Co by bylo, kdyby...

24. dubna 2011 v 2:16 | Hope |  Který svět?

juhů. po týdnu a pár dnech přináším další kapitolu =o) ano, opět v dosti pokročilou hodinu, ale na tom nesejde...prostě jsem si odpoledne řekla, že nepůjdu spát dřív než to dopíšu...nejlepší na tom je, že se mi spát nechce, takže svého předsevzetí ani nelituju =o)

kapitola ke KS? je tady vlastně díky Gigi, která mi napsala seznam, jak chce, aby povídky přibývaly, protože já jsem řešila dilema, co napsat dřív =o) další by totiž podle Gigi měla být kapitola ke "knížce" a to nejspíš nepůjde, mám zatím jenom dvě stránky a vím, že jich bude minimálně šest a to mi bude trvat docela dlouho, takže prostě budu pokračovat další povídkou, kterou by měla být Život není pohádka anebo by to mohly být Pouta...mno, ještě uvidím =o)

jinak dnešní kapitola je dost rozhvězdičkovaná, ale jinak to nešlo, pokud jsem se chtěla hnout kupředu (i tak to vypadá, že tahle povídka bude mít nějakých 30 kapitol, ale nevadí =o) )...a ano, uznávám, kapitola je dost divná, ale aspoň v ní mám všechno, co jsem chtěla =o)



Pár dní po Vánocích se k nám nastěhují James se Siriusem a když říkám, že nastěhují, tak to myslím skoro doslova. Prý u nás zůstanou do odjezdu do Bradavic.
Teď zrovna Sirius sedí na zemi u mě v pokoji, opírá se zády o postel, já o něj a střešním oknem pozorujeme hvězdy.
"Siriusi? Přemýšlel jsi někdy o tom, co bys dělal, kdybys nebyl kouzelník?" zajímám se. Nevím, proč se ho ptám zrovna na tohle, ale je pravda, že od doby, co jsem doma myslím na svůj mudlovský život často.
Pobaveně se zasměje. "Co tě to napadlo? Proč bych měl nad něčím takovým uvažovat? Nezabývám se tím, co by bylo, kdyby...a ty bys taky neměla."
Zadívám se na jeho ruce omotané kolem mého pasu. "Jen mě to tak napadlo. Kdybych nebyla čarodějka, ale byla bych obyčejný mudla, tak bych studovala...nejspíš literaturu...na nějaké světoznámé univerzitě," zasním se, "třeba na Oxfordu. Jednou bych pak byla učitelka."
"Proč zrovna učitelka?" ptá se nechápavě.
Pousměju se a pohladím ho po hřbetě ruky. "Protože mám ráda děti a chtěla bych se s někým podělit o to, co umím, vím a znám."
Znovu se zasměje. "Učitelkou můžeš být, i když jsi čarodějka. Jen by nejspíš nebylo nejlepší, kdybys učila na mudlovské škole."
Trochu se natočím, abych mu viděla do obličeje. "Ty mě nebereš vážně!" vyčtu mu. "Jednoho dne budu učit a klidně si ze mě teď dělej legraci."
"No tak se nezlob, Mel! Nemyslel jsem to tak. Jen nevím, proč bych se měl zabývat něčím tak nepodstatným, když vím, čím chci být už od svých jedenácti!"
"A čím teda chceš být?" vypálím otázku.
"Bystrozor," Sirius se zamyslí. "To je můj sen ode dne, kdy jsem nastoupil do školy. Chci bojovat proti těm hnusnejm Smrtijedům a pár jich pozabíjet nebo přinejmenším dostat do Azkabanu! Nezaslouží si slitování, oni ho taky s nikým nemají!"
Přeběhne mi mráz po zádech, když vidím jeho pohled, je plný nenávisti. Chápu ho. Kdybych měla takové dětství jako on, tak bych nejspíš mluvila stejně, ale i přesto mě mrazí, když vidím, jak dokáže být nelítostný.
"Co bys teda chtěla učit v kouzelnickém světě?" zajímá se.
Povede se mu tou otázkou odvést mou pozornost. Opět se o něj opřu a s mírným úsměvem na rtech odpovím: "Studium mudlů."
"Proč zrovna Studium mudlů?" ptá se nevěřícně. "Proč ne třeba Obranu nebo Lektvary, Přeměňování..."
"Starodávné runy?" napovím mu.
"Klidně!" přitaká. "Někdy se mi zdá, jakobys byla mudlama posedlá! Hlavně poslední dobou. Co se to s tebou děje?!"
"Nic se se mnou neděje! Jen si prostě myslím, že by čarodějky a kouzelníci měli vědět víc o mudlovském světě, to je vše. Někdy se i znalosti mudlovského světa můžou hodit," pokrčím rameny.
"Kdy by se asi tak mohly hodit?" Siriův hlas zní pochybovačně a určitě se šklebí.
Zatnu zuby. Neměla jsem s tím vůbec začínat, mělo mi dojít, že se tomu vysměje. Nemůže pochopit důvody, které mě k tomu vedou, aniž bych mu neřekla vše o své minulosti. Zavrtím hlavou a povzdechnu si. "Dejme tomu, že bys jel na dovolenou někam, kde nejsou kouzelníci, prostě by sis chtěl užít týden u moře a bez kouzel. Myslíš, že by nebylo fajn vědět, jak se chovat, abys nebudil pozornost?"
"Proč bych si měl chtít odpočinout od kouzel?" posměšně si odfrkne. "Taková blbost."
"Jak pro koho," ušklíbnu se. "Víš co? Necháme toho. Tahle debata stejně nikam nevede a já se nechci hádat," uzavřu náš rozhovor o budoucnosti a plně se soustředím na pozorování hvězd.
***
"Lily! Gigi!" vykřiknu nadšeně, když otevřu domovní dveře a ony za nimi stojí i s kufry. "Já se na vás tak těšila! Chyběly jste mi," obejmu je. "A taky na ně," trhnu hlavou za sebe, kde stojí Poberti, "konečně nebudu sama."
Holky se široce usmívají. Naše objetí povolí, aby mohly vejít do domu.
"Taky jsi nám chyběla," ujistí mě Lily.
Podívám se na Gigi, která mezitím přešla k Removi a letmo ho políbila na rty. "Oběma?"
Nenechá mě trápit a rázně přikývne. "Oběma!"
Vděčně se na ni usměju. Vážně jsem se bála, že jsem všechno zničila svým chováním, což by mě hrozně mrzelo, protože mám tuhle holku s červenými vlasy opravdu ráda.
"Kluci, odneste holkám kufry do mého pokoje a pak přijďte do kuchyně, udělala jsem čaj. A taky jsou tam domácí sušenky, co nám tu nechala mamka," rozdám pokyny.
Zatímco kluci odnáší holek věci, já je vedu ke stolu v kuchyni, kde před každou postavím šálek čaje.
"V kolik vaši odjížděli?" zajímá se Lily.
Usrknu čaje. "V osm, aby byli u tety na oběd. Ale mamka mě vzbudila už někdy v sedm, protože mi musela dát hromadu příkazů, které mi stejně dala už včera večer. Asi se chtěla ujistit, že nic nezapomenu."
"A kdy se vrátí?" chce vědět Gigi.
"Druhého ledna," odpoví jí ode dveří bráška a láskyplně se na ni usměje.
Kluci si k nám přisednou. Holky od nich dostanou každá polibek, nejspíš na uvítanou, který jim závidím. Sirius se na mě totiž jenom usměje a položí ruku na opěradlo mojí židle. Jistě, nečekala jsem, že mi bude každých deset minut vyznávat lásku, ale trochu víc polibků bych zaručeně snesla.
***
Stojím na spoře osvětlené zahradě a pozoruji, jak se ostatní koulují. Ještě před chvílí jsem tam byla s nima, jenže zazvonil telefon a někdo ho musel jít zvednout. Musím říct, že mi to zas tak moc nevadilo. Já bych si raději v klidu postavila sněhuláka. Když mi tohle dojde, sehnu se, uplácám sněhovou kouli a začnu na ni nabalovat další a další sníh. Po chvilce postavím slušně velkou spodní sněhulákovu kouli asi metr před kuchyňské okno. Zrovna když se skláním, abych začala s další částí sněhulákova těla, trefí mě Sirius sněhovou koulí do zad.
"Pojď se koulovat s náma!" láká mě. "Potom s tebou toho sněhuláka dodělám."
"Asi budu muset, abych ti oplatila, co jsi udělal teď," pousměju se a hodím po něm hroudu sněhu, jenž měla být původně použita na něco jiného.
Další hodinu se nejen všichni koulujeme, ale i válíme ve sněhu, škádlíme a celkově si užíváme.
Jakmile začne sněžit, James s Lily a Remus s Gigi jdou dovnitř. Všichni jsme promočení a zmrzlí, ale já stále ležím na zemi a pozoruji oblohu, z níž se pomalu snášejí sněhové vločky. Je mi krásně, zimu nevnímám. Možná je to ale i tím, že se nade mnou sklání Sirius a jeho úmysly jsou patrné z bouřkových očí, které tolik miluju. Políbí mě, něžně, jakoby se snad bál.
"Měli bychom jít dovnitř," zašeptá o chvíli později, kdy začne sněžit tak hustě, že skoro není vidět na krok.
"Mně se nechce," zamumlám.
Sirius mi dá poslední pusu, chytí mě za zkřehlé ruce, z nichž jsem si před chvílí sundala rukavice, které byly stejně k ničemu, protože na nich nebyla nitka suchá, a vytáhne mě na nohy. "Taky bych tady s tebou nejradši zůstal, ale nechci, abys zmrzla. Byla by to škoda," řekne s úsměvem a honem mě táhne do tepla domu.
***
Na kostele ve vsi právě odbíjí půlnoc, hned z několika stran se ozývají rány odpalovaných rachejtlí a my si přiťukáváme skleničkama se šampaňským.
"Mel, ať je tenhle rok lepší než ten předchozí," popřeje mi Gigi a připojí pusu.
Usměju se. "To snad ani nejde, G. Minulý rok byl snad ten nejlepší, který jsem kdy zažila. Stalo se v něm tolik skvělých věcí," vzpomenu si na den, kdy jsem se zničehonic objevila v kouzelnickém světě a nevím, jestli se smát nebo brečet.
Červenovlasá dívka se ke mně nakloní. "Jednou mi o těch skvělých věcech musíš konečně říct," spiklenecky na mě mrkne.
"Řeknu, neboj," slíbím.
***
"Mel!" zvolá s jasně patrnou úlevou v hlase Lily, jakmile mě zahlédne projít portrétem do společenské místnosti. "Musíš jít rychle se mnou!"
"Kam to jdeme? Co se děje?" chci vědět, když mě vede po schodech dolů a stále nezpomaluje.
Přidá do kroku, teď už skoro běžíme, a vysvětluje: "K učebně lektvarů. Sirius a Severus tam po sobě metají jednu kletbu za druhou a nevypadá to, že by hodlali přestat. Gigi s Remusem a Jamesem jsou tam taky. Myslíme si, že jsi jediná, kdo je může zastavit, protože se to děje kvůli tobě."
Zastavím se, Lily díky tomu taky, a polknu. "Jak kvůli mně? Co se stalo?! Lily, řekni mi to!"
Zrzka se ošije a nervózně pohlédne na poslední schody, které musíme seběhnout, abychom se dostaly do sklepení. "Já nevím, jak přesně to začalo. Sirius něčím, nějakou poznámku, rozčílil Severuse a už to jelo. Jediné, co jsme všichni slyšeli dobře, bylo tvé jméno. Bojím se, že Sev řekl Siriovi, jak to s tebou je."
Zamračím se. "Proč by ale kvůli tomu měli na sebe vytahovat hůlky?"
Lily pokrčí rameny. Z chodby pod schodištěm se ozve rána. "Prosím tě, pojď! Než si ublíží!"
Přiběhneme právě včas, abychom viděli, jak je vyslaná kouzla těsně minula.
"Dost! Nechte toho!" vběhnu mezi ně. Uznávám, nebyl to nejchytřejší nápad, protože vyšlou další kletby dřív než si vůbec stačí uvědomit, co se děje. Vidím, jak se dva barevné proudy střetnou, stane se z nich světle modrý paprsek, odrazí se od zdi a zasáhne mě. Poslední, co si pamatuji, je vyděšené vykřiknutí mého jména hned šesti lidmi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Snowy Snowy | 24. dubna 2011 v 18:13 | Reagovat

Popravde se priznam, ze jsem povidku necetla, protoze cestovani mudlu do kouzelnickeho sveta nemam proste rada a tak netusim, kdy se z ni v prubehu casu stala sestra (jestli jsem to dobre pochopila) Jamese Pottera. Ale tak... chtela jsem si od tebe po dlouhe dobe neco precist.
Takze zaprve - tss nad Siriusovym pohrdanim ucitelskym povolanim (jej, tys do tehle povidky promitla i tohle prani:) a presvedcenim, ze on je urcen pro neco lepsiho. Jinak jsem v tom extra obrat deje nevycetla, ale ze by se s ni neco stalo po zasahu kletbou? Jako navrat do mudlovskeho sveta, nebo tak neco? Ne, to by bylo moc nahle, to mi tam nesedi:)

2 Hope Hope | Web | 24. dubna 2011 v 18:17 | Reagovat

Snowy, ona je sestra Remuse ;o) dvojče =o) tahle povídka takový chvilkový nápad kdysi dávno =o) mno, co se s ní stane po zásahu kletbou, to bude v další kapitole a plánovala jsem to tak už od začátku =o)

3 Snowy Snowy | 24. dubna 2011 v 19:20 | Reagovat

Jo, pardon, myslela jsem Remuse Lupina (ale porad myslim na Jamese... kdo vi proc), protoze to vyplyva uz z prvni vety. A hej, jestli to nejak nahle nevysvetlitelne ukoncis...:D Tak budes mit treba vic casu na psani knizky:D Ze vseho plynou nejake vyhody:D

4 Hope Hope | Web | 24. dubna 2011 v 19:27 | Reagovat

Snowy, aha :-D to zase né, vysvětlené to bude až až :-D minimálně čtyři kapitoly ještě budou, takže prostor k vysvětlení bude =o) a knížky se jednou dočkáte, neboj ;o)

5 gigi gigi | Web | 27. dubna 2011 v 11:14 | Reagovat

aaaaaa, promiň, včera jsem na to úplně zapomněla :D jsem nemožná... nicméně :) to byl taková zajímavá kapitola, hlavně těmi *** :), protože to bylo jakoby víc epizod dohromady, což bylo fajn. Moc se mi to líbilo, bylo to hodně povídací a víš, že dialogy - to je moje :). Přestože jsem vlastně věděla skoro všecko, co v téhle kapitole bude, ráda jsem si ji přečetla :). A konec prostě super :) šikulka :-* těším se na další...někdy :D

6 Hope Hope | Web | 27. dubna 2011 v 11:29 | Reagovat

giginko, za takový komentář ti to odpustím ;o) ale je fakt, že na hodinu a něco jsem tu kapitolu stáhla =o)

7 evi evi | 2. května 2011 v 15:17 | Reagovat

Mně se hvězdičkování líbilo, byl to prostě takový sled vánočně prázdninových zážitků, jenom to poslední možná chtělo uvést nějakou větou, že se už vrátili do Bradavic, páč jsem se najednou lekla, kde se tam z té zasněžené zahrady vzali:D A tak trochu jsem se těšila, jak jí Sirius pomůže doplácat toho sněhuláka, a ono nic:D Ne, dělám si legraci, líbačka pod nebem, z něhož padá sníh, to zní taaak romanticky!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama