okolí si toho všimnul! Jenže Sirius na každou větu typu: Máte krásnou dcerku nebo Ta je vám ale podobná či další, reagoval shovívavým úsměvem. Za celou tu dobu se o tom spolu ani nebavili, Shirley netušila, co si o tom myslí a přitom by strašně moc chtěla.
Když už se stmívalo a děti byly v domě, kde se ty větší dívaly na televizi a ty menší spaly, konverzace se venku ubírala směrem, jenž se Shirley příliš nezamlouval.
James se Siriem měli trošku víc upito a James si začal kamaráda dobírat. "Tak jak se cítíš, taťko? Zničehonic se dozvědět, že máš čtyřletou dceru, to asi není nic, po čem bys toužil, co?" poplácal ho soucitně po rameni.
"Jasně, jako kdyby Lotty byla moje!" zasmál se Sirius.
Shirley napjatě čekala, co na to James odpoví a kdyby věděla, že ji to neprozradí, tak na něj použije kouzlo, které ho umlčí.
"Ona je, kámo!" ujišťoval ho bývalý nebelvírský chytač. "Počkej! Ty to nevíš?" v tu ránu mu zmizel úsměv ze rtů a zděšeně se rozhlédl po ostatních, načež déle spočinul pohledem na hnědovlásce. Ta měla slzy v očích, zhluboka dýchala a nevěděla, co cítit. V tu chvíli nedokázala myslet na nic jiného než jak ublížit manželovi své nejlepší kamarádky.
"Jamesi? Lásko? Myslím, že by ses měl jít podívat na děti!" procedila Lily, která přistoupila k Shirley a objala ji, skrz zaťaté zuby.
Její manžel vypadal zmateně. "Co? Proč?"
"Prostě jdi!" zavrčela, což pobavilo hlavně Remuse. Znělo to totiž jako vrčení vlkodlaka nebo přinejmenším psa.
Jakmile James neochotně odešel do domu, Sirius se uvolněně zasmál. "Koukám, Lily, že ho máš pěkně vycvičenýho. Ještě líp než na škole."
Shirley se nadechla a odkašlala si, aby uvolnila stažené hrdlo. "Siriusi, to, co říkal…," zavrtěla hlavou, nevěděla, jak pokračovat.
"Asi toho jenom moc vypil," usmál se. "Za normálních okolností by ho to ani nenapadlo. Neboj, zlato, neberu ho vážně. Přece bys mi řekla, kdyby Charlotte byla moje a nečekala s tím čtyři roky, ne?"
"Samozřejmě," zamumlala a cítila se hrozně, neboť mu opět lhala.
"Navíc, já toho taky vypil víc než dost, takže pochybuju, že si to budu ráno pamatovat," políbil ji zlehka na rty a pokračoval v uvolněné konverzaci, která probíhala předtím, než si James pustil pusu na špacír.
Tehdy, před dvěma měsíci, se všem značně ulevilo, protože Shirleyino tajemství zůstalo tajemstvím. Sirius si opravdu nic nepamatoval. Ovšem bez následků se to neobešlo. U Potterových panovala téměř čtrnáct dní tichá domácnost a nejhorší na tom bylo, že James z toho mohl vinit jen sám sebe. A také všichni opět začali naléhat na Shirley, aby to Siriovi konečně řekla.
"Můžeš mi to konečně vysvětlit? James měl tenkrát pravdu, že jo?" křičel a z bouřkových očí mu šlehaly blesky.
Jeho křik přilákal do obýváku Charlotte, která si doteď hrála v pokoji. Nyní se bázlivě krčila u maminčiných nohou a její drobné prstíky se Shirley skrz tenkou látku plátěných kalhot bolestivě zarývaly do kůže.
"Lotte, zlatíčko, jdi do pokojíčku," snažila se Shirley holčičku konejšivým hlasem poslat pryč. Nechtěla, aby její dcerka byla svědkem hádky rodičů.
Charlotte popotáhla a po tváři se jí začaly kutálet slzy. "Ale tatínek na tebe kžičí! A já neci, aby kžičel. Ubližuje ti to."
Žena na okamžik zavřela oči a zhluboka se nadechla, poté je opět otevřela a podívala se dolů na ten droboučký obličejík zkřivený bolestí. "Neubližuje mi, miláčku!" zalhala. "Tatínek…," hlas jí selhal. Odkašlala si. "Tatínek už křičet nebude. Já jsem se zamyslela a tak musel zvýšit hlas, abych ho vnímala, víš?" dokončila plačtivě.
"To není plavda!" dívenka se zamračila.
"Ale ano, je," přesvědčovala ji. "A teď, prosím, jdi do svého pokoje," řekla nejpevnějším hlasem, kterého byla v té chvíli schopna.
Charlotte poslechla, pustila se, ale ještě než odešla a zavřela za sebou s hlasitým bouchnutím dveře, varovala muže proti Shirley. "Jestli jí ublížíš, tak už nejsi můj tatínek!"
Oba dospělé tím překvapila. Sirius lapal po dechu a nebyl schopen slova, jen přeskakoval pohledem ze dveří na Shirley a zpět.
"Nech mě to vysvětlit," žádala hnědovláska tiše.
Černovlasý muž si pohrdavě odfrkl. "Co mi na tom chceš vysvětlovat? Je Blacková, to nezapřeš! Ale není moje!" oznámil přesvědčeně.
"A čí podle tebe je?"
"Mám bratra, nevzpomínáš si? Chodila jsi s ním," jízlivost v jeho hlase se nedala přeslechnout.
Shirley zalapala po dechu. "Siriusi, to-to nemůžeš myslet vážně. To je absurdní!"
"Opravdu?" pohrdavě na ni hleděl. "Mně se nezdá! Opravdu sis myslela, že když nemůžeš mít Regula, tak můžeš mít mě? Vážně máš dojem, že jsem hlupák? Hele, já to počítal a ona nemůže být moje dcera. Do deseti počítat ještě umím, to mi můžeš věřit! Ty už jsi byla těhotná, když jsme spolu spali!"
"Ne!" vykřikla.
"Ale ano! Možná jsi to tenkrát jenom nevěděla," propaloval ji bouřkovýma očima plnýma nenávisti.
Shirley si povzdechla. "Siriusi, Charlotte se narodila o měsíc dřív."
Sirius se pohrdavě zasmál. "A to ti mám jako věřit?"
"Když nevěříš mně, tak bys měl věřit rodokmenu! Ten nejde oblafnout! Nebo si snad myslíš, že když prohlásím, že je Charlotte tvoje dcera, tak se automaticky u tvého vypáleného jméno objeví její? Promiň, ale jestli tomu věříš, tak už spolu nemáme, o čem mluvit!" Shirley se rychle otočila na podpatku, vešla do ložnice, kde sundala kufr ze skříně, položila ho na postel, otevřela ho, mávla hůlkou spolu s tichým: Balit a všechny její věci se úhledně naskládaly dovnitř. Zaklapla víko, popadla kufr, v předsíni ho položila ke dveřím a totéž, co udělala v ložnici, zopakovala v pokojíčku, v němž se Charlotte choulila na posteli a plakala do Buddyho kožíšku.
"Broučku, neplakej. Prosím!" vzala děvčátko do náručí, s Buddym v patách a kufrem v ruce vyšla z místnosti, aby bez dalšího pohledu na ohromeného a rozzuřeného Siria odešla do domu svých rodičů.
***
O hodinu později Shirley bušila na dveře domu na Grimmauldově náměstí, Charlottinu drobnou ručku svírajíc ve své. Potřebovala se dozvědět, co se stalo a její sestra to stoprocentně věděla, vždyť Sirius přišel od nich! Jediné, co se dozvěděla od Siria nebo co pochytila, bylo, že na gobelínu je Charlottino jméno spojeno s jeho.
"Co tady děláte?" vytřeštila oči Anne s Biancou v náručí.
Shirley se nutila ke klidu, ona by Siriovi bez jejího vědomí určitě nic neprozradila. "Vážně nevíš?"
"Možná vím," přikývla Anne.
"Můžeme dovnitř?" pokývla starší z žen k domu.
Mladší hnědovláska ustoupila. "Samozřejmě," jakmile byly všechny v domě, dveře zavřené, sehnula se k Charlotte. "Co kdybys šla nahoru za Jessem? Je v pokoji," usmála se na svou neteř.
Charlotte pouze přikývla a odloudala se za bratrancem. Nejradši by se ale někam schovala a pořádně se vyplakala. Tatínek ublížil mamince a ona nerada viděla, jak maminka trpí.
Shirley pozorovala holčičku, dokud jí nezmizela z očí. "Anne, řekni mi, co se stalo! Jak je možné, že Sirius ví o tom, že Charlotte je jeho dcera? Jakto?!" Shirleyina brada se začala třást a tlak v očích dával tušit, že nová várka slz na sebe nenechá dlouho čekat.
"Pojď do pokoje," Anne jemně chytla sestru za loket a odvedla ji do přijímacího salonu sloužícího zároveň jako obývací pokoj. "Počkej tady, prosím," požádala poté, co ji usadila do jednoho z křesel.
Anne se za několik málo minut vrátila s tácem, na němž stála konvice s čajem a dva šálky, Bincu uložila do postýlky v jejím pokoji. Beze slova naplnila oba šálky, jeden podala sestře a s druhým si sedla proti ní.
"Nevěděla jsem, že sem Sirius dneska přijde. Chtěl s Regulem probrat," zarazila se uprostřed věty, "něco."
Shirley ji přerušila. "Co?"
Anne zavrtěla hlavou. "To ti nemůžu říct."
"Co, Annie?" použila zdrobnělinu, která vždycky zabrala, když jí nechtěla něco říct a Shirley to jednoduše vědět potřebovala.
Protočila oči, zavrtěla hlavou a povzdechla si. "Sirius tě chtěl požádat o ruku."
"Cože?" Shirley nevěřila vlastním uším. To se jí muselo jenom zdát. Sirius Black se přece nikdy nechtěl vázat. Chtěl si užívat.
"Je to tak, ale to je teď vlastně jedno. Jde o to, že Sirius měl prsten pro tebe schovaný ve svém pokoji a vzhledem k tomu, že se zavřeli v pracovně, tak šel nahoru po zadním schodišti, okolo…"
"Okolo rodokmenu," dokončila za ni.
Anne zkroušeně přikývla. "On by si toho nevšimnul, kdybych ten gobelín nezkoumala těsně předtím, než přišel a nezapomněla ho zakrýt," povzdechla si. "A pak šlo všechno ráz naráz. Chtěli jsme mu to s Regem vysvětlit, ale jeho to nezajímalo! Chtěl jít okamžitě za tebou. Nevěřil tomu," dokončila nešťastně své vyprávění.
Starší ze sester pokyvovala hlavou. "Když se přemístil domů," začala tiše s pohledem upřeným na šálek svírající ve svých dlaních, "tak běsnil. Křičel po mně, Charlotte mu dokonce řekla, že jestli mi ublíží, tak už není její tatínek. A bohužel se stalo i to, čeho jsem se nejvíc bála," vzhlédla. "Opravdu si myslí, že je Lotte Regulova a nenechá si to vymluvit. Já ho na jednu stranu chápu, ale na stranu druhou," nedokončila, jen zavrtěla hlavou a pohled opět sklopila.
"Co budeš teď dělat?" položila Anne otázku, na kterou chtěla znát odpověď ze všeho nejvíc.
Shirley najednou vypila celý šálek teď již studeného čaje, pokrčila rameny a zvedla se. "Co by. Odstěhuju se zpátky do Ameriky."
"Počkej! To přece nemůžeš! Nemůžeš se jen tak sbalit a odstěhovat se za oceán! Máš tady rodinu, Charlotte tady má otce!"
"Který nevěří, že je jeho. A ano, můžu to udělat. Udělala jsem to před lety, udělám to znovu a nic mě nezastaví!" ujistila ji.
"Nic?" otázala se Anne. "Ani to, že čekáš Siriovo dítě? Další?!"
Shirleyiny oči se stáhly do úzkých štěrbinek. "Neopovažuj se mu to prozradit! Nesmí se to dozvědět! Uchráním před ním své děti. A o tomhle," položila si dlaň na ploché bříško, na němž zatím nebylo nic znát, "se opravdu nikdy nedozví!"
Anne na ni zírala a nebyla schopná jediného slova. Její sestra byla vždycky tvrdohlavá, ale ani ve snu ji nenapadlo, že by to mohlo zajít tak daleko.
"Charlotte, jdeme," zavolala starší hnědovláska do patra, a když její dcerka seběhla schody, chytila ji za ruku a vedla k domovním dveřím. Před domem se ještě naposledy otočila. "Sbohem, sestřičko. Kdyby se ti stýskalo, tak rodiče budou mít adresu i telefon. Mám tě ráda, vždycky jsem měla a vždycky mít budu! Mám ještě poslední prosbu," utřela si volnou rukou mokré tváře, "neříkej mu, kde jsem. Ani o tom dítěti. Chraň mé tajemství, stejně jako ho chrání ostatní. Prosím!"
Anne přikývla.
"Děkuju! A někdy nashledanou," přes nové slzy se na ni naposledy usmála.
Anne z očí také vyhrkly slzy a vyšla před dům. "Shir!" vykřikla, ale ta, které patřil, už byla pryč a ona se sesunula podél zdi na zem, kde se vzlykavě rozplakala. Opět ztratila svou sestru a bála se, že tentokrát definitivně. Nesla na tom také svůj podíl viny, což její odchod dělalo ještě horším.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 9. června 2011 v 12:01 | Reagovat

:D No,jistě, sveď to na mě!Dobře přiznávám - jsem přelétavá :D ...ke kapitole!!! aaaaaaa - byla prostě úžasná! Smutná to  jo, ale fakt plná zvratů (a i když už v podstatě o všech vím :D), tak bylo super si to přečíst sestavené pěkně do kupy :). A že Sirius je někdy idiot, všichni víme :D  opravdu se mi ta kapitola velice líbila a těším se na další, i když vím,že tentokrát už tě asi neukecám a budu si muset počkat :D ...btw, proč to chceš přeložit? :) kdyžtak na to mrknu

2 Verča Verča | E-mail | 9. června 2011 v 16:57 | Reagovat

Parádní.
No, ten Siri je ale kanec - má už dvě děti. Jenom by mě zajímalo na koho svede to druhé.:-D
Moc povedený. Těším se na pokráčko.:-) Jo a doufám, že nebude tak blbej a nenechá Shirley zase zdrhnout. Siri, Siri, neblbni!
Jo a taky mě pobavilo to vrčení.:-)

3 Hope Hope | Web | 9. června 2011 v 17:07 | Reagovat

Verunko, mno, to už na nikoho svést nemůže :-D

4 Šílenej Šílenej | Web | 9. června 2011 v 19:15 | Reagovat

ááááááá děláš si prču? já to sice mám tentokrát kratší než normálně, ale to je schválně, jenže ty... ááááááá tohle mi nemužeš udělat! potřebuju vědět víc! mnooooooohem víc! tak blbej Sirka snad bejt nemuže!

5 Hope Hope | Web | 9. června 2011 v 19:30 | Reagovat

Šílenej, však se dočkáš ;o) jen musíš vydržet až napíšu pokračování =o)

6 pavel pavel | Web | 10. června 2011 v 0:21 | Reagovat

Přečetl jsem a líbí se mi děj. Taky mám rád když jsou zvraty, ale jen v povídkách. :D

7 Ovečka Ovečka | Web | 10. června 2011 v 12:26 | Reagovat

no, zvratů.. těch je tahle povídka vskutku plná :)
Čekám na další! :D Myslím, že víš, na který... :D

8 Hope Hope | Web | 10. června 2011 v 12:47 | Reagovat

Ovečko, myslíš zvrat nebo povídku? ;o)

9 Ovečka Ovečka | Web | 10. června 2011 v 22:27 | Reagovat

Zvrat v povídce :P :D

10 Hope Hope | Web | 10. června 2011 v 22:33 | Reagovat

Ovečko, aha =o)

11 Delly Delly | Web | 11. června 2011 v 20:57 | Reagovat

Prolézám náhodně blogy s povídkami a najdu tohle :) Velmi dobře píšeš! :) Krásná kapitola :)

12 proby proby | Web | 11. června 2011 v 23:58 | Reagovat

Děkuju moc :)

13 evi evi | Web | 16. června 2011 v 10:28 | Reagovat

ona čeká další dítě a chce znovu zdrhnout do Ameriky! ááá, tak to bude teda hustý, zvlášť když Sirius nevěří, že i to první je jeho. Von je tááák zabedněnej! Kapitola výborná!

14 Christie Christie | 27. června 2011 v 14:35 | Reagovat

:) Já mám tuto povídku moc ráda. Má skvělý nápad a já už se těším, jak to bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama