nevím, jak se cítit...

10. dubna 2011 v 17:23 | Hope |  zpověď jedné duše

jestli poníženě, zklamaně, uraženě nebo naštvaně...


Já vlastně ani nevím, kde začít. Je toho strašně moc. Když tenhle článek teď píšu, tak brečím a nemůžu přestat. =o(
Vím, že tímhle článkem nahraju spoustě lidí do karet.

Tenhle měsíc nemám na nájem (v peněžence mám svých posledních 30 korun), musím si na něj někde půjčit a nevím kde. =o( Musím ho nejpozději v pátek zaplatit, když ne, tak...tak nevím. =o( Nemám zdání, co bude dál, ale jsem si téměř jistá, že jsem teď zralá na to, abych si něco udělala. =o( A není to jenom tím, že nemám peníze, ale i tím, že jsem už týden nemocná a nezdá se, že by to ustupovalo. Nemůžu se pořádně nadechnout, jak mě bolí plíce z toho zatraceného kašle. Hlava mě bolí nejspíš od rýmy, alespoň že ta bolest v krku přestala.. Ale i ta nemoc má svoje výhody, nemám vůbec chuť na jídlo.
Ale abych přešla k tomu, jak se mám cítit.
Včera jsem byla za tou paní, u které jsem v podnájmu, abych se s ní domluvila, že jí teda peníze dám do konce příštího týdne a všechno bylo ok. Jenže ani ne před hodinou sem naběhla a říkala, že jsem jí ještě nikdy nezaplatila nájem včas, což není pravda! Ano, přiznávám, nebylo to vždycky, ale dost často jo.
Taky mě obvinila z toho, že jsem jí ukradla nějaké zavařeniny. To je docela paradox, protože skoro před rokem mě obvinili z krádeže jídla ze zamčených ledniček na kolejích. (Ano, tohle je přesně ta část, kterou nahrávám některým lidem do karet, ale vzhledem k tomu, že vím, že jsem to neudělala, tak je mi to celkem jedno!) Pro ty nezasvěcené: v koši u nás na pokoji se našly obaly z jídla ukradeného ze zamčené ledničky, ztratilo se o víkendu a já jsem na víkendy zůstávala na koleji. Jenže to tam mohl dát každý, protože jsme pokoj nezamykaly. Víte, v té době jsem měla tisícovku na měsíc a neměla ani na kolejné, natož na jídlo, ale to neznamená, že bych něco ukradla! Bohužel ale všichni věděli, v jaké jsem situaci a holt toho ten zloděj využil. =o( V mou nevinu věřilo strašně málo lidí, ovšem lepší málo než nikdo, že. Nevěřila mi jedna z mých spolubydlících, což mě mrzelo, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Ten měsíc nebo jak dlouhádoba scházela do konce června jsem na koleji nějak zvládla. 1.7.2010 jsem se odstěhovala na privát a myslela, že konečně bude klid, že už je všechno za mnou, ale bohužel není. =o(
Opět jsem dneska dostala vynadáno, že tady mám takový malý stoleček u postele. On totiž částečně zasahuje do vchodu do vedlejšího pokoje, do kterého se ovšem dá jít i přes poslední pokoj, který tady je. V podstatě to znamená, že já se musím uskromnit a musím si dávat brýle na poličku nebo na zem, to je jedno, hlavně aby se z vedlejšího pokoje dalo projít do kuchyně, ve které bydlím, aby nemusela přes ten druhý pokoj. Ale jako to, že obě moje spolubydlící si zamykají pokoje a já se ani nedostanu díky nim ke svým věcem, co mám ve vedlejším pokoji, to je přece jedno, já jsem nepodstatná! Hlavně, aby se ony nemusely nijak omezovat! Mám z nich nejmenší pokoj, ještě se o něj musím dělit, protože si sem chodí vařit a nakonec se i omezovat. Bomba, fakt bomba.
Jsem z toho všeho už zoufalá a nevím, jak dál. =o(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snowy Snowy | 11. dubna 2011 v 13:41 | Reagovat

Kamaradka mi říkala, že když pláčou nejhodnejsi, je se.světem něco v nepořádku. Mužů s tebou jen soucitit a doufat, že jednou konečně budes mit v necem štěstí.

2 Hope Hope | Web | 11. dubna 2011 v 15:16 | Reagovat

[1]: já doufám, že budu mít štěstí už strašně dlouho a pořád se mi nějak vyhýbá...a když se nevyhne, tak je vykoupeno další spoustou slz

3 nel-ly nel-ly | 12. dubna 2011 v 22:21 | Reagovat

:(( co na to říct, když nic jiného, tak tě to posílí a nebudeš ohrnovat nos nad jakoukoli jinou možností, i kdyby ti, co maj všechno jako na dlani, by to považovali za to nejhorší, co je může potkat...jednou
Boujuj :-* pokračuj v hledání nějaké té brigády a buď snad jen ráda, že to tam máte na poměry jiných měst ještě stále levné ;-) sice to není útěcha, ale zatím ještě máš, kde spát a o to, kde a jak... nakonec jde přeci hlavně o noci a to se dá přečkat i na tý zemi ;-) i když chápu, že je to příšerný

4 Hope Hope | Web | 12. dubna 2011 v 23:43 | Reagovat

[3]: jenže kde na zemi? někde v parku? pod mostem? na nádraží? teď ještě mám, kde spát, ale děsím se toho, co bude

5 Snowy Snowy | 13. dubna 2011 v 1:23 | Reagovat

V tomhle se naprosto nevyznám, ale až do teď jsem zila v představě, že jsme sociální stát(někdy až moc) a ze tady přece musí být nějaké azylové domy a pomoc. Přijde mi to neskutecne.

6 Hope Hope | Web | 13. dubna 2011 v 2:00 | Reagovat

[5]: azylové domy jsou, to jo, ale bohužel tam většinou musíš splnit x podmínek, abys tam mohla...vím, že tenkrát před rokem a půl jsem obvolala asi tři a jeden byl jenom pro matky s dětmi, druhý jenom pro muže a třetí jen pro lidi s trvalým bydlištěm v Plzni, jako docela mazec, mno...a ve Zlatých stránkách přitom nic takového napsané nebylo

7 evi evi | 13. dubna 2011 v 13:59 | Reagovat

Hope: tedy, pevně doufám, že se ti to podaří nějak vyřešit a zvládnout! Napadá mě ale to, co Snowy - vždyť i nějaké sociální minimum, co stát vyplácí, když nemáš fakt nic - nechce se mi věřit, že bys nic nedostala - když jistí naši spoluobčané z toho pohodlně žijí... I když oni asi převážně z těch přídavků na děti... Přeju hodně sil

8 Hope Hope | Web | 13. dubna 2011 v 17:57 | Reagovat

evi, já dostávám životní minimum, mám pomoc v hmotné nouzi, ale ono jde o to, že tenhle měsíc mi to nevyšlo, protože jsem musela koupit boty, učebnice, bylo toho tenhle měsíc moc, mno

9 Muhe Muhe | Web | 20. dubna 2011 v 23:46 | Reagovat

no být tebou, vykašlala bych se na školu, našla si práci, dala se psychicky do kupy a pak se do školy za rok, dva, vrátila :-)

10 Hope Hope | Web | 20. dubna 2011 v 23:56 | Reagovat

Muhe, práci hledám =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama