Čekání na správný okamžik

15. dubna 2011 v 1:36 | Hope |  Pouta minulosti

po více než čtyřech měsících přinášám kapitolu k Poutům =o) mám ji rozepsanou už minimálně měsíc a ač jsem věděla, co v kapitole bude, nedovedla jsem to napsat...včera jsem to konečně prolomila a během dne ji dopsala...v téhle kapitole se mi některé části neskutečně líbí =o) název se sice moc nehodí k obsahu, ale co nadělám =o)

možná vás potěší informace, že už mám vymyšlený název následující kapitoly, který se mi opravdu líbí a strašně bych vám chtěla říct, jaká ta kapitola bude, ale nemůžu, pak byste si ji třeba ani nepřečetli =o)

tuhle kapitolu věnuji všem, kteří si ji přečtou =o)


Hnědovlasá žena stála u okna a pozorovala zamračenou oblohu, z níž se snášely těžké kapky deště a hlasitě dopadaly na parapet.
"Musíš mu to říct!" přemlouvala ji snad podesáté za poslední hodinu Anne sedící na posteli za jejími zády.
Kousla se do rtu. "Nemůžu," šeptla.
"Shirley! Sama jsi mi přece před chvílí řekla, že včerejší večer byl fajn."
S povzdechem se odvrátila od okna a pohlédla do sestřiných očí. "Byl...teda až na to, kdy se zajímal o Charlottina otce. Ale fajn k fungujícímu vztahu, natož k milující rodině, nestačí! Ne potom, co mu oznámím, že je už pár let otcem naší dcery."
"Proč by to nemělo stačit? On ji má rád, to přece víš," v hlase mladší ženy byla jasně patrná naléhavost. Chtěla jim pomoct a věděla, že pokud to nepůjde po dobrém, tak budou muset přejít na plán, který vymysleli společně s Regulem, Lily a Jamesem.
"Já přece netvrdím, že ji nemá rád, ale proč by to měl vědět? Chci počkat! Musím počkat! Prostě jen potřebuju víc času. Až budu přesvědčená, že spolu můžeme být a nevyhodí mě, když se dozví, kdo je Charlottiným otcem, tak mu to řeknu. Jenže teď na to rozhodně není ta pravá doba, chápeš?" prohrábla si dlouhé hnědé vlasy. Pomalu jí docházely argumenty i trpělivost. Poslední dobou nedělala nic jiného, než že vysvětlovala své rozhodnutí. V těch chvílích ji napadalo, jestli před lety neměla jít přece jen na potrat, vždy si pak za takové myšlenky vynadala, protože si svůj život bez malé Charlotte nedovedla představit.
Anne se zhluboka nadechla. "Shir, čím dřív mu to řekneš, tím dřív se s tím vyrovná. On pochopí důvody, které tě k tomu vedly. A není pochyb, že je jeho dcerou, takže tvé obavy jsou naprosto zbytečné."
Shirley zavrtěla hlavou. Tak snadné to nebude, tím si byla jistá. Charlotte nezapře Blackovi, ale Sirius bohužel není jediný Black, který by teoreticky mohl být jejím otcem. Jistě, Shirley věděla, že ta malá holčička hrající si ve vedlejším pokoji se svým bratrancem není dcerou jejího švagra, ovšem uvěří tomu Sirius nebo ji vyhodí a nebude věřit? To byla otázka, na níž znala odpověď s téměř stoprocentní jistotou.
Mladší žena si povzdechla a radši změnila téma. "Přijdete v neděli se Charlotte k nám na oběd nebo mám počítat jenom s našima?"
"A co Sirius?" zamračila se Shirley od okna.
Anne se pousmála. "Zajímavé, on se ptal na to samé."
Shirleyino obočí vylétlo vzhůru.
"Chtěl vědět, jestli se Charlotte přijdete taky. Tak jsem mu řekla, že jo," mrkla na sestru.
"Aha," pokývala starší z žen hlavou. "A co bys dělala, kdybych nešla?"
Anniny rty se roztáhly v širokém úsměvu. "Ty nemáš na výběr. Kdybys nechtěla jít, tak bych tě přemlouvala tak dlouho, dokud bys neslíbila, že přijdeš."
Shirley pobaveně zavrtěla hlavou, tohle byla celá Anne.
***
Z lavičky nedaleko zadních dveří pozorovala dcerku a synovce a myslela na to, co se dělo u oběda.
Seděli se Siriusem proti sobě a vrhali na sebe kradmé pohledy. Naivně doufala, že si jich nikdo nevšiml, ale on to radši nikdo nekomentoval, aby mohla dojít ke správnému rozhodnutí sama. Jenže které bylo to správné?
Z přemýšlení ji vytrhlo bouchnutí dveří. Otočila se a viděla, jak k ní dlouhými kroky míří ten, na něhož myslela, což vyvolalo úsměv na jejích rtech.
"Proč nejsi vevnitř?" zeptala se šeptem, jakoby snad měla strach, že zmizí, pokud bude mluvit hlasitěji.
Posadil se k ní. "Chtěl jsem zkontrolovat ty dva malé raubíře. Nechci, aby se jim něco stalo."
"Myslíš, že bych to dovolila?" pohlédla mu do očí. "Řekni mi pravdu. Proč jsi přišel ven, když jsi věděl, že tady jsem?"
Muž si povzdechl. "Právě proto. Myslím, že bychom si měli promluvit. Čekal jsem, že se ozveš, když jsi tenkrát zmizela, aniž by ses rozloučila. Udělal jsem něco špatně? Měl jsem dojem, že je mezi náma něco víc. Že se mnou konečně chceš být," vzal její dlaň do své.
Ty ani nemáš ponětí, kolik toho mezi námi je, pomyslela si. Najednou měla nutkavou chuť mu všechno říct. "Máš pravdu, mezi náma je něco víc. Neudělal jsi nic špatně."
Naklonil se k ní a políbil ji. V tom polibku byla všechna radost, kterou způsobila její slova.
"Nastěhujte se ke mně," vydechl, když se jejich rty rozdělily.
Shirley překvapeně zamrkala. "Cože?"
"Sbal své i Charlottiny věci a nastěhujte se ke mně! Miluji tě a tvou dceru taky, jako kdyby byla má vlastní. A nechci už bez vás být ani minutu, tak tě prosím, buď se mnou," zadíval se na ni. Z jeho pohledu bylo jasné, že právě vyřčená slova myslí smrtelně vážně.
Hnědovláska na něj překvapeně hleděla. "Ano," řekla po chvíli napjatého ticha.
Černovlasý muž se rozzářil štěstím. "Miluju tě! Vás obě!"
"Já tebe taky," ujistila ho. "Ale měla bych ti něco říct."
"Na mluvení bude času dost," odbyl ji a běžel do domu, aby všem oznámil, co se právě událo.
***
"Sladké sny, zlatíčko," Shirley políbila dcerku na čelo, přikryla ji a pohladila Buddyho stočeného do klubíčka vedle ní.
Byla téměř ve dveřích, když ji zarazila Lottina otázka. "Můžu žíkat tatínkovi tati nebo požád ještě stlejdo?"
Žena se otočila a se slzami v očích hleděla na holčičku. "Můžeš mu říkat tati," odpověděla a po tváři se jí mihl úsměv. Tímhle svým souhlasem riskovala mnohé, ale věděla, že dokáže Siriovi podat logické vysvětlení, proč mu Charlotte říká tati.
"A pžijde mi taky dát doblou noc?" chtělo vědět to malé černovlasé stvoření.
Dívčina matka přikývla. "Já ho sem pošlu."
Shirley našla Siria v kuchyni u dřezu, v němž myl nádobí od večeře. "Charlotte by chtěla, abys jí šel popřát dobrou noc."
Siria tato nečekaná žádost potěšila víc než by byl ochoten přiznat, a proto se také hned vydal do dětského pokoje. "Maminka mě sem poslala, prý chceš, abych ti dal dobrou noc."
"Chci," přitakalo děvčátko šťastně. "Pžečteš mi pohádku, tatínku? Plosím."
Sirius zapomněl samým překvapením zavřít pusu. Nemohl uvěřit, že mu Charlotte řekla tatínku, byl dojatý. Nedokázal si představit, že by někdo mohl mít úžasnější dítě.
Jakmile se vzpamatoval, přešel k polici, na níž bylo několik knih s mudlovskými pohádkami a nechyběly tam ani Bajky Barda Beedleho. Sirius tedy sebral světle modrou knihu, posadil se na okraj postele a začal číst.
"Řekla mi tatínku," informoval Shirley, když přišel za ní do obývacího pokoje, kde seděla v křesle s knihou v ruce.
Shirley se kousla do rtu. "To se dalo čekat. Přece jen s tebou strávila spoustu času. Jsi v podstatě jediný muž v jejím životě."
"Já vím. Jen mě to překvapilo a taky dojalo. Kdybych měl mít někdy dceru, tak bych si přál, aby byla stejná jako Charlotte. Je to úžasná holčička. Vychovalas ji dobře," zastrčil jí pramen vlasů uvolnivší se z nedbale svázaného drdolu za ucho, naklonil se k ní a políbil ji.
Shirley jeho polibek opětovala. Byla ráda, že mu odpoledne řekla ano na jeho nabídku. Pravda, sice nečekala, že se budou stěhovat ještě téhož dne, ale Sirius měl pravdu, nač čekat? "Miluju tě," zamumlala.
Sirius se samolibě usmál, čímž jí připomněl toho chlapce, do kterého se zamilovala. Tehdy by se vztahu s ním bála, neboť nebyla ani zdaleka jediná, která do něj byla zamilovaná a byla si jistá, že před lety by ji nejpozději po několika měsících nechal, teď se toho nebála. A až nastane ten správný okamžik, tak mu řekne, že ta holčička, kterou oba milují, je i jeho dcerou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 15. dubna 2011 v 11:34 | Reagovat

No, sice jsem většinu té kapitoly už četla (facebook je někdy dobrá věc :D), nicméně to mi nezabránilo, abych si ji přečetla znovu :) Hope, bylo to krásné, vážně! Jako můj názor na Shirleyinu váhavost ohledně Charlotte znáš :D ale jinak to bylo dokonalé, bez nějakých moc negativních myšlenek, prostě pozitivní kapitola, která se mi velmi příjemně četla :)

2 Snowy Snowy | Web | 15. dubna 2011 v 17:37 | Reagovat

Jop, no podle mě se zrovna moc logicky nechová, ale která holka jo, ze?:) Dej tak nejak pekne plyne a pekne se to cte, proste typicka Hope (cha, uz poznam tvuj styl)

3 Hope Hope | Web | 15. dubna 2011 v 17:59 | Reagovat

gigi, já se snažila, aby to bylo pozitivní, když do další chystám to, co chystám :-D

Snowy, tak poznat můj styl není nic těžkého, ne? moje hrdinky všechno strašně řeší :-D asi tak jako já, mno =o)

4 Snowy Snowy | Web | 15. dubna 2011 v 21:55 | Reagovat

To je fakt, nemas v povidkach moc dialogu, spis vnitrni pocity:) a vsechno je to tak nejak spisovne.
A ted prosim tu originalni povidku:P

5 marlex marlex | 15. dubna 2011 v 22:21 | Reagovat

Tvé hrdinky jsou zkrátka jako ty. No taky jsou tvoje ne?? :-)

6 Hope Hope | Web | 15. dubna 2011 v 22:41 | Reagovat

[4]: Snowy, v Sirius a já mám dialogů až moc :-D ale je fakt, že poslední dobou se snažím je moc nepsat =o)

[5]: to jsou a autor přenáší do svých děl vlastní zážitky, ale fakt by nějaká moje hrdinka mohla být drzá potvora, která klukům láme srdce :-D

7 Snowy Snowy | Web | 16. dubna 2011 v 8:57 | Reagovat

Tu jsem zrovna necetla, ale po precteni statusu na fb dodavam, ze muj komentar nebyla vytka, ale konstatovani
marlex: juu, nikdy jsem si to neuvedomila, ale mas pravdu, mam to uplne stejne:)

8 Hope Hope | Web | 16. dubna 2011 v 12:20 | Reagovat

Snowy, já jsem to jako výtku nebrala, neboj =o) já si uvědomuju, že všechny moje hrdinky jsou na jedno brdo ;o)

9 Marilla Dragonay Marilla Dragonay | Web | 16. dubna 2011 v 17:56 | Reagovat

Hope, bylo to překrásné..také dojemné a plné citů :)) ...

10 Šílenej Šílenej | Web | 16. dubna 2011 v 20:24 | Reagovat

ááá, tohle mi děláš naschvál!!! proč to tak šíleně protahuješ? já už chci pořádnýho ubulenýho Sirku, až se konečně dozví, že je pár let papá a ono pořád nic, ááá, budu brečet!!! ale jinak byla málá hustá, ta se s ničim nepáře, ta se mi líbí snad ze všech nejvíc! :D

11 Hope Hope | Web | 16. dubna 2011 v 20:45 | Reagovat

Šílenej, neboj, dočkáš se :-D ale docela se bojím napsat další kapitolu, protože mě nejspíš zaškrtíte, alespoň virtuálně :-D jo, Charlotte je skvělá, ji zbožňuju od první kapitoly =o)

12 Snowy Snowy | Web | 16. dubna 2011 v 23:13 | Reagovat

Mne se tvoje hrdinky nahodou libi a jenom me to nutilo premyslet, kolik je Charlotte (si to nepamatuju) kvuli tomu sislani.

13 Hope Hope | Web | 17. dubna 2011 v 0:17 | Reagovat

Snowy, Charlotte jsou tři =o) teda v další kapitole jí budou čtyři, mno O=o)

14 gigi gigi | Web | 17. dubna 2011 v 11:09 | Reagovat

Jen ji napiš, Hope! :D já tě určitě nezaškrtím, protože už všecko vím :D a myslím, že už jsem tě málem kuchla, když jsi mi říkala, co se bude dít :D takže já budu pouze objektivně hodnotit kapitolu...možná :D

15 Hope Hope | Web | 17. dubna 2011 v 13:23 | Reagovat

Gigi, mno, tvářila ses, že bys mě nejradši kuchla :-D

16 evi evi | 19. dubna 2011 v 15:34 | Reagovat

tak kruciš, po těch komentářích jsem už zatraceně napjatá, co se v té další kapitole stane, tak nás nenapínej! OK, malá bude mít narozky, obě bydlí u Siriuse, kterému říká tati, tak to se asi něco kolem toho vyvrbí. Charlotte je fakt roztomile chytrá - prý jestli mu může říkat tati nebo ještě pořád stlejdo:D:D

17 Hope Hope | Web | 19. dubna 2011 v 16:28 | Reagovat

evi, budu se snažit nenapínat, ale teď chci napsat i kapitoly k jiným povídkám =o) teď třeba pracuju na povídce Který svět? =o) máš pravdu, malá bude mít narozeniny =o) a ano, něco se vyvrbí :-D Charlotte je úžasná =o) já ji miluju :-D

18 Ovečka Ovečka | Web | 23. dubna 2011 v 23:20 | Reagovat

No, to je mi konečně skok kupředu! :o)))
Jak je zřejmé, chytila ses Pout, když už víš i název další kapitoly! Tak se jich hlavně nepouštěj a pokračuj ve psaní, ať nás dlouho nenapínáš! ;) Prostě se k nim přiPoutej, my už jsme ztraceni dávno! XD

19 Hope Hope | Web | 23. dubna 2011 v 23:38 | Reagovat

Ovečko, neboj =o) pokračuju ve psaní, taky vás nechci dlouho napínat =o)

20 Hannah x) / Christie Hannah x) / Christie | 26. dubna 2011 v 15:49 | Reagovat

:) Skvělé. Jak já mám tuto povídku ráda!

21 Hope Hope | Web | 26. dubna 2011 v 17:09 | Reagovat

Christie, já se ani nedivím, že ji máš ráda, protože já taky ;o)

22 Verča Verča | E-mail | 24. května 2011 v 19:25 | Reagovat

Je to parádní. Těším se, až Siriovi Shirley řekne pravdu. A Charlotte, ta je úžasná. Právě kvůli ní mě ta povča tak zaujala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama