jsem cáklá

25. března 2011 v 0:20 | Hope |  zpověď jedné duše

ano, tohle je opět jeden z mých zpovědnicových článků, ale nebojte, tenhle není pesimistických =o) teda ne moc ;o)


Nebudu chodit kolem horké kaše a půjdu rovnou k věci. Poslední dobou (minimálně půl roku) chci dítě. Je mi jasné, že jsem tím některé šokovala, ale je mi to jedno, já se za to totiž nestydím. =o)
Nejspíš je normální, že se člověk rozněžňuje nad malými dětmi, ale já se musím držet, abych se od kočárků a dětiček držela dál, protože jinak by mě od nich nikdo nedostal. =o)
Ruku v ruce s tím, že bych chtěla dítě, jde i to, že stále nemám s kým. Já vím, že jednou najdu toho svého vysněného prince, který mě bude milovat a já jeho, bude to ten pravý a bude otcem mého dítěte, ale to je ještě daleko, hodně daleko. =o)
Mno, ale můžete mi stoprocentně věřit, že kdybych někoho takového potkala teď (jakože tady nějaký ten kandidát je ), tak jsem ochotná skončit se školou a neváhat ani vteřinu! I když škola se dá dodělat i s dítětem, já vím. =o)
To je pro dnešek asi vše. Jen jsem se prostě potřebovala s někým podělit o to, co se se mnou děje. =o)
A vlastně tady mám ještě takovou "perličku". Předevčírem jsem si dala na fb status: pujčte jí někdo na pár dní dítě, aby přestala chtít vlastní Laughing . Takže ano, přiznávám, jsem magor.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | 25. března 2011 v 0:27 | Reagovat

seš no... cáklej magor dokonce
dítě...pff... kup si řvoucí panenku a buď ráda, že máš ještě klidnej život
dvacet... moc brzo, dítěte se zbavíš až za dalších cca dvacet let a do tý doby...ne, ble, fuj :D v téhle době mi dobrovolná matka ve dvaceti přijde divná, ať si kdo říká, co chce (říkám dobrovolná, i když interupci samozřejmě podporuju) a když máš problémy ve škole s dítětem, tak bez něj ještě víc....krom toho, že bys toho chudinku nebyla schopná ani uživit, tak mysli ;-) nesni a žij

2 evi evi | Web | 25. března 2011 v 23:07 | Reagovat

To má každý jinak. Já mám známý ženský, co měly děti ve dvaceti, dneska jsou už děti soběstačně na vejšce, z těch ženských jsou moc hezké čtyřicátnice (hádala bych jim o deset míň), dodělávají si VŠ a užívají život, plesy, večírky, neb mateřské povinnosti už mají za sebou a děti jsou spíš jejich kamarádi. Já ve dvaceti na dítě neměla ani pomyšlení. Tak mě to teď ještě čeká. Takže dítko klidně měj. Ale hlavně s někým, kdo bude ten pravý a komu budeš moci věřit:-)

3 Hope Hope | Web | 25. března 2011 v 23:24 | Reagovat

[2]: mně právě chybí ten pan pravý, mno...a navíc Nel-ly má pravdu, neměla bych ho jak uživit, horko těžko se uživím sama

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 26. března 2011 v 14:39 | Reagovat

Kdybys nebydlela, tak daleko, tak tě klidně vezmu jako chůvu. Zkus někdy hlídat příbuzným třeba i přes noc, aby si rodiče mohli konečně zajít do kina, vrátit se a děti by spali :-) Paráda. My to nezažili pět let. Taky pět let nevím, co je to spát bez probouzení. Můj druhý terorista i po odstavení se budí každou hodinu a půl  ... chce čajíček nebo se prostě jen tak bojí kvůli snu. Znám dvě holky, které s dítětem dostudovaly, ale za cenu šílených nervů. Pokud nemáš babičku ve vedlejší ulic, doporučuji dostudovat bez dítěte. Nikdy nevíš, jaké dítě bude. I když bude zdravé, může se budit, přes den nemusí spát ... Já vím, že na biologické choutky to moc nezabírá, ale všechny iluze a mýty kolem dítěte vymaž ... Zužitkuj roky bez dětí pro sebe. Budeš jim potom moci víc dát :-) Já jsem chodila i na muzikoterapii pro děti, tanečky žen  a pak už jsme jen plynule navázala na tanec a hudební hrátky s miminkem v náručí ...

5 Hope Hope | Web | 26. března 2011 v 14:44 | Reagovat

[4]: naši mají chův pro Terezku dost a bohužel bydlí 500 kilometrů daleko...ale plánuju, že bych jela alespoň na prázdniny jako aupair =o) kamarádka mi to doporučuje a je fakt, že jsem chtěla jet už po maturitě, ale nakonec z toho kvůli jistým událostem sešlo a je pravda, že mě to mrzelo, tak snad letos by to mohlo vyjít a kdo ví, třeba se mi tam tak zalíbí, že tam zůstanu =o)

6 Neriah Neriah | Web | 27. března 2011 v 11:28 | Reagovat

Tohle má každý jinak... Občas mě taky popadne touha mít dítě, já tak nějak potřebuju o někoho se starat a mít někoho ráda :D Snít můžu, ale vím, že jestli někdy budu mít vlastní dítě, překonám před tím miliardu překážek a nejsem si jistá, zda to dokážu... Navíc musím brát v úvahu to, že ještě nejsem plnoletá, nemám ani maturitu a musím žít s rodičema, o neexistujícím partnerovi ani nemluvě. xD Stejně je vtipné, že moji vrstevníci se zajímají jenom o to, kam se půjdou ožrat a já přemýšlím, jak by se mohly jednou jmenovat moje děti. Snění je krásná věc...
Takže... Chci jít po gymplu studovat něco jako speciální pedagogiku a třeba mě ta touha po vlastních dětech přejde... :D
Teď čtu blog devatenáctileté slečny, která už má skoro roční dítě, žije u rodičů, přítele nemá a hlásí se na vejšku... Kéž by bylo takových mladých zodpovědných maminek víc.

Tak já ti držím palce, abys jednou našla toho pravého, s kterým budeš mít kupu dětí :D A je jedno, jestli to bude teď nebo až třeba za pět let...
Už přestávám kecat :D

7 drabble-calistka drabble-calistka | Web | 27. března 2011 v 15:41 | Reagovat

nádherný blog

8 Snowy Snowy | 31. března 2011 v 10:14 | Reagovat

Ja se taky nad miminky rozneznuju uz nejakou dobu, ale moje racionalni cast krici, at mam rozum:). I kdyz je fakt, ze s pritelem mame jen tak vybrana jmena a ze zalozni plan je taky potreba, jelikoz potrat beru jako nejkrajnejsi reseni, ktere nechci nikdy pouzit. Ale muj plan je opravdu tak za ctyri roky... to mi bude sedmadvacet... jeee, ja budu stara:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama