bad decision

23. června 2011 v 2:14 | Hope |  zpověď jedné duše


nebojte, nehodlám psát článek anglicky...stále jsem ještě v ČR...nemohla bych odjet bez informativního článku, takže se nebojte až to přijde, dozvíte se to, nepředpokládám, že by vás to zajímalo, protože se nic nezmění, ale stejně to pak napíšu...


Udělala jsem špatné rozhodnutí, hodně špatné! Ostatně to víte z nadpisu článku.
Jistě, nikomu z vás to nejspíš jako špatné rozhodnutí připadat nebude, ale já mám strach a začínám svého rozhodnutí, odjet do ciziny hlídat děti, litovat! A to tak, že hodně. Vážně mám chuť to odpískat.
Ano, vím, že tím bych dost lidí zklamala, i když vím jistě, že by se našli i tací, kteří by můj neodjezd uvítali. =o)
Odpoledne by mi měli volat z Dánska. Jsem sice teď míň nervózní, ale když si představím, že ten rozhovor dopadne dobře a já se rozhodnu, že budu od července v Kodani, tak je mi mírně nevolno. Jo, kecám, je mi hodně nevolno! Já si prostě nedokážu představit, že za pár dní možná budu v cizí zemi, mluvit cizím jazykem a že minimálně do srpna následujícího roku neuvidím žádné své přátele.
Ta představa mě děsí, je to šílené a já mám strach! Tak vyděšená jsem snad nikdy nebyla. Dobře, možná tenkrát, kdy jsem se vydala pěšky do Plzně a netušila, co bude dál nebo po tom "zážitku" se strýcem (většina z vás ví, co mám na mysli). Našla bych ještě minimálně jeden příklad, ale proto tenhle článek nepíšu.
Navíc nevěřím své angličtině, prostě ne.
Všichni mě ujišťují, že je to dobré rozhodnutí, že to bude skvělá zkušenost a že musím odjet, co nejdřív, jinak si to rozmyslím. A mají pravdu. V tom prvním si sice nejsem úplně jistá, ale v tom zbývajícím určitě. Je to zkušenost, určitě je to k nezaplacení, naučím se díky tomu i jazyk, snad během dvou týdnů by mi nemusel dělat problémy, protože základy a snad i něco víc už z angličtiny mám.
Největší pravdu mají v tom, že pokud neodjedu v červenci, v srpnu, nejpozději v září, tak neodjedu nikdy. Není to tím, že bych nechtěla jet nebo se netěšila, ale je to tím, že mám pochybnosti. Pochybuju vlastně o všem. O sobě, o mojí angličtině a v neposlední řadě o tom, jestli to zvládnu. Jasně, hlídala jsem děti, nic to není, ale nestarala jsem se o ně denodenně x hodin. Dobře, jednou za čas jsem s nima byla celý den anebo přes noc, ale to je jiné. Navíc jsem na ně mluvila svým rodným jazykem.
Když jsem jednou hlídala Erika o víkendu přes noc, tak jsem dokonce napsala sloh (úvahu) do školy a dostala za to jedničku, takže to určitě přineslo něco pozitivního, ale nemůžu říct, že by ta úvaha nedopadla stejně, kdybych Erdu nehlídala, protože jsem to u nich jenom sepsala, ovšem vymyšlené jsem to měla už asi tři dny.
Mno, to je jenom taková příhoda, která se mi prostě stala. =o)
Radši tenhle článek o svých pochybnostech ukončím nebo se ještě rozbrečím, opět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elen Elen | 23. června 2011 v 7:38 | Reagovat

Ohledně obav z jazyka jsem ti už říkala... tohle je podle mě to nejposlednější, co by tě mělo trápit... co se týče dětí, tak pokud je máš ráda, jako myslím opravdu ráda, z duše, všechno s malejma ručičkama a nožičkama, tak nebudeš mít problém. Já jela na aupair a přitom teda děti moc nemusím, a zvládla jsem to. A co se týče pobytu v rodině, jako takové. Uvidíš, je to krapet risk, ale zkus to a třeba se ti ani nebude chtít odjet. Když jsme byla ve Francii, tak mi mnohem víc, než děvčata, přirostli k srdci jejich rodiče. Sibyla s Richardem byli prostě senzační a nikdy nezapomenu, jak jsme společně buleli na letišti, když jsem po třech měsících jela zpátky do čr... Dokonce i Richard, chlap jako hora, měl regulérně jezírka kolem očí. :oD Prostě... přeju ti, abys natrefila taky na takové lidi. A veř mi, že to jde. Ničeho se neboj, pokud tě tu nic nedrží, jeď! Jeď proboha a užívej si toho! Jak já ti pak budu závidět! :oX ;o)

2 Lirael Lirael | Web | 23. června 2011 v 9:15 | Reagovat

Uvidíš, že to bude dobrý. Já se taky všeho v Anglii hrozně bála a když jsem měla tý rodině volat, tak mi bylo hrozně špatně a snad jsem řekla i nějakou hovadinu, když si na to vzpomínám. Ale tohle pro tebe bude úžasná zkušenost. Rok v cizině. Bude zvláštní mít tě daleko, ale nepochybuju, že to zvládneš. Strach je normální, jen to nepřeháněj a nepodceňuj se. Ono se to snadno řekne, ale když dorazíš, tak se dostaneš do jinejch kolejí a určitě to zvládneš. Nevykašli se na takovouhle šanci, Hope.

3 Šílenej Šílenej | Web | 23. června 2011 v 9:51 | Reagovat

boha jeho, ty seš někdy vážně na zastřelneni, jak to všechno promejšlíš až běda, udělej prostě radikální krok, odjeď a zbytek už se srovná, se klidně vsadim, že se ti tam bude líbit a už se ti pak ani nebude chtít zpátky! čéče nejseš ty nějaká pošahaná váha? asi ne, ty by určitě nedělaly tolik cavyků, prostě jeď a basta! asi takhle to vidim ;-)

4 ksarejo ksarejo | 23. června 2011 v 12:25 | Reagovat

mohu jen SOUHLASIT, zatni zuby a nestěžuj si! Ukaž sakra trochu odvahy že na to máš.Trocha dobrodružství neuškodí, ne? :)

[3]:

5 Verča Verča | E-mail | 23. června 2011 v 22:03 | Reagovat

Zlato vykašli se na pochyby. Ty tě budou vždycky jenom brzdit. Jestli ti jsou ti lidí sympatičtí, tak to zkus. Jo, je to risk, ale co není, že.:-)
A jak tady někdo psal: jestli máš ráda děti, bude to v poho. Upřímná bezpodmínečná láska totiž dokáže divy.:-)
Tak znovu a znovu hooodně štěstí a nesmysly mysli neřeš (sama vím, jaký blbiny mysl dokáže kecat:-D).

6 evi evi | Web | 25. června 2011 v 20:38 | Reagovat

z jazyka strach vůbec neměj, i když jsou ty děti třeba ještě malé a trochu patlají, tak do čtrnácti dnů jim budeš rozumět stejně dobře jako jejich rodiče (vlastní zkušenost a to to byl jen výměnný pobyt se starší sestrou, takže jsem s mladší ještě předškolní sestřičkou zas tak moc do styku nepřišla - no a po těch dvou týdnech mě málem u dveří tahala za nohu, ať tam zůstanu:D A to s dětma nemám zkušenosti, tak nevím, co na mě viděla:-D Jestli ty zkušenosti máš, jakože vím, že je máš, tak budeš úplně v největší pohodičce:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama